Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
Já bych dávala jak chce on a jak se na to cítí, ale postupně pokud možno. Záleží na dítku, ale hlavně na tobě jak se k tomu postavíš (ohledně toho fixování..to není do budoucna zrovna nejlepší). Nedalo by se mu vysvětlit, že když s malou bude často, tak že si an sebe zvyknou a že pak nebude problém aby s ní byl sám i delší dobu?
Měla jsem dítka taky hodně fixovaná na mě, do 8m jsem se od nich kvůli kojení nemohal hnout, ale zvykala jsem je na babičku a tatínka, po 9m mohli být beze mně 3-4hodiny, v 1roce 8h a v 16měsících celý víkend, aniž by to byl problém pro kohokoliv ze zúčastněných.
Jasně že s emusí brát v potaz schopnosti dítka, jeho zvyklosti, osobnost, potřeby..ale taky souhlasím, že je to otec, má stejné právo jako ty trávit čas s dcerkou.
Já taky stále kojím (14 měsíců), ale už od konce mé mateřské, tj. od nějakých 5 měsíců byla malá jeden den buď s tatínkem (když měl volno) nebo s babičkou (když taky musel do práce), protože jsem pracovala a nebyl to problém, dítko si velice rychle zvykne. A už jsme za tu dobu měli několik separačních úzkostí, kdy si ji nesmí nikdo ani pochovat, ale ten den zvládá v pohodě, pravda 2-3 minuty po příchodu babičky začne brečet, ale pak se na chechtá a je v pohodě celý den, nervozní začne být až kolem času, kdy se vracím ![]()
A ad kojení, jsem zastáncem dlouhého kojení, ale nevidím důvod, proč by se na to měl v roce brát nějaký extra ohled, ano v tom smyslu, že by otec neměl dítko zatím přes noc ano, ale jinak to dítko bez prsa zvládne, kor když nebude mít mámu poblíž.
Nechci se mísit do diskuze ale proč zakládat novou s „podobným“ dotazem.
Otec dítěte 3 roky, dítě za poslední rok vídal cca 1× za měsíc ale pouze za mé přítomnosti, za poslední 3 měsíce dítě neviděl vůbec, zájem projevoval tak, že 1× za 14 dní napsal emeil jak se má, to bylo vše, v době nemoci, nenabídl pomoc ač věděl, že dítě nemocné je a o pomoc jsem ho žádala, alimenty platí.
Teď k dotazu. Otec si vzpomněl, že by chtěl dítě vídat a žádal mě ať mu dítě připravím, že si jí vezme na víkend, odmítla jsem to, s tím, že dítě ho již nezná a že by bylo dobré aby styk nastal pomalu nejdřív za mé přítomnosti, pak beze mě až by jí měl na víkend, což se mu nelíbilo, tak jsem to začala řešit přes OSPOD, kde souhlasil s nabídkou, že dítě nejdříve bude vídat u mě doma za mé přítomnosti a styk se bude pomalu rozšiřovat. Teď se najednou otec zaseknul a chce se sejít, že se mu nelíbí, že by nebylo po jeho. Už vážně nevím co mám dělat. Dítě jsem teď měla nemocné, neštovice, žádala jsem ho o pomoc s nákupem (z práce to má ke mě 12 km) nepomohl, jen napsal jak se má a nic víc.
Co dělat, když ani OSPOD mu nedomluví a on si jede svou?
Bože maminky, že ma právo vím, a nikdo mu nic nebere, jen jsem se ptala jak ji tak v roce muze mit, a ze mám obavy kdyz to bude poprve poptoze s ní doposud nebyl sam to je vse. Nejsem na malou az tak fixovaná jak někteří z toho usuzujou. Prostě ji znám a vím ze i když je v pritomnosti mích rodiču který vída deně, a odejdu jen do obchodu, mala po chvili pláče a hledá mě, prostě
Mi to není příjemny jí jen tak opustit i když bude s tátou. Neznamena že jsem nějaka narušená kdyz jsem napsala ze bez sebe nemůzem být to soudím podle malý. Samozdrejmě to musím přijmout a časem si zvyknout pak to bude třebas uplně normalní a běžný. Mám jen normální obavy jako každa milujicí maminka která má byt odloučena i když jen na pár hodin od svého nemluvněte který ani neumí říct co právě potřebuje a nejlépe zná své dítě máma. Když ho vychovává sama.To je vše. Jo a nekojím. Jestli bude schopen se postarat uplně sám netuším.
Jak rozhodne soud, je zcela nepředvídatelné, vím o případu, kdy u ročních dvojčat nařídil všechny víkendy u otce, všechny všední dny u matky. Pak vím o případu, kdy otec byl na rodičovské dovolené, matka se odstěhovala, požádala o svěření dítěte, to soud to předběžně matce přiklepl, ona začala bránit ve styku s otcem a výsledkem bylo, že soud nařídil, aby otec dojížděl za odstěhovanou matkou si na dítě zvykat dvakrát týdně na pár hodin, což zdůvodnit tak, že v době rozhodnutí neexistoval styk dítěte s otcem.
V zájmu ročního dítěte je postupné odpoutávání od primárního pečovatele, takže samostatný kontakt s otcem je pro ně velmi důležitý z hlediska socializace a záskávání adaptačních návyků. Největší problém vidím v tvé separační úzkosti, takže pokud to chceš řešit, zajdi k psychologovi (ty sama), ale nepřenášej svůj problém na dítě.
@Anonymní píše:
Nechci se mísit do diskuze ale proč zakládat novou s „podobným“ dotazem.
Otec dítěte 3 roky, dítě za poslední rok vídal cca 1× za měsíc ale pouze za mé přítomnosti, za poslední 3 měsíce dítě neviděl vůbec, zájem projevoval tak, že 1× za 14 dní napsal emeil jak se má, to bylo vše, v době nemoci, nenabídl pomoc ač věděl, že dítě nemocné je a o pomoc jsem ho žádala, alimenty platí.
Teď k dotazu. Otec si vzpomněl, že by chtěl dítě vídat a žádal mě ať mu dítě připravím, že si jí vezme na víkend, odmítla jsem to, s tím, že dítě ho již nezná a že by bylo dobré aby styk nastal pomalu nejdřív za mé přítomnosti, pak beze mě až by jí měl na víkend, což se mu nelíbilo, tak jsem to začala řešit přes OSPOD, kde souhlasil s nabídkou, že dítě nejdříve bude vídat u mě doma za mé přítomnosti a styk se bude pomalu rozšiřovat. Teď se najednou otec zaseknul a chce se sejít, že se mu nelíbí, že by nebylo po jeho. Už vážně nevím co mám dělat. Dítě jsem teď měla nemocné, neštovice, žádala jsem ho o pomoc s nákupem (z práce to má ke mě 12 km) nepomohl, jen napsal jak se má a nic víc.
Co dělat, když ani OSPOD mu nedomluví a on si jede svou?
Vyhov otci. Tříleťák tohle v pohodě zvládne a pokud by dělal otci problémy, sám ho rád vrátí. A tím odstraníš konflikt, který je pro dítě mnohem škodlivější než to, že si trochu více skokově zase obnoví vztah s otcem.
@Anonymní píše:
Bože maminky, že ma právo vím, a nikdo mu nic nebere, jen jsem se ptala jak ji tak v roce muze mit, a ze mám obavy kdyz to bude poprve poptoze s ní doposud nebyl sam to je vse. Nejsem na malou az tak fixovaná jak někteří z toho usuzujou. Prostě ji znám a vím ze i když je v pritomnosti mích rodiču který vída deně, a odejdu jen do obchodu, mala po chvili pláče a hledá mě, prostě
Mi to není příjemny jí jen tak opustit i když bude s tátou. Neznamena že jsem nějaka narušená kdyz jsem napsala ze bez sebe nemůzem být to soudím podle malý. Samozdrejmě to musím přijmout a časem si zvyknout pak to bude třebas uplně normalní a běžný. Mám jen normální obavy jako každa milujicí maminka která má byt odloučena i když jen na pár hodin od svého nemluvněte který ani neumí říct co právě potřebuje a nejlépe zná své dítě máma. Když ho vychovává sama.To je vše. Jo a nekojím. Jestli bude schopen se postarat uplně sám netuším.
Co to zkusit vzít jako následek vlastní chyby, že jsi buď neumožnila otci, aby se o dítě mohl plnohodnotně starat, a tím se to naučit, případně následek chybné volby otce, který o to zájem neměl. Prvním úkolem maminky by mělo být v zájmu dítěte naučit ho být i bez mámy, protože i mámě se může něco přihodit a pak by to dítě odskákalo. Zajistit zastupitelnost rodičů by mělo být samozřejmé.
Ale jinak tě chápu, taky trnu strachem, co maminka mým holčičkám může udělat, když je nemám u sebe
.
Ahojte holky, měla bych dotaz. Žiju s přítelem, mám dospělé dítě, to mě navštíví jen když můj není doma.Nic si neudělali, ale on ho nazývá parchantem a že mu nesmí do baráku. Problém je spíš v tom, že má nízké sebevědomí a pije doma.Tak co dokáže, viděli jen mi blízci. Bylo by to dlouhé, ale je prostě kvartální alkoholik a pak je totálně mimo. Nikdy nevím, kdy se co stane.Dnes jak jsem vstala v 9 ráno už byl namol.Pak jak ho to přejde, zas slibuje, omlouvá se.Je to dokola.Co už zničil, díky chlastu, ani nebudu psát. Chtěla bych vědět, mám 3 měsíční dceru s ním, je to jeho jedinné dítě. Uspěl by u soudu, že ji chce i na noc nebo do péče, že by mu pomáhala jeho matka? Ta ví jaký má on problém v pití, ale u ní je hlavní vše tutlat, at nikdo nic neví. Je to její jedinné vnouče, tak se bojím, jak by malá dopadla, kdybych odešla. Nikdy u něho nevím, je v pohodě a během 20 min je na šrot. A strašně mu klesne inteligence.On má pěkný dům, já bych musela do pronájmu. Co jsem měla, investovala jsem tady do zařízení a to on chlastem poničil a já kupovala nové. Tak moc peněz už nemám a z něho nic nedostanu. Nemá. Výsledek je, že já budu samoživitelka v podnájmu a on otec mající zájem o dítě s vlastním domem a to že pije, co dělá těžko prokážu. Sousedi s ním budou chtít vyjít za dobře, je instalater, tak jim tu pořád něco spravuje.Sice jak má své dny, tak mi soused říkal, že si myslel, že když tu bydlíme, že to skončilo. A viděl, že ne.Tak ty problémy, měl už dřív. Dokážu s ním komunikovat, když je střízlivý, ale nemůžu ho milovat, a to mi vyčítá, že se s ním nechci líbat. Nejde to už. ![]()
@Padre Paolo
pokání - dobře Ty ![]()
každopádně na úzkost a obavy maminky by mohlo pomoci začít se na to dívat jinak. Všechno je jednou poprvé. I dítě nezačne rovnou chodit, jsou pokusy, pády a taky to dítku nezakážeš a neřekneš NE dovolím Ti chodit až budeš chůzi ovládat 100%. Nikde nepíšeš, že tento konkrétní otec by pro dítě byl ohrožení.
Narušená nejsi, ale nastal čas pracovat se svojí úzkostí a zastupitelností a toto dítěti předat a naučit ho to. Čím víc osob ho má rádo a čím víc osob je schopno mu poskytnout péči (nikdy to nebude jako od maminky, to je jasné
) tím je dítě bohatší…
V neposlední řadě ta tvoje „ztráta dítěte“ může znamenat zisk pro Tebe, volný čas k odpočinku, vzdělání atd.atp. a dítě bude profitovat z nevystreslé, neuhoněné maminky, když maminka bude schopná delegovat.
Take se pripojim s dotazem jak postupovat. Mam peti mesicniho syna otec v soucasnosti o syna nejevi velky zajem prijede cca 1× za 6tydnu na 1hod pritom bydli cca 12 km a pracuje 5km od nas, tak by syna mohl vidat i nekolikrat za tyden, ale uzi hlasil, ze si syna bude chtit brat. Jak postupovat kdyz ho syn temer nezna. Dale otec se dozaduje toho abych syna vozila tam kam on si urci, pritom on vlastni auto.
Vim, ze to je tezke, ale rocni dite uz vydrzi i vic.
Do navrhu bych dala:
Ver mi, ze je i pro Tebe i pro malou VELMI DULEZITE, aby se stykala s otcem co nejvic, aby si na nej zvykla (je dost mala, takze si nebude pamatovat, ze s vami zil), aby si zvykla na to, ze tam jezdi.
Vim, ze Te to boli, ze Te to trapi, ale ver mi, ze ona to zvladne a jestli on taky, tak neni o cem… ![]()
Ale po me zkusenosti (s byvalym, ktery si moje dite bere jako „psa“, tudiz, kdyz se to hodi jemu) vim, ze pravidelny styk je to nejdulezitejsi pro dite…
![]()
(anonym z osobnich duvodu, adminka monika vi).
Souhlasím s anonymní (16:13) zcela ve všem. Nemám tu zkušenost osobně, ale co vím z okolí…
Zdravim, tak ybych se chtela s vami poradit. Nechci zakladat novou skupinu kdyz je to stejne tema. Ve zkradce. Ex pritel me a nasi dceru opustil kdyz mela 1,5mesice kvuli jine.meli jsme soud malou sverili me do pece a styk s otcem po domluve.Byli sme domluveni kazdy patek 4hodiny. Vydrzelo to asi 2tydny.pak si ji nevzal, potom zas eona byla nemocna.PAk si ji vzal treba na celou sobotu. Nebranim mu se sni vydat. Zatim si ji nikdy nechce vzit pres tyden, zajima ho jen vikend.ja sem pokazde vyhovovala, musela sem mu i ja psat jestli si ji vezme nebo ne. Naposledy jsme se pohadali protoze chtel malou na cely vikend i pres noc(ma 6mesicu).Podle me je na to mala a on se o ni nedokaze postarat.Jaky na to mate nazor vy? Vyhrozuje mi tim ze pujde na socialku ze chce upravu styku.aby ji mohl mit kazdy lichy tyden na cely vikend. ja stim nesouhlasim. nahrhla sme mu tedy ze ji muze mit kazdy tyden na celou sobotu a 2× v tydnu podle jeho smeny v praci. nesohlasil a nechtel to tak. zajima ho jen ten vikend a hlavne noc.Kdyz to pujde k soudu myslite si ze by povolili ji mit o vikendu i pres noc? Dekuji za odpovedi ![]()
@Aluska04 myslím že takhle malou ne pokud bys kojila tak určitě ne
Dítě je stejně jeho i Tvoje. V roce by už mohlo být mimo domov i třeba přes noc. Podle toho, jestli otce zná nebo ne. Otec jestli má zájem, tak by měl mít možnost být s dítětem co nejčastěji a klidně i sám. 20 km není tak daleko, aby se třeba navíc 1× do týdne nemohl po práci zastavit a být chvilku s malou. Mám zkušenost, tedy ne s vlastním dítětěm, ale dítětem přítele. Hlavně si ušetři scény při předávání dítěte, přehnané loučení, ujištování, že tatínek jí musí vrátit, ať se nebojí… Samo, že pak dítě začne brečet. To jsou fakt scény a dítko je stresováno zbytečně. Matka se holt musí smířit s tím, že dítě má otce a ten chce taky být s dítětem. A jak víš, že by to nezvládla? Zkusila jsi to? Já taky nesu hůř odloučení od mého dítěte než ona ode mně.