8 rodičovských chyb během psychomotorického vývoje dítěte: Jak se jim vyhnout?

Co znamená psychomotorický?

Tzv. psychomotorický vývoj souvisí s dozráváním nervové soustavy dítěte a je naprogramován geneticky. Jinými slovy, každé dítě bude lézt, sedět nebo chodit s různou odchylkou od normy, kterou je potřeba brát pouze orientačně. Je také možné, že třeba zamění některé fáze, např. začne lézt dřív než sedět. Je ale důležité, aby si prošlo všemi fázemi pohybového vývoje, kdy zdánlivě nahodilé, neúčelné, ale stále dokola opakované pohyby slouží k posílení a dozrávání nervové soustavy, kostí, svalů a páteře.

Teprve důkladně připravený, posílený pohybový aparát umožní dítěti posunout svoje pohybové schopnosti. Dítě má k tomu od přírody motivaci – zhruba od 2. měsíce, kdy začne zvedat hlavičku, má touhu dosáhnout na hračku či jakoukoli věc, která jej zaujme, a zmocnit se jí. To je taky jediná možnost rodičů, jak mohou dítě stimulovat k pohybovému rozvoji.

Nošení v šátku prohlubuje vazbu mezi dítětem a matkou, z hlediska psychomotorického vývoje však není moc přínosné. Zdroj: Canva

5 nejčastějších chyb

1. Časté nebo dlouhé nošení v šátku nebo nosítku

Nošení v šátku, potažmo v nosítku získává stále víc na popularitě. Má nesporný přínos pro upevnění hluboké citové vazby mezi matkou (pečující osobou) a dítětem, na druhou stranu fyzioterapeuté neradi vidí neustálé nebo mnohahodinové nošení.

„Jelikož dítě je při nošení pohybově pasivní, nepracuje se svým tělem a chybí mu pevná opora, z hlediska psychomotorického vývoje nijak moc přínosné není. U zdravého dítěte bez odchylek v psychomotorickém vývoji se jako bezpečný časový limit udává doba maximálně 2-3 hodin za den. Přitom je potřeba to odpovídajícím způsobem vyvážit stejně dlouhou dobou, kterou dítě stráví v bdělém stavu v poloze na bříšku i na zádech, kdy může aktivně pracovat se svým těžištěm,“ vysvětluje Mgr. Lucie Alblová, dětská fyzioterapeutka.

I když je to tedy lákavá představa, že budete celý den miminko nosit, mít volné ruce na svoje povinnosti, přitom mít miminko pod kontrolou a být s ním v neustálém tělesném kontaktu, nepodlehněte jí. Vyhraďte si během dne několik časových úseků (jež dohromady dají potřebnou dobu 2-3 hodin), v nichž dítě necháte co nejpřirozeněji se hýbat na dece na pevné podložce.

Můžete stimulovat dítě nějakou jednoduchou, ale barevnou hračkou (může vydávat jemný chřestivý nebo zvonivý zvuk), ale také dejte prostor samotnému dítěti a třeba ho jen pozorujte a dohlížejte na jeho bezpečnost.

Kočárek potřebuje dítěti poskytnout horizontální polohu s pevnou oporou a dostatek prostoru okolo. Zdroj: Canva

2. Nevhodné kočárky, kojenecká sedátka či lehačky

Ze stejného důvodu musí být rodiče obezřetní již při výběru kočárku a dalšího zařízení pro miminko ještě předtím, než se jim narodí. I v kočárku potřebuje mít dítě horizontální polohu s pevnou oporou a dostatek prostoru kolem sebe, aby se s přibývajícími pohybovými schopnostmi mohlo během vycházek překulovat ze zad na bříško (z této polohy moc rádo pozoruje svět kolem, pokud má kolem hlavičky průzor) nebo si hrát se svými nožičkami či ručičkami (toto je velmi důležitá součást psychomotorického vývoje, která ho připravuje na další fáze).

„Právě z tohoto důvodu nejsou vhodné módní kočárky typu ‚sedátko na tyči‘, které sice působí designově perfektně, ale z hlediska rozvoje psychomotoriky vhodné nejsou. Stejně tak nejsou vhodné ani různé druhy miminkovských sedaček a lehaček, do nichž je miminko pasivně usazeno, ačkoli na to jeho pohybové ústrojí vůbec není připravené a zralé,“ upozorňuje Mgr. Lucie Alblová.

Ze stejného důvodu nejsou vhodné pro miminka, která ještě sama nedokážou sedět (tedy zvednout se sama do sedu a udržet se v něm), nejrůznější domácí sedačky nebo lehačky, kde je miminko v pasivním sedu nebo polosedu. Kosterní systém je v prvních letech života velmi měkký, chrupavčitý a velice snadno dojde k jeho strukturálnímu poškození. U dětí, které jsou takto předčasně pasivně posazovány, dochází velmi rychle k anatomickým změnám na obratlích. Vzniká tak riziko vzniku strukturální skoliózy a kromě toho i orgány uvnitř hrudníku a bříška neadekvátně stlačuje svou váhou hlavička a horní polovina trupu. Daleko vhodnější jsou postýlky či prostorné miminkovské košíky na kolečkách (vybavených brzdou), v které si dítě převezete, kam potřebujete.

Dítě nenechávejte v autosedačce déle, než je nezbytně nutné. Zdroj: Canva

3. Dlouhý pobyt v autosedačce

Stane se vám, že při cestě autem dítě usne v autosedačce a spí, i když už jste dorazili do cíle? Možná vám přijde líto ho z ní vyndat a riskovat jeho probuzení. Přesto to ale udělejte. Ani dlouhý pobyt v autosedačce pohybovému aparátu malého miminka nesvědčí. Jakmile dojedete na místo určení, dítě co nejdříve přendejte ze sedačky do kočárku nebo do postýlky.

4. Látkové pleny u novorozenců a malých kojenců

Látkové pleny nejsou pro novorozence a mladší kojence vhodné z důvodu toho, že svým objemem narušují stabilitu a potřebnou oporu celých zad, brání zvedání dolních končetin kolínky k sobě a fixují nevhodnou polohu pánve. Dítě s objemnou plenou je nestabilní, což mu není příjemné. Jistí se pak opřením rukou i nohou o podložku, nezdvihá je a neposiluje trup, necvičí úchopy atd.

5. Nedostatek přirozeného pohybu

V každém věku, ten kojenecký nevyjímaje, je přirozený pohyb důležitou a neopominutelnou součástí života. Když chybí nebo je ho nedostatek, zpožďuje to psychomotorický vývoj dítěte nebo to má negativní zdravotní dopady na dětský organismus. Ideální je, když maminka dopřeje miminku každý den být na zemi na dece (ideálně co nejméně oblečené, ale s ohledem na teplotní komfort dítěte), aby si hrálo se svým těžištěm. Později je potřeba dítěti dávat bezpečný prostor pro lezení i nácvik sezení (opět na pevní podložce) a po prvních samostatných krůčcích mu umožnit chodit – nejprve doma, posléze i při procházkách venku.

Neposazujte ani nezvedejte dítě na nožičky dříve, než je samo připravené. Zdroj: Canva

3 časté chyby z netrpělivosti

1. Předčasná vertikalizace

Každý rodič nebo prarodič by se ráda pochlubil časnými pokroky svého potomka. Ovšem nikoli za cenu předčasného zatížení nezralého pohybového aparátu dítěte. Neposazujte dítě ani se nesnažte jej vodit za ruce, když ještě do této fáze nedospělo. Může tak dojít k poškození vazů i kostí. Neurosvalový i kosterní aparát dítěte zraje pomalu a postupně a důkazem toho, že už dozrál a je dostatečně silný, je to, že se dítě do dané polohy dostane samo vlastním úsilím.

„Ke každé další vertikalizační fázi by dítě mělo dojít samo a aktivně. A až tehdy, kdy je na ni psychomotoricky zralé, tedy má v dostatečné kvalitě zvládnutou fázi předešlou, je připraveno jít dál (a výš),“ podotýká Mgr. Lucie Alblová.

2. Mylná interpretace reflexivních pohybů

Někteří rodiče si myslí, že jejich miminko chce chodit, protože při zvednutí dělá pohyb nohama, jako by chodilo. Snaží se ho pak „vodit“ za zdvižené ruce. Co je na tom špatně?

„Dítě není napřed, jde o čistě reflexivní pohyb, rozhodně to není signál zralosti pro chůzi. Takového vodění dítěte jako loutky má opět negativní vliv na nezralou páteř a celý kosterní systém dítěte. Ten se nemusí projevit hned, ale později v dětství, nebo dokonce až v dospělosti bolestmi zad,“ varuje Mgr. Lucie Alblová.

První botičky pořizujte až ve chvíli, kdy dítě začíná samo chodit. Zdroj: Canva

3. Přečasné obouvání a nevhodná obuv vůbec

Dětské chodidlo prochází během prvního roku také velkým vývoje, než se na něj dítě okolo prvního roku života konečně postaví. I ono potřebuje trénink a postupné dozrávání, které souvisí s celkovým psychomotorickým vývojem daného dítěte. Když to jen trochu jde, nechte dítě bosé, aby mohlo s nožkami svobodně hýbat, zkoumat je rukama či ústy. Z čistě termoregulačních důvodů používejte ponožky, na cesty ven v chladnějším období roku pletené nebo látkové „botičky“, které ale nohu nesvírají a neomezují. Vyhněte se botám minimálně do chvíle, než dítě začne samo suverénně chodit. Vhodné obutí by mělo být měkké, ohebné, bez zvýšené části pod patou a respektovat tvar nohy (např. dopřát prstům dostatek místa).

„Stimulace bosého chodidla nesevřeného pevným materiálem je pro dítě nejlepší prevencí ploché nohy, ale i správného držení těla. Proto byste měli nechat dítě běhat bosky, jak to jen trochu jde, a to doma i venku,“ doporučuje Mgr. Lucie Alblová.

Jakmile dítěti obujete botičky, je možné, či spíše pravděpodobné, že se ve svém vývoji o stupínek vrátí. Je to totiž pro něj něco nového, na co si musí teprve zvyknout. Stejně tak i chůze doma, ve známém prostředí, bude naprosto jiná než v případě, že postavíte dítě na trávník, chodník, do mírného kopečku apod. Dítě bude vždy za nových podmínek na novém terénu méně jisté.

Jistou chůzi se správným držením těla dítě získá až po 6 měsících aktivní chůze. Buďte trpěliví a na dítě nespěchejte.