Dovolenka

Nejsem technický typ aneb vychytávky na dovolené...

Všichni jsme se chystali na velkou rodinnou dovolenou, jela moje rodina, rodina ségry a babička s dědečkem a ještě druhá babička. Sraz byl na místě, krásná luxusní chata s velkým bazénem, prostě paráda. Hned po pár kilometrech nám vypověděla službu navigace. Super, manžel nervózní a v autě jen rozkládací mapa, ale to jsme zvládli, jen místo, kde je naše krásná chata skryta, bylo dost odlehlé, takže jsem nakonec po marném pátrání a ježdění sem a tam zavolala švagrovi a ten pro nás přijel a dovedl nás na místo.

Až doma jsme zjistili, že nám vlastně neodešla navigace, ale zapalovač v autě, kde se má navigace nabíjet, nevadí, na místě jsme byli, můžeme si začít užívat. Vešla jsem do obrovské kuchyně s ještě větší americkou lednicí, potřebovala jsem někde vyskládat jídlo, které jsme si vezli, ale protože pravá strana lednice byla narvaná jídlem od ségry a od našich, tak jsem otevřela levou část a dala věci tam… a ještě se ptám „Přivezla jsem domácí mražené lečo na večeři, kam to zmrazené mám dát, když tu není mrazák?“ Nikdo nevěděl, nech to v lednici, ono to vydrží, dostalo se mi odpovědi. Pak jdu nahoru do pokoje a už na mě ségra volá „Máte největší pokoj, ale v té druhé koupelně nefunguje sprcha, budeme chodit k vám.“ Paráda, takže všichni budou courat přes náš pokoj… no, co už.

Potřebuji otevřít okno, žaluzie jsem vytáhla, ale nevím, jak mají zůstat nahoře, co s tím je? „Co mám dělat s těma žaluziema, furt mi padají dolů a to kolečko, co je normálně na okně nebo nějaké zoubky, kam to uchytím, tu nejsou.“ „Musíš provázek potáhnout doprava, ono to tam zůstane samo.“ Tak aspoň, že už vím tohle, technický typ zrovna fakt nejsem.

Večer zase hledám na lampičce, tedy na šňůře od lampičky vypínač, nikde, prohledám celou lampičku, fakt nevím, aha děda našel takový malinkatý cuplík, je těsně pod objímkou žárovky a jen se přepíná, ty moderní vychytávky…

No a ráno, kdo má doma americkou lednici asi tuší… ano, levá strana lednice je mrazák, všechno bylo zmrzlé na kost, ještě že mi vydrželo zmrzlé i to domácí zeleninové lečo. Z toho byla výborná večeře.

Přečtěte si také

Čekám na důkaz, ne na sliby

Čekám na důkaz, ne na sliby
  • Anonymní
  • 12.11.26
  • 651

Ahoj, možná to znáte z vlastní zkušenosti: ráno se probudíte vedle někoho, koho milujete, a přesto máte pocit, že spíte sama. Já ten pocit znám důvěrně. Jenže teď je to jinak.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
PenelopaW
2996
15.9.19 09:53

Na dovolené, kde se od počátku vše kazí, pak člověk nejvíc vzpomíná, protože je co vyprávět :). Jak jsem v jednom komentáři psala, že mí rodiče vždy zažili nějakou „vypečenou“ dovču, tak podle maminky (vyprávěno mimo záznam) byla nejhorší ta úplně první společná, kdy ji tatínek vzal na Moravu za svoji rodinou, do baráku plného sourozenců a rodičů. Její vyprávění jsem si projektovala do Tvého a soucitně kývala hlavou. Ale aspoň že to lečo se nezkazilo! ;)

  • načítám...
  • Zmínit
stinga
81518
16.9.19 08:35

Hm, o ničem

  • načítám...
  • Zmínit
Anilutep
46
18.9.19 16:51

Jó to znám, zas kdyby se nic nestalo, byla by to nuda, aspoň je na co vzpomínat :D U nás na každé dovolené se něco stane, buď vypadne klika, nebo se někdo zabouchne, nebo tam jsou zas myši a nebo najdem kalhotky v kamnech :lol: vždycky se první vzpomene na to co se stalo a pak až to ostatní :lol: :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář