Dva stejné osudy

Před pár lety se to stalo mé mámě a stalo se to i mně. Zradil nás muž. Obě dvě nás potkal stejný životní scánář. Stejný osud...

Láme mi srdce, když stojím nad postýlkou a myslím na to, že má dceruška nebude mít obyčejné dětství. To krásné bezstarostné dětství, které by si zasoužila. Slza mi pomale stekla po tváři. Slíbila jsem jí, že bude šťastná. Bude mít všechno. Nikdy jí nesmí nic chybět. Ale bude. Bude jí chybět táta. Tak jako mně.

Když jsem byla malá, můj táta nás opustil a založil si novou rodinu. Nová žena, nové děti. I ji jako roční holčičku po sfouknutí první svíčky na dortu táta opustil. Protože ještě nechtěl rodinu a nechtěl se vázat. A teď? Čeká s novou ženou další dítě. Myslíte si, že o tu malou nevinnou bezbranou princeznu, co leží tak sladce v postýlce, bude ta jeho nová žena stát? Když teď čeká své vlastní dítě? Nebude. O mě tátova žena taky nestála. Proč taky… Byla jsem pro ni vetřelec, který ji narušoval chod pro ni tak perfektní domácnosti. Nechtěla cizí děti. Chtěla jen mého tátu a chtěla děti s ním a ne děti s předchozího vztahu. Později už jsme tam přestali jezdit úplně. Taky tak má beruška dopadne.

Mně bylo 6, když od nás táta odešel, takže do té doby u mě aspoň byl, ale o to horší bylo pak smíření, že už s námi není. Mojí princezě byl rok. Ještě z toho neměla rozum, takže to těžké bylo jen pro mě. Ale každým dnem se čím dál víc děsím, že brzy nastane den, kdy se zeptá proč s námi táta není. Mrzí mě, že neuvidím, jak si spolu hrají. Jak staví s tátou kostky. Učí ji jezdit na kole, od toho přece tátové jsou. Přítel tyhle věci s malou nedělá. Proto taky píšu tento deníček. Protože mě mrzí fakt, že to není táta. Ten pravý táta, který si s ní bude hrát, učit ji jezdit na kole, plavat, řídit auto. Nemá pro to v srdci ten pravý cit.

A mně z toho krvácí srdce. Pravý táta ji v okamžiku narození dalšího potomka přesune na druhou kolej a v horším případě ho nová žena donutí přestat se s ní stýkat úplně. Kéž bych se mýlila a on se jí věnoval tak, jak se bude věnovat novému dítěti.

Doufám, že mou holčičku v dospělosti nepotká stejný osud, který potkal mou maminku a mě. Teď už chápu, proč proplakala tolik nocí, proč se nikdy moc nesmála. Mně teď do smíchu taky není. Nejsem typ, který by se svěřoval. Já dusím všechno dlouho v sobě. Ale ta zpráva, že čeká novou rodinu, mě dostala a muselo to ven.

Prosím ušetřete mě nějakých negativních komentářů. Deníček slouží pouze k vylití srdíčka. A za případné pravopisné chyby se omlouvám…

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Slečna Ferka
11565
18.11.13 00:18

Ahojky, nerada bych, abys brala můj komentář jako negativní - i když Ti asi nenapíšu, co chceš slyšet.

Mělas to těžké a složitější to bude i pro Tvoji dceru - i když myslím, že není malá šance, že si najdete někoho, kdo bude mít rád Tebe a i pro ni bude táta se vším všudy. (Znám kluky, kteří by takhle klidně cizí dítě milovali, a i holčičku, co má vlastně dva plnohodnotné tatínky.)

Spíš mě mrzí, že se žádnou pozitivní variantou ve své mysli nezabýváš. Píšeš jen, jak to bude zlé, co všechno nebude a co bude dceři chybět… přitom nejenže může mít „nového“ tatínka, ale taky se na ni nemusí ten „opravdový“ s narozením nových dětí „vyprdnout“. To přece nevíš, jestli se to stane - a pokud sis dobře vybírala, s kým si dítě pořídíš, tak by se to ani stát nemělo, měl by to být muž, který na svoje dítě nezapomene jen proto, že bude mít i další.

Proto jestli můžu, poradila bych Ti: Neutápěj se v negativních myšlenkách, jen si ty věci, které si maluješ, přivoláváš - zkus si spíš představit, jak bys chtěla, aby to fungovalo, a třeba se Ti splní ty lepší a optimističtější představy :)

Příspěvek upraven 18.11.13 v 00:22

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
18.11.13 07:00

Mám tři děti a báječného manžela, biologicky je otcem jen třetí dcery, dvě starší si osvojil a má je rád jako vlastní a ony jeho, ještě na světě existují muži, kteří stojí za to, tak neházej flintu do žita a podívej se na to jako na novou šanci pro Vás dvě

Petra

  • Upravit
karkullinka
4020
18.11.13 07:18

Souhlasím se slečnou Ferkou.. víme, že je to těžké, ale měj sílu, už kvůli té malé, měj úsměv na tváři.. pak i ona se bude smát.. Když budeš plakat, bude i ona plakat.. :kytka:
Znám plno ženských, které to zvládly sami. A to, že teď nemáte tatínka, to je přece jenom přítomnost! :hug: :hug:
Přeju hodně štěstí..

  • načítám...
  • Zmínit
iva123456789
18.11.13 07:54

@Slečna Ferka
přesně tak, moje dcera aky nemá tatínka(opustila jsem ho já, jen pro upřesnění), nezajímá se o ní je mu úplně ukradená, poznala jsem muže, který má rad me a mopji dceru, a mala to neví zatím, že je to její tatínek, ale vím, že až jí to později řeknu, tak vím, že to řešit až moc tak nebude(nevím zda ho nebude chtít poznat, ja jí to bduu rozmlouvat, ale pokud bude chtět tak pro mě za mě), protože vím, že tata je pro ní ten co ji vychová :), a za to mu moc děkuji že má rád mě a taky moji dcerku :)
Ps: mysli pozitivně :D. Hlavu vzhůru.

  • Upravit
iva123456789
18.11.13 07:54

Omlouvám se ne její ale není její tatínek, nejak píši rychle a nepřemýšlím :)

  • Upravit
beckie
4132
18.11.13 08:06

Nebuď tak smutná, s dcerkou máte život před sebou. A neboj se, že nenajdeš někoho, kdo Vám tátu vynahradí. Tvůj osud není stejný jako osud Tvé mámy, jen jste holt měly smůlu na chlapi. Maličká teď potřebuje hlavně tebe a věř, že jí bude jedno, kdo ji učí jezdit na odrážedle. A než začne vnímat svět kolem sebe, najdete si prima parťáka, co Vás dvě bude na rukou nosit.

PS: A třeba se pravý táta zajímat bude. Na to bych (ať už je zášť jakákoliv)) pracovala nejvíc!

  • načítám...
  • Zmínit
Malike
14895
18.11.13 08:16

@Slečna Ferka nikdy nevis jaky clovek opravdu je. Rekne ti miluju te chci mit deti i po par letech souziti a konec. Jestli jsi zadana nebo vdana, tak to nevidis…me opustil jeste pred narozenim syna a i kdyz muze mit nekdy noveho tatinka, tak ani snim to nemusi byt na veky…dnesni cisla samoczivitelek jsou alarmujici…chapu te…

  • načítám...
  • Zmínit
adajar
909
18.11.13 08:26

Hele nechci ti nic říkat, ale hlavu vzhůru. Moje mamka opustila tátu když mi byl rok a myslíš, že jsme s tím poznamenaná? Nejsem. Nechtěla mě tátovi půjčovat, ale máme spolu super vztah z tátou. A mámin nový přítel mi byl super tátou a to co říkáš dělal. Takže pokud ten chlap zato stojí bude tvé dcerce super tátou. Takže klid a hlavně musíš být silná. Odchodem tatínka nic nekončí naopak začíná a není to to nejhorší. Zvládnete to tak dobře jak jsi silná. Držím palce. A vem si z toho to dobré.

  • načítám...
  • Zmínit
Lelecha
18.11.13 08:29

Autorko deníčku, nic není tak černé, jak si možná teď myslíš. Jestliže Tvůj současný přítel nemá k dceři otcovský vztah, nic Tě nenutí s ním být. Můj manžel si našel novou ženu, když dceři bylo půl roku, syn měl čtyři. Cítila jsem se strašně. Sama jsem z milující, úplné rodiny, takže jsem si nedovedla představit, že moje děti budou ochuzeny o tátu. Ten už v té době čekal se svou novou ženou dítě… Zkrátím to. Po třech letech jsem si našla muže, který mé děti už roky miluje a ony jeho, je pro ně táta, který si s nimi vždycky hrál, dělal úkoly, vaří pro ně, všechny peníze do nich vráží (děti už jsou větší), jsou prostě se vším všudy jeho. je jim oddaný, až mě mnohdy rozčiluje, jak je rozmazluje. Také jeho maminka je pro děti skvělá babička. Všechno klape. Tak se neutápěj v slzách, dej dceři veškerou svou lásku… a uvidíš, že i na Vás dvě čeká štěstí. Neexistuje jen model pravý otec - dobrý otec, nepravý otec - špatný otec. U nás je to přesně naopak. Přeji vše dobré :andel:

  • Upravit
Anonymní
18.11.13 08:33

No tedy koukam, jak tragicky jsi to sve dceri naplánovala…to nechapu- po svete beha fura fajn chlapu…a navíc ani netusim, proc i sebe jsi tim odsoudila k dozivotni samote…bud trosku pozitivni-on odesel, ale život jde dal a ver ze jsou horsi věci, nez ze se dva lide rozejdou…takze hlavu vzhuru a zkus vam to naplanot trosku lepe-život nekonci :hug:

  • Upravit
brumdinka
25123
18.11.13 08:48

:hug: ach jo proč tolik negativa…souhlas s holkama…já chápu, že ted´je to čerstvý, ale to přebolí :hug: a osud budeš mít takový jaký si ho uděláš :pankac:

a věř mi, že existujou i chlapi co se na svoje děti po rozvodu(rozchodu) nevybodnou a děti partnerky berou jako svoje…jedním z nich je můj táta, ale tam je to trochu jiný příběh - on zájem měl, ale bývalá žena mu neustále zavírala dveře před nosem a svoji chybu a že ji to mrzí přiznala až po 25 letech…takže já sem svoji sestru osobně poznala až ve svých 12-ti letech, kdy ona už byla dospělá a mohla si o tom koho uvidí rozhodovat sama…a dceru své nové ženy bral jako svou vlastní…takže já jako jejich společné dítě mám jednu sestru od mamky a druhou sestru od táty…máme bezva vztahy, všechny se bereme jako vlastní a sme prostě rodina 8)

  • načítám...
  • Zmínit
juchinka
722
18.11.13 09:00

Promiň, ale po přečtenídeníčku mě hned napadá, že přece jako svobodná matka si k sobě musíš hledat hlavně dobrého otce pro své dítě. Tudíš, když máš přítele, který si z malou nehraje, nevěnuje se jí, můžeš si za to tak trochu sama. Já jsem byla taky svobodná matka a řekla jsem si, že nemůžu myslet jen na sebe, tudíš jsem hledala spíš,,tatínka" A musím říct, že jsem našla takového, který funguje lépe než biologický otec a moji dceři opravdu nic nechybí. Hned od začátku jde poznat jaký bude otec. U nás to bylo tak, že se ji věnoval, hrál si s ní, četl pohádky a později ji naučila plavat a jezdit na kole… Teď už máme i spolu syna, trochu jsem se bála, aby příchodem vlastního dítěte svůj postoj nezměnil, ale naštěstí se tak nestalo. Takže hlavu vzhůru, rozum oteřený, být otcem není splodit dítě. Ale to už si to štěstí pro malou můžeš nalinkovat ty, svým výběrem vhodného partnera. A věř, že takových je na světě opravdu dost :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
korinkou
14
18.11.13 09:01

Ahoj zakladatelko,
až velmi dobře chápu Tvé pocity. Nejsou to ani dva roky, co nás spolu s tříměsíční dcerkou partner opustil. Na dítě se ještě necítil, ale s tou novou partnerkou už na něm pracují.
Rozumím tomu, že to teď vidíš černě. V téhle situaci není moc jiných možností a je to naprosto přirozený vývoj. Člověk se cítí ponížený, zostuzený, bezmocný, v nejistotě nejen sám o sebe, ale i o malou…
Velmi dobře si pamatuji na komentáře okolí typu: vidíš to všechno černě, všechno bude dobré,… a taky na to, jak jsem na to byla alergická. Chce to prostě čas, než se ty rány zhojí.
Mně velmi pomohla četba knih s rozchodovou tématikou a také pár sezení u psychologa.
Sama jsem za ten jeho odchod dnes vděčná. Také mi to pomohlo najít si cestu k báječnému partnerovi, který nás má rád obě dvě.
Bohužel však komunikace a dohadování s bývalým partnerem není ještě úplně v pořádku. S dcerou je větší legrace, takže času s ní chce najednou trávit víc. Už nejsou „závažné důvody“ k tomu odvolávat návštěvy…
Nevím, jak je tomu dlouho, co jste od sebe, ale nejspíš Tě ještě čekají nějaká úřední vyřizování. Podat žádost svěření malé do péče, výživné, případně frekvence styku.

Moc Vám držím palce, ať se vše v dobré obrátí v co nejbližší době!
Hodně sil!

  • načítám...
  • Zmínit
Vermion
3733
18.11.13 11:08

I když jsem tu četla podobných příběhů mraky, ještě nikdy jsem nedostala uspokojivou odpověď na otázku - nechtěl se ještě vázat, na rodinu se necítil…to všechny ty děti byly neplánované? To všem selhala antikoncepce? Nebo jen holčiny prostě chtěly dítě a domluvily se s partnerem na vysazení prášků nebo čehokoli jiného…a pak bum v těhotenství, nebo po narození dítěte, kdy už není nic lážo plážo, partnerka je utahaná, nemá tolik času na to se upravovat, chodit do hospody, mít čas jen na „něj“…tak je třeba ji kopnout do ř… a najít nějakou co čas má? Je tohle normální? 8o Pro mně tedy ne :think: Děti jsem plánovala až po svatbě, kdyby si mě partner nechtěl vzít, nebo svatbu shazoval jako nedůležitou, byl by to pro mě jasný signál, že o společnou budoucnost se mnou nestojí, že jsem holt vybrala špatně a musím hledat dál…i za cenu toho, že ty děti přijdou později a ne hned, jak jsem si vysnila…
Kam jste daly rozum holky :,( Pak to končí pláčem nad tím, že se bio otec nestará. Je mi to líto. Držte se :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
jenika1
3030
18.11.13 11:15

Užívej si dcerky, více optimismu, jak píší ostatní a hlavně, nehledej bezhlavě náhradu tatínka, jenom aby sis ho dosadila do mozaiky rodiny, rychle zplodit dalšího potomka a pak se divit, kde že zase ten můj rozsévá semeno. Přeji hodně radosti s dcerkou.

  • načítám...
  • Zmínit
klarushka
3931
18.11.13 12:55

Chtěla bych Ti napsat hlavu vzhůru a nebj bude zasejc líp ;)
naši se rozvedli když mě bylo 12 a bráchovi 8. Mamka s otcem byla jen proto že měla nás a nechtěla nám bourat rodinu ale my s bráškou jsme rádi že to udělala protože náš otec se sebestřednej, sobeckej blb :cert:. Otec měl též přítelkyni s kterou se mu narodila má nevlastní sestřička byli doby kdy jsme tam s bráchou jezdit museli každejch 14 dní. s jeho přítelkyní jsme si začali po nějaké době rozumět páč zjistila jakej je můj otec idiot ale byla po 2 těhotná a bohužel při porodu umřela jak ona tak i to miminko co čekala. Mamka si našla cca 3 roky zpět skvělího chlapa kterýcho máme oba s bráškou rádi a otec je pro mě někdo kdo mě pomohl splodit nic víc a nic míň ;) občas se tam jedu podívat ale spíš za sestrou a za babičkou s ním se pozdravím a tím to končí.

Tímto bych Ti chtěla říct že je někdy mnohem lepčí být sama a časem poznat jinýho chlápka pro Tebe a tatínka pro malou než být s chlapem kterej ajni o Tebe ajni o malou nemá zájem ;) :hug:

Protože pro jedno kvítí slunce nesvítí :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Claire7
2590
18.11.13 13:33

Drzim Ti palce, at brzy potkas skveleho partnera pro sebe a bezvadneho tatinka pro dcerku…Nevidela bych to tak cerne. Nevlastni tatinek muze byt lepsi nez biologicky. Nesmutni. Hodne stesti :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Fíííjááá
243
18.11.13 13:46

Ahoj, naši se rozvedli, když mi byl rok a táta si ke mně nikdy cestu nenašel. O to víc se mi věnovala moje maminka, která mi tátu nahradila, skoro se vším všudy.
Sama vím, jak moc těžké je smířit se s tím, že o tebe nestojí :zed: Přeji Ti hodně síly, abys tuhle těžkou situaci ustála a třeba se najde lepší tatínek, než je ten biologický :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
AngelikaO
4440
18.11.13 16:57

Zakladatelko,
ja jsem zivy dukaz toho, ze se da vyrust s nahradnim otcem jako s vlastnim. Kdyzmi byl rok, mamka se rozvedla(muj biootec mamu bil)a nasla nam jineho-meho opravdoveho tatu, od 1.roku se o me staral jako o vlastni, svyho biootce jsem videla poprve v 16ti, a stejne zjistila, ze nestal za nic.
Svyho „pravyho“tatu miluju a jsem mu vdecna za to, jak me s mamou vychoval(mimochodem tatka mel z manzelstvi pred mou mamkou dceru, se kterou se moc nestykal-bejvala to zakazovala a stvala holku proti nemu, tak to vzdal a mel jen me, i kdyz ne vlastni)
Vubec nelituju, ze biootce krome vzhledu, neznam, mam totiz toho nejlepsiho na svete!!! :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
vlasatá
188
18.11.13 21:09

Super mamčo, je mi líto co tě potkala, ale hlavu vzhůru! Ze začátku se zdá vše černé, neboj, čas jizvy zahojí. Možná je to otřepaný přísloví, ale 100% pravdivý a funguje.

Mám hodně kamarádek co vyrůstaly jenom s mámou a nijak je to nepoznamenalo ba naopak, jsou nejlepšími kamarádkami :) Tvoje malá potřebuje lásku, oporu, pohlazení, cítit, že je v bezpečí a to jí všechno můžeš dát i ty sama, tak pryč s negativními myšlenkami. Jsi přece Super mamča, ne :kytka:

A věřím, že časem, dříve nebo později, najdeš partnera, který bude mít rád tebe i tvojí holčičku :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Petík K
5162
20.11.13 12:58

Ahojky mě je to moc líto ale četla jsem slogan který je podle mě pravdivý sice si nepamatuji jak zněl ale smysl měl takový : Největší pomsta jakou můžeš udělat ženský která ti přebere chlapa, je taková že jí ho ponecháš, protože takovýhle debílek to udělá znovu.
přeji hodně štěstí do nového života a ber to tak že když nejde o život jde o h.vno takže bud ráda že máš zdravou holčičku a ta že má báječnou maminku nic víc k životu nepotřebuje :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
deeni
457
21.11.13 12:05

Jsem taky takovou dcerou. Táta se na mámu vykašlal když jsem byla mimino, bral si mě pak občas na víkendy, najednou v mých 10ti letech jak když utne a nezájem. Moje mamka si našla přítele když mi bylo cca 8 let. To je pro mě táta!!! Staral se o mě, máme skvělý vztah, vedl mě k oltáři. :-) A to je mu jen o 12 let víc než mě :) Buď klidná a hledej někoho kdo tě bude milovat i s tvoji dcerou :) Mě to nijak nepoznamenalo, že jsem nežila se svým biologickým tátou. Jo a teď poslední 2 roky se můj pravý otec začal ozývat a snaží se vše dohnat. Marně. Pro mě je to jako nějaký známý, kterého ráda uvidím na kafe, nic víc :) Držím palce :)

  • načítám...
  • Zmínit
lucininka
5
12.12.13 02:44

Proč psát negativní komentář…takovou životní zkušenost v dnešní i o pár let zpátky námi zažité doběá každý třetí v uvozovkách. Když mi bylo náct..představovala jsem si jak budu mít úžasnou rodinu. Dvě děti a mužskýho co pro ně bude dýchat. ÚSměvý…hloupá, blbá a nezkušená životem sem ve dvaceti porodila prvního syna…mužskej k ničemu…ale. to já hluchá a slepá nepoznala…o 16 měsícu později se mi narodil druhý syn…myslela jsem že když se s otcem našich dětí přestěhuju…že to bude lepši…OMYL…k ničemu to nevedlo…!!!Po pár měsících útrap..breku…lhaní…jsem sebrala kluky…zažadala soud o svěření do péče a vrátila se domů. Měla jsem se líp…než s chlapem..ANO nepoznali do dnes svého tátu…100%jim chyběl…ale snažila jsem se žít tak abych jim to nějak vynahradila( alespoň částečně).Pokusy přivíst domů mužskýho aby byl tátou ztroskotaly…:-( až když bylo synům 9 a7 let našla jsem mužkýho pro život…má kluky rád..dá jim první poslední…ale nikdy to nebude biologický otec…ta vazba tam chybí…synové jsou si toho vědomi..děti nejsou. hloupé… a jediná autorita doma jsem pro ně já. Dnes je synům 17 a 16 let…a před 11 měsíci jim přibil sourozenec…mrzí mě…že neprožili tu otcovskou lásku…co dneska prožívá ten náš. benjaminek…lásku, obejmutí, úsměv, pohlazení…a hlavně to slovo..které tak často vyslovuje TÁTA…to je zas můj příběh…chtěla jsem říct…a napsatdržím palečky v životě…neztrácet naději…a dát dítku tu největší lásku…kterou máma může dát…hlavně nedávejteužskýmu přednost před dítkem…TŘEBA, KDYŽ SE BUDETE dobře koukat…vyberete si toho zprávnýho partnera pro život…který to vinahradí i vašemu dítěti…ale musíte dobře vybrat. Přeji hodně štěstí v životě. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Lenny0
1010
12.12.13 18:36

Přítel tyhle věci s malou nedělá. Proto taky píšu tento deníček.

A proč ty věci nedělá?

Příspěvek upraven 12.12.13 v 18:37

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář