Obavy ze snažení

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu

Vanda0021

6.6.23 19:08

načítám...

Obavy ze snažení

Ahoj, ženy měla bych takový menší dotaz.
Který mě docela ubiji, s přítelem jsme spolu byli přes rok, spali jsme spolu bez ochrany. A já si začala říkat ze pořad nic je to divné, upínala jsem se na to. Byla jsem z toho špatná. Když jsme jeli na týden se odreagovat, tak jsme vypustili myšlenky a neřešili nic. Když jsme se vrátili, cítila jsem se jinak, ze něco ke v mem těle jinak. Šla jsem si pro test, měla jsem dva dny spozdeni. V tom čase to u mě bylo normální, 2-3 dny spozdeni. Ale na testu byli dvě čárky. Byla jsem šťastná, těšila jsem se. Ale netrvalo to dlouho, samovolně jsem potratila. Uběhlo rok, zlepší se to, ale touha po dítěti, a chtít ho ne. Fyzicky jsem zdravá, ale psychicky ne. Když vidím jak každá druhá skoro otěhotní, a stačí kapka tak mě to ubiji, a ze mě to nejde. Měla jsem v sobě půl roku blok. Před těhotnými a před těmi kdo už dítě měl. Byla jsem uzavřena. S přítelem jsme si dali pauzu, bereme ochranu. Když se stane chyba, tak už čekám jestli se to povedlo, když mam spozdeni, tak si kupuju test. A potom to přijde. Měla jsem hormonální nerovnováhu, spis by je zajímalo. Jak dlouho jste čekali vy?
Mam obavy ze když teď dite vynecháme na nějakých 2-3 roky tak to nepůjde jen tak, někdo je hodně chytlavy a někdo proste ne tak moc. Jsme oba zdraví a mladí je mi 23 skoro. Ale obavy proste z toho mam, vim ze po psychické stránce to nepůjde hned jen tak. Protože jsem na to upjata. Jen mě zajímá jak jste to měli vy?
Jen vám sděluji mé obavy, jelikož si o tom nemám s kým promluvit. A můj chlap to nepochopí tak jak žena 😄 nechápe me obavy ze se bojím ze to nepůjde a budu čekat třeba hodně dlouho než se to podaří.
Dekuju za vyjádření, trochu to pomohlo.
Snad vám to nevadi.❤️

načítám...
Citovat
Zmínit

Přečtěte si článek: Snažení

Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:

Anonymní

6.6.23 19:20

načítám...

Ahoj. Napisu ti sem svuj pribeh. Loni v lednu jsme si s pritelem rekli, ze se prestaneme chranit a miminku nechame volny prubeh. V cervenci jsem nasla // na tt, odleteli jsme na dovolenou (po konzultaci s dr), uzili si dovcu, vratili jsme se, na kontrole vse ok, prisel covid (zrejme z letadla), za 14 dni na kontrole konec, dr se priklanel k c19. Spontanni potrat - srpen/zari 22 (vyvolany inj a tabletami), za 4 mesice jsem otehotnela znovu, hrozilo mi mimodelozni, jelikoz se zastavil narust hcg, nakonec se dutinka objevila v deloze, do 10dni od kontroly spontanni potrat - leden 23 (bez podpory medikace). Dr nas pozval na odbery pro reprodukcni imunologii, do te doby jsme se meli chranit. Kdyz jsme jeli pro vysledky RI, zjistila jsem, ze jsem znovu tehotna (po dvou mesicich od posledniho potratu), tehotenstvi je zdarne, vyviji se jak ma, jsem momentalne ve 13tt. Ceka nas za par dni screening a ja jen doufam, ze vse dobre dopadne. Ze zacatku jsem mela silene obavy (nerikam, ze stale nemam), ale snazim se to vypustit a uzivat si toho, co je. A tak nejak citim, ze je a bude vse v poradku. A jinak vysledky RI? Toxicita na spermie, navrh umeleho oplodneni. Dr byl mile prekvapeny, kdyz jsem mu rekla, ze mam pozitivni tt.

Vis. Ono se o tom moc nepise/nemluvi. Ale spousta holek potrati, nez se povede.
Jsi mlada, mas jeste cas. Ale zkus se nebat a rikat si, ze vse bude dobre 🙂 drzim pesti ✊🏻 nejsi v tom sama.

Citovat
Upravit

Vanda0021

6.6.23 19:25

načítám...

@Anonymní píše:
Ahoj. Napisu ti sem svuj pribeh. Loni v lednu jsme si s pritelem rekli, ze se prestaneme chranit a miminku nechame volny prubeh. V cervenci jsem nasla // na tt, odleteli jsme na dovolenou (po konzultaci s dr), uzili si dovcu, vratili jsme se, na kontrole vse ok, prisel covid (zrejme z letadla), za 14 dni na kontrole konec, dr se priklanel k c19. Spontanni potrat - srpen/zari 22 (vyvolany inj a tabletami), za 4 mesice jsem otehotnela znovu, hrozilo mi mimodelozni, jelikoz se zastavil narust hcg, nakonec se dutinka objevila v deloze, do 10dni od kontroly spontanni potrat - leden 23 (bez podpory medikace). Dr nas pozval na odbery pro reprodukcni imunologii, do te doby jsme se meli chranit. Kdyz jsme jeli pro vysledky RI, zjistila jsem, ze jsem znovu tehotna (po dvou mesicich od posledniho potratu), tehotenstvi je zdarne, vyviji se jak ma, jsem momentalne ve 13tt. Ceka nas za par dni screening a ja jen doufam, ze vse dobre dopadne. Ze zacatku jsem mela silene obavy (nerikam, ze stale nemam), ale snazim se to vypustit a uzivat si toho, co je. A tak nejak citim, ze je a bude vse v poradku. A jinak vysledky RI? Toxicita na spermie, navrh umeleho oplodneni. Dr byl mile prekvapeny, kdyz jsem mu rekla, ze mam pozitivni tt.Vis. Ono se o tom moc nepise/nemluvi. Ale spousta holek potrati, nez se povede.
Jsi mlada, mas jeste cas. Ale zkus se nebat a rikat si, ze vse bude dobre 🙂 drzim pesti ✊🏻 nejsi v tom sama.

Ahoj, děkuji, ze ses podělila. Obavy a strach to je hrozná věc, šle věřím ze bude vše dobre. Ať se tobě i miminku daří. Tímhle mi došlo, ze to přijde jak má. ❤️

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

6.6.23 19:55

načítám...

@Vanda0021 presne tak. Miminko pozna, az budes pripravena. Hlava dela hodne. Chce to opravdu prepnout na pozitivni mysl (vim, ze je to tezke, sama jsem to musela udelat).
Dekuji. Ja doufam, ze tak jak se dari doted, tak se bude darit az do porodu. Cekame vanocni darek ❤️

Citovat
Upravit

Anonymní

6.6.23 20:23

načítám...

@Vanda0021 píše:
Ahoj, ženy měla bych takový menší dotaz.
Který mě docela ubiji, s přítelem jsme spolu byli přes rok, spali jsme spolu bez ochrany. A já si začala říkat ze pořad nic je to divné, upínala jsem se na to. Byla jsem z toho špatná. Když jsme jeli na týden se odreagovat, tak jsme vypustili myšlenky a neřešili nic. Když jsme se vrátili, cítila jsem se jinak, ze něco ke v mem těle jinak. Šla jsem si pro test, měla jsem dva dny spozdeni. V tom čase to u mě bylo normální, 2-3 dny spozdeni. Ale na testu byli dvě čárky. Byla jsem šťastná, těšila jsem se. Ale netrvalo to dlouho, samovolně jsem potratila. Uběhlo rok, zlepší se to, ale touha po dítěti, a chtít ho ne. Fyzicky jsem zdravá, ale psychicky ne. Když vidím jak každá druhá skoro otěhotní, a stačí kapka tak mě to ubiji, a ze mě to nejde. Měla jsem v sobě půl roku blok. Před těhotnými a před těmi kdo už dítě měl. Byla jsem uzavřena. S přítelem jsme si dali pauzu, bereme ochranu. Když se stane chyba, tak už čekám jestli se to povedlo, když mam spozdeni, tak si kupuju test. A potom to přijde. Měla jsem hormonální nerovnováhu, spis by je zajímalo. Jak dlouho jste čekali vy?
Mam obavy ze když teď dite vynecháme na nějakých 2-3 roky tak to nepůjde jen tak, někdo je hodně chytlavy a někdo proste ne tak moc. Jsme oba zdraví a mladí je mi 23 skoro. Ale obavy proste z toho mam, vim ze po psychické stránce to nepůjde hned jen tak. Protože jsem na to upjata. Jen mě zajímá jak jste to měli vy?
Jen vám sděluji mé obavy, jelikož si o tom nemám s kým promluvit. A můj chlap to nepochopí tak jak žena 😄 nechápe me obavy ze se bojím ze to nepůjde a budu čekat třeba hodně dlouho než se to podaří.
Dekuju za vyjádření, trochu to pomohlo.
Snad vám to nevadi.❤️

2 a půl roku jsme měli přerušovanou a z žádného styku jsem neotěhotněla. Když by se stalo, tak by nám to nevadilo, mně vůbec.. pak jsme se začali snažit a otěhotněla jsem prakticky ihned, skončilo to SP v 6tt. Pak jsem otěhotněla znovu ihned a o syna jsme ve 24tt přišli. A po třetí jsem otěhotněla zase hned a nyní jsem ve 24tt :srdce: při každém snažení jsem na to stále myslela a byla úplně šílená.. zvlášť po tom potratu. Já teda neměla problém s ovulací apod.. jinak při prvním snažení mi bylo čerstvě 21 a chlapovi skoro 25.