Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj holky, tak tady v Liberci nám od pátku pěkně nasněžilo a pro nás nastala nečekaná katastrofa. Dcera (19 měs.) se totiž sněhu hystericky bojí - hned jak prvně vyšla ven a něco leželo na zemi a padalo, začalo zoufale ječet „mimi ne!“, čímž myslela, že na tohle ona opravdu nevstoupí. Táta ji musel nést. Druhý den vyváděla i na kočárku, než zjistila, že ji to tam nekousne, ale stoupnout na sníh odmítá, i když to třeba jsou jenom takové ty zmrazky, co zbudou, když se sníh odhází. No a aby toho nebylo dost, dneska už se zase začala vztekat, že ji nechci pustit z kočáru na zem. A když tam byla, zase tam být nechtěla, že je tam sníh. Takže neřešitelný problém!
Neznáte tohle někdo? Co s tím? Nás už nic nenapadá, snažili jsme se jí to vysvětlit na pohádkách s krtkem, které miluje, kde taky je sníh a krtek se nebojí, což uznávala až do okamžiku, kdy si měla na tu hrůzu zase stoupnout
.
Ona se tedy vůbec bojí různých věcí, ale ty se dají nějak obejít - když vím, že dostane hysterický záchvat, pokud pustím vysavač, prostě to udělám, když je venku s tátou. Vrtačku a mixér taky pouštět nemusím pořád
. Ale ven prostě jít musíme a na kočáru se vzteká, než nasněžilo, hodně už chodila na kratší procházky pěšky.
Ahoj,
já myslím, že si prostě postupně bude muset zvyknout. Nenápadně bych před ní ve sněhu blbla, nevolala ji k tomu, prostě se tvářila, že je sníh super, ale to neznamená, že ona to tak musí mít taky
My jsme měli v létě panickej strach z trávy, takže když spadnul, začal ječet, že se dotýká trávy a nebyl schopen vstát. Po pár dnech se to vsáklo ![]()
Ahoj, zdravím z Jablonce ![]()
Já byla taky překvapená, jak Adam reagoval. Těšila jsem se jak bude řádit a nic. První den co napadlo víc sněhu, tak fakt řval a nechtěl vůbec chodit, jen nosit. Dneska už to bylo lepší, šel docela kus sám. Ale že by to byl milovník zimy tak to asi ne
A je pořád takovej „vyjevenej“.
Vzala jsem ho ven s kámoškou, její 19měsíční holčička je ze sněhu nadšená a skáče i do závějí, tak jsem si myslela, že uvidí, že ona je v poho tak ho to trochu přejde a bude taky ťapat, ale žádný velký úspěch.
Takže asi moc neporadím, ale přeju ať se to zlepší ![]()
i náš Tom, byl ze sněhu velmi rozpačitý, ale když viděl ostatní děti jak ve sněhu řádí, tak se mu to taky začalo líbit. Tak ji zkus vzít na kopec, mezi hordu sáňkujících dětí a třeba se jí to taky zalíbí.
My jsme dneska na procházce prováděli slalom mezi zbytky sněhu, tak, aby na sníh Emi nedejbože nešlápla. Nesmí na ni nasněžit a nesmí mít na botě a na oblečení ani jednu vločku. Přitom z okna kouká na sníh velmi nadšeně
Myslím, že jsou naši prcci jen vyjukaní, co že to je nového na zemi,ale že si zvyknou!
Ahoj já když jsem byla malá tak jsem se první rok uplně panicky bála sněhu naši vymýšleli kde co abych si zvykla a nepodařilo se celý první rok mě jen nosili.Já si dodneška pamatuju že jsem se bála jak sníh křupe.Další rok už jsem si na to nevzpoměla.Ted jsem velký milovník zimy a lyžování.
Ahoj ZUZAN
Naše Anežka se vloni taky bála sněhu. Nebylo to sice tak výrazné jak tady popisujete, ale když jsme ji poprvé vzali na bobovačku (a já se tak těšila, jak si to všichni tři užijem), tak na bobu absolutně nechtěla být, ve sněhu chodila moc opatrně a o nějakém blbnutí nebyla ani řeč. Postupně se to zlepšovalo a ke konci loňské zimy už na bobu i jezdila, ale jen se mnou. Letos vyrazila s tatínkem na první sníh, který vydržel sotva pár hodin, ale užívala si to pořádně. Já u toho nebyla, ale naštěstí se to manželovi povedlo krásně zachytit na kameru.
Jinak s vysavačem jsme to měli podobné až donedávna - víc než rok jsem před Anežkou vůbec nemohla luxovat, vždycky jsem ji musela s někým poslat ven, abych uklidila. A to už je teď taky lepší. Konečně se naučila srmkat a sama přišla na to, že když umí smrkat, tak už ji nemusíme odsávat nos a proto už se taky nemusí bát vysavače. Když začnu vysávat, tak si tohle zdůvodnění několikrát nahlas zopakuje a je klid ![]()
Ahojky,
chce to čas a žádné násilí. Já prý coby batole sníh zbožňovala a skákala jsem do závějích doslova po hlavě, takže jsem kdovíproč očekávala, že můj syn bude po mě. No a nakonec jsem byla táááák zklamaná. Když mu byl rok a půl a poprvé uviděl sníh (to tenkrát u nás napadl asi tak cenťák), tak si ho tak opatrně osahal a tím to skončilo. Když jsme vyrazili na hory a postavila jsem ho poprvé do sněhu a viděl ty závěje všude okolo sebe, začal nepříčetně řvát a nehnul se ani na krok, po 10 minutách jsem ho musela odnést do chaty. Nezvykl si na něj ani po 4 dnech, kdy kolem něj řádily ostatní děti, ale on musel prostě vždycky stát na pevné zemi, kde ten sníh nebyl a jen koukal. Loni už to bylo lepší, to už se tedy tím sněhem i brodil, ale vlézt na boby nebo sáňky-v žádném případě. A jak v sobotu napadlo a u nás na zahradě těch pár cenťáků bylo, tak se do něj nadšeně vrhnul a plácal se v něm na zemi. No uvidím za měsíc na horách s těma sáňkama, ale věřím, že už to bude zase pokrok od loňska. Takže prostě musíš vydržet a pomalu jí otrkávat. Hlavně dceru třeba nekoulovat a hlídat, aby jí nekoulovaly ostatní děti, jestli bude na sáňkách, tak dát bacha, aby se nevyklopila a tak, prostě aby to trauma nebylo ještě větší. Ona možná když po něm chodí, tak si nepřipadá tak jistá, jestli má třeba pocit, že jí to nějak uklouzne…tak mě napadá jí vysvětlit, že jí budeš držet za ruku, aby nespadla a že se nemá čeho bát… to porovnávání třeba s knížkama nebo s Krtečkem je určitě super, podle toho vidí, že sníh je vlastně pro radost… ale třeba si během pár dnů alespoň trošku zvykne, jinak prostě chodit zatím tam, kde sníh není ![]()
Tak je to naprostá záhada, ale dneska ráno šla malá s babičkou na návštěvu za jedním psem, co se jí líbí (majitelku nepočítám), a nějak se to zlomilo a najednou už není sníh nepřítel. Absolutně nechápu, my se s manželem stavíme na hlavu, házíme psovi koule, aby po nich skákal, děláme sněhuláka a všelijaké opičky - a nic. A jenom dítě vidí, že babička ve sněhu klidně chodí, hned se rozhodne, že šlapat po něm není na škodu. Odpoledne už šla normálně ven i se mnou. Nechápu
. Ale super, že ji to pustilo, snad už s tím znovu nezačne.
Já se vůbec nedivím. Je to hnusné studené bílé svinstvo a leze to všude. Okolo rovníku tam je hej
.
Lucka
ahojky,
tak to známe taky. loni byl Mišák naproto hysterický, když měl vlézt do sněhu. nepomohlo ani když jsem v něm blbla já i manža. prostě se šprajcnul a nechtěl. klidně stál před vratama na odhrabaném a nechtěl přejít cca 2 metry, když já jsem šla pod kopec (100m) do schránky a řval jako tur na celý kopec. letos už ve sněhu blbne. chce to čas ![]()
Jitul
máme podobný problém. (2r). Prokořeněny ještě tím, že nesmí vidět kočár. Historie je úplně stejná.
Odmítá se vůbec i oblekat ven a schovává se.
. Jednou týdně dělá s babičkou procházku docela se bojím jak to dají.(babička totiž si nedá říct a pak si stěžuje ). Do kacaru nechce, sněhu se boji. Drží se nás jak klíště. Minulý rok jsme ještě používali kočár. Pro mě docela komplikace ![]()
Jako ze chodi ven jednou tydne s babickou a jinak je doma…??
Ahoj. My to měli také 🙈. Od mala se vseho bála, listí, ptácku ani nemluvím, vosy, mouchy… Bylo toho hodně, sněhu také.. Teď ji jsou čtyři a už si sníh užívá 🤩. Bylo to období, objevování nových věcí.. 🙈. Sice to vysvětlování, že to nic není, že je to jen listí atd.. Už máme naštěstí za sebou 😄. Teď si vybavuji, když jsme šli na procházku, potkala po cestě housenku a jak vyvadela 😣, hysterak až domů.. Přejde to
. Dcera je celkově hodně opatrná i dnes, někdy si říkám, jestli je v pořádku.. Ve školce se s dětmi zatím ani moc nehraje a tak doufám, že to přejde a začne si to ve školce užívat 🙏 🙏 ❤️