Andílek Matýsek
- Prázdná náruč
- zrustice
- 02.07.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když jsem si dříve se slzami v očích pročítala příspěvky rodičů, kteří přišli o své dítě, ani ve snu by mě nenapadlo, že budu patřit mezi ně. S manželem jsme si vždy přáli dvě děti – on chlapečka, já holčičku. Mně se přání splnilo, máme teď doma tříletou Aničku.
Původně jsem druhé miminko plánovali tak, aby byl mezi dětmi rozdíl dvou let. No, člověk míní… Nakonec se nám zadařilo přesně o rok později, termín porodu byl stanoven na 26. 5. 2011, den před Aniččinými třetími narozeninami.
Těhotenství neprobíhalo úplně bezproblémově. Poté, co mi přestaly nevolnosti, začalo mě pobolívat a později i tvrdnout břicho. Nijak zvlášť mě to nerozházelo, stejné problémy jsem měla, i když jsem čekala Aničku. Všechny testy vyšly v pořádku a ve 22. tt jsme se dozvěděli, že čekáme chlapečka. Teda, spíš bych měla psát dozvědělY, manžel to vědět nechtěl. Ale dvě ženské v rodině, no, prokecly jsme se 
Jméno pro chlapečka jsme měli vybrané už dávno – Matěj. Anička mi hladila super rychle rostoucí bříško, těšila se, jak bude přebalovat, vozit. Spolu jsme chystaly plenky (rozhodla jsem se látkovat), žehlily jsme výbavičku. Manžel se těšil na chlapečka, hlavně, až bude moct říct filmovou větu „Matýsek se pos..l“.
Ve 24. tt se mi zkrátil čípek, stříhala jsem na zahradě stromy, tak proto. Gynekoložka mi začala hrozit nemocnicí, pokud se stav nezlepší. Ani to mě nepřekvapilo, v prvním těhotenství jsem v nemocnici skončila (to jsem zase malovala chodbu). Měla jsem nařízený klidový režim, ale s neposednou nespavou holčičkou to fakt moc nešlo. Stav se ale nezhoršil, Matýsek rostl, s ním i moje bříško a bohužel i moje váha. Přibrala jsem přes 20 kilo, ale nijak mě to neznepokojovalo, po prvním těhotenství šlo všechno kojením dolů. Takže jsem se neomezovala, vždyť to zase půjde dolů. To jsem ještě nemohla tušit…
V 34.tt mi doktorka zrušila klidový režim. Já jsem byla duševně připravená na brzký porod, Anička se taky narodila o měsíc dřív. A hlavně už jsem se těšila, až bude Matýsek venku, břicho jsem měla obrovské, přidaly se i otoky nohou, teplé počasí v kombinaci s nadváhou mi dávali zabrat. Co týden jsem chodila k doktorce na monitory, vše bylo v pořádku až do pondělí 9. 5.
Ten večer a vlastně i pár nocí předtím, Anička špatně spala. Budila se s pláčem, s výkřiky pusť mě, pusť mě. Teď, když vím, co se stalo, říkám si, byla to náhoda? V pondělí kolem 22. hodiny večer jsem šla zase za ní do pokojíčku, plakala, dlouho mi trvalo, než jsem ji utišila. Když jsem ulehla, cítila jsem, jak Matýsek v bříšku škytá. To bylo naposledy, co jsem ho cítila.
V úterý, 10. 5. jsem začala být nervózní, žádné pohyby jsem necítila, ani když jsem si lehla na záda, a to se Matýskovi nikdy nelíbilo. Odpoledne jsem ale měla jít zase na monitor, tak jsem si říkala, že kdyby něco nebylo v pořádku, na prohlídce se uvidí. Sestřička mi přes půl hodiny rejdila se sondami po břiše, nemohla najít srdíčko. V tu chvíli už jsem věděla, že to není dobré, ale prostě jsem si to nepřipustila. A to snad ani ve chvíli, kdy doktorka na UTZ řekla tu nejhorší větu: “Je mi líto, nevidím žádnou srdeční akci“.
Okamžitě volala do porodnice, že tam přijdu, měla to od ordinace jen kousek, tak jsem řekla, že to dojdu. I když jsem byla v pořádném šoku, pořád jsem v koutku duše doufala… Okamžitě jsem volala manželovi, ať za mnou přijede. Naštěstí byla Anička u babičky, tak přijel během chvilky. V porodnici bohužel potvrdili, že miminko je mrtvé. Bylo 17.20 a nám se zhroutil svět. Tehdy poprvé jsem manžela viděla plakat.
V tu chvíli už nastoupily první kontrace, sami od sebe, byla jsem otevřená na 3 cm. Odvedli mě na porodní sál, manžel se ještě domů otočil pro tašky. Před 19. hodinou se mi rozjely naprosto příšerné kontrakce po 2 min, než byly hotové výsledky z krve kvůli epiduralu, byla jsem otevřená na 8 cm, čili epidural už nepomohl. Ve 20.20 se nám v 37+5tt narodil krásný veliký chlapeček, 3740 g a 52 cm. Mrtvý.
Ptali se, jestli ho chceme vidět. Chtěli jsme. Byl krásný, vypadal, jakoby jen spinkal. Andílek náš. Proč zemřel, nevíme. Měl omotanou pupeční šňůru kolem krku, ale výsledky pitvy ještě nejsou hotové.
Říkám si, co jsem měla udělat jinak? Proč já? Proč my? Trestá mě osud za to, že jsem netěšila na noční vstávání a že jsem se bála toho, jak zvládnu dvě děti? Proč se na světě rodí tolik nechtěných dětí a ty, co jsou chtěné, umírají? Proč je nás maminek a tatínků od andílků tolik?
Bála jsem se návratu domů, toho, že to budeme muset říct rodičům, kamarádům, známým. Nakonec bylo nejtěžší říct to Aničce. Ta to ale přijala ze všech nejlépe. Z Matýska je andílek, který je v nebíčku a dívá se na nás a hlídá nás. A snad nám z nebíčka co nejdříve pošle bratříčka nebo sestřičku.
Děkuji vám, že jste můj deníček dočetli až sem. Vím, byl dlouhý, psala jsem ho dlouho. Chtěla bych také ještě poděkovat personálu porodnice na Obilném trhu v Brně za citlivý přístup. Je toho ještě hodně, co bych ráda napsala (co mi pomáhalo, co ne, o necitlivém přístupu některých lidí), ale to zase jindy v jiném deníčku.
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 1037
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 954
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 1478
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 1210
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 739
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 2073
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1278
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2348
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 966
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 586
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
A někdy mám pocit, že to ani nezvládám. Ale ten sen Aničky, ten je zvláštní, až mě mrazí.
Vždyť tady mamince andílka tvrdíš, že za to vlastně může. Syn v těhotenství škytal často a dokonce se mi několikrát 24 hodin nehýbal nebo se mi to zdálo (spal), 2× jsem jela na pohotovost a vše bylo v pořádku. Nezlob se na mě, ale byť se to snažíš psát „hezky“, vyznívá to dost „zle“ a navíc to není pravda.