Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Nevím, jestli je to normální, ale doporučuji zaměstnat hlavu i něčím jiným než dítětem. Na můj vkus to až moc prozivas… dítě by se mělo umět zabavit samo, ideálně venku, pokud je na to počasí.
@Anonymní píše:
Ahoj. Je normalni, ze mam obcas výčitky, jestli jsem dobrá máma? Jsem prvomatka, mladší (24) a občas fakt nevím. Mám pocit, ze pro syna delam vse co muzu. Snazim se mu venovat, hrat si s nim, ucit ho, ale nic nevydrzim dlouho a tak si nakonec stejne jde po svym zkoumat svet a mam pocit, ze ho to bavi vic, nez si hrat se mnou - treba kutalet a hazet balon, hrat si s plysaky, auticky, proste to co zvladá, nasazovat na tyč tvary atd… cist knizky.. proste jakmile malej ztrati pozornost ani me to uz nebavi a tak si delam svoje a on svoje. Samozrejme ho mam na ocich. Potom taky, obcas ho dam do ohradky at si hraje sám… v tomhle je strasne hodnej, umi se sam zabavit… ja si treba dam kafe, najim se, ale vzdy premyslim, jestli vubec muzu, jestli se mu radsi nemam venovat, aby nestradal. Plakat ho tam nenechavam. S uspavanim jsem si ho naucila ududlat prsem nebo ušušňat v naruci, takze neumi usnout sam, coz asi taky neni super.snazim se mu varit, ale obcas mu proste dam sklenicku, protoze nemam naladu kuchtit. Jsou dny, kdy se mi nechce ven a tak jsme spolu doma, ale zase si nadavam, ze by ven chodit mel. Zase je to vysmatý miminko. Momentalne ve stadium vzteku a place jen pri oblekani a prebalovani. Holky, jsou takove myslenky normalni?
huh, co presne resis? Nejak jsem to nepochopila.
@warita píše:
huh, co presne resis? Nejak jsem to nepochopila.
Já jsem pochopila, že sama neví ![]()
Tak ve 24 mesicich uz fakt neni miminko (me druhorozene v tomto veku tapalo s radosti do skolky), od toho bych zacala… pokud budes se svoji vychovou pokracovat, uvidis, jak za chvili budes mit neuroticke dite… dite v tomto veku fakt nepotrebuje matku za zadkem kazdou minutu. nech ho obcas „vydechnout“, dej mu prostor pro seberealizaci. vim, ze vse delas s tim nejlepsim vedomim, ale sama citis, ze je tam je neco patologicky spatne (jinak by jsi nezakladala diskusi, ze)… ja se ridim, nejen, u svych deti „zij a nech zit“ ama hristi hlavne zadne obligani „tonicku, pojd si obleknout mikinku, mamince je zima“… tve mladi neni pricinou takovych to stavu (ostatne, rika se ze to takto uzkostlive byvaji starsi matky), ale nehraje roli tve sebevedomi?
Měla jsem podobné myšlenky, vyřešilo to druhé dítě, relativně rychle po prvním. Nestíhám se věnovat ani jednomu a ani přemýšlet nad tím, jak špatná matka jsem.
@warita píše:
huh, co presne resis? Nejak jsem to nepochopila.
no ja z elaboratu vydedukovala, ze citi, ze je spatne, jak je na dite upnuta, jak resi kazdou jeho minutu zivota u ktere musi mermomoci asistovat…
Vaše myšlenky jsou úplně normální na maminu s prvním dítětem.
Moc se ve všem babrate a řešite…věnujete se mu až až. Nechte dítko, ať si dělá taky svoje, buďte ráda, že je hodné a využijte také chvilku pro sebe. Skleničky? Proč ne, kupujte nejake lepší, já dávala třeba Hipp. Dáváte občas, tak vás to finančně nezničí…Taky jsem pri prvním dítku byla uzkostlivější. Až budete mít druhé, to teprv začne fofr.
Přemýšlet nad,,nesmrtelností chrousta” nebudete mít čas - bez urážky.
Mějte se ![]()
@markytka3 rika se presne naopak, ze uzkostlive jsou mlade a starsi matky jsou v pohode.
@Anonymní píše:
Ahoj. Je normalni, ze mam obcas výčitky, jestli jsem dobrá máma? Jsem prvomatka, mladší (24) a občas fakt nevím. Mám pocit, ze pro syna delam vse co muzu. Snazim se mu venovat, hrat si s nim, ucit ho, ale nic nevydrzim dlouho a tak si nakonec stejne jde po svym zkoumat svet a mam pocit, ze ho to bavi vic, nez si hrat se mnou - treba kutalet a hazet balon, hrat si s plysaky, auticky, proste to co zvladá, nasazovat na tyč tvary atd… cist knizky.. proste jakmile malej ztrati pozornost ani me to uz nebavi a tak si delam svoje a on svoje. Samozrejme ho mam na ocich. Potom taky, obcas ho dam do ohradky at si hraje sám… v tomhle je strasne hodnej, umi se sam zabavit… ja si treba dam kafe, najim se, ale vzdy premyslim, jestli vubec muzu, jestli se mu radsi nemam venovat, aby nestradal. Plakat ho tam nenechavam. S uspavanim jsem si ho naucila ududlat prsem nebo ušušňat v naruci, takze neumi usnout sam, coz asi taky neni super.snazim se mu varit, ale obcas mu proste dam sklenicku, protoze nemam naladu kuchtit. Jsou dny, kdy se mi nechce ven a tak jsme spolu doma, ale zase si nadavam, ze by ven chodit mel. Zase je to vysmatý miminko. Momentalne ve stadium vzteku a place jen pri oblekani a prebalovani. Holky, jsou takove myslenky normalni?
Prvorodicka no…
@warita píše:
@markytka3 rika se presne naopak, ze uzkostlive jsou mlade a starsi matky jsou v pohode.
Ba právě naopak - mladé maminky si neuvědomují ty všechny nástrahy a jsou v klidu, ale starší maminy už ví, že život není peříčko a vše daleko více řeší…
Takové myšlenky normální jsou, ale na druhou stranu by sis pokazde měla říct, že pro dítě není dobře, když matka žije jen jim, když ho neustále někdo obskakuje, vymýšlí mu zabavu, vystartuje za ním při prvním knournuti.
Objevování světa po vlastní ose je pro děti strašně důležité a často mnohem zábavnější, nez hraní se supr trupr naucnymi hračkami. Takže jestli je tvoje dítě spokojené, vychutnej si v klidu kafe na gauči. Když bude stradat, dá ti to najevo, to se neboj. Bez výčitek mu dej občas skleničku, ono v tom nic špatného není, i když samozřejmě doma vařené je lepší. A na tvém místě bych si nedělala vrásky ani s tím usínáním. Já jsem ještě u prvního dítěte byla přesvědčena, že nechci spát s dítětem v posteli a nebudu uspává na rukách, na míči apod. To jsem měla dítě, které odpadlo u večerního kojení a spalo 12h v kuse ve své postýlce, ve svém pokoji. Pak se narodilo druhé a svoje předsevzetí jsem si mohla strčit za klobouk. A to jsem ještě netušila, že můžu být ráda, že spí samo aspoň po obědě nebo v kočárku. Pak se totiž narodilo třetí a to nesnášelo kočár, do roka a půl do vlastní postýlky ani nepáchlo a po obědě sama nespí dodneska. Nemusím u ní být vyloženě já, stačí ji i některý z bratru, ale prostě sama spát nebude. A já jsem pochopila, že to není o tom, na co si dítě naučíš, ale co to dítě potřebuje. A ve finále si to užívám, když vidím, jak se to děťátko krásně uvolní, po tvaricce se mu rozlije úsměv a ono s důvěrou usne. A ani tentokrát to nebudu lámat přes koleno. Prostřední se postupně osamostatnil, samostatni se i nejmladsi.
Užívej si dítěte a netyrej sama sebe perfekcionistickymi požadavky.
@warita píše:
@markytka3 rika se presne naopak, ze uzkostlive jsou mlade a starsi matky jsou v pohode.
no ja slysela vzdy a jen, a hlavne zde v diskusich o starsich matkach, ze stare zenske by nemely mit deti, ze jsou vzdy uzkostlive. mlade, ze nic neresi a jsou tak lepsimi matkami
… no blbost na entou, ja vim. obe varianty. vzdy je to jen a jen o dotycne matce. stejna blbost je to svadet na to, ze je prvorodicka… temi jsme byly vsechny, a neverim, ze vsechny resily takoveto absurdity jako autorka. (ja osobne, stara matka 35+, svemu prvorozenemu od zhruba trech mesicu pri nocnim krmeni dala lahvicku na perinku a usnula poklidnym spankem dale, a to byl prcek nedonoseny, takze nejaky mesic korigo… a fakt jsem neresila, ze jsem spatna matka, ze diteti nejsem 7/24/60 za zadeli… )
@BukvickaMalicka píše:
Prvorodicka no…
opet jsi mimo
a deti a zenu jsi nikdy nemel bo tohle fakt neni typicke pro kazdou prvorodicku ![]()
@markytka3 píše:
opet jsi mimo![]()
![]()
a deti a zenu jsi nikdy nemel bo tohle fakt neni typicke pro kazdou prvorodicku
Pro milion z milionu ne, ale pro velkým mnozstvi ano.. ![]()
Proč se říká, nervózní jako prvnicka?
Mě nějaký výjimky s nízkým zastoupením nezajímají…
Ahoj. Je normalni, ze mam obcas výčitky, jestli jsem dobrá máma? Jsem prvomatka, mladší (24) a občas fakt nevím. Mám pocit, ze pro syna delam vse co muzu. Snazim se mu venovat, hrat si s nim, ucit ho, ale nic nevydrzim dlouho a tak si nakonec stejne jde po svym zkoumat svet a mam pocit, ze ho to bavi vic, nez si hrat se mnou - treba kutalet a hazet balon, hrat si s plysaky, auticky, proste to co zvladá, nasazovat na tyč tvary atd… cist knizky.. proste jakmile malej ztrati pozornost ani me to uz nebavi a tak si delam svoje a on svoje. Samozrejme ho mam na ocich. Potom taky, obcas ho dam do ohradky at si hraje sám… v tomhle je strasne hodnej, umi se sam zabavit… ja si treba dam kafe, najim se, ale vzdy premyslim, jestli vubec muzu, jestli se mu radsi nemam venovat, aby nestradal. Plakat ho tam nenechavam. S uspavanim jsem si ho naucila ududlat prsem nebo ušušňat v naruci, takze neumi usnout sam, coz asi taky neni super.
snazim se mu varit, ale obcas mu proste dam sklenicku, protoze nemam naladu kuchtit. Jsou dny, kdy se mi nechce ven a tak jsme spolu doma, ale zase si nadavam, ze by ven chodit mel. Zase je to vysmatý miminko. Momentalne ve stadium vzteku a place jen pri oblekani a prebalovani. Holky, jsou takove myslenky normalni?