Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Obtěžovat okolí a vegetovat bez zábran není respektující výchova, to není žádná výchova. Pokud není možné omezit kontakt, budeš muset vysvětlit své dcerce, že vaše pravidla jsou jiná a ty trváš na tom, aby je dodržovala, samozřejmě jí vysvětli proč. Třeba to té tvé kamarádce doteče.
Svoboda těch děti konci tam kde začíná svoboda druhých, takže nějaké fyzické útoky a řvaní na lidi se urcite neslučují s respektující výchovou. Tvoje kamarádka je jen líná, nebaví jí se dětem věnovat. Mě to hodně vadilo a asi bych se s ni přestala stýkat, nebo aspoň kontakt omezila.
Děkuju. Já si pak zase připadám jako Hitler, když svoje děti pořád usměrňuju, ale prostě chci, aby se chovaly slušně. I za cenu toho, že vstupuju do jejich her, když se třeba nechovají hezky k dětem na hřišti, dávám jim příkazy, které chci dodržovat už z principu atd. Moje dcerka pak někdy třeba brečí, ale nechci jí utěšovat, když předtím pětkrát neposlechla, spíš jí popíšu, proč už jsem se zlobila.
Můžeš i trochu působit na ty kamarádčiny děti. Bohužel - udělat kousek práce za kámošku. Prostě sama je někdy lehce usměrnit.
Osobně bych možná kámošce naznačila, že toto není v pořádku. Pokud bych za nějakou dobu neviděla posun, omezila bych kamarádství.
Já měla jednu takovou kamarádku a prostě jsme se přestaly vídat, nezvládala jsem to.
Nicméně když se nějak s kámoškama výchovně rozcházíme, tak si prostě ošéfuju svoje děti a děti ostatních, ať si dělají, co chtějí. Když ty moje prskají, tak jim to jednoduše po pravdě řeknu, že mně se to nelíbí a nebudu je v tom podporovat, ale ostatní děti zase mají svoje maminky a ty mají jinou míru tolerance, jiný pohled na svět
Můžeš pak nahodit doma debatu, jestli to tvé dceři přišlo v pořádku a příště třeba sama řekne holkám, že takhle ne.
Jinak to co popisuješ, jsem zažila u jedné mámy a odůvodňovala to tak, že prostě děcka nechává, dokud se na ně někdo neoboří, něco nezničí atd, že je tím učí zodpovědnosti za své činy. Já si teda akorát myslím, že většina dospělých si nedovolí děcka okřiknout, minimálně do doby, než to dospěje do nějakého extrému, takže to má pak akorát efekt, že všichni vidíme rozmazlené smrádky, jen ten rodič ne ![]()
U
Respektující výchova ani montessori nemá nic společného s tím, co popisuješ. Taky máme kamarády, kteří mají volnější výchovu/neřeší u dětí věci, které už jsou pro nás za hranou. Synovi vždy řeknu, že o tom, co může, rozhodují rodiče, protože jsou za něj zodpovědní. Že to jiná maminka a tatínek kamarádovi dovolí, je jejich věc, u nás to máme takto plus vysvětlím proč.
Osobně by mi takové chování bylo tak nepříjemné, že bych omezila kontakt.
@tartaletka Co okřiknout. Já jsem kdysi takového kluka tahala ven z herního koutku v restauraci. Zcela úmyslně lezl mé dceři do osobní zóny a prskal na ni, i když se několikrát ohradila. Žádný dospělý mu tam dozor nedělal. Navíc ten koutek byl pro děti od 4 let, jemu byly tak 2 roky.
Kamarádka fakt nejede Montessori. Chodila jsem s dcerou na jejich kroužek. Jakmile jsme vstoupili do šatny, museli jsme se řídit přísnými pravidly a dodržovat postupy práce. Děti i rodiče. V šatně byly obrázky, jak si správně mají děti poskládat oblečení. Jakmile dítě běželo, bylo napomenuto, že se běhá venku, ne uvnitř.
@Anonymní píše: Více
No tak ji to řekni! Že mají špatný vliv na ty tvoje. Že tento mrzí ale uvažuješ o tom, že budete min v kontaktu.
Nejspíš bych svým dětem řekla něco jako:
Tohle se nedělá a on, ona to dělají protože jim nikdo neřek, že je to neslušné, že se to nedělá, nesmí. Ty to víš, tak se podle toho chovej!
Taky jsem musela dceru dost důrazně upozornit, že nebude na nikoho jen tak vyplazovat jazyk. Okoukala to od jedné holčičky. Ale to už jsem někde psala.
@Lucie-N-B píše: Více
Nedá no jsem slyšela historku. Rodina s ročním dítětem byla v herně kde na to jejich malé dorážel dost velký kluk. Byl upozorněn, že se tak chovat nemá! Jeho rodiče začali prý hulakat na rodiče toho ročního dítěte. Prostě se pohádali a do 5 minut rodiče i s klukem hledala ochranka. Prý to nebyla první slovní potyčka, kterou tam stropili. Než je ochranka našla tak se stačili zhadat s dalším rodičem.
Uf, snad budu mít štěstí a nebudu muset řešit nezodpovědné rodiče vůči ostatním.
Nejpravděpodobnější je, že se Vaše cesty rozejdou. V otázce výchovy svých dětí je málokterá matka soudná, bohužel.
Já jsem nejspíš mrcha. Pokud jsou cizí děti neurvalé a np. obtěžují/ubližují mým, fakt nemám problém řešit i cizí děti
. Opravdu to nevidím tak, že cizí děti nemám právo vychovávat. Pokud narušují naši soukromou sféru, smůla. A je mi to jedno jakou výchovu jede nebo nejede maminka
. Po akci pak vysvětlím i těm mým. Np. nikdy nikoho neplácáme - bez výjimky. Do čehož patří i to, že si to taky nenecháváme líbit.
S takovou kamarádkou bych si zkusila stanovit jasná pravidla. Prostě úpřimně si promluvit. Pokud by to jinak nešlo, pak možná taky omezit kontakt. To bych řešila taky s dětmi, jak to vidí ony. Pokud by měli dotyčné dítě rádi, snažila bych se to přeci jenom pořešit hlavně s maminkou.
Nestýkám se s rodičema co mají nevychované děti. Prostě žádné takové neznám. Tudíž to řešit nemusím.
Ahoj holky, prosím anonymně. Mám kamarádku, má divoké děti, i když jsou to holky. Téměř nijak je neusměrňuje. Vídáme se často, protože naše dcerka je nejlepší kamarádka s jejich. Nějak nedokážu kamarádce říct, že už by je měla fakt nějak usměrňovat - křičí na ostatní děti, někdy dojde i k fyzické potyčce, posledně řvaly i na kolemjdoucí dospělé. Jede respektující výchovu, Montessori apod. Těžko se mi pak vysvětluje mým dětem, že takto se chovat není správné. Nechávají se strhávat těmi divokými, já tedy napomínám je ty své.
Co s tím, prosím o rady. Díky.