Co nás čeká?

Ahojky,
moc držím palečky, aby se vám to co nejdřív povedlo a mohla ses pyšnit rostoucím bříškem. Ještě před rokem jsem byla stejně zoufalá jako ty. A teď už chystám výbavičku a užívám si kopání v bříšku.Za týden nastupuju na mateřskou a koncem dubna by se nám mělo narodit vytoužené miminko.
Na začátku to ale vypadalo úplně jinak.S manželem jsme moc chtěli miminko a vůbec jsme si nepřipouštěli, že zrovna my bychom mohli mít nějaký problém, ale ouha, najednou to nešlo. Naštěstí mám skvělýho doktora, který nás nenechal se snažit rok, dva a náš problém začal řešit hned po několika málo měsících.. Nejdřív mi udělal všemožný krevní testy. Zjistilo se, že neovuluju, tak mi na:,–(il Clomhexal a my se půl roku snažili s hormonama. Každý měsíc jsem pak chodila na další testy a na provokačky, protože jinak jsem měla nepravidelnou MS. Podle testů bylo všechno v pořádku, ale pořád se nedařilo. Takže byl na řadě manžel. Na spermiogram se mu moc nechtělo. Zjistili mu menší množství a hlavně pomalejší spermie. Nebylo to tak hrozný, ale v kombinaci s mojí hormonální nerovnováhou už možnost přirozeného otěhotnění byla hodně malá. Pak jsem ještě absolvovala operaci na zjištění průchodnosti vejcovodů, ta dopadla dobře. Potom jsme už začali chodit do Sanusu v Hradci. Začali jsme nejjednodušší formou umělého oplodnění - IUI - inseminace. Brala jsem zase hormony, dostávala jsem Pregnil na vyvolání ovu,takže pak je všechno připravený pro spermíky, který se musí dostat k uvolněnému vajíčku. Manžel musel odevzdat „kelímek“, v laborce pak spermíky protřídí, aby tam zůstali jen ty nejlepší, no takže my jsem jich tam nikdy moc neměli a pak se zavádějí do dělohy. Nebolí to, je to jako gynekologická prohlídka, chvilku si poležíš a jdeš normálně domů. Celkem jsme to absolvovali 5×. A po pátý už jsem věděla, že je to naposled, pak že už máme jedinou možnost - mimotělní oplodnění. Je to dost o nervy, každý měsíc jsem si dokázala navodit těhotenské příznaky a každý měsíc jsem brečela, když přišla MS.Mezitím jsme si ale pořídili psa, najednou jsme měli jiné starosti a já na to miminko přestala myslet 24h denně. Tu pátou inseminaci jsme podstoupili po dovolený, v pohodě a v klidu a už jsem ani tak neřešila výsledek. Takže když se mi zpozdila MS, brala jsem to jako další problém a začala jsem se připravovat na umělý. Jenže MS pořád nepřicházela, tak jsem si udělala těhotenský test, který mi zbyl v šuplíku. Manžel nad tím papírkem kroutil hlavou a nebylo mu jasný, proč tam jsou dvě růžový čárky. Bylo to neuvěřitelný, tolik štěstí najedenou. Od sestřiček v laborce jsem se ještě dozvěděla, že jsem už kolikátý případ, kdy se vyvedla až ta poslední inseminace.
Já vím, že se to lehko řekne, ale zkus na to tolik nemyslet. Nervy dělají strašně moc. Zkus být v pohodě, nestresovat se. Vím jak je to těžké, když kolem vidíš maminky s kočárkama. Ale uvidíš, že se taky dočkáš, že taky budeš mamka a pro svého mimíska ta nejlepší na světě.

Ahoj Sonule!
Já mám 14 dní po umělém oplodnění. Začalo to tak, jak asi u všech, rozhodli jsme se s manželem, že se začneme snažit, ale naše snažení nepřinášelo vytoužené ovoce. Po roce (což se bere jako neplodnost) jsme podstoupili první vyšetření. Já - průchodnost vejcovodů (nic příjemného) a manžel spermiogram. V tom byl problém, manžel má málo a také málo pohyblivé spermie. Takže jsme byli vysláni do centra. Pro nás byla s takovou vadou jediná pomoc - IVF+ICSI= tzv.oplodnění ve skumavce. Odeberou vajíčka a pomocí jehly ICSI vpraví tu nejlepší spermii do vajíčka. Žena prochází tzv.stimulací, píchá si injekce, které začnou v těle vytvářet více vajíček než je běžné. Já jsem jich měla 10. Po odběru (při celkové narkóze) je oplodnili manželovýma spermijkama. Nakonec nám zůstali jen 2 vajíčka. Za 3 dny jsem šla na transfer, kdy vajíčka dají do dělohy, nic to není, opravdu jen jako gynekologické vyšetření. Jen to vše není nejlevnější, my jsme si i připratili nadstandartní kultivaci vajíček a asistovaný hatching. Takže jsme za to dali 23 000.-, ale co bychom pro to mimčo neudělali. Asi horší, než všechna ta vyšetření je to čekání na výsledek!
Drží palce, jste na to dva a na to nezapomínejte! Ve dvou to v pohodě zvládnete, ať to stojí, co to stojí! Vím o čem mluvím, mám úžasného manžela a v klidu to jde lépe! Ještě jednou držím palce! Kati