IVF - jak to probihalo u me

Zdravim vsechny snazilky,
uz delsi dobu jsem se chystala sem neco o IVF napsat a ted vidim, ze je to dokonce aktualni tema, tak to udelam hned.
A hned na zacatek povzbuzujici zprava - na prelomu srpna/zari 2005 jsem podstoupila sve prvni IVF a uz zive diskutuju v tehulkovskem denicku, cekame dvojcatka nekdy v druhe pulce kvetna.
Nejdrive jsem mela smulu, tedy na doktorku. Kdyz jsem se ve 28 letech rozhodla, ze s manzelem chceme mit dite, vy:,–(ila mi doktorka antikoncepci, prolistovala mou kartu, poslala me na 1 ultrazvuk a sdelila mi, ze mam nepravidelnou menstruaci, ze asi pokazde neovuluji a ze mi je skoro 30, tak at nepocitam, ze otehotnim nejak snadno. Rekla mi, at si merim bazalni teploty a tim to pro ni haslu. Nekdy pri dalsi kontrole jeste dodala, ze zazraky nedelaji, tak co bych chtela. Neudelala mi ani hormonalni testy, testy na prokazani ovulace, proste vubec nic.
Nastesti mam kamarada lekare a ten mi zaridil konzultaci v uplne jinem meste u sve zname. Ta mi rekla, jake testy by mi meli udelat, jake prasky resi moje problemy atd. Takze jasny signal, ze moje doktorka je neschopna a musim se poohlednout po jine.
Novou doktorku mi nastesti shodou okolnosti doporucila moje spoluzacka z gymplu. Moje doktorka drive pracovala v Gestu a hned pri prvni navsteve mi rekla o vsech testech, ktere provedeme a dala mi leky - proste udelala vsechno, co podle „konzultaci“ doktorky melo byt udelano. Takze hura, mam schopneho gynekologa!
A pak uz to jelo jak po masle. Kazdy mesic mi delala pred ovulaci ultrazvuk, takze jsme presne vedeli, kdy na mimcu pracovat. Kdyz to neslo asi 3/4 roku, vysetrili jsme i manzela, jeste to chvili zkouseli, ale pak nas hned pani doktorka poslala do Gestu, abychom se zbytecne netrapili.
V Gestu nejdrive zkouseli inseminace- byli jsme trikrat, ale ani jednou to nevyslo. Rekli mi, ze vzhledek k nasim nalezum je to na IVF. Peclive jsme to naplanovali tak, abych si byla jista, ze budu moct zustat jakkoliv dlouho doma, ze nebudeme ve stresu atd. Takze jsme to naplanovali na srpen. Taky se musi pocitat s tim, ze cca mesic trva schvaleni ze strany pojistovny, takze je dobre vyplnit si papiry dostatecne dopredu.
Co se moji pripravy na IVF tyce, tak jsem nedelala nic jineho nez to, co celou dobu, kdy jsme se pokouseli. To znamena, ze jsem nekolik mesicu brala kyselinu listovou a taky poctive kazdodenne cvicila nekolik zakladnich cviku podle pani Mojzisove. Protoze se mi casto blokuje panev, zacala jsem na jare take chodit pravidelne jednou tydne ke kvalitni maserce - pokazde me masirovala, zkontrolovala, jak cvicim a pripadne me odblokovala, pokud bylo potreba. Plati, ze kdyz cvicite, neblokuje se panev tolik. Cviceni podle pani Mojzisove pomaha posilovat svaly panevniho dna a prokrvuje delohu, takze je to idealni na podporeni uhnizdeni oplozeneho vajicka v deloze. Jenom tak mimochodem, cvicim tyto cviky i nadale, zhruba od 3. tydne tehotenstvi, protoze jsou i dobrou pripravou na porod.
V pulce srpna jsem si zacala sama pichat injekce, myslim, ze se to jmenuje Gonal. Nejdrive jsem mela strach, tak jsem chtela, aby mi je pichal manzel, ale napodruhe jsem to uz vyzkousela sama a bylo to v pohode. Ujistuju vas, ze to neni vubec bolestive a kdyz se pichate samy, je to prijemnejsi nez od sestry. Idealni je jehlu vbodnout prudkym pohybem, proste zadne stourani.
Musela jsem chodit snad obden na kontrolu do Gestu, kde sledovali ultrazvukem, jak mi rostou vajicka, podle toho delaji dalsi plan injekci. Kolem 9. dne mi pak pichali nejake doplnujici injekce.
Kdyz jsou vajicka spravne velka, tak cca 30 hodin pred planovanym odberem se picha jeste nejaky hormon, jmenovalo se to myslim Pregnyl, ten slouzi k tomu, ze doktori vedi, za kolik hodin presne se vajicka uvolni a budou chtit zacit odchazet vejcovody. Tesne predtim vam provedou odber vajicek.
Do odberu vajicek jsem chodila normalne do prace, i kdyz musim priznat, ze ke konci, jak se vajecniky plnily a zvetsovali, uz me bolelo bricho, zejmena pri vstavani ze zidle. Dobra zprava ale je, ze to byla ta nejneprijemnejsi cast celeho IVF a nic horsiho vas uz neceka (az na zklamani z toho, ze to nevyslo, ktere ja jsem nastesti nezazila a vsem preju, aby to vyslo napoprve).
Jsme tedy u odberu vajicek - ten se dela v celkove narkoze, po cca 2 hodinach me pustili domu, musel pro me prijet manzel. Pak se vajicka, pokud se nejaka zrala podari odebrat (bohuzel nikdy nevite, jak to dopadne), oplodnuji a kultivuji. My jsme meli prodlouzenou petidenni kultivaci. Ode dne odberu vajicek jsem lezela, opravdu striktne jsem nechodila ven, aby se mi vajecniky daly do poradku (museji se z te davky hormonu vzpamatovat a pomalu se zase zmensuji do normalu). Taky mi doporucili pit 3 litry tekutiny denne, ne cerny caj a kavu, pomaha to vajecnikum dostat se do normalu a vyhnete se tim pripadnym komplikacim (neco jako hyperstimulacni syndrom). Ty 3 litry jsem opravdu pila a jsem presvedcena, ze mi to hodne pomohlo.
Podle toho, jak embria (za pripadne spatne i se omlouvam) rostla, mi z centra vzdy davali vedet, jestli uz pujdu na transfer embbrii nebo mam volat dalsi den. Vyslo nam to na sesty den. Meli jsme stesti, dve nam schovali na transfer a jeste jich mame 5 zamrazenych.
Transfer je prijemnejsi nez normalni gynekologicke vysetreni, takze neni vubec potreba se obavat. Navic cca 1 hodinu pred nim mi dali Diazepam na uklidneni, takze jsem byla tezce vysmata. U transferu byl pritomen doktor, embriolog a sestra. Embriolog prinesl ta spravna (doufam )embria, ukazali mi je na obrazovce, jak je nasavaji do tenkeho katetru (tenka sklenena tycinka, kterou se provadel i odber vajicek). Pak embrioolog odesel, doktor mi je „tam soupnul“, ukazal znovu na obrazovce, ze katetr je prazdny, a tedy embria jsou tam, kde maji byt, a nechali me asi 1,5 hodiny lezet a spat (to jde po tom Diazepamu dost snadno). Pak uz si me manzel zase vyzvednul a odvezl domu.
Rekli mi, ze po transferu mam dodrzovat jeden tyden klidovy rezim jako pri odeznivajici chripce, druhy tyden uz ne tak prisne, ale nenosit nic tezkeho atd. Musim rict, ze prvni dva tydny jsem opravdu poctive lezela, chodila jsem jenom po byte v pripade potreby, tj. na toaletu, do koupelny, do kuchyne pro jidlo. Jinak opravdu nic.
Ode dne transferu embrii mi doporucili brat vitaminy pro tehotne a taky se berou hormony - Utrogestan, ten se pak bere celych prvnich 12 tydnu tehotestvi.
Na kontrolu, jestli to vyslo, jsem sla po 20 dnech. Samozrejme uz asi 10. den jsem si delala test a mela jsem radost, protoze tam byla druha carka, i kdyz hodne slaba.
Byla jsem sice nadale na neschopence, ale mela jsem vychazky 2 hodiny dopoledne a 2 odpoledne, ale chodila jsem od tretiho tydne jenom tak na pul hodiny na nakup a zpatky, pricemz nakup opravdu lehky a do batuzku.
20. den mi potvrdili, ze se mi chytla obe embria. Porad jsem se o ne bala, ale nastesti to tak zatim zustalo. Po 5. tydnu me poslali zpatky k moji pani doktorce, bylo to po tom, co uz na ultrazvuku byla videt srdecni akce.
Celkove jsem na neschopence byla asi 9 tydnu a upozornuju, ze me pustili do prace jenom diky tomu, ze se citim dobre a hlavne muzu pracovat z domova. Jinak samozrejme rikali, ze neni idealni jezdit hromadnou dopravou a byt v praci ve velkem kolektivu, protoze clovek muze neco chytit a v prvnim trimestru je to obzvlast nebezpecne.

Doporucuju vsem, aby s tou neschopenkou opravu pocitali a nechvatali do prace, tam ted chodim jen dvakrat tydne a je tam opravdu stres, uz jenom to, ze se vas porad vsichni vyptavaji, jak se citite atd.
Jinak, pokud jste to precetli cele (a mate za to muj obdiv), je vam nyni jasne, ze krome cviceni podle pani Mojzisove a snaha vyvarovat se stresu jsem nedelala vubec zadne specialni pripravy.
V praci jsem to nahlasila predem, aby take mohli pocitat s tim, ze budu dlouho na neschopence. A musim rict, ze me vsichni strasne podporili a drzeli mi palce, mam asi stesti na velice slusneho zamestnavatele a prima lidi.
A jeste bych dodala, ze jsem samozrejme byla pred IVF vyklepana, zvlast kdyz na emiminu byly same spise negativni zpravy, jak to lidem nevychazi a zadne konkretni informace. Ale ve skutecnosti, jakmile jsem zacala s injekcema, se mi strasne ulevilo a rekla jsem si - tak a ted se tim zabyvaji doktori, je to hlavne na nich, tak to prece musi vyjit. V dobe, kdy jsme se jenom pokouseli a vysledky byly porad nejiste a nevychazelo to, jsem z toho byla mnohem nervoznejsi a byl to daleko vetsi stres nez IVF a cekani, jak to dopadlo. (A asi bych mela taky rict, ze ja tedy nejsem vubec zadny klidas, naopak jsem clovek, ktery je schopen se vystresovat i sam, vsichni mi celej zivot rikaji, at neplasim a zklidnim se.)

Doufam, ze jsem vam svymi informacemi trosku pomohla pripravit se psychicky na prvni IVF a trosku vas uklidnila. Drzim vam vsem palce a moc bych vam prala, aby vam to take vyslo napoprve. A pokud ne, neztracejte nadeji. Hlavni je, ze uz se vami nekdo skutecne zabyva a problem je v reseni.
Hodne stesti a doufam, ze v profilu na mne pripadne najdete i adresu, klidne se ozvete, kdybyste mely konkretni dotaz, rada se s vami podelim o sve zkusenosti.
 Lucka2