Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Naprosto nesnesitelné děti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.8.24 23:16
A ty deti vam prinesl cap nebo vrana, kdyz jsi jich vladtne tolik nechtela 
Příspěvek upraven 14.08.24 v 07:50
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.24 23:27
Radu moc nemám, snad jen vydržet. Za chvíli začíná škola, školka. Dělají nějaký sport? Jestli ne tak bych je na něco přihlásila, o prázdninách je většinou teda stejně volno, ale tak během roku by je to mohlo naučit nějaký disciplíně. 
teď bych je asi vzala někam na koupaķ ať se utahaji, jestli se se tréma detma k vodě bojis tak pěkně má 10 km dlouhou procházku v lese.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.24 23:29
Tak pokud jsou zdraví, když budou venku, doma ti bordel neudelaji 😅 ale zní to fakt jak recept na zhroucení. Už brzy začne škola 🙂
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.8.24 23:32
@Netopýr1 píše: Více
No, starší už díkybohu má tréninky. Mladší hrál tky, ale začal to úplně bojkotovat. Tajze chce jít na trénink, tam se začne vztekat, houpat se na zábradlí a vůbec nejde cvičit. Takže jsem mu řekla, ať si vybere libovolný sport, ale sport prostě dělat bude. (Je mi jedno, že až od září), že je potřeba si tu jejich sílu někde vybít (se mnou se hybaji nonstop, ona se hodí i nějaká autorita trenéra), ale nechce. Takze nevím, co s tím. Jakmile ho někam donutím, bude to to samé, co teď. Jinak ano, snažíme se co nejvíc utahat a přežít, ale vypadá to to, jak popisuji, i když je mezitím taham celý den po kopcích. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.8.24 23:36
@Lily-of-the-valley píše: Více
No problém venku je, že bydlíme na kopci a jakmile vylezou, ví o nich celá obec, takze i na zahradě aby jim člověk celodenně stál za pr*elí a napomínal. Nejednou na nás měli sousedé poznámky (ani se jim nedivím ). Jojo, za chvili začne škola, to mě drží nad vodu. 
- Citovat
- Upravit
13.8.24 23:42
No tak musíš být důsledná a nepořádek si prostě uklidí jinak nebude televize/sladkosti/dosad si co na ně platí.
Já mám děti podobnýho věku a prostě neexistuje. Když něco řeknu tak se to bude dělat, nechceš ok tak nebude to a to. Jako rvou se samozřejmě taky, někdy je to o nervy. Ale vím co na ně platí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.8.24 23:43
A když se nich nic nechce, ta co? Žádné kopce, žádné sporty, žádné nuceni něco dělat… Co dělají? Kromě teda toho, že bordel.
Jak i jsou když nejsou spolu denně? Mají možnost být samy bez sourozenců jen s rodiči? Nemůže to být nějaká ponorka?
Sestřenice se bytostně nesnášela jako děti. Dopadlo to tak, že se starší odstěhovala k babičce. Ukecala to tenkrát na školu, která je poblíž. Teď jako dospělé se spíš respektují ale to je tak všechno
- Citovat
- Upravit
13.8.24 23:46
Mi to přijde žes to trochu podcenila. Kdyby už předtím zažili to, že jim vztekani k ničemu nebude, zřejmě by se ani ten starší nevztekal, že musí jít sám na tábor? Neumím si představit že sedmileté dítě se sprajcne vzteky v autě. To vyvádí jen o prázdninách nebo i normálně? Na sportu bych trvala, zároveň bych je zapojila doma. Vyndat sušičku a najít třeba stejný ponožky by měli zvládnout, stejně jako pomoct s myčkou atd. A hlavně bych zapojila manžela. Kde je po práci ze píšeš že není doma?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.8.24 23:56
@Anonymní píše: Více
No nemají možnost být sami s rodiči, nebo nějak náhodně, když je jeden na kroužku, jeden třeba s manželem a dalsi se mnou, jako bohužel, pravidelně to fakt nejde, už tak s hlídáním totálně bojujeme, takže nějaké dny face to face opravdu nevím kdy a jak. Máme velký dům a zarafu, takže úplně nutné spolu nemusi být celé dny v jedné místnosti. No ale fungují tak, že vyloženě vysírají - jeden něco začne, další přiletí z opačné strany a hned mu to sebere… Co dělají bez nucení? Nic, sedí na gauči a mlátí se, berou si věci, žebrají o elektroniku… Vyloženě idylka.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.8.24 00:01
@Netopýr1 píše: Více
No, vztekani jim nikdy k ničemu nebylo. Ale jako batolata jsem je prostě chytila a šlo se. Ale se 7letym chceš dělat co? Oni jsou šíleně tvrdohlavé, nějaké premlouvani, vysvětlování jim nikdy nic neříkalo. Navíc mi bylo blbé ho nacpat na ten tábor, aby takhle vyváděl těm vedoucím. 
Na sportu trvám, ale tam když mi po zacatku tréninku volají, že mladší odmítá spolupracovat a nemůžou ho tam hlídat bokem, tak co mam dělat? Nějaké zakazy, příkazy v tomhle případě vůbec nefungují.
- Citovat
- Upravit
14.8.24 00:25
Jakým způsobem s nimi mluvíš? Častý křik = nic si z toho nedělají. Možná je často obviňuješ a vyčítáš jim kde co? Taky na to přestanou slyšet. Zkusila jsi klidným hlasem aspoň těm starším vysvětlit své pocity, potřeby? Poprosit o něco? Pozitivní motivaci? Zní to, že ti dost přerůstají přes hlavu, nechápu že školní dítě se zasekne a nedodělá zaplacený tábor, nezná hodnotu peněz? Vysvětlit. Názorně ukázat, nechat část splatit. Dělaǰí bordel - bordel uklidí. Pokud to zvládnou, odměnit (opět ta pozitivní motivace). Zkus se vyhnout výčitkám „vy nikdy/vy vždycky“nebo „no vidíš, ani to nebolelo, když se chce, všechno jde“, tím jen shodíš jejich případnou snahu. Místo křiku si zkus posadit hlas níž, dýchat bránicí a „dunět“, je to na hlasivky šetrnější, ale účinnější, než křik 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.24 00:39
Jej, to zní, jako by jsi byla můj manžel a popisovala naše děti. A naší domácnost. A mně jako matku. ( Také tři děti, 7 let, 5 let a dva a půl roku).
Radu nemám, taky nevím, co se svými dětmi. Když to muže chytne, popisuje naše deti takto a má z toho depku, pomáhá mu, když mu dávám jiný pohled. V čem všem jsou pozitivně výjimečné. A když se za ně stydí, sděluji mu, že to je jeho úkol, přestat řešit, jak ho a jeho děti soudí okolí.
Když jsem výjimečně nedávno chytla depku já a začala shánět odbornou pomoc, tak děti na pár dnů ( možná i týden), začali být hodné. Nejspíš si řekli, že musí, když už ani máma to nedává.
Možná stačí změnit své představy, jak vypadá hezky den? Mé starší děti-7 a 5 let - ze všeho nejvíc chtějí vzájemně interagovat. I když to znamená hádky, boje, brek. Je nereálne po nich chtít, aby se celý den nepohádaly. Když se to děje, na jemnou snahu mne jako rodiče, kdy se snažím zasahovat jemně, nereagují. Patří k tomu mé intenzivnější reakce ( zvýšený hlas, rázné příkazy, zákazy, usměrňování ). Těžko po sobě mohu chtít, abych jeden den byla " hodná matka". To neznamená, že v tom dnu nebylo mnoho hezkých okamžiků.
Někdy v mé rodině pomůže víc děti něčím zaměstnat ( výlety, od rodičů koordinovaná hra), jindy vypnout. Hlavně můj muž nás má potřebu honit ještě i na dovolené. Včera byly pak už děti hrozné. Dnes pomohlo, když jsem podpořila děti v tom, aby se vzepřeli tátovi a aby jsme strávili neproduktivně celé dopoledne u tabletů a telefonů. Ne jen děti, i já takové dny potřebujeme. Dnes byl super den.
A u nás to jinak jistí Disney kanál. Teď teda od něho už čtvrtým měsícem abstinujeme a neumíme se dočkat září, kdy si ho znovu povolíme.
No a také mi pomáhá přejmenovat situaci. Mé děti touží po čase, kdy mohou vzájemně interagovat. To znamená škodit a dělat hluk. Mají k sobě hodně blízko ( to znamená, že se neustále mlátí, hádají a brečí). Jsem ráda, že mé děti k sobě mají věkově blízko a jsou to parťáci -( i když to je k nesnesení.)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.24 04:45
To jsou dva kluci ve věku 7 a 6 let? Hádání a potyčky mi přijdou normální, zvlášť u sourozenců stejného pohlaví. Co mi ale nepřijde normální, aby vzbudili dvouleté dítě. U nás by si to zkusili jednou a srovnala bych je tak, že by si to příště nedovolili. To stejné šprajcovat se v autě, že nedochodí zaplacený tábor
I když já bych předem zvážila, jestli je to nutné. Příměšťáky jsou „zlo“ a vstávání na ně v krásných prázdninových dnech za trest. Ať si to užije někdo, kdo nemá jinou možnost.
Podle mě z Tebe nemají žádný respekt, když je nemůžeš pustit ani ven na zahradu.
My jsme bydleli skoro 15 let ještě s větším počtem dětí v bytě, kde pod námi byly dva byty. A troufnu si říct, že se sousedy jsme vycházeli dobře, nikdo si nestěžoval.
Není nutnost dělat sport. Existují i jiné náplně volného času. U nás některé děti dělají závodně, jiné nedělají. Zvaž, jestli je sport v jeho možnostech a jestli nemá vlohy jiným směrem (mimoškolní aktivity uměleckého, technického nebo jiného zaměření).
Dále jsem taky proto sourozence rozdělit, trávit s nimi čas odděleně buď vy dva nebo se i domluvit s babičkou na střídačku. Opustit iluzi šťastné velké rodiny. Jsou životní období, kdy jim to rozdělení prospěje. Mělo by se to zlepšit.
Osobně bych takovou partičku dětí v těchto horkých dnech brala na podstatnou část dne k vodě. S sebou nějaké hry, knížky na střídání činností. U nás už je většina dětí větších, ale hru a každý svoji knížku máme vždy. Na výlety to pro mě není, špatně snáším horka. Pokud si netroufneš na koupaliště, určitě někde poblíž bude hřiště s vodním prvkem nebo možnost cabrat se v potoce, řece.
Doma je zapojit do chodu domácnosti a minimálně to školní dítě bych lehce směřovala zpět k procvičování do školy. To šestileté půjde do první třídy? Neuškodí mu nějaký pracovní sešit na trénování grafomotoriky, předmatematických představ, rozšíření všeobecného přehledu atd.
Nebránila bych se ani puštění nějaké delší duchaplné pohádky nebo filmu ke společnému sledování.
Přeji pevné nervy. Ať se to brzy zlepší 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.24 05:47
Co na to říct? Když na to nestačíš, tak si řekni o pomoc 
To nemají otce nebo co? Jako udělat si tři děti a pak se z toho hroutit…ach jo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Od rána do noci je u nás křik, naschvály, hádky…prostě životní sen úplně. Tři děti, absolutně to nezvládám. Rovnou se přiznám, tolik dětí jsem nechtěla, nejsem na to stavěná.
Prázdniny jsem rozvrhla tak, aby se střídal týden tábor, týden doma, dovolená atd. Tak tábor celý bojkotovali, vše špatně. Příměstský tábor dali jeden den, pak mladší onemocněl a starší dělal tak šílené scény, že jsme ho z auta tahali tři, takže jsem naznala, že to nemá cenu. Doma sotva otevřou oči, už na sebe ječí, nic dělat nechtějí, cokoliv je dotlačím dělat, ať jen nesedíme doma - jen se u toho hádají. Žádný nápad nemají, co by chtěli dělat. V životě si nic sami od sebe nezačali vyrábět, kreslit, hrát. Ačkoliv se jim odmala věnujeme. Jenom dělají bordel. 
Manžel je skoro pořád buď v práci nebo někde pryč, babička funguje jedna, ta si je občas vezme, akorát je dost rozmazluje, takže jakmile se od ní vrátí, trvá několik dní, kdy se chovají ještě hůř než obvykle. Prostě se chovají jak úplní smradi, už ani nevím, jak to jinak popsat. Cokoliv řeknu normálně, neslyší, musím to několikrát zopakovat a zařvat, jinak to vůbec neakceptují…Když zadám povinnost, aby nedělali takový čurbes, opět se u toho akorát všichni zhádají a neudělají to, dokud je nedržím za límec. 
Jako já bych velice ráda komunikovala normálně a měla pohodovou rodinu, ale to se prostě nedá. 
Maji 7, 6 a 2 roky. Uspim nejmladší, abych se mohla věnovat na střídačku starším. Oni se mezitím tak hádají, že vzbudí nejmladší a máme cirkus nanovo. Cokoliv děláme, jen to bojkotují. Dělají tak astronomický neporadek, že to se proste nedá. Já nepotřebuju nalestenou domacnost, ale to nesnesitelné, co dokážou za dopoledne z domu udělat. 
Já už prostě nemůžu, co se dělá s nezvladatelnými dětmi? 