Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Aspergerův syndrom
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
26.2.16 10:17
@Kakika to mame naprosto stejne nastavene 
jen ja mam ve svem okoli spis ten typ matek "jsem neskutecne chapava, neb ma dg., tak ho prce nebudu nikam tlacit, posouvat, vyvijet, NEB ma tu dg. " 
ten strach z neuspechu zname taky…plus k tomu i to, ze ma potrebu se neustale s nekym pomerovat ( se starsim bratrem, se mnou, mym partnerem )…velmi tezce ho ucime, ze nemusi byt nejlepsi…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.16 10:29
@Zuziky píše:
@Kakika to mame naprosto stejne nastavene
také velmi těžce učíme, že nemusí být nejlepší, ale u nás opak. Odmítá cokoliv zkusit, protože už dopředu očekává, že to nebude podle jeho přemrštěných představ 
Nedej bože, aby prohrál v nějaké soutěži
Jinak já mám jako vzor toho, kam až to může zajít, moji maminku. Jí řekli, když se brácha narodil, že buď ani nepřežije první týden, nebo bude ležák a má ho dát do ústavu. Teď je mu 22 let a jediné postižení je, že neslyší. Chodí, pracuje, baví se, chlastá a kouří 
prostě normální kluk na pohodu. Rozhýbala ho, pracovala s ním, nechovala se k němu jako k postiženému (samozřejmě nedostal pár facek za to, že neslyšel zvonek ) ale jako k běžnému dítěti. Návrh na ústavní léčbu během jeho prvních deseti let padla ze strany odborníků několikrát. Naše dítě je proti němu anděl . Mamka to nevzdala, bojovala, motivovala, učila ho, aby se dokázal postarat a jen díky ní chodí a může se zapojit do aktivního života, místo doživotnímu připoutání k lůžku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.16 10:50
@Kakika tenhle pripad je skvely 
a maminka je jeste lepsi
u nas na „nebudu to zkouset“ hodne pomaha „hele, a myslis, ze budu lepsi nebo horsi nez ty? vis, ze zvladam tohle, ale tamto uz ne“…takhle jsme ho dostali ke sportu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.16 11:17
@Zuziky Jenže on neřekne „nebudu to zkoušet“, on se preventivně rovnou rozbrečí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.16 14:31
@Kakika Přesně tak, u nás taky, soutěže jsou tabu, v tomhle snad nepomůže nic. Na výzvu párkrát odpoví „ne“ a po 3-4té už natahuje, koulí se první slza a uteče. Jenže mladší syn má rád dětské akce se soutěžemi a nejhorší co nás může potkat je „milá“ organizátorka, co syna přesvědčuje aby šel soutěžit, „to zvládneš, dostaneš lízátko“, mezitím já 3× řeknu že ne, on nechce, tak spustí „prosím tě, takovej velkej kluk a nechce soutěžit?!“ Vím že to ty lidi nemyslej zle, říkávalo se to za nás, říká a říkat asi bude, ale přetrhla bych je. Po takovém přesvědčování slzy, a chce domů. Někdy to ustojíme, někdy je z toho po akci a máme všichni po náladě.
S tím zabitím a že nechce žít - to je šílený, že? Mně na to upozornila paní z Rané péče, že tyhle úzkosti můžou vést až k sebevraždě a to jsem jí ani neřekla, že už 2× říkal, že „stejně nechce žít.“ Na ten popud jsme jeli do Phy k psycholožce řešit úzkosti a ta nám řekla, že je má, ale musí se s nima poprat, já zeměkoulí neotočím a nevyřeším teď co se ještě neděje a doporučila terapii mně abych to zvládala. Tak mě to na pár dní uklidnilo, ale mám pořád strach, chci to ještě pořešit. Paní z Rané péče prý má úzkostného syna a dávala mu nějaké léky, prý stačilo občas nebo když ho čekala zátěž, on to zvládl bez nervů, to mu postupně posilovalo sebevědomí až je nepotřeboval vůbec, prý to bylo období cca půl roku. Musím se jí znovu poptat u koho byli. Třeba teď jak měl nervy z nových bačkor, tak jsem pořád poslouchala, jestli třeba neotvírá okno…Obecně nejsem zastánce prášků, ale v tomhle případě už se k nim kloním, fakt mám o něj strach.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.16 22:22
Ahoj, sic jsem od manzela uz dostala prikaz „at se v tom prestanu babrat“, ale zabrousila jsem nahodou do vasich diskuzi a tak nejak se mi ulevilo.
Nas prvni syn, Matyas, je jiny. Nekdy pred prvnim rokem jeho zivota zacala jeho fascinace kolecky, vsim, co se toci, kolecky, koly, ventilatory. Rekla bych, ze ten zajem postupne upada, ale nekde jdeme a on vsude vidi, co se kde toci. Ja si vubec nevsimnu. Taky ma rad sroubovani. Prisel nam vzdycky takovy technicky a jako u kluka nam to prislo v pohode. Manzel je dost technicky a manualne zrucny, tak jsem si rikala, to je fajn, ma to komu predat.
V jeho zhruba dvou letech jsem s nim zacala chodit do detskeho kolektivu a to byl s nim vzdy ocistec, idealne nechat ho byt, o nejake kolektivni aktivite nemohla byt rec. Ne, ze potrebuju dite „poslusneho pejska“, ale postupem me zralo, ze jine deti to zvladaji, on ne. Vubec nedokazal tolerovat cizi osobu jako ucitelku, deti mu byly ukradene. Ve 3,5 letech sel do skolky. Prechod do skolky zvladl, je tam doposud jen na dopoledne. Ucitelka je takova usmevava starsi zenska, ona ho nenuti, tim padem sedi v koutku, jezdi si s vlacky a pozoruje. Nasel si podle jeho slov i kamarada, Lukaska, jezdi vedle nej s auty, ale co vim, tak se porvali a uz spolu nemluvi.
Ted mu budou v kvetnu 4. Je fascinovany svetem vlaku, prakticky sam od sebe si nehraje s nicim jinym. Kdyz s nim chci delat neco jineho - malovat, skladat puzzle, skladat kostky, nechce, breci ze mu to nejde, trepe se, nejde se s nim potom uz absolutne domluvit, „jakoby nevidel“ (na kterem pucliku je miminko? nevidi ho, zacne vysilovat a smitec, uz to s nim dal nejde). Tim, ze treba nechce malovat, to vubec neumi, tuzku porad drzi jak kopyto. Ja vubec nevim, jestli ho mam „nutit“ nebo to nechat byt..?
Nikdy neukazoval prstem. Mluvi hezky, mezi 2. a 3. rokem trpel na tzv. slovni prujmy, mlel od rana do vecera, klidne porad to stejne dokola, umel rozvijet diskuzi, ale kdyz jsem se ptala ja, tak opet neumel odpovedet, hysterie „nevidel, neslysel, panika“. Cizi lidi nedokaze ani pozdravit. Jen prijal na milost p.uc. ve skolce a v plavani.
Jakmile neni dostatecne odpocaty, najezeny, napity, primerene obleceny, strasne se vzteka, i ted ve 4 letech.
Hrat si muzeme pouze tak, jak diktuje on. Terorizuje mladsiho brachu, ale myslim, ze ho ma rad, jen to s nim proste jinak neumi. Mozna je to normalni, jsou mali?!
Hloupy urcite neni, zajima se o vlaky, o prirodu. Vsecko strasne prebira v rucickach, miluje cvocky, suche zipy, visaci zamky, klice, svetla.. inspiruji se montessori aktivitami a to je teda neco pro nej, ted ho bavi cisla, pismenka.
Panikarila jsem nekdy asi pred rokem, ve srovnani s ostatnimi detmi. Muz, jak jsem psala, to nerad slysi a zda se mu dobrej, pry on byl v detstvi jeste horsi introvert. To mi pripomina, ze ted na hristi jsme ho zahledli, jak jde za detmi a rika, „ahoj, ja jsem Matynek“, to me drzi nad vodou. Ja bych to v jeho veku nedokazala. A zda se mi, ze se trochu zlepsuje. Uz i to oblekani neni s takovymi scenami, odrika i nejakou basnicku, zazpiva, jak jinak nez o masince.
Ja ho beru takovy, jaky je a v podstate s nim docela vychazime, jak rikam, musime hodne predchazet. Jen se mi docela ulevilo, ze „uz vim proc“. Ja tam toho AS vidim, co vy? Omlouvam se za elaborat, nemam se s kym o tomto pobavit. Podle vsech je sikovny, hezky a rozumne mluvi, ale prakticky nikdo ho nehlida, takze nevi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.16 22:57
@Fufy
asi takhle - mezi nekym, kdo je jen „mimon“ 
a tim, kdo je asperger, je tenka hranice. vic asi napovi az vyvoj v case a dalsi zapojeni do spolecnosti deti i dospelych.
pokud s malym umite vyjit a vy i on jste vicemene spokojeni, tak neni co resit.
ps: pokud se sam vyda za cizima detma a zkousi se zapojit, tak bych se o nej moc nebala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.16 22:59
Tak v necem zni jako ucebnicovy asperger a v necem ne.. jestli komunikuje, ma zajem o deti, hraje si primerene veku, tak bych to nehrotila 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.16 23:24
Ja v tvem popisu vidim minimum as znaku. Naipak mi prijde jako normalni decko. Asperger se vetsinou projevuje naopak manualni nezručnosti a ani v tvem popisu nevidim nijak vyrazne vyhranene zajmy. Spis jen takove zalibeni co v case vyprchalo. Fundovanou odpoved ti daji jen specialiste. Pokud pochybujes tak se synem zajdi do ppp nebo rovnou kontaktuj apla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.16 23:28
@lear, @Ali-Ali
Diky za uklidneni. Zda se mi, ze v tech soc. dovednostech pokrocil, nicmene uvidime, jak se to bude vyvijet ve skolce.
Ja jsem se vzdycky snazila byt k nemu tolerantni a domlouvat se s nim, ale zacinam mit pomalu pocit, ze posloucha, az kdyz jsem prisna a neustoupim ani pres hysteraky. Jak to mate s cinnostmi, ktere nechteji delat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.16 23:35
@Fufy píše:
@lear, @Ali-Ali
Diky za uklidneni. Zda se mi, ze v tech soc. dovednostech pokrocil, nicmene uvidime, jak se to bude vyvijet ve skolce.
Ja jsem se vzdycky snazila byt k nemu tolerantni a domlouvat se s nim, ale zacinam mit pomalu pocit, ze posloucha, az kdyz jsem prisna a neustoupim ani pres hysteraky. Jak to mate s cinnostmi, ktere nechteji delat?
ja mam doma horsi pripad (ale na pomery autistu je to lehky pripad), takze nase strategie jsou nekde jinde. nas prcek funguje podle denniho obrazkoveho rozvrhu a u konktretni cinnosti pak stylem: prvni tohle, pak az tamto (prvni se uklidi hracky, az pak se jde ven) a stat si za svym, i kdyby to melo trvat hodinu.
jinak u nas je to presne naopak - po prisnu to nevede nikam, maly se akorat seka a zacne hystercit. po vlidnu, laskave, s objetim, ale dusledne, nam to jde lip. ale on je proste citliva dusicka, kdyz se na nej zvedne hlas, tak se stahne do sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.16 23:41
@paola white
Ano, nemam moc srovnani s jinymi detmi, je mozne, ze vidim v nem mimone a on je jenom vztekly a ufnukany ctyrletak.
Mne by jen strasne pomohlo mit na nektere ty situace manual, jak se chovat. Vetsinou zacne byt vztekly on, pak i ja, i kdyz se snazim, je to porad dokola, ja uz z nekterych situaci radsi odchazim.
Snad nema psycho tohle ze mne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.16 23:48
@Ali-Ali
Duslednost, ano, nedavno jsem se nad ni zarekla. Budu duslednejsi. Taky jsem tak nas nim dumala a dospela k tomu, ze ho „zplnomocnim“, ze mu budu davat drobne ukoly, ktere mu pujdou, to mu vzdycky strasne zvedne sebevedomi a snad vyvazi ty situace, ktere nejdou.
A asi to chce trenink, budu s nim pravidelne malovat, zlepsi se, bude si vic verit. Chapu to spravne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.16 23:50
@Fufy ja opravdu myslim ze je normalni. Muj 4 lety se chova tak jak popisujes a je podle me zdravy. Uvidis casem jak se bide projevovat ale podle me ma tech projevu malo a netypicke
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
