Čekáme dvojčátka
Nevím, jak začít, ale asi tím, že se trošku představím. Jmenuji se Iva, je mi 27 let, jsem pár měsíců vdaná a v 10. tt s dvojvaječnými dvojčátky. Už pár týdnů pročítám místní deníčky i články. Hodně dlouho jsem přemýšlela, že se zaregistruji až po 1. screeningu, ale protože jsem zmatená, rozhodla jsem se to udělat hned, snad mě dokážete uklidnit.
Asi začnu tím, že i když jsem „kancelářská myš“, jsem od začátku těhotenství na nemocenské kvůli zvracení. Když jsem si s tím šla lehnout na pár dní do nemocnice, zjistili mi v den příjmu dvojčátka. Všude mi říkali, ať to raději nikomu neříkám, že dvojčátka se často potrácí (řekly mi to i sestry v nemocnici) – od té doby mám strach, že něco nebude v pořádku, bojím se cokoliv plánovat, ale pořád si taky říkám, že když to nevyjde teď, vyjde to jindy – hlavně, že ty děti můžeme mít a jsme oba plodní.
Připadám si jako cvok, vždyť na posledním ultrazvuku srdíčka bila a jedna fazolka na nás i zamávala 
Do práce mi gynekoložka návrat nedoporučila, a tak mám jen vycházky na 6 hodin denně.
Na to trošku navazuje můj další problém, manžílek. Jsme spolu asi 4 roky, za tu dobu byl půl roku pryč, což nás stmelilo. Máme vlastní byteček, 2 kocourky a příjmy dostatečné na to, abychom to vše zvládli. A taky vcelku fajn rodinu. Když mi na začátku roku oznámil, že v srpnu odjíždí na půl roku na misi (voják z povolání), ani mi to moc nevadilo. Jednou už to máme za sebou a penízky se budou hodit. Navíc teď je to bezpečnější destinace s neomezeným přístupem na net a v případě nouze, může přijet na dovolenou do ČR.
28. 4. 2012 jsme se vzali a já přestala brát HA s tím, že si budeme dávat pozor, děti jsme chtěli zplodit v červenci, tak aby se tělo trochu očistilo. Navíc mi doktoři říkali, že hned tak neotěhotním, předpokládali srůsty. Tak jsme si jednou nedali pozor a už ve mně rostou dva – oba chtění, oba milovaní. To, že nejspíš budu rodit „sama“, bez partnera, mě ani tak neděsí, jako spíš to, že i když má odjet za 10 dnů, tak chci, aby byl už pryč. Má odjet v den 1. screeningu.
I když je můj manžel moc hodný, starostlivý a vůbec, poslední dobou mi leze na nervy. Možná je to proto, že kvůli miminkům nemám moc chuť smutnit nad odjezdem, nebo z toho, že se té samoty bojím. Navíc vím, že ani pro něj to není jednoduché (a i proto si to vyčítám), ale odletět už musí. Myslíte, že se těhotenství s dvojčátky se dá zvládnout jen s rodinkou a s milujícím manželem na dálku?
Děkuji, že jste dočetly až sem a snad vám nepřipadám jako úplný magor (sem tam se tak cítím )
Přečtěte si také
Z Turecka jsme málem neodletěli. Tohle jsme na rodinné dovolené opravdu nečekali
- Martrich
- 20.10.26
- 2501
Protože v zimě často marodíme, chtěla jsem nám prodloužit léto a třeba i trochu posílit imunitu díky podzimnímu pobytu u moře. V říjnu už nebývá počasí leckde stálé, ale všichni říkali, že Turecko...
Už mě nebaví být doma za policajta. Děti mi utíkají k tatínkovi
- Anonymní
- 20.10.26
- 1220
Nechci být pořád ta, co nastavuje pravidla. Pořád něco zakazuju, připomínám, hlídám a kontroluju. A když už toho mám plné zuby, přijde tatínek, usměje se na děti a během pěti minut je za největšího...
Přebral synovi přítelkyni, teď ji našli oběšenou. Ze souseda mám strach
- Anonymní
- 20.10.26
- 2679
Vždycky jsme věděli, že soused není žádný svatý. Chodil do hospody, byl nepříjemný a agresivní. Jenže to, co se u něj doma odehrálo v posledních týdnech, přerostlo v černou můru pro celou naši...
Kolegyně o mně lhala, že chci děti. Šéf ji povýšil místo mě, tak dávám výpověď
- Anonymní
- 20.10.26
- 6724
Roky jsem tvrdě pracovala, zůstávala v kanceláři přesčasy a plnila všechny úkoly na více než sto procent. Šéf mi slíbil povýšení. Byla jsem přesvědčená, že ta pozice je po zásluze moje. Jenže když...
Inkluzi nerušte. Moje dítě díky ní nemusí každý den poslouchat, že je hloupé
- Anonymní
- 20.10.26
- 2698
Když slyším, že by se inkluze měla zrušit a děti s postižením patří do speciálních škol, mám chuť křičet. Můj syn není hloupý, ani líný. Jen se učí jinak než většina spolužáků. V běžné škole...
Dceru už podruhé vyhodili z kroužku. Nechali ji stát samotnou na ulici
- Anonymní
- 19.10.26
- 4294
Přihlásila jsem svou dceru na taneční kroužek mimo školu. Všechno se zdálo být ze začátku v pořádku, zaplatila jsem platbu převodem na účet provozovatele a dovedla dceru na první hodinu. Dcera...
Manžel mi vyčítá, že si svět moc idealizuju. Hrozí mi rozvodem
- Anonymní
- 19.10.26
- 2104
Není to hezké téma a nepíše se mi o něm snadno. Můj manžel není zlý, nikdy mě nebil a myslím, že mě většinu času stráveného v manželství dost podporoval. Otevřela jsem si svou keramickou dílnu, kde...
Jsi krásná, říká mi dcera, já se ale cítím stará. Stres a nadváha mi nepomáhají
- Anonymní
- 19.10.26
- 1046
Bývaly doby, kdy by mi postavu mohla závidět kdejaká modelka. Sice jsem nikdy neměla vlasy po pás, ale zato jsem měla pěkný obličej a slušel mi skoro každý účes. Jenže roky, stres v práci a tři...
Vidím sousedovi až do obýváku. Mám pocit, že je opuštěný
- Anonymní
- 19.10.26
- 2088
Nerada to přiznávám, ale často vídám souseda, jak sedí na gauči a od časného odpoledne až do pozdních hodin jen kouká na televizi. Ano, máme okna naproti a on si nezatahuje závěsy. Prostě se...
Kluci vyrostli z plínek a já konečně žiju. Manžel ale tlačí na třetí dítě
- Anonymní
- 19.10.26
- 1924
Máme doma čtyřletého a pětiletého syna. Dělí je od sebe pouhých čtrnáct měsíců. Z miminkovského věku vyrostli neskutečně rychle a dnes už na větu „poď se pomazlit“ reagují odtažitě. Jsou to přece...
Zvladnout se to da urcite, taky mame manzelstvi na dalku (kvuli me praci) - nejhorsi to bylo v prvnim trimestru, kdy mne bylo hodne spatne a musela jsem chodit do prace a k tomu zvladat nakupy a proste starat se o domacnost, ted ke konci jsem taky hodne unavena, takze by se pomoc hodila (ale ja ziju jeste navic v zahranici bez rodiny, takze ani nemuzu nikoho vyslat na nakupy atd.). Na ultrazvucich je mi lito, ze manzel miminko nevidi v primem prenosu, ale mam samozrejme fotky. No a kdyz chodim na kontroly k PA, tak si vzdycky nahravam, jak mi prohmatava brisko a rika, jak je miminko velike a posloucha srdicko, a pak to video poslu manzelovi 
). A jestli dobre pocitam, tak Tvuj manzel by mel byt akorat tak nejak na porod zpatky doma, ne? Drzim pesti at vsechno dobre zvladas 
Jinak ty to máš přirozeně…já jsem musela na IVF a ted si vem, že když řekneš někomu že jsme byla na umělém oplodnění tak je to to malá pravděpodobnost že se to udrží nebo že to nedonosím atd…táák a proč ti to píšu..my se snažily s mužem přes 3 roky..pro mě hrůza byla jsem psychicky v čoudu…říkala jsem si že to není normální do toho muž že je asi neplodnej takže mi mooc nepřidával…noo a tak nás čekalo IUI neuspěšně pak IVF píchání injekcí, odběr atd.atd…Ták poprvé se nám to nepovedlo noooo jáá řvala…už jsem na další nechtěla jít a to máme mražáčky…muž povídal pojd dáme jěště dvě a když nic dáme pauzu zbyde nám tam 6 embriek a tak to zkusíme déle…Noo tak dobrá…už jsem stím nepočítala měla jsem zrovna hroznej kašel byla jsem objednaná na zavedení a tak jsem řekla pokud se to má udržet tak i stím kašlem…noo 3 tydny sem se ho nemohla zbavit…po zavedení na pokoji jsem se táák strašně rozkašlala že jsem říkala to je v čoudu to se nemužou udržet…když mam hodinu ležet v klidu…noo byli jsme poslední pacientky v roce 2011 
B 
Změnila jsem gynekologa. Nevím, proč by to nemělo dobře dopadnout. Já sama jsem z dvojčat a jsem živá a zdravá a sestra taky, tak nevím, co s tím všichni tak nadělají! Mimochodem je super mít dvojče.
Každý týden je tak dva dny na chatě, kde musí obhospodařit své rodiče. HROZNĚ SE NA TY DVA DNY TĚŠÍM!!!Sice mám pak výčitky svědomí, protože on za to v podstatě nemůže. Doma u maminky mu to takhle fungovalo roky a bylo vše v pořádku a já po něm najednou chci takové věci! Ale asi by mi lezl na nervy, i kdyby po sobě uklízel. Jsem na něj prostě taková nějaká napružená. Ta napruženost se střídá se záchvaty lásky - to budou hormony.
pokud máš rodinu, která tě podpoří, tak to určitě společně zvládnete…asi to nebude procházka růžovým sadem, ale zase tě to třeba posílí a budeš si víc věřit 
