Dlouhé čekání
Krok za krokem k vytouženému cíli, i když těch kroků bylo velmi, velmi mnoho, třeba některou z vás pohladí po duši anebo připomenou, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být... lépe.
Vše začalo skoro před dvaceti lety velkou láskou, on byl princ z pohádky a konala se svatba. Oba jsme byli zdraví, zamilovaní, s dobrou prací a toužící po miminku. Věc velmi snadná, pro někoho ta nejsnadnější. Když se i přes velké snažení první půlrok nic nedělo, brali jsme to jako běžnou věc. Za dalších šest měsíců se objevila vytoužená druhá čárka a potvrzení od lékaře, ano, budete maminkou. Jistě vám nemusím popisovat tu radost, manžel plakal jako malý kluk, bohužel neplakal naposledy. V pátém měsíci úspěšného těhotenství přišlo slabé krvácení, rychlá cesta do nemocnice a krutá slova: potrat.
Nikdo mi nikdy neřekl proč, nikdo mi nevysvětlil, co se stalo, reakce lékaře byla jediná: „jo paninko, mohla to být holka“. Kruté? Ještě ne, poslali mne domů hned druhý den, za dva dny jsem měla čtyřicítky horečky, bolesti, že jsem nemohla stát a následovala znovu cesta do nemocnice. Tam mi řekli, že mám v děloze plíseň a málem jsem dostala otravu krve, ovšem proč mě tedy pouštěli domů, to už nikdo neřešil.
Šel čas, já jsem se dala dohromady jak fyzicky, tak postupem času i psychicky a po nějaké době jsme zkoušeli dál. Pět let marného snažení, než se ukázala další „druhá“ čárka, další těšení a další slzy, tentokrát smutku, neboť nám řekli, že plod neroste tak, jak by měl, a měla bych podstoupit interrupci. Po dlouhém zvažování se tak stalo, neboť prognóza lékařů byla děsivá. Podstoupila jsem zákrok a vrátila se domů, druhý den horečky a cesta zpět. Doktoři přehlédli souběžné mimoděložní těhotenství a vejcovod praskl. Takže další zákrok a odstranění vejcovodu.
Přešla opět nějaká doba, tělo i mysl se zotavili a zkoušelo se dál, opět naděje, jenže opět mimoděložní těhotenství a druhý vejcovod byl odstraněn, co teď? Ano, umělé oplodnění. Začala strastiplná cesta, na jejímž konci měl být vytoužený cíl, bohužel. Po absolvování deseti IVF jsme to vzdali. Vyčerpaní psychicky a finančně jsme se upnuli se na jedinou možnost… adopci.
Jako pohádku jsem to psát začala a jako pohádku to mohu ukončit. Po dvaceti letech čekání jsme si přivezli holčičku starou tři měsíce.
Přečtěte si také
Byla to chyba? Zjistila jsem, že nejlepší škola nemusí být ta nejprestižnější
- Anonymní
- 01.10.26
- 150
S manželem máme oba celkem vysoké příjmy, takže když došlo na to, kam půjde naše dcera do školy, chtěli jsme pro ni to nejlepší. Soukromých škol je dnes už opravdu hodně a my měli štěstí, že za nás...
Tchyně mi tajně učí dítě říkat „mami“ jí. Nechci rozpoutat válku
- Anonymní
- 01.10.26
- 182
Nejdřív to vypadalo jako nevinné babičkovské rozmazlování. Jenže pak jsem zaslechla, jak tchyně říká mojí dvouleté dceři, aby jí říkala „mami“. Manžel tvrdí, že to myslí ze srandy, ale já mám čím...
„To nezvládneš,“ řekla učitelka mému synovi. Kvůli jedné větě jsem se neudržela
- Anonymní
- 01.10.26
- 178
Syn přišel ze školy a hned mezi dveřmi oznámil, že už nikdy nechce chodit na tělocvik. Nejdřív jsem si myslela, že se mu prostě nechce cvičit. Pak mi ale řekl proč.
Říkala jsem, že moje dítě nebude mít telefon. Stejně jsem ho koupila
- Anonymní
- 01.10.26
- 125
Dlouho jsem nechápala rodiče, kteří dávají dětem mobily pomalu ještě v porodnici. U nás doma byla jasná pravidla. Žádný telefon, dokud to nebude opravdu potřeba. Neviděla jsem jediný důvod, proč by...
Rozvod s násilníkem a boj o děti mi vzal veškeré iluze. Střídavá péče mě ničí
- Anonymní
- 01.10.26
- 164
Když jsem se do Petra zamilovala, nikdy by mě nenapadlo, že o pár let později od něj budu utíkat a bát se o život svůj i našich dětí. Petr se začal vybarvovat až po narození našich dvou dcer. Když...
Po obědě u tchána jsme skončili v nemocnici. O houbách nechce mluvit
- Anonymní
- 30.09.26
- 1516
Tchán nám k obědu připravil houbovou omáčku. Tvrdil, že houby dobře zná, a nikdo z nás neměl důvod mu nevěřit. O pár hodin později nám ale bylo zle a jeli jsme do nemocnice. Lékaři potřebovali...
Syn celé prázdniny ponocoval. Teď není schopný vstávat do školy a usíná v lavici
- Anonymní
- 30.09.26
- 813
Celé léto jsem bojovala s tím, že můj patnáctiletý puberťák ponocuje a spí minimálně do oběda. Jsem s ním sama a musela jsem chodit do práce, takže myslím, že mnohdy vstával i později. Jenže v noci...
Učitelka chce, abych dceru vyzvedávala dřív. Prý už odpolední družinu nezvládá
- Anonymní
- 30.09.26
- 9850
Dcera začala chodit do první třídy a dlouhé dny jsou pro ni náročné. Učitelka mi doporučila, abych ji vyzvedávala hned po obědě. Jenže já pracuji do pěti a nemám babičku ani chůvu. Kvůli její...
Dlouho jsem omlouvala manželovy lži. Pak mi došlo, že lžu hlavně sama sobě
- Anonymní
- 30.09.26
- 2201
Když mi kamarádka řekla, že si myslí, že mě manžel podvádí, skoro jsem se urazila. Ne proto, že by to nebyla pravda. Spíš proto, že jsem její slova vůbec nechtěla slyšet.
Chtěla jsem mít klidný večer, místo toho jsem do půlnoci šila kostým do školy
- Anonymní
- 30.09.26
- 863
Byl to jeden z těch dnů, kdy jsem se domů vracela s jedinou myšlenkou. Dostat děti do postele a konečně si na chvíli sednout. Chtěla jsem jen ticho, čaj a dvacet minut, během kterých po mně nikdo...
) přeji vám, ať už se vás drží jenom samé štěstí! 
, k vaší krásné malé holčičce moc gratuluju a kéž jste už jen šťastní! 
ted uz bude vsechno jen dobre 
, už jsem se ale bála, že i konec deníčku bude smutný nebo otevřený a jsem moc ráda, že jste se konečně dočkali a máte svůj uzlíček štěstí 
Je mi moc líto,že jste prošli takovýmhle peklem. Ale výsledek určitě stojí za to 
