Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Přehnané emoční reakce u dítěte
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.9.24 20:54
To vztekání je způsob tvého dítěte, jak se uklidnit. A ty mu v tom chceš vlastně zabránit. Proč mu to chceš ztížit? Aby tě lidi (ještě k tomu cizí) nepomluvili? Přečti si knihu „Zkoušeli jsme všechno“. Třeba ti to pomůže vysvětlit reakce tvého dítěte.
Když jsem v tomto věku dcery chodila občas dopoledne na brigádu, má dcera trucovala sama v ložnici i 3-4 hodiny, než jsem se vrátila. 10 minut je opravdu nic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.9.24 21:45
@Lucie-N-B já nevím… dítěti bych opravdu ráda jakkoliv pomohla se uklidnit/vyrovnat s něčím, ale tohle už mi mnohdy prostě přijde opravdu až přehnaně neadekvátní a snad i nezdravé…
Vím například od svoji maminky, že jsme tohle se sourozenci nikdy nedělali, dobře třeba nějaké to trucovaní OK, ale takové scény nikdy…a opravdu to nebylo o tom, že by nás třeba nějak trestali, bili nebo nevím co…
A ostatní lidi kolem jsou mi opravdu jedno, to byl jen takový příklad jak až hrozně to asi vypadalo…
- Citovat
- Upravit
8.9.24 21:46
10 minut je nic, naše dokáže vřískat a kopat i tři ctvrtě hodiny 
Období vzdoru 
Dozrává nervová soustava, vztek a záchvat je jeden ze způsobu, kterým se dítě uklidňuje (ten vztek je proces…).
Každé dítě má jiný temperament, jinou možnost se projevit, může mít náběh na ADHD…to je důvod, proč některé děti vyvádějí víc a někdy míň.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.24 21:56
10minut to jsem se trochu uculila, nás řval včera 35minut protože manžel něco zakázal…
Jako naprosto té chápu ze je to nepříjemné kord venku mezi lidma ale sama nejlépe víš co tvému dítěti pomáhá aby de uklidnilo u nás například funguje nechat být sedět u nej a čekat… jo a to ze vy jste tohle určitě nikdy nedělali to mi moje máma říká taky a pak se Matěj vzteka a ona prohlásí to ses celá ty, oni rodiče totiž hrozné rádi tvrdí jak jim šlo všechno lépe, to určitě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.24 08:08
@Anonymní píše: Více
Jojo, v roce jsme chodili a byli bez plen. Ve 2 jsme recitovali básničky.
Podle mě máš přehnaná očekávání a v sobě opravdu zakořeněné ono „co tomu řeknou lidi“. Přečti si tu knížku „Zkoušeli jsme. e všechno“. Právě toto je tam krásně vysvětlené, proč se to děje. To dítě má co dělat samo se sebou a když na něj někdo mluví či se ho snaží uklidnit, jenom tím dítě brzdí v uklidňování. Když to na moji 3letou přijde, tak řve a o uklidnění fakt nemá zájem. Ani podívat se na ni nemůžeme, to pak přidá na intenzitě. Potřebuje čas sama pro sebe, pak se přijde pomazlit.
Oprostit se od toho, jak je to podle tebe a okolí správně. Přijmi to, jak to potřebuje tvé dítě. Já v takové situaci zhluboka dýchám a říkám si, že dcera má problém, který si řeší. Ten problém nemám já, takže není důvod k mým velkým reakcím. Já jsem tam jen jako podpora.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Zdravím,
jak prosím vyřešit přehnané emoční reakce u dítěte…nebo spíše jak správně reagovat a pomoci to zmírnit?
Jde mi o to, že naše dítko (necelé 3 roky) poslední dobou až šíleně přemrštěně reaguje na jakoukoliv (pro něj) křivdu.
Chápu, že dítko nemá ještě dostatečně vyzrálý mozek; chápu, že pro něj jsou některé (pro nás nedůležité) věci otázkou „života a smrti“… ale!
Často i při banálním zakázu/doporučení něco nedělat dochází k naprosto hysterickému velmi, velmi, velmi hlasitému křiku, vztékání utíkání do ústraní, odstrkování rodičů/prarodičů, až jakoby uraženost, která trvá třeba klidně i 10 minut, ale vážně šílené scény!
A ano vím - dle „dnešních výchovných doporučení“ by se dítě mělo nechat vyzlobit, počkat až přejde největší nával, nabídnout náruč, poskytnout pochopení… Všechno jsem četla, slyšela… zkouším. Ale občas mi to přijde neúnosné, opravdu až přehnané a nevím, zda tyto doporučené výchovné rady jsou až tak na místě.
Jak reagovat, vysvětlit dítěti, že až takové vztékání prostě ne? Mnohdy ač se snažím vysvětlovat horem, dolem, nabízet jiné alternativy…tak to prostě nefunguje a upřímně se mi prostě tohle chování nelíbí a chci to řešit, ne přecházet a čekat, že z toho vyroste, vidět takhle jiné dítě, tak si řeknu, že to je nevychovaný, rozmazlený (s prominutím) spratek, se kterým si rodiče neví rady.
Dnes ho třeba jiné dítě („kamarád“) účelně schodil na zem - zde bych ještě nějakou míru takového chování chápala (i když to bylo šílené přehnané) a včetně útěku pryč, kdy to vypadalo pro ostatní kolem min jakože jsem dítko neskutečně zbila a boji se mě a utíká přede mnou…
Ale v případě dělby o hračku, nemoct jít na houpačku, která je obsazená, chtít aby se najedlo než si bude hrát apod. je prostě 10-ti minutová hysterie moc! A ne není to vždy, častěji je to ten úžasňák, který se dělí, dětem hračky ještě podává, je hodný, konfliktu s ostatními se vyhýbá, nikoho nebije…
Někdo nějaké účinné, vhodné, funkční rady? Potřebujeme prostě nějak ty emoce trochu zklidnit…