Milé budoucí maminky,

můžu vám z vlastní zkušenosti doporučit, i když je to těžké, co nejvíce se uklidnit, být pokorná a nechat to na přírodě… Po půl roce trápení se, proč to nejde hned, když: jsme zdraví, mladí, mám krásně pravidelný cyklus, milujeme se v době ovulace…, jsem záměrné snažení a lá pravidelné ovulační testy prostě vypustila.

I když si spousta z vás teď řekne, že 6 měsíců je nic, byl pro mě každý měsíc ve znamení slz a hádavosti s partnerem. Pak jsem se vyčerpala a pokusila se změnit přístup. V první řadě jsem si vyřešila rodinné potíže s rodiči, ve druhé se více otevřela svému okolí a ve třetí se uklidnila a šla cestou zdravé pohody - přestala kouřit, začala víc spát, méně pracovat a dělat věci, co mě baví. S partnerem jsme začali výletovat a užívat si jeden druhého.

Jediné, co jsem si koupila na podporu fyzična, byl čaj podle L. Mojžíšové a kapky Femigard. Na podporu psychična jsem zkusila na doporučení kamarádky - knížku Proč k nám miminko nechce od Wahlgrenis.

Sama nevím, jestli je to náhoda nebo ne, ale hned první měsíc se mi podařilo zapomenout na počítání dnů a týdnů a přišlo velké šťastné překvapení.

Přeju hodně trpělivosti

Zdravím všechny,
otěhotněla jsem Jonášovou metodou hned druhý měsíc ve 33 letech s tím, že od 16 let mě doktoři strašili, že díky poloze dělohy nebude snadné otěhotnět. Pak se přidaly myomy a endometrióza, lékaři vždy jen strašili

Jsem na počátku a tedy nevím, jak vše dopadne, ale jedno vím jistě - není dobré poslouchat druhé, kdo Vám co nakuká a je lepší od všeho vypnout a „jet“ si po svém. Přístupem českých lékařů a jejich exaktních závěrů jsem velmi zklamaná. Pro ženy je to opravdu neskutečná psychická zátěž a to si oni neuvědomují. 

Ahojky holky, já jsem se snažila o miminko asi 7 let. Nejdříve jsem chodila k jednomu doktorovi a ten do mě cpal takové silné hormony, že druhá doktorka se úplně lekla, proč to dělá. A tak jsem přestoupila k ní, asi po čtyřech letech, a ta mě dala trochu do kupy. Pak jsem se asi rok a půl neléčila, protože jsem se rozváděla. Teď mám jiného přítele, se kterým jsem štastná. Čekáme konečně miminko, a to normální cestou. Když jsem paní doktorce pověděla, že jsem asi v tom, tak byla moc ráda a divila se. Co jsem udělala, je to, že jsem si pořídila pejska, tak můj cit a myšlenky šly k němu. Tím pádem mě taky pomohl k miminku. Ono se to říká a dávám tomu za pravdu, že to tak je, že pejsek pomůže k mateřství. Tak všem držím palečky. 

Ahojte, my jsme nemohli otěhotnet tak 4, 5 let! Ano, taky jsem měla menses dost nepravidelnou, ale nakonec jak blesk z čistého nebe - bum bac - a máme 2 a půl měsíčního syna Vojtu!! Chce to jen a pouze KLID A BEZ STRESU!!!

Zdravím holky, já se s manželem snažila dva roky o mimi. Měla jsem nepravidelnou menses a doktorka mi řekla, že asi nebudu mít děti, že se mi nevytvaří nějaký hormon, který pomáhá dozrávat vajíčku, tak se mi zhroudilo vše. Ale s manželem jsme to nevzdali. Šla jsem k jiné doktorce, ta nás poslala na vyšetření, mě na odběry, manžela na sperma a dozvěděli jsme se, že máme malou pravděpodobnost, že otěhotním normálně.

Tak mi nasadila hormony, nějaké prášky, které jsem brala pět dní v menses, a plánovali jsme, že se objednáme na umělé oplodnění. Takže bez snažení doma.:-) A po dvou měsících klidu a beze stresu snažení se o mimi to přišlo samo. Teď mám 3měsíční krásnou hodnou holčičku a jsme štastní!!!!

Takže má rada, když to nejde: po roku nechat si udělat testy a hlavně se nestresovat, bo čím víc se člověk snaží, tím horší je to zklamání! Držím všem palce, aby to každá zažila - mít a cítit rostoucí mimi v bříšku!

Dobrý den, snažíme se s přítelem o miminko a už jsme vyzkoušeli hodně. Poslední dobou jsem slyšela hodně o tzv. Jonášově metodě MUDr. E. Jonáše. Tak snad nám to vyjde. Všem moc držím palečky.

Snažíme se dlouhého 3 a půl roku je to těžký. Doktorka tvrdí, že je to jen nepravidelnou menstruaci. Ale já mám strach, jestli to není něčím horším. Všude okolo těhotné a já pořád nic.

Holčiny hlavně neztrácejte hlavu a naději. Já čekala na své poslední miminečko dlouhých 7 let.

7 těhotenství a 6 potratů - bylo to hrozné, ale stálo to zato a nelituji ničeho. Ani toho čím jsem si prošla a kolik jsem si toho vytrpěla. Samozřejmě bez podpory mého muže a mých dvou dospělých dcer /19+23/ bych to jen těžko zvládla. po šestém potratu jsem na doporučení navštívila imunologické odd. v Podolí kde odhalili důvod mých potratů nasadili 6ti měsíční kůru léků a 6ti měsíční „gumisex“ a poté jsem znovu otěhotněla. Dnes máme 3letého krásného a hlavně zdravoučkého chlapečka.

A proto pamatujte, že naděje umírá poslední. A fakt neházejte flintu do žita protože to stojí zato.

Papa hodně sil a trpělivosti Vám přeje Lambi.