Obsah článku
Skrýt ZobrazitRodičovství je krásná, ale také nesmírně náročná disciplína. Každá maminka má čas od času pocit, že něco dělá špatně a není dobrá máma. Přitom tomu tak vůbec není. Často máme tendenci být na sebe příliš přísné a klást si před sebe vysoké cíle. Nejdůležitější ze všeho je ale láska a porozumění. Jak docílit určité harmonie a užívat si roli rodiče naplno?
Všichni známe klišé o tom, jak je nejdůležitější spánek, pestrá strava, odpočinek. Jenže často se stává, že snadno přeslechneme, co si naše tělo žádá a jdeme tak za vlastní hranice – uklidit, uvařit, vyprat a vyžehlit… Ale ruku na srdce, opravdu je tohle vše nutné a je potřeba to udělat hned? Zkuste se zastavit a zamyslet se nad tím, co můžete udělat pro to, abyste se cítila lépe.
1. Buďte k sobě upřímná
Nejdůležitější je si sama sobě přiznat, co vás trápí, v čem vidíte problém a co byste chtěla udělat pro to, aby to bylo jinak. Nepotlačujte své já ve snaze zavděčit se svému okolí a držet se role „dokonalé matky“ za každou cenu.
„To, že si přiznáme, že bychom jako rodiče teď od všeho raději utekli na konec světa, ještě není konec světa. Čekat však do chvíle, kdy utečeme opravdu, to už pro nás může znamenat konec zdravého života,“ vysvětluje psycholožka Mgr. Veronika Novotná, DiS.
Máte možnost pracovat na částečný úvazek? Zkuste se zeptat někoho z rodiny, zda by vám občas pohlídal, nebo se vystřídejte s partnerem. Další možností jsou jesle, soukromé školky nebo paní na hlídání. Nevyčítejte si, že nejste s dítětem 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Pokud budete vy v pohodě, pak bude čas strávený s vaším děťátkem mnohem kvalitnější.
Opravdu není nutné, aby byla například s dvouletým dítětem neustále jen maminka. Dnes už víme, že pro zdravý sociální vývoj dítěte je dobré, má-li možnost trávit nějaký čas i bez matky, v přítomnosti jiné blízké osoby a dalších dětí.
Hlídání dětí: Jak často hlídají prarodiče?
2. Nezapomínejte na sebe
Většina maminek se po narození dítěte vzdává svých oblíbených aktivit v domnění, že s dětmi to přeci nejde. Poznáváte se v tom? Přestala jste chodit na masáž, ke kadeřnici, cvičit nebo do sauny, protože se vám nechce řešit hlídání a dítě s sebou vzít nemůžete? Zkuste najít nějaký kompromis. Nebojte se požádat rodinu o pomoc. Pohlídat vám může třeba i kamarádka a mnoho aktivit lze dělat i s dětmi. Někdy je ale potřeba umět vystoupit z komfortní zóny a zkusit to.
„Vyrovnanými rodiči můžeme být pouze tak, že umíme být vstřícným „rodičem“ i sami sobě. Zkuste si každou volnou chvíli položit otázku – Co bych teď zrovna potřebovala, co bych chtěla a jak by se toho dalo docílit? Ano, vyžaduje to úsilí, ale stojí to za to,“ říká psycholožka.
3. Nemusíte být dokonalá
Psycholožka Lenka Lacinová a vedoucí rodičovské skupiny Petra Škrdlíková dokonce mluví o tom, že děti musí zažít i chyby a nedostatky rodičů, jedině to je připraví na náročný život ve vnějším světě. „Hlavně díky tomu, že rodiče byli nedokonalí a dělali chyby, ale měli také spoustu dobrých vlastností a mnoho věcí udělali dobře, mohou děti v dospělosti přijmout samy sebe jako dospělé, byť ne ve všem dokonalé jedince. A to je pro život velmi důležité“.
Veronika pak poukazuje na to, že nějaké chyby tedy jistě uděláte, všichni je děláme, a třebaže povedou k občasným starostem, tak právě tyto starosti jsou nezbytnou a obohacující součástí každodenního života každého z nás. Děti potřebují, abychom byli opravdoví.
Máte na každý den určité plány, co všechno chcete stihnout, a večer zjistíte, že polovinu z toho jste nezvládla? Nedávejte si to za vinu. Oceňte se za to, co všechno jste zvládla, a hlavně nedávejte si příliš mnoho úkolů. Navíc s běžnými činnostmi vám mohou pomoci i ostatní členové domácnosti. Určete si priority a to ostatní může počkat.
Pokud mezi vaše priority nepatří spánek a odpočinek, rozhodně stojí za to ho tam zařadit. V 60. letech zkoušeli studenti experiment, jak reaguje tělo na nedostatek spánku. K prvním známkám spánkové deprivace docházelo již po 24 hodinách a brzy pak dochází k poklesu celkového imunitního systému, podrážděnosti a přecitlivělosti.
„V rámci experimentu americký student Randy Gardner vydržel nespat 11 dní, pak se ovšem dostavila naprostá vyčerpanost, halucinace a dokonce poruchy myšlení. I nedostatek spánku, a s tím spojené následky, může někdy vyžadovat odbornou pomoc a bývá tématem v terapii. Určitě není dobré to podceňovat, protože právě únava je to, co nás dokáže odzbrojit vždycky a spolehlivě,“ vysvětluje Veronika.
4. Jděte občas mezi lidi
Zajít si jednou za čas do divadla, do kavárny nebo s kamarádkami na večeři, to je doslova nutnost. Nemusí to být často. Alespoň dvakrát za měsíc si ale udělejte večer pro sebe. Je to neuvěřitelná vzpruha. A pokud máte větší děti, zkuste se někdy „utrhnout“ na víkend a vyrazit s kamarádkami třeba na wellness víkend.
Důležitá je tedy podpora:
- Nebuďte na to sami. Přemýšlejte o svých zdrojích podpory, kdo může pomoci? Požádat o pomoc není známkou selhání, ale naopak dobrým krokem k tomu, aby byly věci zase v pořádku a mohly fungovat.
- Nezapomínejte na své ostatní vztahy, i o ty je třeba pečovat, jinak uvadají a chřadnou. Je to stejné jako s květinou, nestačí ji zalévat hodně jednou za čas, tak se jí dlouhodobě dařit dobře nebude.
- A co je třeba zde připomenout, je vaše partnerství (manželství). Je známo, že někdy i několik let od narození svého prvního dítěte spolu rodiče nestráví jedinou noc bez dětí. Pokud děti vidí, že partnerský vztah rodičů je pevný a silný, pak jsou samy uvolněné a dává jim to dobrý předpoklad do budoucna pro jejich vlastní vztahy.
5. Když to přeženete, omluvte se
Každá z nás někdy vybuchne doslova jako papiňák. Na tom není nic špatného. Pokud se tak stane a dítě je v tom vlastně „nevinně“, nebojte se přiznat chybu a omluvit se.
A pokud už na dítě přeci jen zakřičíte nebo řeknete něco nepěkného, je dobré zaměřit se na to, aby do konce téhož dne vaše dítě dostalo alespoň pět pozitivních projevu lásky. Na to je dobré pamatovat.
Bez ohledu na to, jak moc na sobě člověk pracuje, se čas od času opravdu stane, že se ke svému dítěti nebo k okolí nezachová dobře. Pokaždé, když jsme si toho však vědomi, jsme na cestě k tomu to změnit. Dejte si pauzu, zastavte se, pomozte tělu dostat ze sebe vztek, abyste i dál nejednali pod stresem a nátlakem.
Uvědomte si, co se zrovna asi děje. Možná to nepůjde hned, to nevadí, ale jste na cestě. Vysvětlete dítěti a svému partnerovi, co se děje, vyjadřovat a pojmenovávat své pocity je v pořádku, přesně takhle se to učí i vaše dítě. Pomáháme jim tím rozpoznávat, co se děje nejen s vámi, ale i s nimi samotnými. Nehledě na to, že právě tak se buduje důvěra, aby za vámi jednou i vaše dítě přišlo sdílet, co se zrovna děje jemu samotnému.
6. Učte se trpělivosti
Trpělivost je v mateřství stěžejní. Jenže jak to zvládnout? Zkuste se nad to povznést. Děti zkrátka jsou hlučné, často neposlušné, naklizeno už doma mít také nebudete a pokud už toho bude na vás moc, zkuste se nejprve zhluboka nadechnout a vydechnout. Trpělivosti se člověk musí učit a děti jsou na to ti nejlepší učitelé.
Ano, ale co dny, kdy to naše jinak úžasné děťátko všechno odmítá, křičí a bouří se kvůli každé věci, která je jindy úplně bez problému?
Veronika radí zkusit se zaměřit na tyto aspekty:
- Až odejdou ty nejsilnější emoce, je důležité je si uvědomit, že vyrovnanost a vědomá přítomnost rodiče má na dítě mnohonásobně větší vliv než křik, nátlak a vztek. Schopnost vlastní regulace (schopnost usměrnit vlastní emoce) nám umožňuje přistupovat k okolí s klidem, odpovědností a respektem. Naší schopností “zregulovat se” přispíváme k emocionálně vyrovnanému vývoji našich dětí, protože oni se to mohou naučit především od nás.
- Neberte si to osobně. Posilujte svůj smysl pro humor ve chvílích boje o to, kdo „vyhraje”. Naše silné reakce nejsou zpravidla reakcí na tu danou situaci s dítětem, ale naší reakcí na něco „starého”. Naše děti mají tu superschopnost ukazovat nám naše vlastní zraněná místa a přinášet na povrch naše strachy a vzteky, a to vždy v tu nejméně vhodnou chvíli. Úkolem každého rodiče je vědomě prozkoumat své vlastní rány a jizvy, aby tyto šrámy nepředával vlastním dětem. Ale jak? Špatnou zprávou je, že s rodičovstvím se často probouzí naše staré bolístky, i ty, které už se zdály být jednou provždy vyřešené. Dobrá zpráva je, že rodičovství dokáže být dobrým ukazatelem, kde tato zranění hledat a umožnit jim, aby se zahojily.
- Zastavte se, dejte si pauzu (a třeba i uprostřed věty, kterou ve skutečnosti nechcete říct), všímejte si těchto situací a mluvte o tom (s partnerem, kamarádkou nebo psychoterapeutem). Je důležité najít si to vlastní, co vám dělá dobře a pomáhá ventilovat všechny ty nepříjemné pocity. Zapisujte si je, křičte, jděte ven, cvičte, vyplakejte se nebo najděte někoho, kdo vás vyslechne a odolá pokušení dávat vám rady. Někoho, kdo nebude soudit, zda je to či ono normální, nebude pohoršený a v šoku, když přiznáte, že jste měli chuť své děťátko uhodit nebo ho v tom obchodě řvoucí nechat.
„Všichni se tak můžeme někdy cítit a ve skutečnosti vědět, že bychom to nikdy neudělali. Najděte někoho, kdo vás nechá vyplakat a bude tady pro vás stejně tak, jako jste tady vy pro své dítě,“ uzavírá Veronika.
Zkušenosti čtenářek eMimino.cz
Jsi skvělá máma
špatná máma vůbec neuvažuje, jestli dělá něco špatně
s tím pláčem si nelam hlavu, to je prostě pokus/omyl. A jestli pochybujes o tom uvazu, domluv se s někým kdo to umí ať na to koukne.
Nebojte, špatnou mámu ani nenapadne, že něco dělá špatně. Máte za sebou teprve prvních 6 týdnů kdy kromě toho že se musíte starat o miminko se jakž takž dáváte dohromady po těhotenství a porodu. Mě taky jedna známá „vyčítala“ že mám v bytě 3+1 chůvičku protože pod námi a nad námi měli stejně staré děti a já nepoznala jestli brečí to moje nebo sousedovic dítěTo chce takovéhle kecy házet za hlavu. Nikdo není dokonalý a každý dělá to co je podle něj v tu chvíli to správné.
Dobra mama ma o dite strach a stara se o nej jak nejlepe umi. To, ze nad tim vsim premyslis, znamena, ze ti na diteti a jeho vyvoji zalezi. Jsi dobra mama a doporucuju ti co nejmene cist knihy i clanky na netu. To te akorat rozhodi a budes pochybovat. Uzivej si miminko a rid se svoji intuici
Zeptejte se odborníka on-line
Na eMimino.cz odpovídá např. gynekolog, laktační poradkyně, dermatolog, právník, psychoterapeutka nebo lékaři z centra asistované reprodukce a mnoho dalších
Prozkoumejte seznam odborníků
Než se Mgr. Veronika Novotná DiS. dostala k psychologii a psychoterapii, studovala divadlo a herectví. Následně vystudovala psychologii na Fakultě sociálních studií v Brně. Nyní je v pětiletém psychoterapeutickém výcviku Integrace v psychoterapii.
Ráda pracuje s maminkami, jejichž život se po narození miminka výrazně mění. Zaměřuje se ale i na mladé lidi, na které je v dnešním světě čím dál víc nároků a tlaků, které je náročné mnohdy vyrovnávat, natož zvládat.
Za sebou má zkušenosti z pozice psychologa vězeňské služby ČR. Pracovala též jako psycholog v zahraničních komunitních centrech, kde se zaměřovala na práci s jednotlivci i skupinami (terapie, sociální podpora, kognitivní trénink, arteterapie, ergoterapie).
Mimo to působí jako lektorka uměleckých kurzů pro děti se zaměřením na divadlo, výtvarnou výchovu, arteterapii, expresivní techniky, komunikace a sociální dovednosti.
Mgr. Veroniku Novotnou DiS. najdete také na stránkách