Dlouhá cesta za štěstím
- Těhotenství
- catty
- 19.05.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Chtěla bych se tímto podělit a svěřit vám všem, kdo sem chodíte. O můj příběh, který snad už bude mít šťastný konec. Je docela dost dlouhý, tak snad vás nebude nudit.
Před 4 roky jsme se s manželem začali pokoušet o miminko. Po půl roce snažení, když se stále nedařilo, zašla jsem k mému gynekologovi a řekla mu, že chceme dítě a že to nejde. Nejdříve mě poslal na hormonální profil a zjistili, že mám zvýšený prolaktin, tak mi na to dr. dal prášky, které mi stejně nepomohly.
Za pár měsíců jsem doktora navštívila znova a on že mě tedy pošle do Centra asistované reprodukce. Já samozřejmě souhlasila. V Caru jsem podstoupila různá vyšetření, manžel byl na spermiogramu, který dopadl dobře. Takže problém byl na mé straně.
Asi dva měsíce po návštěvě Caru,jsem čekala na mns jako každý měsíc, ale teď se nějak nedostavovala a to mi bylo divné. Jelikož má mns byla vždy přesně na den. Udělala jsem si test a byl pozitivní, šla jsem k dr. a řekla mu, co se mi přihodilo, poslal mě na krev, zjištění hladiny hcg hormonu, a bylo mi oznámeno, že je to malinké těhotenství. Měla jsem z toho radost, pak jsem šla na utz a bylo mi dr. řečeno, že tam vidí malou tečku a že je to ono. Já se radovala, že se to konečně povedlo i bez Caru.
Jenže můj osudný den v březnu 2008 jsem se jednoho rána probudila a měla jsem hrozné bolesti, křeče v břiše, až dýchat jsem nemohla. Jak jsem vstala, hlava se mi motala a hned jsem sebou praštila na zem. Štěstí bylo, že ten den byl manžílek doma. Jinak nevim jak by to dopadlo. Probral mě, položil a zavolali jsme k doktorovi, nastínili jsme mu, co se mi děje a on že máme přijet. Tak jsem tedy jeli k němu on mě prohlédl s tím, že jsem sebou sekla v ordinaci a on v pohodě, jako by mi nic nebylo. Řekl, že mám zánět močovýho měchýře a že na Utz nevidí nic špatného, že tam vidí to mimi. Nevěřila jsem tomu a sestra byla celá nesvá a zavolala mi záchranku. V záchrance se mě snažili udržet při vědomí a že je to nejspíše potrat.
V nemocnici jsem se probrala po operaci. Bylo mi řečeno, že mě přivezli za 5 miut 12. Bylo mi oznámeno, že jsem měla mimoděložní těhotenství s hemoragickým šokem a můj gynekolog to nepoznal. Ono mimoděložní tehotenství se těžko poznává, ale příznaky jsou jasné, co jsem se pak dočítala na netu. Tak jsem se z toho pak nějak vyhrabala, přišla jsem o jeden vejcovod, ale že prý budu moct mít děti.
Skoro po roce této hororové příhody jsme se rozhodli jet do Caru, podstoupili jsme jednou inseminaci, ale ta nevyšla. Chtěla jsem jít do IVF, tak jsme se dohodli. Měla jsem tři embrya, transferovali se dvě a to poslední jsme si nechali zamrazit.
Bohužel, ani to nevyšlo, ani jeden z embrýsků se neudržel. Nechala jsem to rok odležet, tak dlouho mi trvalo se znova vzchopit a že půjdem do Ketu, to byl transfer zmraženého embrýska, ale moc jsme tomu šanci nedávala. Sice přežilo odmrazení, ale u mně opět nic.
Řekli jsme si, že půjdeme znova do ivf, ale chtěli po mně znova všechna vyšetření a zjistilo se, že mám nález na děložním čípku. Takže ivf se muselo odložit a vyřešit čípek. Byla jsem domluvená na menší operativní zákrok, při kterém se vezme ta špatná část, ale onemocněla jsem, tak jsem operaci musela zrušit. Po měsíci jsem volala znova a tak mě objednali na další termín operace, to jsem měla jet letos koncem březnam po menstruaci.
Začátkem roku mi jedna kolegyně přinesla do práce noviny o léčiteli, který pomáhá mít děti a od různých nemocí. Nevěřícně jsem na to koukala, že dokáže léčit energií. Stále mě přemlouvala, ať se objednám, že za to nic nedám, ať to zkusím. Nakonec jsem poslechla a objednala se. V únoru jsem navštívila pana léčitele, dal mi ruku na břicho a půl hodiny ji tam měl. Cítila jsem teplo a stahování dělohy. Popsala jsem mu mé problémy, že mám jeden vejcovod nejspíš neprůchodný a on že ho zprůchodní
Moc jsem tomu nevěřila. Řekl mi, jak se mám i stravovat, byla to docela zajímavá zkušenost a hlavně si nebere hříšné peníze ![]()
Mno a v únoru jsem měla normální průběh menstruace a v březnu už jsem se jí nedočkala. Udělala jsem si test a byl pozitivní. Nemohla jsem tomu uvěřit, šla k dr., sice na utz nic neviděla, bylo to asi 3 týdny, ale za tři dny mi bylo oznámeno, že mám vysoké hcg a že už musí být vidět, měla jsem strach, aby to nebylo zase mimoděložní těhu, ale když jsem na utz viděla to krásné embryo, to mě vážně uklidnilo.
Nyní jsem ve 12. tt a zatim je vše ok, až na ten čípek, ten se stále řeší
Pana dr. jsem vyměnila za moji skvělou doktorku, se kterou jsem vážně spokojená.
Přečtěte si také
Vždycky jsem si myslela, že svoje dítě nikdy neuhodím. Pak jsem mu dala facku
- Anonymní
- 06.10.26
- 201
Jednu věc jsem měla ve výchově svých dětí vždycky jasnou. Nebudu je bít. Sama jsem jako dítě dostávala facky a párkrát i pořádně přes zadek. „Škoda každé rány, která padne vedle,“ slýchala jsem...
Tchyně má klíče od bytu a chodí bez ohlášení. Manžel to neřeší
- Anonymní
- 06.10.26
- 196
Klíče od našeho bytu dostala tchyně jen pro případ nouze. Jenže postupně je začala používat kdykoli se jí zachce. Nosí polévku, přerovnává věci, kontroluje domácnost a manžel tvrdí, že bych měla...
Dělala jsem vše pro podporu jeho imunity. Stejně byl syn ve školce pořád nemocný
- Anonymní
- 06.10.26
- 138
Když Matěj loni nastoupil do školky, počítala jsem s tím, že první rok bude horší. Rýma, kašel, jednou za čas teplota. Jenže realita byla taková, že byl doma snad každé dva týdny. A já málem přišla...
Manžel domů „donesl“ pohlavní nemoc. Tvrdí, že mě nepodvedl
- Anonymní
- 06.10.26
- 327
K lékařce jsem šla kvůli potížím, které jsem nejdřív přičítala něčemu banálnímu. Výsledek vyšetření mě zaskočil. Manželovi jsem řekla, že by se měl nechat vyšetřit také, ale on odmítá připustit, že...
Dcera začala používat slovo „normální“. Zjistila, že naše rodina normální není
- Anonymní
- 06.10.26
- 156
Dcera už pomalu dorůstá do věku, kdy má na všechno vlastní názor a hlavně potřebu mi ho pravidelně sdělovat. Čím je starší, tím častěji také zjišťuji, že věci, které jsem ještě před pár lety...
Máma celý život řešila moji váhu. Teď začala hlídat i moji dceru
- Anonymní
- 05.10.26
- 897
Od dětství jsem poslouchala, že mám silná stehna, neměla bych si přidávat a některé oblečení mi nesluší. Dlouho jsem věřila, že to maminka říká pro moje dobro. Když ale stejné poznámky začala...
Spolužačka dcery (11) kouří. Konfrontovala jsem její matku a nestačila se divit
- Anonymní
- 05.10.26
- 1534
Podle mého soudu jsou děti ve věku kolem deseti let opravdu ještě příliš malé na to, aby nebyly pod dohledem rodičů. Potvrdilo se mi to hned po prvním týdnu školy. Dcera totiž přišla domů a svěřila...
Na svatbu dcery nepůjdu, pokud tam bude její otec. Jsem špatná matka?
- Anonymní
- 05.10.26
- 1656
Možná mě za to odsoudíte, ale já opravdu nevidím jiné řešení. A není mi z toho vůbec dobře. Když byly moje děti v pubertě, rozvedla jsem se s jejich otcem. Nebyl to jednoduchý člověk a po rozvodu...
Po porodu jsem bývala emoční troska. Překvapilo mě, jak se zachoval manžel
- Anonymní
- 05.10.26
- 863
Když se mi narodila má prvorozená dcera, byl svět jako pohádka. Holčička nám spala skoro celou noc a byla obecně neskutečně hodné miminko. S manželem jsme byli v tu dobu snad nejšťastnější pár na...
Manžel přestal dávat spropitné. Tvrdí, že už tak všechno stojí moc
- Anonymní
- 05.10.26
- 1040
Nikdy jsme nebyli rozhazovační, ale ani jsme nemuseli počítat každou korunu. Když jsme šli s manželem do restaurace, nechali jsme obsluze něco navíc. Stejně tak v kavárně nebo když jsem šla ke...