Obsah článku
Skrýt ZobrazitKdy je vhodný čas dávat dětem kapesné a v jaké výši? To jsou otázky, které řeší snad každý rodič. Univerzální odpověď však neexistuje. Je ale důležité nebrat to na lehkou váhu a učit děti odmala hospodařit s penězi, protože tyto návyky si ponesou do dospělosti.
Kdy začít dávat kapesné
Děti v mnohém napodobují své rodiče. Velmi brzy dokážou pochopit, že když se jde do obchodu, za všechno se musí zaplatit. Už ve školkovém věku si rády hrají na prodavače. A právě už v tomto věku je dobré jim vysvětlovat, že i ty peníze, za které si můžeme vše koupit, se musí určitým způsobem získat. Je to vlastně odměna za odvedenou práci, kterou rodiče dostávají v určité výši a se kterou je důležité umět hospodařit.
Odborníci doporučují začít s kapesným až v době nástupu do školy, kdy se dítě učí zároveň počítat a chápat hodnotu mincí a bankovek. Kapesné je potřeba vnímat jako nástroj k rozvoji finanční odpovědnosti, nikoli jako odměnu za povinnosti. Když je kapesné vázáno výhradně na výkon (např. známky), dítě si může osvojit nezdravý vztah k penězům jako náhradě uznání.
Kapesné by mělo podle Jany Machcinkové, manažerky ve vzdělávací organizaci Junior Achievement Česká republika, sloužit především jako nástroj finanční výchovy, nikoli jako prostředek trestu. „Pokud dítěti kapesné odebíráme kvůli nevhodnému chování, oslabujeme tím jeho schopnost naučit se hospodařit s penězi. Dítě potřebuje stabilitu – jistotu, že kapesné dostane v určité výši a v přesně stanoveném čase. Jen tak může pochopit základní princip rozpočtu: Když utratím všechno hned, nic mi nezbyde a budu muset počkat.“ Mnohem účinnější je řešit nevhodné chování jiným způsobem – rozhovorem, vysvětlením důsledků nebo omezením jiných výhod, například času stráveného na tabletu.
Děti rostou rychle, investice mohou s nimi
Poskytněte svým dětem vítanou finanční podporu, až ji budou potřebovat. Odkládejte jim peníze pravidelně za zvýhodněných podmínek s dětským investičním účtem u Portu.
Chci vědět vícJak učit děti šetřit
„S kapesným bychom měli pracovat jako s předvídatelným „výukovým prostředkem“. Dítě musí vědět, že ho dostane pravidelně, bez ohledu na to, jestli se doma právě daří, nebo ne. Chceme-li podpořit pozitivní chování, můžeme nabídnout drobnou odměnu navíc – například za mimořádnou pomoc nebo úspěch. Běžné kapesné by ale mělo zůstat pevné a pravidelné,” vysvětluje odbornice.
Kapesné představuje dokonalý nástroj, jak naučit děti hospodařit s penězi. Je ale důležité dětem vysvětlovat, jak s penězi nakládat, protože zpočátku mohou mít tendenci vše utratit. Například, když dítě má v kasičce 200 korun, mělo by pochopit, že si za to nemůže koupit hračku v hodnotě 300 korun. Nebo když utratí všechny penízky, nic mu tam nezbyde a musí počkat měsíc na další.
Stejně tak by mělo vědět, že když si chce koupit něco dražšího, musí si na to našetřit. Mluvte s dětmi o reálném životě, aby věděly, co všechno je potřeba zaplatit a kolik to stojí. Na druhou stranu nečekejte, že se naučí hospodařit s penězi tak rychle, jak byste si přáli. Ostatně finanční gramotnost mnohdy dělá problémy i některým dospělým.
Za co dávat peníze navíc
Finanční gramotnost u dětí lze rozvíjet i jiným způsobem, který můžete zkusit u mladších dětí (5 až 6 let). Aby dítě pochopilo, že peníze se dostávají za něco, můžete se s dítětem domluvit na určité odměně za činnosti, které jsou nad rámec běžných domácích povinností. Je potřeba s dětmi nastavit pravidla a určité „hranice“ těchto povinností (např. úklid svého pokoje), které jsou přirozenou součástí soužití, a pracemi navíc (např. umytí auta), za které může dostat drobnou odměnu
„Je důležité dětem vysvětlit, že v domácnosti každý přispívá svým dílem. Běžné povinnosti, jako je úklid pokoje, prostření stolu nebo příprava svačiny, jsou součástí rodinného života, nikoli činnostmi, za něž se dostává zaplaceno,“ Jana Machcinková.
Na druhou stranu pokud dítě udělá něco navíc, například pomůže s větším úklidem, pletím zahrady nebo mytím auta, je zcela v pořádku nabídnout mu odměnu. Klíčem je jasně vymezit hranici mezi tím, co je samozřejmé, a tím, co je nad rámec běžných povinností. Díky tomu si dítě nespojí každou činnost s očekáváním peněz, ale zároveň se učí, že za dodatečnou snahu může přijít odměna.
Tento přístup pomáhá budovat zdravý vztah k práci i k penězům a současně udržuje rovnováhu mezi odpovědností a motivací.
Základní pravidla finanční gramotnosti
- Peníze nejsou tabu. Prostě o nich klidně mluvte.
- Netajte dětem, že všechno něco stojí. Zkuste jim vysvětlit, že nejen za nanuka, ale například i za vodu, ve které se večer koupeme, platíme.
- Ukažte jim princip šetření. Pořiďte v raném věku klasickou kasičku, kam si mohou malé mince ukládat. Třeba klidně prasátko.
- Vysvětlete, že prostě opravdu nic není zadarmo.
Přečtěte si také článek 13 praktických tipů, jak naučit děti hospodařit s penězi »
5 tipů, jak na kapesné
Co to vlastně je ta finanční gramotnost? Podle internetové encyklopedie Wikipedie je to soubor znalostí a dovedností, které člověku umožňují porozumět financím a správně s nimi zacházet v různých životních situacích.
Jak to vysvětlit? Jednoduše. Pokud je člověk finančně gramotný, jeho výdaje nejsou větší než jeho příjmy.
1. Neuplácejte, ale motivujte
Určitě není vhodné děti „uplácet“ a dávat jim kapesné za činnosti, které se vám dělat nechtějí. Je třeba najít určitý kompromis. Důležitá je ta správná motivace. Mnohdy se vyplatí podpořit drobnou odměnou dítě v tom, když dělá něco, na co vynaloží mnoho úsilí a je v tom dobré – například ve sportu.
2. Začněte s hotovostí
V dnešní době, kdy už u sebe nenosíme příliš peněz a vše platíme kartou, začíná stále více rodičů zřizovat účet i svým dětem. Pokud se rozhodnete posílat dítěti kapesné na účet, je důležité, aby umělo s platební kartou zacházet. Obecně tedy platí, že mladším dětem dáváme spíše hotovost, starším – ideálně od druhého stupně základní školy – pak už lze posílat peníze na účet. „Nejmladší generace se narodila do světa, v němž ve financích převažují digitální služby. S penězi se tak budou učit pracovat v prostředí, kde je běžné mít většinu finančních služeb a produktů tzv. pod jednou střechou, například v rámci jedné aplikace,” říká finanční analytik a ekonom z Portu Jan Berka a dodává, že práce s hotovostí pro ně naopak nebude tak častá, jako byla pro starší generace.
Mladší děti se navíc snadněji naučí pracovat s penězi, které vidí fyzicky – ať už jsou to mince nebo bankovky. Peníze na účtu jsou něčím, co si nedokážou představit. S penězi v hotovosti se mu navíc bude lépe manipulovat. Obecně lze říci, že mladším dětem (cca do deseti let) stačí kasička, těm starším už je možné zřídit bankovní účet. Rodiče by ale přesto měli mít přehled o tom, kolik dítě utrácí. Vhodné je také nastavit určitý finanční limit s tím, že pokud dítě chce koupit něco dražšího, mělo by se předem domluvit s rodiči.
Říká se, že utrácení v hotovosti si člověk více rozmyslí, protože musí odevzdat bankovky a mince – a to mělo bezpochyby jistý výchovný efekt. „Na druhou stranu, jaký smysl má v oblasti výchovy a finanční gramotnosti odvracet zrak od reality současnosti? Pokud si dítě uvědomí, že peníze nerostou na stromech a že je potřeba s nimi nakládat s rozvahou, na formě – digitální či hotovostní – ve výsledku tolik nezáleží,“ doplňuje Berka.
3. Nechte je šetřit
Co se výše a frekvence kapesného týče, je to plně na vás. Menším dětem je určitě lepší dávat nižší částku častěji, těm starším naopak stačí jednou měsíčně vyšší částka. V tomto případě hodně záleží na finančních možnostech rodičů i na jejich přesvědčení, kolik by mělo jejich dítě dostávat peněz. „Jednoduchou formou učení může být, když dítě sleduje vývoj bilance vlastního účtu. Díky tomu si uvědomí, že za každou platbou je něco víc než jen mávnutí kartou nebo mobilem,“ radí Jana Berka.
Většina rodičů průměrně dává svým dětem měsíční kapesné v rozmezí 200 až 500 Kč. Pokud dítě touží po nějaké věci, která je dražší, a chce si na ni našetřit, můžete se domluvit i na dalších „příjmech“ ve formě odměn, když vám pomůže s něčím nad rámec jeho běžných povinností, za dobré vysvědčení nebo úspěch ve sportovních soutěžích.
4. Nekoukejte jim pod ruce
Většina rodičů má často tendenci dítěti radit, za co by mělo peníze utratit. Odborníci jsou ale toho názoru, že dítě by mělo mít v tomto směru určitou samostatnost. Samozřejmě to platí spíše u starších dětí, které už si umí spočítat, co kolik stojí. Na druhou stranu je vždy dobré dítě vést k tomu, aby s vámi zkonzultovalo, za co peníze utratí, obzvlášť, pokud se jedná o vyšší částku. Pokud nesouhlasíte s tím, co si chce váš potomek pořídit, zkuste zvolit nějaký rozumný kompromis.
Člověk se podle Berky nejlépe učí vlastní zkušeností. Nejjednodušší je začít vysvětlovat v běžném životě: jídlo si kupujeme proto, že bez něj nemůžeme žít. Je však rozdíl, zda pořizujeme základní potraviny, nebo sladkosti – ty mohou fungovat jako odměna. „Pokud si dítě uvědomí, že za úspěch se může odměnit, pomůže mu to nejen pochopit rozdíl mezi potřebou a přáním, ale také ho to může motivovat k dalšímu snažení. Ještě praktičtější může být vytvořit si při nákupu seznam potřeb a přání, případně si zahrát hru s obrázky, kdy dítě samo určuje, co je potřeba a co přání. Pokud to doplníme otázkami, na které dítě odpovídá, přimějeme ho k ještě hlubšímu zamyšlení,” uvádí příklady finanční analytik.
Rozdíl mezi potřebami a přáními můžeme dětem ukazovat na každodenních situacích – například: „Potřebuješ nové sešity a tužky do školy, ale chceš si zároveň koupit sběratelské kartičky. Co je teď důležitější – co je potřebné?“ Takové rozhovory je učí přemýšlet, rozhodovat se a rozlišovat mezi tím, co je nezbytné, a co je jen příjemný bonus. „Důležité je dítěti zbytečně nezasahovat do všech rozhodnutí. Pokud utratí všechny peníze za něco, co mu nakonec nepřineslo očekávanou radost, je lepší ho nechat tuto zkušenost prožít,” vysvětluje odbornice.

5. Chybami se člověk učí
Neočekávejte, že váš potomek bude od začátku hospodařit s penězi zodpovědně. Možnost koupit si něco bez vědomí rodičů je pro děti velmi lákavá. Pokud ale zjistíte, že dítě utratilo většinu kapesného a nemá na věci, po kterých teď touží, nechte ho to zažít. Tato „nepříjemná zkušenost“ je klíčem k budování zodpovědnosti. Místo trestu se zeptejte: „Co bys příště udělal jinak?“ Pomáhá to rozvíjet kritické myšlení a posiluje učení z vlastních rozhodnutí.
„Je běžné, že dítě bude ze začátku s penězi experimentovat – utratí kapesné hned za drobnosti a později mu chybí na věci, které by opravdu chtělo. A právě to je skvělá příležitost k učení. Pokud dítě s kapesným nevystačí a opakovaně žádá rodiče o zaplacení věcí, na které bylo kapesné určeno, je čas si spolu sednout a vysvětlit si rozdíl mezi tím, co je potřeba koupit, a co je spíše pro radost,“ radí Jana Machciníková. Dítě by mělo chápat, že pokud rychle utratí své měsíční kapesné, na další peníze si zkrátka musí počkat.
Rodič by měl zůstat v roli průvodce – být připravený pomoci dítěti se zpětnou reflexí, ale nezasahovat příliš dopředu.
Kapesné od A do Z
- Kapesné je vhodné dávat dítěti přibližně od první třídy. „Základem je pochopit, že peníze fungují jako prostředek směny. Na to by mělo navázat poznání, že peníze nemusí být hned utraceny, ale mohou „pracovat“ a vytvářet další hodnotu. Příklady nemusí mít hned podobu velkých cílů,” upřesňuje Berka.
- U dětí na prvním stupni volte raději bankovky, starším můžete posílat na účet.
- Frekvenci vyplácení kapesného nastavte po dohodě s dítětem. Obvykle platí, že mladším dětem je lepší dávat kapesné týdně v menším obnosu, starším jednou měsíčně.
- Výši kapesného stanovují rodiče podle svých představ i finančních možností. „Je vhodné začít s menšími, a postupně přejít k větším, u nichž mohou rodiče sehrát roli vzoru,“ dodává analytik.
- Za co kapesné utratí, by mělo alespoň částečně rozhodovat dítě samo.
- Kapesné by mělo být automatické i motivační. Například dítě dostane každý měsíc 300 Kč, pokud chce více, mělo by udělat něco nad rámec povinností.
- Mluvte s dětmi o financích. Vysvětlujte jim odmala, že peníze se musí vydělat a je potřeba si rozmyslet, za co je utratit.
- Pokud má dítě účet, mějte k němu přístup i vy. U dětí do 18 let je vhodné nastavit určitý limit, kolik mohou například týdně utratit.
- Jděte dítěti příkladem. Pamatujte, že největším vzorem pro své dítě, jste vy. Děti velmi často přebírají finanční návyky svých rodičů. Pokud vidí, že rodiče hodně utrácejí a neřeší, kolik co stojí, budou se chovat stejně.
- Utrácet, ale i šetřit. Je důležité, aby dítě pochopilo, do jaké míry může utrácet a že když si ušetří peníze, může si pořídit dražší a lepší věci.
- Dávejte kapesné pravidelně a nepodmiňujte ho náladou.
- Nepoužívejte kapesné jako výhružku nebo trest (např. „nedostaneš nic, protože jsi zlobil“).
- Nepřebírejte úplně kontrolu nad tím, za co dítě peníze utrácí.

Zkušenosti čtenářek eMimino.cz
Jinak až budou děti dostávat kapesné, tak to budou jejich peníze a budou je smět utratit za cokoliv, co bude pro jejich věk legální a bezpečné a já plánuji jim k tomu neříct ani ň. Takže podle toho taky budou dostávat obnos, aby se třeba nepřežírali sladkým atd.
Máme zavedené vreckové. Pravidelné týždenné, konštantné. Za práce, ani dobré chovanie neplatím, to očakávam zadarmomne deti za navarený obed tiež neplatia
Podľa mňa má mať vreckové dieťa nepodmienečné (nejde to zatrhnúť), ako ho využije, je jeho vec, snažím sa deti ale smerovať, aby zaň okrem sladkostí pre seba kupovali trebárs drobné darčeky. Samozrejme i keď niekomu spôsobia škodu, tak sa to prednostne hraí z ich vreckového.
Asi bych taky byla spíš pro to týdenní kapesné. S tím, že může dostávat nějaké penízky navíc svátek, narozeniny, hezké vysvědčení.
Známí to např. dělají tak že když chce malá nějakou drahou hračku tak řeknou, že ano ale musí zaplatit polovinu. Další známí to zase dělají tak, že na konci měsíce jim přidají úroky ze zůstatku v prasátku nevím kolik to dělá ale nějak 5-10%.
Zeptejte se odborníka on-line
Na eMimino.cz odpovídá např. gynekolog, laktační poradkyně, dermatolog, právník, psychoterapeutka nebo lékaři z centra asistované reprodukce a mnoho dalších
Prozkoumejte seznam odborníků





Jana Machciníková působí od roku 2022 jako projektová manažerka ve vzdělávací organizaci Junior Achievement Česká republika (JA Czech), kde se zaměřuje na rozvoj programů podporujících finanční gramotnost, podnikavost a přípravu na budoucí zaměstnání.
JA Czech je obecně prospěšná vzdělávací organizace založená v roce 1992 z iniciativy Tomáše Bati. Na českých školách realizuje dlouhodobou a provázanou koncepci vzdělávání v oblasti podnikatelského myšlení a finanční gramotnosti.
Programy JA Czech, které vycházejí z mezinárodně osvědčeného konceptu, využívá v České republice 9 % základních, 32 % středních a 32 % vysokých škol.
Janu Machciníkovou najdete také na stránkách: