Dlouhé čekání
Krok za krokem k vytouženému cíli, i když těch kroků bylo velmi, velmi mnoho, třeba některou z vás pohladí po duši anebo připomenou, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být... lépe.
Vše začalo skoro před dvaceti lety velkou láskou, on byl princ z pohádky a konala se svatba. Oba jsme byli zdraví, zamilovaní, s dobrou prací a toužící po miminku. Věc velmi snadná, pro někoho ta nejsnadnější. Když se i přes velké snažení první půlrok nic nedělo, brali jsme to jako běžnou věc. Za dalších šest měsíců se objevila vytoužená druhá čárka a potvrzení od lékaře, ano, budete maminkou. Jistě vám nemusím popisovat tu radost, manžel plakal jako malý kluk, bohužel neplakal naposledy. V pátém měsíci úspěšného těhotenství přišlo slabé krvácení, rychlá cesta do nemocnice a krutá slova: potrat.
Nikdo mi nikdy neřekl proč, nikdo mi nevysvětlil, co se stalo, reakce lékaře byla jediná: „jo paninko, mohla to být holka“. Kruté? Ještě ne, poslali mne domů hned druhý den, za dva dny jsem měla čtyřicítky horečky, bolesti, že jsem nemohla stát a následovala znovu cesta do nemocnice. Tam mi řekli, že mám v děloze plíseň a málem jsem dostala otravu krve, ovšem proč mě tedy pouštěli domů, to už nikdo neřešil.
Šel čas, já jsem se dala dohromady jak fyzicky, tak postupem času i psychicky a po nějaké době jsme zkoušeli dál. Pět let marného snažení, než se ukázala další „druhá“ čárka, další těšení a další slzy, tentokrát smutku, neboť nám řekli, že plod neroste tak, jak by měl, a měla bych podstoupit interrupci. Po dlouhém zvažování se tak stalo, neboť prognóza lékařů byla děsivá. Podstoupila jsem zákrok a vrátila se domů, druhý den horečky a cesta zpět. Doktoři přehlédli souběžné mimoděložní těhotenství a vejcovod praskl. Takže další zákrok a odstranění vejcovodu.
Přešla opět nějaká doba, tělo i mysl se zotavili a zkoušelo se dál, opět naděje, jenže opět mimoděložní těhotenství a druhý vejcovod byl odstraněn, co teď? Ano, umělé oplodnění. Začala strastiplná cesta, na jejímž konci měl být vytoužený cíl, bohužel. Po absolvování deseti IVF jsme to vzdali. Vyčerpaní psychicky a finančně jsme se upnuli se na jedinou možnost… adopci.
Jako pohádku jsem to psát začala a jako pohádku to mohu ukončit. Po dvaceti letech čekání jsme si přivezli holčičku starou tři měsíce.
Přečtěte si také
Dostala jsem práci snů, manžel mi místo gratulace vyčetl, že zanedbám syna
- Anonymní
- 16.11.26
- 78
Když jsem manželovi oznámila, že jsem dostala nabídku vrátit se po rodičovské do práce, jeho první otázka nebyla, kolik budu vydělávat ani jestli mě ta pozice těší. Zajímalo ho, kdo bude hlídat...
Manžel mi vyčítá pohodlný život v domácnosti, chce za to po mně další dítě
- Anonymní
- 16.11.26
- 81
Manžel mi pokaždé, když přijde řeč na druhé dítě, opakuje, že nemůže být jen po mém. Jenže já už jedno dítě mám a další nechci. Je mi čtyřicet, máme malého syna, bydlíme v domě se zahradou a já...
Nácvik vánoční pohádky na vsi je noční můra. Zkazila jsem dětem radost?
- Anonymní
- 16.11.26
- 91
Blíží se čas adventu a s ním i ty nejkrásnější, ale také nejstresovější chvíle celého roku. Zatímco ostatní maminky se v obecní sokolovně na nácviku vánoční pohádky s písničkami usmívají a chválí...
Tchyně sice hlídá zadarmo, ale děti vychovává po svém. Jsem prý nevděčná snacha
- Anonymní
- 16.11.26
- 105
Když jsem tchyni poprvé svěřila děti na celé odpoledne, byla jsem nadšená, že máme konečně hlídání. Jenže po několika měsících už si nejsem jistá, jestli nám její pomoc spíš nekomplikuje život....
Jsem máma, ne bankomat. Dcera si plete mateřskou lásku s bezplatným servisem
- Anonymní
- 16.11.26
- 104
Když mi zavolá dcera a začne mi vyznávat, jak mě má ráda, už jsem ve střehu. Za chvíli totiž obvykle přijde to, na co čekám. Potřebuje půjčit, přispět na nájem nebo jí chybí peníze do výplaty....
V 45 jsem dala výpověď a chci si splnit sen. Manžel mě nařkl z nezodpovědnosti
- Anonymní
- 15.11.26
- 975
Když jsem manželovi oznámila, že dávám výpověď a chci rozjet vlastní podnikání, čekala jsem překvapení, možná trochu obav, ale také podporu. Místo toho mě označil za nezodpovědnou ženskou, která si...
Dcera se zbláznila. Prý se cítí jako kluk a máme jí říkat Adam. Otec ji zabije
- Anonymní
- 15.11.26
- 1051
Moje patnáctiletá dcera mi nedávno oznámila, že se necítí být dívkou. Vybrala si nové mužské jméno a chce, abych jí říkala v mužském rodě. Vím, že bych ji měla především vyslechnout a podpořit, ale...
Rozhodla jsem, že děti budou doma pomáhat. Manžel ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 15.11.26
- 626
Když jsem se doma vyjádřila k tomu, aby děti konečně začaly pomáhat s domácností, manžel mi před nimi předvedl takové divadlo, že jsem se nestačila divit. Prý jsem hysterka, která si neumí poradit...
Seřvala jsem spratka na hřišti, který hodil písek na dceru. Špatná jsem byla já
- Anonymní
- 15.11.26
- 648
V poslední době se nám několikrát stalo, že nějaké dítě házelo na dceru písek. Jednou ho dokonce měla plné oči. Většinou šlo o nepozornost rodičů, kteří někde seděli, povídali si a o své dítě se...
Na přípravné kurzy nemáme. Bojím se, že kvůli tomu dcera přijímačky neudělá
- Anonymní
- 15.11.26
- 312
Slíbila jsem dceři, že přípravu na přijímačky zvládneme spolu doma. Na placené kurzy nám teď nezbývají peníze. Jenže po práci mi často chybí energie a s některými úlohami si sama nevím rady. Když...