Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Aspergerův syndrom
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.2.16 08:28
@evick2 píše:
Jednání se školkou je horší než jednání s Honzíkem, u toho alespoň vím na čem jsem u nich jen zírám. Když jsem od nich chtěla popis problémového chování pro poradnu tak mi ho nejprve odmítly napsat, později mi ředitelka „omylem“ dala do obálky jiný papír.. no jeden by se z nich pica když jsem si přečetla ten jejich výtvor tak jsem šla do kolem, popis více méně normálního dítěte, zajímalo by mě kde je ten vyvrhel, kterého mi popisovala, jak z něj rodiče omdlévají a děti jen ho vidí tak řvou…
jo holt chtějí odstranit problémové dítě
Chtěla jsem se zeptat co syn ve školce vyvádí, že jiné maminky omdlévají? A ono to nakonec na omdlení asi tak úplně nebylo.
Mám pocit, že asi vím, jaký typ člověka je ta vaše ředitelka. Plná huba keců, ale oficiálně nic, protože lži na papír nedá a potvrdila by tím jen svou neschopnost a že není člověk na svém místě. Ono je to omdlévání a chování o emocích, ale fakta a skutečnost jsou trochu jinde. V podstatě by musela napsat, že ji její práce obtěžuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.16 08:39
@Matlena ahoj teď už neanonymně.. se školkou máš pravdu, chtělo by to jinou ale zatím to není možné nemáme druhé auto, ale situace se zlepšila, o kousek… v současné době syn navštěvuje předškolní třídu, chodí jen na dopoledne. Zlepšilo se jeho chování jak doma tak ve školce, když ho tam nikdo neprudí sama paní ředitelka vidí, jak šikovný a klidný je.. samozřejmě pořád má potíže. Hlavně v sociální oblasti, když děti zpívají zacpává si uši, když se cvičí utíká protože mu vadí ten rumraj.. jinak sám se nají, oblékne pokud ho dostatečně instruují tak pracuje i u stolečku… ale jinak to s těmi větrnými mlýny sedí. Už jsem z toho vyčerpaná. Bojím se nástupu mladšího aby se situace neopakovala. Ze své bývalé učitelky má syn prokazatelné trauma, jakmile jen vejde do místnosti ztuhne a do večera je napjatý jak struna. Já bych si nafackovala že jsem to nechala zajít až tak daleko, že nakonec přestal mluvit. No ale zase díky tomu jsme přišli na to že jeho odlišnost není „špatnými rodiči“ Dg. pořád nemáme uzavřenou, ale ve školce trvají na asistentu tak jsem zvědavá.. v pátek máme schůzku v SPC, třeba nám dopomůžou k uzavření tam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.16 08:41
@Matlena podle ní, se neoblékne, nenají, vylil si i polévku na hlavu, nespolupracuje, paní učitelku ignoruje, když ho oblečou násilím tak se vzteky svleče… ale víš co? já jí věřím že se tak choval když jsem se dozvěděla že s ním milá paní učitelka u oběda cloumala, že na něj křičela neustále do něho šila že je pomalý že je hloupý… zrovna včera jsem o tom psala deníček a pořád přemýšlím zda ho nechat vydat protože tohle mi snad ani nikdo neuvěří 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.16 08:44
@evick2 píše:
@Matlena podle ní, se neoblékne, nenají, vylil si i polévku na hlavu, nespolupracuje, paní učitelku ignoruje, když ho oblečou násilím tak se vzteky svleče… ale víš co? já jí věřím že se tak choval když jsem se dozvěděla že s ním milá paní učitelka u oběda cloumala, že na něj křičela neustále do něho šila že je pomalý že je hloupý… zrovna včera jsem o tom psala deníček a pořád přemýšlím zda ho nechat vydat protože tohle mi snad ani nikdo neuvěří
ještě jsem chtěla dodat že se tak nechoval denně, jen když byl už opravdu nevěděl co dělat jiného, protože spoustu z toho nechápal. Nevěděl proč na něj křičí, má problém číst řeč těla a emoce v hlasu takže jiné dítě už by před ní strachy prchlo a on pořád trval na svém což brala jako cílenou provokaci… od 3,5letého dítěte 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.16 09:03
@evick2 Teda u mého syna bylo jen podezření na aspergera, ale dodnes nepotrvzeno. Ale jak tohle čtu, to je další hodně podobná záležitost…Akorát můj syn to přetrpěl ve školce v koutku potichu, ignorován učitelkama a všechny tyhle specialitky si vybíjel doma. Buď byl hodně agrasivní, shazoval věci, byl zlý na mladšího brášku, v podstatě nezvladatelný, nebo co horší, úplný opak, např. i doma zalezl do kouta, za závěs a byl děsně vystrašený a úzkostný. Ještě že jsem z téhle školky odešli, nebyl tam ani polovinu školního roku.
Chápu, že to s takovými dětmi není jednoduché, ostatně máme to doma denně, že 
, ale pořád jsou to věci, se kterými si myslím, že by si učitelky měly umět poradit, když ne poradit, tak umět spolupracovat s rodičema a nacházet postupně řešení. Neměli by učit učitelky, které cokoliv vyčnívající nad „spořádané“ děti obtěžuje a chtějí se pak takového dítěte zbavit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.16 09:33
Ja jsem hlavně ráda, že paní ředitelka zjistila že se s ním dá vyjít docela dobře a že když si ho „ochočí“ bude to s ním jedná báseň.. už nikdy nechci zažít ani slyšet něco ve smyslu, že tohle je rodičovské selhání a že horší dítě neviděla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.16 09:49
S tím, že jako rodič selhávám se setkávám často. Ve škole teď ne, ale kolegové, známí, příbuzní. Slýchám, že by měl víc dostávat na zadek, že nesmím v ničem povolit, že mu musím „prostě přikázat“, chytré řeči, že „tohle by si jejich děti nedovolili, prostě by jim to zakázali, přikázali“ (např. že by neodmítli někam jít, něco dělat).
Co mě spíš mrzí, že lidi mají rádi takové ty milé děti, které se hrnou „jé této, pojď si hrát“ a chlubí se co umí a jsou vděčné za dárky a bonbóny…to syn není, nedělá nikomu opičku, nechce přijímat dárky, nechlubí se ničím, ač umí mnohem víc než většina dětí jeho věku, protože podle něj to neumí dokonale, neumí přijímat ani pochvalu…zkrátka není to obvykle oblíbené dítě a návštěvy a známí si ho přestávají všímat a pociťuju už i, že jsme tím všichni braný za ty „podivíny“. Už nás ani nikdo moc nezve na návštěvy…
Z 90% tohle všechno smáznu tím, že co nám je do ostatních, i jsem dá se říct pyšná, že syn nedělá cvičenou opičku jak se očekává, ale někdy to dost zamrzí, že lidi ho nedokážou brát normálně, je pro ně divný. Taky tím trpí mladší syn, který je „klasické“ dítě, rád se chlubí, rád je chválen, baví ho dětské věci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.16 09:57
@Matlena Ano, to je ono, bereme je jací jsou a přesto občas tyhle řeči, náznaky a nevyžádané rady zabolí. Taky bych se ráda pochlubila, že moje dítě umí tohle a tamto bohužel moje výhra je když se chová „normálně“. Vím jak na něj a přesto jsou dny kdy ztrácím elán, kdy už nechci být pořád dva kroky napřed, vymýšlet co ho zas naštve, kde je potenciální rušivý element… lidi si myslí, že takového jsme si ho vychovali ale vůůůbec netuší co práce je za tím, aby se choval alespoň v rámci nějakého společenského rámce- v našem případě to znamená že nedělá scény, nepláče a jiné. Je to vyčerpávající, je to k zlosti a když se k tomu přidá nějaký ten rejpal tak to opravdu stojí za to 
a stejně 
miluju ho přesně takový, jaký je a jiného bych ho nechtěla 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.16 10:10
@Matlena ano řešili, ale bohužel zde na severu není moc odborníků, a i teď to bylo složité, bylo sděleno, že výbornou výchovou a přístupem se spoustu jejích příznaků skrylo. Laicky řečeno, naučila jsem jí jak se v určitých situacích chovat. Měli jsme vyšetření od dvou psychiatrů, a několika psychologů. Všichni se shodli, že je jiná, zvláštní ale přesné pojmenování jsme nezískali, to až nyní…ale jsme za to rádi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.16 10:13
@lenkahody můžu se zeptat třeba i do zprávy u koho jste byli též jsme ze severu a dg už bych ráda měla.. né tedy kvůli mě, je mi to šumák, my to doma máme nastavené a teď už částečně i v té školce ale ze školky na tom trvají a podlé mého to bude třeba i k žádosti o asistenta
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.16 10:26
@lenkahody To je vlastně pedagogicko-psychologická poradna? Bylo nutné aby dítě bylo hned napoprvé u vyšetření? Já jen že syn odmítá spolupracovat s cizími, vždy to vypadá tak, že já odpovídám, on sedí na židli nebo opodál na křesle, max z něho dostanou pokývání hlavy „ano-ne“.
Můžu se ještě zeptat jak tam to vyšetření probíhá, dávají dítěti nejaké otázky, test…??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.16 10:38
@Matlena u nás to bylo pro zatím tak, že jsem povídala já proč tam jsme, jaké patálie jsou, rodinnou anamnézu pak chvíli si paní dr. povídali se synem, nebo hrály v ppp nespolupracoval protože to bylo krátce po jeho zhroucení, u těch dalších dvou už ano, protože byl naprosto vyklidněný, spokojený a tak před sebou měly naprosto bezproblémové dítě… 
teď v pátek jedu do SPC tam jedu jen já se zprávami a pak se domluvíme na další schůzku i se synem. jo a synovi je teď 4,5
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.16 10:46
@evick2 Lojzinka jako malá taky nespolupracovala, nebo spíš nerozuměla otázkám, nyní jsem vyplňovala dotazník a též Lojzinka.Pak si s paní doktorkou povídali. My neměli nikdy problém s tím, že by beze mě nespolupracovala, ba naopak už jako malé jí bylo jedno když jsem odešla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.2.16 12:49
Ahoj holky,
ráda bych znala váš názor. Vím, že bez podrobné diagnostiky mi to tady nikdo jistě nepoví, ale stejně, máte zkušenosti, jak se chovaly vaše děti ve věku mého syna, tak se zeptám.
Máme syna, za 2 měsíce 3 roky, tedy poměrně malý ještě. Od malička je ale trochu jiný, než ostatní děti. Začalo to tím, že od narození byl šíleně uplakaný, podrážděný, všechno ho vylekalo, pro všechno brečel, špatně spal. Jeho 1. rok byl opravdu očistec. Pak se to celkem uklidnilo a vypadalo to, že se vyvíjí normálně. Všechny věci v podstatě dělal tabulkově - ukazoval, napodoboval (ne moc ochotně teda), velmi brzy například uměl ukázat spoustu zvířátek a říct jak dělají a velmi brzy začal hezky mluvit (v 18 M dvouslovné věty, od dvou let mluví ve složitých souvětích, bohatá slovní zásoba). Motoricky celkem v normě, ale úplná hitparáda to není, je takový neohrabanější, těžkopádný. Nicméně třeba takovou tu dětskou motorku bez problémů zvládl v 16M, koloodrážedlo od 2 let. Nemá a nikdy neměl žádné specifické zájmy, nikdy třeba neřadil, netočil, neopakoval, apod. Změny mu taky nedělají problém.
Proč máme podezření. Zůstal dost citlivý, rozhodí ho každá kravina, hned brečí, nebo křičí. Celkem se teda dá dobře uklidnit odvedením pozornosti, ale tím, jak se vzteká každou chvilku, tak je to náročné a fakt křičí každou chvíli. Sebemenší bebínko je tragédie. A dost se bojí všeho možného - ale zas, nechá si celkem vysvětlit, že to nic není. V sociální oblasti - vadí mu velké kolektivy, hodně lidí na malém prostoru, jakékoli neznámé prostředí, neznámé děti/lidi. Na dětské hřiště by sám nevkročil, i když tam strašně chce na ty atrakce, ale jak jsou tam děti, sám nechce. Nezapojuje se, když třeba děti běhají, nikdy se spontánně nepřipojí. Když je např. na skluzavce a leze za ním další dítě, tak se může přerazit, aby byl hned dole, nebo na něj křičí „nechoď sem, stůj“, prostě ho tam nechce apod.. Teď ke třetímu roku se mi zdá, že se to s těmi dětmi trošičku zlepšuje, občas se asi i snaží navázat kontakt, ale dost neobratně - třeba na dítě začne prskat (jako některé se i chytí, pak se tomu smějou a ok). S dětmi, které ale velmi dobře zná (sestřenice, kamarádka, se kterou byl od narození téměř denně) si ale hezky hraje. Umí toho na svůj věk hrozně moc (básničky, písničky, počítat - ne jen odříkat číselnou řadu, ale skutečně počítá, sčítá, odečítá, umí spočíta kolik čeho je a naučil se to úplně sám, ptá se na písmenka a číslice), ale na požádání to nikdy nepředvede, na požádání cizímu neřekne ani jak se jmenuje (mlčí, koktá, teď nově máme, že si zakreje oči, jakmile k nám někdo cizí blíž přistoupí). Nemá takovou tu dětskou touhu se předvést, ukázat. Často si stěžuje, že na něj někdo někde kouká (třeba prodavačka obchodě. Dřív mu oční kontakt nevadil, teď hodně. Má rád pravidla, ale většinou není nijak vzteklý ani hysterický, když se poruší - např. když někdo jde po silnici místo po chodníku, tak hned na to upozorňuje a říká, že je hloupý. Dá si to celkem vysvětlit, ale někdy taky ne
Mluví hezky, ale dost často vymýšlí různé novotvary a občas mluví tak jako neadvéktně k věku (např. používá dost cizích slov), dneska se mi ptal, proč v písničce zpívají „hej“ a rozčilovalo ho to.
Má extrémní fantazii, je velmi kreativní ve hře, ale dost ho rozčiluje, když někdo nehraje podle jeho pravidel. Například dnes nakreslil balónek se šňůrkou a trval na tom, abych si ho za tu šňůrku jako vzala, pak abych ho jako vypustila, kdybych to neudělala, tak by se dost rozčiloval. Hraje si funkčně, ale sám téměř ne, vyžaduje asistenci u všeho.
Když mu něco hned nejde, vzteká se. Nemá trpělivost, nevěří si, přitom je moc šikovnej a hodně ho chválíme.
Už jsem asi před půl rokem konzutovala svoje podezření s jednou známou - speciální pedagožkou, která má sama syna aspergera (už asi 17 letého). Našeho syna teda viděla jen jeden večer, nicméně říkala, že na něm nic nevidí, že její syn byl v tomto věku mnohem „divnější“.
Celkově je vlastně strašně hodné dítě, ale musí se vědět, jak na něj. Pokud jde na něj někdo víc zhurta, nespolupracuje, vzteká se, brečí.
A já nevím. Co myslíte, objednali byste se už teď někam na diagnostiku, nebo počkat, protože je ještě malý. Jak se vám jeví? Jak se chovali vaše děti v těch 3 letech? Počkat třeba na školku? Ze školky mám hrůzu, neumím si představit, jak by to tam zvládl, v kolektivu se straní, učitelky nebudou mít čas mu věnovat tolik individuální pozornosti, kolik neustále vyžaduje, myslím, že by pořád akorát brečel, nebo by byl někde v koutku. Půjde ale snad až ve 4 a kousek, jsem podruhé těhotná a když to dobře dopadne, tak se mu na podzim narodí sourozenec.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
