Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@MartinaIrena ze me mluvi obsahly zkusenosti. Mam tri deti, nejstarsi je zdravej, prostredni tezkej autista a nejmladsi lehce adhd dysfatik. Jsem mistr zenu, vetsinou ![]()
Kluci uz jsou pubertaci, ale autik je nekdy jak dvou az trilety decko. Ted jsem zrovna resila blbinu, trikrat nacpal laminovaci folii do laminovacky blbym koncem, meli jsme u toho jednu scenu, nez mu doslo, ze matka fakt vi lip
On de facto nemluvi, maly dite v sedmnactiletym tele. Ty realny maly deti ma clovek sanci aspon preprat, ho uz moc ne. Ale je sikovnej, zas ho nemuzu tolik drbat.
Takze co se vzteklejch batolat tyka, mam dlouholetou skolu. Stejne jsou vzdycky spis nestastny, nez ze by chtely bejt zly. To frustrace z nich dela priserky.
Soucítím s tebou. Můj prostřední je extrémně vzteklý už od porodnice.. Jsem ani nevěřila jak vztekle dítě může být. On prostě od narození klasicky neplakal, on se prostě vztekal
Teď je mu 5, vzteklejší je stále, ale s každým rokem je to lepší a lepší. Paradoxně ve školce ho mají za úplného andilka, kolikrát jsem slyšela, že je to určitě dítě za odměnu. Ve školce jo, doma ani náhodou.
Já prostě nezakazuji. S miminkem při přebalování hrajeme hry. S tím starším kde je nos, pusa… S maličkým miminkem to bylo tak, že jsem mu zpívala, nebo dala do ruky hračku. A tak nějak to podobně dělala se vším.
Dost mě uklidňovalo si říkat, že to nedělá naschvál. Že jenom ten jeho mozek neumí zpracovat nové informace a rozvíjí se. I když jsem taky vylítla. Ne že ne. Nejsem dokonalá.
Čím je dítě starší, tím víc ho nechávám pocítit důsledky vlastních rozhodnutí. Nechceš přebalit? Fajn, já mám na práci další věci. Ale to ty budeš v počůrané plence. A jakmile pak za mnou přišel, že chce přebalit, tak jsem mu řekla, že nejdříve dodělám rozdělanou práci. On nechtěl, když jsem mohla. Tak teď musí počkat. Ale to až když byl prťavec starší. Rok a půl staré dítě tohle ještě neprobere.
@Makikki píše: Více
ok, tak pokud nemáš radu, tak nediskutuj…nikdo tě tady nutit nemůže ![]()
@Keyllah já jsem poradila, ale to Vy musíte mít prázdný komentář pod každou diskusí. Už jsem si toho za tu chvilku všimla. Nic odcházím, na tyhle dohadovačky nemám čas. Stejně nechápu, jak to ty lidi jako vy může bavit.
vy tim emiminem snad žijete?
@Dencula1 píše: Více
Je to jen období, vydržet a neustupovat a hlavně důslednost! Jako s jídlem by hodila jen jednou, neexistuje! A s ostatními věcmi by taky hodila jen jednou! Důrazně bych řekla, že takhle teda ne!
Tak z toho vztekání nedělej takové drama. Nech ji, ať se vzteká, nevšímej se toho, nebav se s ní, když řve nebo se vzteká. Můj když se vztekal nebo řval, jsem ho nechala být a šla jsem pryč. Časem viděl, že jeho řvaní a vztekání na mě nezabírá, tak s tím přestal.
@Tarjei Páni, ty máš teda náročné děti a smekam před tebou, že to dokážeš všechno zvládat v klidu. Moc ti fandím a přeji, ať jsou tvé děti v životě šťastné a úspěšné. Základ od tebe budou mít bezvadný
Soucitim. Je to nárocne obdobi, ale přejde. První syn byl velice náročné miminko, neustále plakal, já neustálé kojila, byl velice kontaktni (to je dodnes), pak se vztekal, házel taky jidlem a přišlo mi, ze mi děla schvalnosti. Já litala kolem nej, aby byl spokojenen a byl klid. Tohle bych zpetne změnila. Ale je to opravdu jen temperament a byl naprosto normalni zdrave miminko a batole. Do toho jsem také otehotnela a predstavovala si, jak s druhym takovým to zvladnu. Druhy syn je naprosto odlišný, klidný a tichý, nechápu. Starsi syn chvíli zarlil, ale je to naprosto normalni. Možná už cítí, ze jste tehotna. Povidejte si, i když si myslíte, ze vam nerozumi, opak je pravdou. Dnes, starsi syn je velice rozumný, vše si nechá vysvetlit a je vtipné, jak vše vysvětluje braskovi. Myslete na to, ze deti v danou chvíli mají omezené možnosti komunikace a lépe to neumí.
Temperamentní dítě nepředěláš. Hlavní je uvědomit si, že není tvá vina, že je taková. A není to špatně. Ať už přibuzní říkají cokoliv. Mimichodem to může být taky dost těžké-nebrat si ty bláboly k srdci a nemít to za zlé tomu dítěti. Musíš si to nastavit v sobě.
K praktické stránce věci-syn by se v roce a půl v leže přebalit nenechal. To je úplné sci-fi. Používala jsem plenky, které šly rychle přebalit ve stoje. Jinak nastavuj hranice. Kde to jde, klidně po jejím být může.
Hodně sil.