Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ale taky, třeba příspvek na péči mám jen první stupeň - 800 Kč. Průkazku jsem měla ZTP/P, snížili mi ji na ZTP a na základě odvolání ještě na TP. Důchod mi snížili ze 3. stupně na 2. Přitom na veškeré pochůzky mimo dům potřebuji doprovod, a praktické věci jako vaření apod. mi taky moc nejdou. To u komise nikoho nezajímalo. Nerozlišuji osoby podle obličejů a mám špatnou prostorovou orientaci.
@Jana Martinková píše:
Ale taky, třeba příspvek na péči mám jen první stupeň - 800 Kč. Průkazku jsem měla ZTP/P, snížili mi ji na ZTP a na základě odvolání ještě na TP. Důchod mi snížili ze 3. stupně na 2. Přitom na veškeré pochůzky mimo dům potřebuji doprovod, a praktické věci jako vaření apod. mi taky moc nejdou. To u komise nikoho nezajímalo. Nerozlišuji osoby podle obličejů a mám špatnou prostorovou orientaci.
V takových případech je třeba se VŽDY odvolávat proti posudkům i proti rozhodnutí.
Já jsem se odvolala, ale bezvýsledně. I jsem psala žádost na MPSV o odstranění tvrdosti zákona ohledně průkazu ZTP/P. Napsali mi, že moje diagnoza neodpovdá ani hraničně průkazu ZTP ani ZTP/P. V lednu si ale asi znovu zkusím podat žodost o přezkoumání zdravotního stavu.
@Jana Martinková píše:
Já jsem se odvolala, ale bezvýsledně. I jsem psala žádost na MPSV o odstranění tvrdosti zákona ohledně průkazu ZTP/P. Napsali mi, že moje diagnoza neodpovdá ani hraničně průkazu ZTP ani ZTP/P. V lednu si ale asi znovu zkusím podat žodost o přezkoumání zdravotního stavu.
To si děláš legraci, ne? To nakonec dopadne tak, že ZTP/P zruší úplně a ZTP budou dostávat jen ležáci. Jako pardon, ale už mě tato vláda pěkně se. e, hlavně, že máme prachy na přejmenovávání letiště, že
(jen pro upřesnění - nemám nic proti Havlovi a souhlasím s tím, že významným státníkům se má vzdát pocta, ovšem ne v situaci, kdy nejsou prachy na postižené, na zdravotnictví, na školství atd.).
Ale teď snad dostávají ZTP automaticky všichni, kdo mají uznaný II. stupeň závislosti na druhé osobě, ne?
Petulla, s tou vládou máte pravdu. Já mám uznaný pouze první stupeň závislosti.
Můj táta má asperger a říkal mi že je to dědičné tak si dávám pozor ikdyž nějaké ty příznaky mám aji můj starší bratr má příznaky a nemůžu kvůli tomu spát protože pořád přemýšlím jestli ho mám a takové ty různé věci nevím co si počít asi s tátou zajdu k nějakému odborníkovi protože když budu vědět na 100% že ho mám nebo nemám tak se mi určitě uleví.
Taky jsem si říkal že proč to budu psát do diskuze když to může vidět každý ale děsí mě to trochu
Mám taky aspergerův syndrom a dělám poradenství pro rodiny s autisty i pro dospívající a dospělé autisty a odborníky, semináře o autismu. Jsem zakladatelem sdružení Adventor, které má stránky tady: http://www.adventor.org/
Dobrý večer,
pročetla jsem si vaši diskuzi, také mám u svého syna podezření na Aspergismus.Budu ráda, když mi poradíte, kam dojít. Mému synovi je 6.let, je dost chytrý, mluvit začal velice brzo, číst a psát uměl ve čtyrech letech, udivuje mě, jaou má paměť, neznám s ním žádné učení, vše mu stačí říct jednou a hned si vše pamatuje, velmi se zajímá o elektroniku. Máme s ním, ale velké problémy v sociální komunikaci, nechce se bavit s mladšími a se stejně starými dětmi, neexistuje, abychom šli někam na návštěvu, jakákoli změna u něho vyvolává záchvaty pláče, trvá na přesném umístění věcí, mám s ním i problémy s novým oblečením, dlouho trvá, než si veme nové oblečení na sebe. V září nastoupil do první třídy, už teď o něm děti říkají, že je divný, paní učitelka mi říká, že se vše upraví, že je jen dost velký introvert. Poradíte, co s tím? Děkuji.
Marteska2 asi by bylo dobré vzít dítě k nějakému odborníkovi. Například v APLE Praha jseou dobří diagnostici, jsou tam ale dlouhé čekací doby.
@marteska2 píše:
Dobrý večer,
pročetla jsem si vaši diskuzi, také mám u svého syna podezření na Aspergismus.Budu ráda, když mi poradíte, kam dojít. Mému synovi je 6.let, je dost chytrý, mluvit začal velice brzo, číst a psát uměl ve čtyrech letech, udivuje mě, jaou má paměť, neznám s ním žádné učení, vše mu stačí říct jednou a hned si vše pamatuje, velmi se zajímá o elektroniku. Máme s ním, ale velké problémy v sociální komunikaci, nechce se bavit s mladšími a se stejně starými dětmi, neexistuje, abychom šli někam na návštěvu, jakákoli změna u něho vyvolává záchvaty pláče, trvá na přesném umístění věcí, mám s ním i problémy s novým oblečením, dlouho trvá, než si veme nové oblečení na sebe. V září nastoupil do první třídy, už teď o něm děti říkají, že je divný, paní učitelka mi říká, že se vše upraví, že je jen dost velký introvert. Poradíte, co s tím? Děkuji.
Dobrý večer,
přemýšlím, jak vlastně zní dotaz. Podle toho, co píšete, je opravdu možné, že chlapec má aspergerův syndrom. Ale nerozumím, co znamená otázka „co s tím?“. Pokud se ptáte, jak je možné vašeho syna léčit, tak najdete na internetu desítky způsobů. Pokud se ptáte, jak vašeho syna VYléčit, pak hledáte marně. Pokud hledáte metody, jak pomoci vašemu synovi ve chvílích, které jsou pro něj náročné, takové metody existují. Ale vy možná hledáte něco úplně jiného? Definujte, jakou pomoc vlastně hledáte resp. s čím potřebujete pomoct. Tuším, že není vyloučeno, že tu otázku musíte nejdřív položit sama sobě, abyste ji mohla položit druhým.
Dobrý den,
nevěděla jsem kam napsat, tak to zkouším tady. Mám totiž dotaz ohledně tohoto tématu.
Jde o mého synovce. Je to 2,5 letý veselý chlapeček, ale všimla jsem si u něj několika zvláštností v chování a co jsem se tak koukala na internetu, tak mám podezření na aspergerův syndrom. Chtěla bych proto poprosit ty, kteří s tím mají zkušenosti, zda se přiklání k možnosti, že by o něj mohlo jít, nebo třeba jen zbytečně plaším:)
Moc často ho nevídám, ale co se týče těch „zvláštností“ jsou následující:
Ve svém věku nemluví, jeho téměř jediné slovo, které používá téměř na vše je „ne“. říká „mami“, „toto“- nebo podobný výraz a ještě pár takových. Onehdá jsem ho pozorovala a jak si hraje s vláčky- má vagóny spojené do dlouhé řady a jen co s řadou popojede o centimetr, všechny mu spadnou, on je trpělivě všechny narovná a ujede další centimetr. Takhle si hrál asi hodinu. Také byl úplně fascinovaný pračkou, jak se točí a musela se pouštět furt dokola- nemohl se toho pohledu nabažit. Má rád věci urovnané. Třeba běží, zakopne o rohožku, která se ohne, on se vrátí, narovná jí a běží dál. Je velký puntičkář. Má rád jen určité předměty. Pribináček sní jednou konkrétní lžičkou, jiné odmítá použít. Má svoje „rituály“, má oblíbenou hračku, kterou pořád tahá všude s sebou a například bez ní neusne. Musí usínat sám v pokoji, nikdo tam nesmí být. Když se na něj podívám, začne se strašně vztekat a opakuje pořád „ne“, uhýbá mi pohledem. Je hodné fixovaný na maminku, nemá rád cizí lidi. Je plachý. Dá se říci, že přeskočil batolecí věk- má 7mi letého bratra a od roku si hraje se stejnými hračkami jako on, chce mu být na úrovni, chce si všechno dělat sám, sám se obléká, sám jí, nikdo mu nesmí pomáhat, jinak se vzteká. Má záchvaty vzteku bezdůvodně. Rád „opravuje“ různé věci pořád dokola. Například vyndavá a zandavá dokola špunt na tyčce u kuchyňské linky. Šroubovákem opravuje tříkolku, rád se houpe a točí. No už si nevzpomínám na další příklady..
Jinak je to normální chlapeček:) Jak říkám, moc často ho nevídám, ale jeho chování mi připadá zvláštní- sama mám 2 děti. Tak jestli by jste někdo byl tak hodný a napsali by jste mi Váš názor, budu moc ráda. S jeho maminkou jsem se o mém podezření nebavila- nechci ji třeba zbytečně vystrašit, ale kdyby někdo, kdo s nemocí máte zkušenosti mě v mém podezření potvrdil, promluvím o tom i s ní, aby například navštívila co nejdříve psychologa a tak. Děkuji
@aanickaanickaa píše:
Dobrý den,
nevěděla jsem kam napsat, tak to zkouším tady. Mám totiž dotaz ohledně tohoto tématu.
Jde o mého synovce. Je to 2,5 letý veselý chlapeček, ale všimla jsem si u něj několika zvláštností v chování a co jsem se tak koukala na internetu, tak mám podezření na aspergerův syndrom. …
S jeho maminkou jsem se o mém podezření nebavila- nechci ji třeba zbytečně vystrašit, ale kdyby někdo, kdo s nemocí máte zkušenosti mě v mém podezření potvrdil, promluvím o tom i s ní, aby například navštívila co nejdříve psychologa a tak. Děkuji
Podlé mého názoru opravdu není vyloučeno, že může jít o Aspergerův syndrom, ale jde opravdu jen o velmi hrubý odhad. Přesnější odpověď by dala návštěva někoho, kdy by dítě viděl a posoudil jeho stav s tím, že věk 30 měsíců je pro úspěšnou diagnostiku hraniční, stejně jako závažnost, soudě podle popisu. Musíte si uvědomit, že (zvláště když říkáte, že dítě vídáte zřídka) podobná pozorování jsou často v různých ohledech nepřesná. Patrně bych začal pediatrem a sdělil mu své podezření. Každopádně počítejte s tím, že pokud maminka bude chtít navštívit psychologa za účelem diagnostiky, je pravděpodobné, že bude čekat dlouho na objednání - minimálně půl roku.
Pokud jde o její „vystrašení“, je to spíše věc formulace. Nehledě na to, že jak věk, tak závažnost jsou patrně hraniční, se nezřídka stává, že dítě v tomto věku nějaké podobné specifické chování může mít, ale neznamená to ještě, že musí jít o autistu - jsou to prostě výkyvy a drobné odchylky, které se často za nějakou dobu vyrovnají. Šlo by tedy spíše o konzultaci s někým, kdo se v problematice orientuje a teprve podle takového názoru případně podnikat další kroky.
Děkuji za odpověď. Je pravda, že se to časem ještě určitě může urovnat. Právě proto že vím, že na psychologické vyšetření u dobrého psychologa jsou čekací doby cca půl roku, proto jsem se o to zajímala i když je asi ještě brzo.. Vím samozřejmě, že nejsem rodič, ale je to moje rodina a jen mám o něj starost.
Jani, aby taky ne. Já když vidim v televizy některé příběhy nebo tu čtu na netu, jak maminky musí žádat…skoro škemrat o různé příspěvky pro děti které to evidentně potřebujou, ale i dospělí…a pak člověk vidí jak si feťák jde pro jehly zdarma a kolik spolyká peněz jejich léčba a oni vylezou a jdou si píchnout znovu, to jsem vždy tak naštvaná…já bych jim platila jen jednu léčbu a pak konec šmitec, každý strůjce svého štěstí. Pak vidíš maminku v televizy jak děkuje lidem za každou korunu, protože může dítěti koupit vozík. Fuj to jsem se zase rozčílila
