Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj maminky,
prosím, utěšte mne, nebo mi dejte nějakou radu. Moje dcera, rok a půl, neustále se vzteká, musí byt pořád všechno po jejím, dělá vyloženě naschvály - hází mi s jídlem, s věcmi, s knížkami…přijde mi, že bych ji přes tu ruku mohla dávat od rána do večera…neustále prostě zlobí, žádný den není bez scény, začne hned ráno, když ji chci po noci přebalit, tak už se vzteka….vážně už mi došla trpělivost, jsem zoufalá a zároveň vzteklá, všichni příbuzní mi říkají, ze takové dítě nezažili 😓 už nevím, jak na ni, pak na ni taky jen křičím a pak mi to zase přijde lito…když ono ji za něco vyhubujete a ona to za chvíli udělá zas a znova 😓
Představa ze s ni někam jdu, tak se vždycky děsím, co zase udělá za scénu…co s tím? Přejde to někdy? 🙏 😓 já už fakt nemůžu a do toho jsem ještě těhotná
A proč jste si udělali tak brzy druhé, když nezvládáš ani jednu
tech vztekacích období bude ještě hodně, tak přeju pevné nervy… ![]()
@Kocicka1987 a kde píše, že má druhe? A i kdyby jo, tak těhotenství trvá 9 měsíců a téhle je rok a půl, to musela otěhotnět, když jí bylo teprve 9 měsíců a to se opravdu ještě osobnost dítěte neprojeví… a ono se taky né vše plánuje, že… To by chtěl každej…třeba 3 zdravé hodné děti, ale běda jak je jen jedno vejlupek.
Proč jí spíše neporadíte, místo tihle nevhodných připomínek?
Já bych to viděla na období vzdoru, máme tohle všude kolem, moje kamarádky mají většinou po 2 dětech a zažili si to také.
Prostě vysvětlovat, vysvětlovat a vysvětlovat. Násilí a ani zákazy nic nevyřeší, tady to chce spíše motivaci… když na mě dnes nebudeš zlá, tak si zajdeme na zmrzku.. pochválit ji, když zrovna nějakou situaci vyřeší dobře.
Nám se osvědčila tabulka na razítka, samolepky… tak jsme vlastně i odplenkovávali a osvědčilo se nám to pak j vícero situací. Dnes mám už děti větší, teda ty dvě, to jedno je ještě malé, tam nás to odhalení temperamentu teprve čeká. ![]()
Hlavně se snaž být nad věcí, ono občas dítě je odraz rodičů, když uvidí že jsi ve stresu, tak bude taky. ![]()
@Dencula1 píše: Více
takže na 18měsíční dítko křičíš, hubuješ ji, dáváš ji přes ruku od ráno do večera a jsi překvapená, že tvé dítě, které zrcadlí tebe a tvé chování, je vzteklé? vážně?
po kom by měla být usměvavá a klidná, když je s tebou a ty jsi vzteklá? ![]()
@Makikki píše: Více
tak vzhledem tomu, že zakladatelka tady má x diskuzí, kdy dítko popisuje jako špatně spící, špatně jí, vzteká se a kňourá už asi od 5 měsíce, tak v době otěhotnění už tam ten problém byl…
@Keyllah promiň, ale neznám dítě které by nemělo během prvního roku vývoje problém se spánkem a jídlem ( očkování, růstové spurty, růst zubů), ale budiž. Já tu nečtu všechny diskuse, ale hrozně mi vadí to, jak se tady každý po každém chce jen svézt, jak kdyby si na někom koho nezná léčil své mindráky. Nemám radu, nediskutuji… jednoduché.
Takze ty kricis a mlatis pres ruku skoro jeste mimino a divis se jak reaguje? jako rodic mas byt o krok napred a eliminovat hazeni veci, u kterych to vadi. hazet vecma je v tomhle veku normalni. no a kdyz se vzteka pri prebalovani, pomaha udelat nejakou legracku, posimrat, pomazlit, uklidnit dite, popovidat si s nim. taky bych vstavala vztekla, kdyby me po probuzeni cekal cely den s matkou jako jsi ty. problem nema dite, ale ty.
edit: nechci se po nikom „vozit“ ale holcicky je mi moc lito. neumim si predstavit placat pres ruku takhle male dite a kricet na nej. a dela ji to jeji maminka.
@Keyllah a hlvně nemusela ani otěhotnět úmyslně. Někdy se to stane a ani to není selhání, někdy prostě se stanou věci, které se stát mají. Jinak by tu po světě někteří z nás ani neběhali.. no a pro jedno 9 měsíční nevrlé batole bych taky na potrat nešla, protože prostě taková batolata jsou. Nejsou to ty děti z instagramů… jsou to ty děti ke kterým v noci několikrát vstáváme, které přes den několikrát uspáváme v naději, že alespoň půlhodiny budou spát a my si stihneme vypít to kafe. Děti, které potřebují neustálý pocit bezpečí a jistot. Od toho my tu jsme jako rodiče a nezmění to ani to, že se ti narodí další dítě, prostě je to náročnější a musí se tomu dost věcí přizpůsobit, ale jednou to tak rychle uteče, že až jim bude 10 let, zapomeneme jaké to bylo a daly bychom si to klidně s rukou na srdci ještě jednou.. jen aby o tu naší pozornost zase stáli. ![]()
@Grizelda02 píše, že by jí musela plácat, ne že plácá… to jste jako fakt nikdy na vzteklý ukřičený dítě nezvedli hlas? Tady jsou samé matky s medailema asi.
Jo prostě jí to občas ujelo a nechce taková být. Tak se to snaží změnit a chce radu..
Co když je to třeba poporodní deprese?
To dítě vnímá tvoje chování. Já když jsem byla kolikrát na nervy, tak se mi to hned odrazilo v chování dítěte. Když se vzteká, zkus ji obejmout a jen tak kolíbat dokud se neuklidní.
Pokud hází s věcmi, tak ji ty věci seber a řekni ne, takhle se k věcem necháváme. A pak ji je zkus zase dát. Jak to bude opakovat, tak znova. Dítě není blbé a rychle pochopí.
Při přebalování jí zabav a pokaždý jí dej něco do ruky. Můj syn rád prohlížel věci které jinak nemohl mít třeba krém nebo balíček kapesníků 😄
Když budeš v pohodě, tak věřím tomu, že se i to dítě změní.
Nastol naprostou duslednost a klid. Udelas tohle, stane se tohle. A dodrzet. Hodis jidlem, vezmu Ti ho. Budes hlady. Jasne, je mala, tak aspon na hodku vydrzet s jidlem, nedat ho.
Prastis me, jdu od tebe pryc. Aby se naucila pricina - nasledek. Da se bez biti. Kdyz chytne jo kor amok, znehybni ji. Nesmis ale ustupovat, jinak to neni duslednost a nepomuze to.
@Makikki píše: Více
tak poporodni depresi mohla za rok pul vyresit, ta holcicka za to fakt nemuze. a na takhle male dite v nasi rodine nikdo nekrici. kdyz dite dela neco, co nema, promluvim durazneji, ale bez zvysovani hlasu. a rada je hodit se do klidu, tak male dite nedela nic schvalne s umyslem vytocit matku
Temperament dítěte nepředěláš. Je to strašně náročné, ale prakticky jediné, co můžeš udělat, je mít u sebe tu snahu a kontrolu emocí. Ona je malá, nechápe, že něco nemá dělat, nebo že má způsobně ležet a čekat, až ji přebalíš. Prostě povaha jí velí - utíkej, házej, divoč. Nejde to samozřejmě vždy, nemůžeš ji nechat běhat po silnici a házet jídlo do postele, od toho jsi rodič, abys ji to naučila, ale v méně nebezpečných situacích můžeš klidně zkusit něco udělat jinak, víc v klidu a třeba spolu nebudete tolik bojovat. Přebalení klidně může být blesková akce, že si prakticky ani nevšimne - může třeba stát a mít něco zajímavého v ruce, nemusí přece nehnutě ležet.
Jídlo házet nemůže, ale klidně ji můžeš denně vzít někam ke kaluži si házet kamínky, když ji to baví.
Zkus jí chvíli ty vzteklé scény neukazovat - když bude házet jídlem, jen řekni ne, seber jí misku a dál to neřeš. Místo plesknutí po ruce ji jen rázně chytni a řekni NE! Neukazuj jí žádné řvaní, plácání, vzteklé třískání věcmi - ona to opravdu opakuje.
Bývá někdy i s manželem nebo s příbuznými? Dej jim ji a odpočiň si. Náročné dítě v žádném případě nemůže být stále jen na tobě, to by nezvládal v klidu nikdo. A nic si tady z toho vyrypování nedělej, ono jak v té situaci člověk denně není, hned by vše řešil dokonale. ![]()
@Dencula1 Zakladatelko, soucítím.
Kdo nezažil takové dítě, snadno odsoudí. Já tě chápu, v takové situaci by ujížděly nervy téměř každému. Zažila jsem u prvorozeného. Je to sice strašně těžké, ale opravdu nejlíp funguje zachovat klid. Souhlasím s tím, jak to napsala @Tarjei Klid a důslednost. Vem to jako zkoušku odolnosti. Děti jsou v podstatě takoví malí neandrtálci a naším úkolem je jim nastavit pravidla. Pokud je poruší, musí nastat důsledek. A naopak v žádoucím chování hodně chválit. Aby to dítě polarizovalo, co je a není správné chování. Může taky žárlit na budoucí miminko. A je to přirozená reakce.
Příspěvek upraven 21.08.24 v 20:07