Očkování pomáhá organismu vytvářet tzv. **umělou imunitu**. Chrání tedy tělo před nákazou vážným onemocněním.
Očkování neboli imunizace představuje preventivní opatření, kdy má očkovací látka ovlivnit imunitní systém jedince a připravit ho na budoucí setkání s infekcí. Takto připravený jedinec by měl infekci potlačit, nebo by měl být průběh onemocnění výrazně lehčí.
Očkování může být aktivní či pasivní. Pasivní znamená podání protilátek. Aktivní znamená podání oslabeného vyvolavatele onemocnění, případně usmrceného, nebo jen některých jeho části. Aktivní očkovací látka (ani živá oslabená) nedokáže vyvolat onemocnění, ale provokuje imunitní systém produkovat protilátky, které zůstanou připraveny čelit budoucí infekci.
Princip očkování dětí
Mikroorganismy obsažené v očkovací látce jsou buď velmi oslabené nebo přímo usmrcené (někdy i syntetické). Vždy se podávají tak, aby nehrozilo onemocnění danou chorobou. Cílem je přimět tělo k tvorbě vlastních ochranných protilátek (aktivní imunita umělá). Tím se předchází onemocnění na očkovanou chorobu. I v případě, že se očkovaný chorobou nakazí, má zpravidla jeho nemoc mnohem mírnější průběh bez komplikací.
Co je to „booster“ dávka?
Booster je další dávka očkování, která má za úkol imunitu opět zaktivovat. To je potřeba v případě očkování „usmrcenou vakcínou“.
Imunita po očkování tedy zpravidla vydrží celý život. U některých vakcín pak pacient musí jít po určité době na přeočkování.
Efekt očkování
Mnoho nebezpečných chorob se podařilo díky očkování skoro vymýtit, nebo se počet nakažených mnohonásobně snížil. Přečtěte si, jaká jsou v současná době u nás povinná očkování. Projděte si také očkovací kalendář.
Historie očkování
Spolu se stěhováním obyvatel do měst vznikla i potřeba předcházet infekčním nemocem, které se v městském prostředí dobře šíří. V průběhu 18. a 19. století proto lékaři postupně vyvinuli očkování. V devatenáctém století se podařilo zvítězit nad epidemií pravých neštovic, které byly svého času velmi nebezpečnou smrtelnou chorobou.
Zavedení povinného očkování se datuje do roku 1919. Tento krok měl zásadní vliv na snížení úmrtnosti dětí. Smrt v dětském věku byla na začátku minulého století ještě docela častým jevem. Vedle zlepšení hygienických a dalších podmínek pomohlo k jeho vymýcení právě očkování. Postupem času se paleta očkování rozšířila až do dnešní podoby. V průběhu let se také ustoupilo od vakcín s přílišnými vedlejšími účinky.
Debata kolem povinného očkování
Na druhou stranu se vyskytují kritici očkování i mezi odborníky, kteří tvrdí, že takovým zásahem nepřirozeně narušíme dětem imunitu do dalšího života. Dokonce brojí proti sankcím, které jsou uděleny lékařům, když dítě nenaočkují.
