Andílek Matýsek
- Prázdná náruč
- zrustice
- 02.07.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když jsem si dříve se slzami v očích pročítala příspěvky rodičů, kteří přišli o své dítě, ani ve snu by mě nenapadlo, že budu patřit mezi ně. S manželem jsme si vždy přáli dvě děti – on chlapečka, já holčičku. Mně se přání splnilo, máme teď doma tříletou Aničku.
Původně jsem druhé miminko plánovali tak, aby byl mezi dětmi rozdíl dvou let. No, člověk míní… Nakonec se nám zadařilo přesně o rok později, termín porodu byl stanoven na 26. 5. 2011, den před Aniččinými třetími narozeninami.
Těhotenství neprobíhalo úplně bezproblémově. Poté, co mi přestaly nevolnosti, začalo mě pobolívat a později i tvrdnout břicho. Nijak zvlášť mě to nerozházelo, stejné problémy jsem měla, i když jsem čekala Aničku. Všechny testy vyšly v pořádku a ve 22. tt jsme se dozvěděli, že čekáme chlapečka. Teda, spíš bych měla psát dozvědělY, manžel to vědět nechtěl. Ale dvě ženské v rodině, no, prokecly jsme se 
Jméno pro chlapečka jsme měli vybrané už dávno – Matěj. Anička mi hladila super rychle rostoucí bříško, těšila se, jak bude přebalovat, vozit. Spolu jsme chystaly plenky (rozhodla jsem se látkovat), žehlily jsme výbavičku. Manžel se těšil na chlapečka, hlavně, až bude moct říct filmovou větu „Matýsek se pos..l“.
Ve 24. tt se mi zkrátil čípek, stříhala jsem na zahradě stromy, tak proto. Gynekoložka mi začala hrozit nemocnicí, pokud se stav nezlepší. Ani to mě nepřekvapilo, v prvním těhotenství jsem v nemocnici skončila (to jsem zase malovala chodbu). Měla jsem nařízený klidový režim, ale s neposednou nespavou holčičkou to fakt moc nešlo. Stav se ale nezhoršil, Matýsek rostl, s ním i moje bříško a bohužel i moje váha. Přibrala jsem přes 20 kilo, ale nijak mě to neznepokojovalo, po prvním těhotenství šlo všechno kojením dolů. Takže jsem se neomezovala, vždyť to zase půjde dolů. To jsem ještě nemohla tušit…
V 34.tt mi doktorka zrušila klidový režim. Já jsem byla duševně připravená na brzký porod, Anička se taky narodila o měsíc dřív. A hlavně už jsem se těšila, až bude Matýsek venku, břicho jsem měla obrovské, přidaly se i otoky nohou, teplé počasí v kombinaci s nadváhou mi dávali zabrat. Co týden jsem chodila k doktorce na monitory, vše bylo v pořádku až do pondělí 9. 5.
Ten večer a vlastně i pár nocí předtím, Anička špatně spala. Budila se s pláčem, s výkřiky pusť mě, pusť mě. Teď, když vím, co se stalo, říkám si, byla to náhoda? V pondělí kolem 22. hodiny večer jsem šla zase za ní do pokojíčku, plakala, dlouho mi trvalo, než jsem ji utišila. Když jsem ulehla, cítila jsem, jak Matýsek v bříšku škytá. To bylo naposledy, co jsem ho cítila.
V úterý, 10. 5. jsem začala být nervózní, žádné pohyby jsem necítila, ani když jsem si lehla na záda, a to se Matýskovi nikdy nelíbilo. Odpoledne jsem ale měla jít zase na monitor, tak jsem si říkala, že kdyby něco nebylo v pořádku, na prohlídce se uvidí. Sestřička mi přes půl hodiny rejdila se sondami po břiše, nemohla najít srdíčko. V tu chvíli už jsem věděla, že to není dobré, ale prostě jsem si to nepřipustila. A to snad ani ve chvíli, kdy doktorka na UTZ řekla tu nejhorší větu: “Je mi líto, nevidím žádnou srdeční akci“.
Okamžitě volala do porodnice, že tam přijdu, měla to od ordinace jen kousek, tak jsem řekla, že to dojdu. I když jsem byla v pořádném šoku, pořád jsem v koutku duše doufala… Okamžitě jsem volala manželovi, ať za mnou přijede. Naštěstí byla Anička u babičky, tak přijel během chvilky. V porodnici bohužel potvrdili, že miminko je mrtvé. Bylo 17.20 a nám se zhroutil svět. Tehdy poprvé jsem manžela viděla plakat.
V tu chvíli už nastoupily první kontrace, sami od sebe, byla jsem otevřená na 3 cm. Odvedli mě na porodní sál, manžel se ještě domů otočil pro tašky. Před 19. hodinou se mi rozjely naprosto příšerné kontrakce po 2 min, než byly hotové výsledky z krve kvůli epiduralu, byla jsem otevřená na 8 cm, čili epidural už nepomohl. Ve 20.20 se nám v 37+5tt narodil krásný veliký chlapeček, 3740 g a 52 cm. Mrtvý.
Ptali se, jestli ho chceme vidět. Chtěli jsme. Byl krásný, vypadal, jakoby jen spinkal. Andílek náš. Proč zemřel, nevíme. Měl omotanou pupeční šňůru kolem krku, ale výsledky pitvy ještě nejsou hotové.
Říkám si, co jsem měla udělat jinak? Proč já? Proč my? Trestá mě osud za to, že jsem netěšila na noční vstávání a že jsem se bála toho, jak zvládnu dvě děti? Proč se na světě rodí tolik nechtěných dětí a ty, co jsou chtěné, umírají? Proč je nás maminek a tatínků od andílků tolik?
Bála jsem se návratu domů, toho, že to budeme muset říct rodičům, kamarádům, známým. Nakonec bylo nejtěžší říct to Aničce. Ta to ale přijala ze všech nejlépe. Z Matýska je andílek, který je v nebíčku a dívá se na nás a hlídá nás. A snad nám z nebíčka co nejdříve pošle bratříčka nebo sestřičku.
Děkuji vám, že jste můj deníček dočetli až sem. Vím, byl dlouhý, psala jsem ho dlouho. Chtěla bych také ještě poděkovat personálu porodnice na Obilném trhu v Brně za citlivý přístup. Je toho ještě hodně, co bych ráda napsala (co mi pomáhalo, co ne, o necitlivém přístupu některých lidí), ale to zase jindy v jiném deníčku.
Přečtěte si také
„Sedněte si, maminko.“ Trapas v MHD, po kterém pálím šaty a začínám cvičit
- Anonymní
- 27.05.26
- 2394
Vždycky jsem se považovala za ten typ holky, kterou by malíři v baroku milovali. Žádná vychrtlá modelka z přehlídkových mol, ale poctivý slovanský typ. Krev a mlíko, jak říkávala moje babička. Mám...
Kámoška nás přihlásila na běžecký závod. Stydím se jí říct, že to nedám
- Anonymní
- 27.05.26
- 801
Jsem mileniál. Takže když se kolem mě zvedla vlna běžeckého šílenství a můj Instagram zaplavily fotky vysmátých lidí v upnutých legínách s hashtagy jako runtastic nebo morningrun, věděla jsem, že v...
Máma tátu celý život podváděla. Myslela jsem si, že budu jiná, teď dělám to samé
- Anonymní
- 27.05.26
- 1971
Moje máma byla vždycky tak trochu „do větru“, jak se říká. Jako malá jsem to samozřejmě nevnímala. Myslela jsem si, že naši mají normální manželství jako všichni ostatní. Jenže čím jsem byla...
Manželka po porodu odmítá sex. Když jsem zmínil milenku, označila mě za vyděrače
- Anonymní
- 27.05.26
- 1598
S Danielou jsme měli vždycky krásný intimní život. Nikdy mezi námi v tomhle směru nebyl problém a patřili jsme k párům, které si byly opravdu blízké. Jenže všechno se změnilo po narození naší dcery...
Šéf mě po poradě psychicky znemožnil. Rozbrečela jsem se na záchodě
- Anonymní
- 27.05.26
- 2163
Myslela jsem si, že svou práci zvládám, i když jedu poslední měsíce úplně na doraz. Jenže po jedné poradě si mě šéf zavolal bokem a řekl mi něco, po čem jsem se šla okamžitě rozbrečet na záchod.
Děti z nás tahaly peníze. S manželem teď raději předstíráme, že jsme na mizině
- Anonymní
- 26.05.26
- 4671
Můj manžel měl vždycky velmi dobrou práci. Vedl firmu a vydělával slušné peníze. Nikdy jsme si ale nehráli na boháče. Žili jsme normálně, neměli jsme potřebu se předvádět a většinu peněz jsme si...
Dcera se vdala za boháče a vnoučata hlídá chůva. Já bych to prý nezvládla
- Anonymní
- 26.05.26
- 2209
Jsem v důchodu, měla bych dost času na hlídání vnuček, ale moje dcera a její manžel to odmítají. Raději si platí chůvu, která s nimi dokonce jezdí i na dovolené. Cizí žena se stará o moje vnoučata...
Chůva poštvala syna proti mně. Nahrávka z kamery mi otevřela oči
- Anonymní
- 26.05.26
- 3144
Jsem matka samoživitelka. Naštěstí mám dobrou práci a vydělávám slušné peníze. Abych si ji ale mohla udržet, musela jsem se poměrně brzy vrátit do práce. Nějakou dobu mi pomáhala moje mamka, jenže...
Dcera mě požádala o hlídání dětí na víkend. Nakonec z toho byl celý týden
- Anonymní
- 26.05.26
- 2052
Jsem opravdu naštvaná. Mám pocit, že mě dcera v poslední době dost využívá. Našla si nového přítele a na děti začíná kašlat. Nedávno mě prosila, jestli bych si je nevzala na víkend. Samozřejmě jsem...
Naši pořád nadávají na počasí. Buď je zima, nebo hrozné vedro. Je to normální?
- Anonymní
- 26.05.26
- 859
Vím, že starší lidé bývají s lecčím nespokojení. Jenže moji rodiče už to podle mě začínají dost přehánět. V poslední době se úplně upnuli na počasí. Neustále sledují předpovědi, radar, zprávy o...
A někdy mám pocit, že to ani nezvládám. Ale ten sen Aničky, ten je zvláštní, až mě mrazí.
Vždyť tady mamince andílka tvrdíš, že za to vlastně může. Syn v těhotenství škytal často a dokonce se mi několikrát 24 hodin nehýbal nebo se mi to zdálo (spal), 2× jsem jela na pohotovost a vše bylo v pořádku. Nezlob se na mě, ale byť se to snažíš psát „hezky“, vyznívá to dost „zle“ a navíc to není pravda.