Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Aspergerův syndrom
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
22.4.16 23:57
@Fufy píše:
@Ali-Ali
Duslednost, ano, nedavno jsem se nad ni zarekla. Budu duslednejsi. Taky jsem tak nas nim dumala a dospela k tomu, ze ho „zplnomocnim“, ze mu budu davat drobne ukoly, ktere mu pujdou, to mu vzdycky strasne zvedne sebevedomi a snad vyvazi ty situace, ktere nejdou.
A asi to chce trenink, budu s nim pravidelne malovat, zlepsi se, bude si vic verit. Chapu to spravne?
drobne ukoly, o kterych vis, ze je zvladne, jsou super. a pak hodne chvalit. naseho maleho desne bavi takove blbiny jako, kdyz dostane za ukol odnest veci do odpadkoveho kose. 
a jinak - ono pokud ho neco opravdu vylozene nebavi, tak ho asi nedonutis. ale muzes to zkusit spis treba z uplne jineho konce, treba zacit malovat venku kridama po chodniku, to by ho mohlo chytit a pak doma zkusit - namalujme si to, co jsme malovali venku, to se mi libilo… proste finty, finty, finty 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.16 00:03
@cher píše:
Taky si myslím, že manžel určitě aspergův syndrom nemá. Já znala jednoho asperga-téměř nemluvil, jedl jen asi 3 jídla a byl v plným invalidním důchodě. Nemyslím si, že člověk s Aspergovým syndromem by dokázal bez problémů chodit do práce, namluvit si ženskou, pořídit si rodinu a běžně fungovat.Pokud máš i tak pochyby, přemluvila bych manžela k návštěvě odborníka.
Rak jsem zabrousila na zacatek diskuze a docela se divim. Za takovy zvasty bych ty lidi rovnou bacila po hlave 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.16 00:11
@Ali-Ali
Ano, ano, Maty je taky nas odnasec bordela do kose 
To malovani ho nebavi v zadne forme, snad jen prstove barvy, tak potrenujem no. Ten jeho spatny uchop me znervoznuje. Zda se mi, ze levou to zvlada lip, je mozne, ze neni vyhraneny? V podstate si muzu odpovedet sama. Je to mozne
Diky za uklidneni, mne je vazne lip uz jenom z toho, ze takove rysy se u deti vyskytuji. Taky to s nim byl sileny porod, ktery koncil vexem a pridusenim, takze ja na nem asi hledam mouchy.
Diky zeny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.16 09:23
@paola white píše:
Rak jsem zabrousila na zacatek diskuze a docela se divim. Za takovy zvasty bych ty lidi rovnou bacila po hlave
A já znám roma, který je úplně zdravý a nechodí do práce, takže si myslím, že támhle Dežo rom není, protože on do práce chodí 
Bacit po hlavě je zbytečné. Prostě znají těžký případ a nezjistili si, že může být víc než jedna forma. Na druhou stranu, když o tom vím kulové, tak se aspoň neztrapňuji na internetu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.16 22:22
@Ali-Ali píše:
ja mam doma horsi pripad (ale na pomery autistu je to lehky pripad), takze nase strategie jsou nekde jinde. nas prcek funguje podle denniho obrazkoveho rozvrhu a u konktretni cinnosti pak stylem: prvni tohle, pak az tamto (prvni se uklidi hracky, az pak se jde ven) ""a stat si za svym, i kdyby to melo trvat hodinu.
jinak u nas je to presne naopak - po prisnu to nevede nikam, maly se akorat seka a zacne hystercit. po vlidnu, laskave, s objetim, ale dusledne, nam to jde lip. ale on je proste citliva dusicka, kdyz se na nej zvedne hlas, tak se stahne do sebe.
Ano, souhlas, je potřeba být důsledný rodič, u zdravých i jiných dětí, jsem pro a moc se snažím být důsledná, ALE čím dál víc to nezvldám z časových důvodů.
Nemůžeme jít spát o půlnoci dokud se děti neuklidí pokojíček, nesloží oblečení. Pokud se ráno syn sekne, že je problém s barvou lžičky, jinou mikinou a v zápětí mu moc/málo prskla pasta na kartáček a lahvičku jsem mu dala do tašky vlevo místo vpravo…nemůžu každý takový zádrhel řešit důsledně, všechno rozebírat, trvat na svém, protože zrátka nemůžeme chodit pozdě do školy, já dopráce. A to vše děláme samozřejmě s časovou rezervou.
Jak to zvládáte vy v případě že je potřeba důslednost, ale čas tlačí?!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.16 22:40
@Matlena řeším jen důležité věci. Dle hesla…raději malý ústupek, než velká komplikace. ALE ve chvíli, kdy řeknu, že to bude takto, tak už necouvu. Pokud jde o jeho výstřednosti, snažím se s co největším klidem vyřešit ke spokojenosti všech. Úklid…nestihnete? Nebudu číst pohádku. Další den to samé, dokud prostě nedojde k nápravě. Snažím se nedávat úkoly, o kterých vím, že je reálná šance, že to nedá a když má nějaký úkol dám, snažím se vymyslet dopředu pro případ, že úkol prostě nesplní. Lahvičku na špatné straně bych neřešila vůbec. Prostě bych řekla „promiň, moje chyba“ dala na správnou stranu a dál nerozmazávala. Jsou věci, které pro nás jsou kraviny, ale pro ně důležité. Takže umění nejen důslednosti, ale i selekce, co důležité je a co je ve skutečnosti buzerace (pardon za ten výraz, ale k tomu jsem dospěla po dlouhé době, že dělám vojnu tam, kde je to zbytečné).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.16 17:09
@Matlena píše:
Ano, souhlas, je potřeba být důsledný rodič, u zdravých i jiných dětí, jsem pro a moc se snažím být důsledná, ALE čím dál víc to nezvldám z časových důvodů.
Nemůžeme jít spát o půlnoci dokud se děti neuklidí pokojíček, nesloží oblečení. Pokud se ráno syn sekne, že je problém s barvou lžičky, jinou mikinou a v zápětí mu moc/málo prskla pasta na kartáček a lahvičku jsem mu dala do tašky vlevo místo vpravo…nemůžu každý takový zádrhel řešit důsledně, všechno rozebírat, trvat na svém, protože zrátka nemůžeme chodit pozdě do školy, já dopráce. A to vše děláme samozřejmě s časovou rezervou.
Jak to zvládáte vy v případě že je potřeba důslednost, ale čas tlačí?!
v podstate souhlasim se vsim, co napsala @Kakika - soutredim se jen na par nutnych veci a zbytek necham plavat. tu duslednost jsem spis myslela, v tom spojeni „vykon-odmena“. Kdyz vim, ze rad pujde ven, tak dam podminku, ze prvni se uklidi hracky. Kdyz se neuklidi, tak se proste nejde. Pokud ale rano proste musime vyjit z domu, tak zadne podminky a ukoly nedavam a spis se nenapadne snazim vsemu vyjit vstric, at se nekde nesekne. Protoze proste vim, ze se neseka schvalne, ale jsou veci, ktere ho rozhodi a dal nefunguje.
ja mam skolkoveho prcka, ktery v podstate nemluvi a jede si dost po sve linii, takze u nas je vubec uspech, kdyz sni cokoliv a vyjde v jakemkoliv obleceni, ktere aspon trochu odpovida pocasi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.4.16 08:39
@Ali-Ali To ani nejde lpět na nepodstatných věcech, u všech dětí. Nelpím na nepodstatných věcech, lahvičku dám na druhou stranu, čepici ať si vezme jakou chce, změníme bravu lžičky, i se snažím těmhle „problémům“ předcházet tím, že buď připravuje věci se mnou nebo je u toho nebo se ptám, ale stejně se podobným zádrhelům nevyhneme.
Problém je v tom, že jeho taková věc rozhodí a pak je ideální ho nechat cca hodinu být, jenže to většinou nejde. Pak se musí moc moc opatrně na něho promluvit, nebo něco připomenout. Např. věta „už si neber zimní boty“, „dal sis rukavice do tašky?“ „Máš batoh s plaváním“…ho může rozhodit, že začne dupat a rozbrečí se a dělá skřeky s výrazem šílený tragédie - v takových momentech pak dokážu být důsledná už fakt jen v zásadní věci jako že musíme do školy. Jestli jde bez vyčištěných zubů, čepici nakřivo, nohavici nahoře, v květnu zimní čepici, svačinu v ruce místo v tašce…to už nechám být, takové věci za další nervy nestojí. Pak mě ale někdy štve, že nejsem důsledná, zuby si vyčistit měl, pak si zas přemílám, že tím mu dám najevo, že i bez čištění to jde…ale v tu chvíli to prostě fakt nejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.4.16 09:10
@Matlena Někdy prostě nejde nic. U nás na urychlení hodně pomáhá zkusit popsat jeho pocit. Například… došli jeho kukuřičné křupinky. Takže snídaně totálně v háji. Brečí. Jdu k němu a říkám něco ve smyslu…„jsi na mě asi hodně naštvaný, že jsem nezvládla uhlídat malou zásobu křupinek. Teď už se mi to nepovede zachránit, ale pomůže, když ti slíbím, že do zítřka tady ty křupinky už budou? Pomůže ti teď se přitulit?“.
Můj syn je ale hodně kontaktní, obejmutí a přijetí jeho špatné nálady mu vyloženě pomáhá. Je mi naprosto jasné, že tohle rozhodně nemusí platit na každého. Ale zkusila bych mezi jedním jeho velkým zklamáním a dalším „požadavkem“ vymyslet něco, čím projevím účast a vlastně po něm ani nic nechci. Ale i u nás to tak bývá, že každé další moje nadechnutí může způsobit další afekt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.4.16 14:48
@Kakika To byla první rada z Rané péče, neptat se, ale popisovat pocity, nezabralo. Paní z Rp nevěřila, při další návštěvě sama vyzkoušela a vysloužila si pěkný afekťák. Motivace také nula, neuvěřitelně nemotivovatelné dítě. A obejmutí je pro něho v tu chvíli něco totálně nepřijatelného. Ideální fakt nechat být, vydýchá to a pak je ok.
Ale s těm křupinkama to je super 
- to jsem měla použít dnes ráno. Zapomněla jsem a do bábovky jsem dala kandované ovoce co nemá rád. To by se hodilo „sakra, bábovka je v čudu, já tam omylem dala kousky ovoce, zvládneš si to vydloubat?“
Jinak místo jeho pocitů pomáhá, když při běžných situacích popisuju svoje pocity, nebo i vyprávím, jaké jsem měla z čeho pocity jako malá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.4.16 15:07
@Matlena
Jo jo, popisovat své pocity je fajn. Nevztahovat to přímo na dítě, a tím předejít dalším špatným reakcím. 
S obejmutím nemám dodnes 100% vychytané kdy ano, a kdy už ne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.4.16 18:15
@Matlena píše: …„sakra, bábovka je v čudu, já tam omylem dala kousky ovoce, zvládneš si to vydloubat?“
Takhle kluk vydloubává rozinky z vánočky Doma jsme se prostě zařekli, že nám stačí už tak dost osekaný jídelníček a že rozinek ve vánočce se prostě nevzdáme
Popisování svých pocitů je fakt super. Taky když se mu něco nepovede, tak hned řeknu „no jo, úplně vím, jak se cítíš. To se mi taky stalo a pamatuju si, jak mě to hrozně naštvalo/rozesmutnilo, že to musím dělat znova. Můžu ti nějak pomoci, nebo to ještě zkusíš sám?“ Vlastně kdykoliv to jde, tak mu dávám za příklady chyby ostatních, aby věděl, že lidé chybují často. Ne, že by mu to v globálu nějak pomáhalo, stejně pořád vlastní selhání bere jako životní tragédii, ale v daném momentě je to dobrá berlička, jak odvést pozornost a hodit „chybu“ na někoho jiného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.4.16 09:28
@Kakika To je přesný, pěkně jsi to vystihla s chybama ostatních. Na synovi je i v mimice a na svalech (držení těla) vidět, jak se uvolní, když zjistí, že ostatní neumí všechno perfektně a hned, že se všichni všechno musí postupně učit, že i profík hokejista spadne na bruslích…ale pomůže to na tu chvilku, ten moment kdy se o tom bavíme. Jak přijde na věc, raději utíká a nechce plno věcí dělat, protože si nevěří. Přitom fakt děsná škoda, na to co umí by mohl mít sebevědomí na rozdávání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.4.16 11:01
@Matlena je to škoda, že řešíme pořád dokola to samé. Bez ohledu na to, kolikrát tu chybu udělá, kolikrát se shodneme, že o nic nejde, stejně příště reaguje opět podle svého obvyklého vzorce. Nepamatuje si jména a lidi poznává jen v určitých situacích (o půl roku mladší dceru mé kamarádky, se kterou jsme chodili velmi často ven, ve školce nepoznával) a i když mu stále opakuju, že za to nemůže on, protože tohle zdědil po mě, tak ho pokaždé rozbrečí, když se ho někdo zeptá na jméno např. učitelky. Členy rodiny si už pamatuje (moje a manželovo jméno jen proto, že jsme mu nabídli, že nás může oslovovat křestním jménem, aby si to zapamatoval), babičky plete i přesto, že s jednou teď už dva roky bydlíme . Pokaždé, když se ho někdo zeptá a on začne sípat (takový ten knedlík v krku), tak odpovídám za něj s co největším úsměvem „jména si nepamatuje, bohužel tohle podědil po mně, ale zkuste se ho zeptat na postavy v minecraftu “.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.16 23:00
Ahojky, nepřečetla jsem sice tuhle diskuzi od začátku, ale koukám, že je tady poslední reakce před měsícem tak zkusím štěstí jestli by mi tady někdo nepomohl…mám syna 4 roky a dva měsíce, nebudu popisovat celou historii to by bylo na dlouho, ale zkrátka - od jeho 2 let se řešil jeho opožděný vývoj řeči, zažili jsme koloběh doktorů, momentálně jsme v logopedické třídě ve školce, klienti v jednom SPC a chodíme na klinickou logopedii, pokroky s řečí udělal, nicméně je to na úrovni menšího dítěte, to by mi nevadilo vím že je to na dlouho než se to spraví, ale trápí nám jiné věci, syn mívá již od těch dvou let autistické projevy chování - rituály, špatně snáší změny, nerad ochutnává nové jídlo - v určitých obdobích to pro nás bylo na hlavu, ale prý to nemusí znamenat autismus, někdy se tak chovají i děti s dysfázií, ovšem naopak má úžasnou vizuální paměť - možná fotogenickou to nevím, ale ve 3,5 letech uměl celou abecedu - poznal všechna písmenka, od 4 let kdy začal mluvit je umí i říct, přečtě po písmenkách každé slovo, aněkterá slova i jako celek, umí čísla i přes sto a zapamatoval si několik jenoduchých součtů, je mijasný že to nemuí nic znamenat, třeba je jen šikovnej a já si fakt nestěžuju, ale ta paměť je u něj fakt nadprůměrně vyvinutá, často jsme žasli co nám předvedl… logopedka se přiklání k tmu že autista není - má totiž skvělý sociální kontakt, dobře rozvinutou hru, smysl pro legraci… některé autistické projevy občas zmizí ale pak se zase objeví jiné, prý musíme být trpěliví, že prý jistější budeme až tak v jeho šesti letech, ale já se přesto zeptám - je možné diagnostikovat AS už v tomto věku? nám je jedno jestli je nebo není, chceme jen vědět jak na tom je a jesli by určité věci mohly souviset s tímto syndromem nebo jestli je to jen kvůli horšímu vývoji řeči… pokud byste k tomu měl někdo informace tak budu vděčná a tak kdybyste věděli o konkrétním odborníkovi v Praze, Aplu už jsme navštívilli, spíš někoho jiného ale kdo se vyzná… je nám jedno jaký bude výsledek, ale rádi bychom věděli pravý stav věci a třeba mu některé věci trochu usnadnili
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
