Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Anonymní píše:
Já jsem právě četla, že spousta aspergerů to o sobě třeba ani neví nebo je diagnostikují až v dospělosti. Manžel je učitel, vystudoval normálně vysokou školu, chodí do práce, je nadprůměrně inteligentní. Možná je to lehčí forma. Je hodně praktický, ironii i nadsázku chápe a sám používá, s něžnostmi nebo se sexem problémy nemá, to třeba nesedí. Ale pak je tam hodně příznaků, které sedí. Třeba neadekvátně reaguje na vypjatější situace, nezvládá je. Nebo když se rozbrečím, je úplně mimo, jakoby nevěděl, co se děje, co má dělat. Taky se vyhýbá větší společnosti, neumí se bavit s více lidma, neumí se ani bavit takzvaně „o ničem“, prostě vést takovou normální společenskou konverzaci. Občas je netaktní, řekne, co si myslí, i když to někoho urazí. Pak to za něj musím žehlit. Když mu to pak vytknu, vůbec neví, že udělal něco špatně. No a pak takové drobnosti, jakože nesnáší společenské hry, společné zábavy atd.
Dřív jsem to brala, že je prostě taková povaha, ale když jsem na aspergera narazila a početla si o něm, úplně mě oblilo horko, kolik věcí na něj sedí. Ale zas vím, že někdy si člověk o něčem čte a hned vidí všechny příznaky u sebe
Nevím, jestli se mi ho podaří přesvědčit o vyšetření. Kvůli němu samotnému by mě to ani netrápilo, zvykla jsem si na to a mám ho ráda. Ale strašně by mě mrzelo, kdyby se to projevilo i u dětí.
Tak přesně takový muž zřejmě roste z mého syna, popsala jsi ho dost přesně
Teď v 6ti letech jsem s ním kvůli škole proběhla poradnama, prošel testama apod a výsledek - autismus neprokázán, přesto, že chování se velmi podobá některým rysům Aspergerova syndromu, zároveň to může být nejspíš prolnuto se schizoidní poruchou v dětství, tak chodíme na trénink sociálních dovedností. Musím říct, že s každým měsícem věku se to mění, tak uvidíme kde bude v dospělosti. Jinak nadprůměrná inteligence, nadprůměrná slovní zásoba, prý malý génius. Jen je holt hodně svůj a okolí často nemá pochopení nebo se dost diví, že nemá zájem o nabízené lízátko apod. Někdy je to hodně těžké, že mě napadne „proč proboha není normální“ ale hned v zápětí si uvědomím, jaká by to byla nuda
Teď možná fráze, ale je to tak - jeho jinakost mně osobně hrozně moc dává, hodně mě posunula ve vztahu sama k sobě a jiným lidem a jsem velmi často pyšná na to jaký je.
Jinak ještě: Myslíš, že tohle je tak velká překážka v životě? „Taky se vyhýbá větší společnosti, neumí se bavit s více lidma, neumí se ani bavit takzvaně „o ničem“, prostě vést takovou normální společenskou konverzaci. Občas je netaktní, řekne, co si myslí, i když to někoho urazí. “
@MichalRosky píše:
Dovolím si ještě upřesnit: většina AS špatně snáší ty změny, které nemají pod kontrolou. Jinak (ne)mazlivost dle mých zkušeností je poměrně častá, ale zdaleka ne tak častá, jak se píše v literatuře, tedy minimálně u nás. Mnozí autíci jsou naopak velmi kontaktní.S tím zaměřením na úzký okruh zájmů je to zajímavé: je to přesně tak, jak píše Jana a tento zájem se může změnit a někteří AS jej mění i mnohokrát. Typický je třeba zájem o ještěry: autík nasaje veškeré dostupné informace, neučí se zpaměti všechny latinské názvy, miluje hračky a obrázky ještěrů atd; když vyčerpá dostupné informace, začne si vymýšlet nové druhy a také je kreslí a pojmenovává; po čase obvykle zjistí, že více méně zmapoval i možnosti hypotetických ještěrů a jakmile najde jiný zájem, který ho zaujme, okamžitě opouští ještěry a věnuje se třeba rostlinám nebo broukům nebo něčemu jinému. Když se ho v tu chvíli někdo zeptá na ještěry, v podstatě nereaguje - už to téma prostě opustil, což okolí někdy těžko chápe.
U nás to jsou vlajky světa, už má i návrhy nové české vlajky aby to prosadil až bude politik, pak to jsou dopravní značky - po zmapování dopravního systému ve městě a naučení pravidel provozu vymýšlí další a další značky. Jsem zvědavá co přijde teď
@vrbajiva píše:
Všude nacházím rady pro AS, jak se chovat k ostatním, ale nikde nenacházím rady pro běžné lidi, jak s aspíky navázat kontakt. Miluji jednoho starého mládence a myslím, že má tuto diagnózu. Píšu mu už dlouho SMSky, zamilované a normální, nikdy mi neodpověděl. Když mu prý domů přivedli ženu, utekl. Při osobním setkání byl zvláštní, vstřícný, milý, několikrát použil takový hrubší obrat, ale nemyslím že by to bylo ve zlém. Žije na vesnici, já bydlím jinde, s rodiči s rodinou sestry, chová zvířata, chodí někdy do hospody, má stálý okruh kamarádů. Má širokou slovní zásobu a není hloupý. Slíbil že zavolá, což neudělal, volala jsem tedy já, telefon nezvedl a na SMS s pozváním ven nereagoval, napsala jsem, aby si přišel pro něco co u mě zapomněl. Myslím, že jiný člověk by se nebál přijít, jen tak. Jistě, dalo by se to pochopit, že o mě nestojí, ale to by mě snad po tak dlouhé době co mu píšu, při osobním setkání poslal do háje a nedošlo by úplně na všechno, což jsem iniciciovala já, ale rozhodně nebyl proti a i jsem si povídali. Nevím, jak s ním komunikovat a jak se „zařadit na seznam jeho lidí“. MOžná nechápe moje psaní o citech, mluvila s ním moje sestra a on řekl, že mu „něco“ píšu. Moc o něj stojím.
Asi by to chtělo něco konkrétního tipuji. Jestli chová třeba slepice, přines mu kuře nějakého třeba jiného druhu ať není v rozpacích z „mluvení o ničem“ a můžete probrat to plemeno. Ale přijít přímo k němu, pochybuju, že by sám vyvíjel iniciativu. Možná i několikrát odmítne, pak záleží na tvé vytrvalosti, dokud si nebude jistý.
@Gerberka píše:
@aartepjo, ale divím se, že porucha PAS byla u tvého synka pevně diagnostikována už ve 4 letech?? Když bylo synkovi 4 ročky, tak to teprve se učitelkám ve školce „nějak nezdál v sociální interakci“ a chodili jsme od psychologa k psychologovi až do 5. třídy - kdy dostal diagnozu Aspergrův syndrom…takže se divím, že v celkem tak malém věku má tvůj synek už stanovenou diagnozu poruchy PAS…
Nám taky bylo řečeno, že i v 6ti letech je ještě brzy na konečnou diagnozu, tak vlastně žádnou diagnozu nemá, jen se za pomoci Rané péče snažíme vychytat, jak mu usnadnit život v sociálních kontaktech.
Ahoj
Add brzká diagnostika - ono je to u každého dítěte jinak. U naší malé byly nápadnosti už od nějakých 18 měsíců, diagnózu porucha autistického spektra dostala ve 3 letech. Teď je jí skoro 7 a pořád má diagnózu porucha autistického spektra prozatím blíž nespecifikovaná ![]()
Jestli můžu doporučit, tak APLA je na diagnostiku skvělá, ale je u nich dlouhá čekací doba (v současnosti myslím rok). Takže určitě se k nim nahlásit i v hodně raném věku ![]()
My chodíme k MUDr. Schmidtové do Prahy na Vinohrady, jsme u ní také moc spokojeni, má dlouholetou praxi a dle mého je skvělý odborník. Ale čekací doba začíná být dlouhá i u ní, takže ani tam bych neváhala s objednáním.
A taky si všude zjistěte ceny
My jsme prošli diagnostikou ještě v době, kdy se u MUDr. Schmidtové neplatila, teď už myslím ano, i v APLE se platí.
Skvělí diagnostici jsou také v nemocnici Motol, tam je to i zdarma, ale musí se tam cca týden ležet.
Můžu se zeptat, k čemu je vlastně ta diagnoza, „ten papír“ důležitý, k čemu může pomoct dítěti v případě Aspergerova syndromu nebo jiné poruchy autis. spektra? Tedy kromě toho, že jako rodiče máte jasno, víte jak směřovat výchovu, vzdělání…jinak ale ten „papír“ je navenek dobrý k něčemu?
Matlena - v některých případech máte po obdržení diagnozy nárok na příspěvek na péči pro dítě, průkaz ZTP nebo v dospělosti na invalidní důchod. Záleží na formě Aspergerova syndromu.
@Matlena Pro školu, školku. Někdy děti mají nárok na asistenta.
@Matlena Jak píšou holky, je to dobré pro školku/školu i pro úřady kvůli příspěvkům (v tomto případě ale pozor, těm totiž vesměs nestačí diagnostika z APLA, tam jsou „jen“ psychologové, kdežto posudkáři potřebují diagnózu od psychiatra). Také je to dobré pro navázání spolupráce s ranou péčí - tedy u dětí do 7 let.
Díky za odpovědi. Jak se dokážete srovnat s okolím, s lidmi kolem vás?
Synovu jinakost bere spousta lidí dost negativně. Když chodíme např někam na cvičení, tak hned všichni usoudí, že to bude cvičení pro „postiženější děti“. Syn chodí do montessori školky a lidi aniž by se informovali, tak už tu školku mají za tu „pro problémové děti“…a to jen proto, že lidem „nebaští“ jejich pro něj trapné a směšné snahy o zavděčení se dětem, není to to roztomilé dítko co by si tetě sedalo na klín a říkalo jí básničky, prostě jen proto, že se nechová jak se od dětí jeho věku očekává. Na druhou stranu se ti samí lidé pak „chlubí“ tím co umí, např. že mají příbuzného co se sám naučil ve 3 letech číst a psát apod. Mrzí mě to děsně za něj, potřebuje uznání za to co umí a ne aby ho lidi odsuzovali jen proto že neskáče jak se očekává.
Měla bych strach, že mu „papír“ ještě ztíží cestu. Už jen na to, že jsme kdy navštívili pedagogickou poradnu lidi koukají skrz prsty. Mně je to fuk, já se nad to už dávno dokážu povznést, ale je to cítit z chování okolí a syn se pak snaží zoufale jiným lidem zavděčit a tak pořád dokola…
Asi takhle - snažím se lidem vysvětlit, že Babu (Barunka
je autista a v rámci možností vysvětlit, co to znamená. Pokud jdeme někam, kde by mohl nastat problém, má Babu na sobě „osvětové“ tričko (vepředu je nápis Osvěta o autismu a vzadu Žiji ve svém světě, neodsuzuj, když nechápeš). Většinou se lidé začnou sami ptát, tak vysvětlujeme. A většinou i pochopí nebo se o to aspoň snaží. S tím, komu za tu snahu nestojíme, se vůbec nebavíme. Barunce jsem vysvětlila, že autista je jen jiný než ostatní (ne horší, ani lepší, ale prostě jiný) a že pokud si někdo myslí, že autista je horší, tak že ten člověk je hloupý
A nám ten „papír“ cestu neztížil, tedy zatím ne
Báře je teď necelých 7 let, těžko říct, jak to bude třeba v pubertě atd. Ale třeba kamarádky kluk, aspík, už toho ve svých 9 letech občas zkouší i využít
Jednou řekl „já jsem autista, já se nemusím chovat normálně“ ![]()
To tričko je úžasný nápad
Jenže asi ne pro každé dítě, resp. synovi bych ho nemohla dát. V rané péči mě ujistili, že je to zdravý a moc šikovný kluk, že jeho chování s autismem nesouvisí, přesto, že jsou jeho reakce a chování tomu velmi podobné. Prý kdybych na to chtěla mít „papír“, kvůli škole např., tak musíme právě k psychiatrovi, ale myslí si, že tím, že nesplňuje hlavní znaky autistů, stejně by nám autismus nepotvrdili, diagnoza by se nejspíš shnula pod pojem „disharmonický vývoj“ (stejně jako např v pedagog. poradně). Nemám pocit, že bysme potřebovali papír, věřím, že ve škole bude bez problémů, taky jsme školu pečlivě vybírali. Navíc po zkušenosti s jednou pedopsychiatričkou tady u nás, která na něho po 15 min naházela X diagnóz a doporučila medikaci, ho něčemu podobnému nechci vystavovat nějakou dobu. Ale kvůli jedné špatné zkušenosti neodsuzuji, jsem ráda, že od vás tady vím, že existují i dobré zkušenosti.
Ve většině jeho případů jeho divné chování vyplývá z velmi nízkého sebevědomí, neumí se orientovat v sociálních kontaktech. Dát mu tričko, které ještě upozorňuje na jeho jinakost, s tím by trpěl. Už jen to, že např. budeme chodit na grafomotorická cvičení neumí vzít „jen tak“ aby si něco procvičil nebo jako hru, ale už to chápe jako že něco nezvládá a trápí se tím.
Ale jinak je tričko s osvětou výborný nápad. Popřemýšlím jaký nápis by se hodil nám, aby mu neublížil, naopak ho povzbudil a hloupým lidem kolem ucpal pusu.
Jsem moc ráda, že nás naše dětská doktorka doporučila do rané péče, pokud máte možnost, mohu jen doporučit, aspoň k Liberecké rané péči mohu říct, že jsem nadšená z jejich přístupu a moc nám to pomáhá. I mně ![]()
@Matlena Asi máte stejnou ranou péči jako my, ta naše pražská má v Liberci pobočku a jsou opravdu úžasní
Ještě k těm psychiatrům - musí to být odborník na autismus. Mají k tomu speciální vyšetřovací (a pozorovací) metody a dobrý diagnostik pozná i velmi jemné nyance mezi tím, co je ještě zvláštnost a co už je na diagnózu. Pak se k takovému dítěti samozřejmě přistupuje jinak´. Třeba i to nízké sebevědomí může (ale nemusí
plynout z toho, že mozek toho dítěte je prostě jiný. Naše dcera to má taky tak
Osvětová trička jsou i různě na netu, APLA je má taky
Jinak jestli můžu poradit, tak výborná jsou i centra pro autisty. Tam nemusíte mít diagnózu, pracuje se tam s každým dítětem individuálně. http://www.cta.cz/
http://www.aut-centrum.cz/
Dne 30. 3. 2015 se v pražském kině Aero koná Den o autismu - Modré aero. Akce je k příležitosti světového dne autismu, který připadá na 2. dubna.
http://www.praha.apla.cz/…v-nas-2.html
Ahoj,
chtěla bych poprosit o radu, jak dál - do čeho má smysl se pouštět a do čeho ne…
Kamarádky syn je předškolák a má aspergerův syndrom. Nevím detaily, jen to, že má spíš nadprůměrnou inteligenci, ale problémy se začleněním se do kolektivu a zvykáním si na nové prostředí. Od psycholožky má, tučným písmem
, doporučenou integraci do běžné třídy s asistentem.
A teď ten problém… ![]()
Ve škole kam je zapsaný jí řekly, že asistenta zajišťuje škola a že neví jestli ho dostane. Celkově spíš hrají mrtvého brouka a zdá se nám, že malého tlačí do speciální třídy. Nevím jak kde, ale u nás je to třída spíš pro méně přizpůsobivé a zaostalejší děti. Laicky - zlobivé.
V běžné třídě přitom bude cca 27 dětí, což je na malého dost…
A teď co s tím? Má tlačit na školu ať se k něčemu pohne? Nebo lze nějak (jak?) sehnat asistenta přímo, nějakou žádostí někde na úřadě? Nebo to risknout bez asistenta? Prostě co byste ze svých zkušeností doporučily? Klidně i z jiných oblastí než je asistent ve škole…
Předem moc děkuji.