Jak k nám přišel Mikuláš

A od té doby nám dělá jen samou radost. Bylo 12. 11., měla jsem dva dny po termínu a ráno, když jsem se vzbudila a šla se vyčůrat, tak jsem si všimla, že ze mě začíná vytékat něco narůžovělého, tak jsem si říkala, no konečně se něco začíná dít.

Porod Mikuláška 022.JPG

Osprchla jsem se a vyrazila na kontrolu do porodnice, kde jsem se už chtěla domluvit na vyvolání, protože malý byl odhadovaný na macíčka, tak jsem to už nechtěla zbytečně natahovat. Při kontrole bylo vše ok, žádné kontrakce a Dr. řekl, že vevnitř je všechno nachystané, že to může začít kdykoliv a že myslí, že přes víkend porodím, pokud ne, v pondělí v 7:00 nástup na vyvolání. Vyšla jsem z nemocnice, došla k autu a koukám, dostala jsem pokutu, do prčic, stála jsem v zákazu zastavení, ale zaparkovat tam byl vždycky nadlidský výkon.

Dojela jsem domů, něco poklidila, uvařila a odpoledne se stavila moje mamka na kafčo, tak jsem kecaly a sem tam mě píchlo v zádech, ale jinak nic. Odpoledne dojel přítel z práce, tak jsem s ním zajela zaplatit pokutu. Policajtka mě ještě sprdla, jak to, že řídím, když mám za chvilku rodit, dala mi dvě stovky pokutu a udělala tytyty :-) Dojeli jsme domů a dala jsem si sprchu, ale záda mě nepřestávala bolet, tak jsem si říkala, že v noci nebo druhý den už stopro pojedeme a sedla jsem si k počítači a skypovala s kamarádkou z Holandska.

Bolesti začínaly být pořád častější, ale nic děsného jako u MS, tak jsem si šla dát znovu sprchu a když neustávaly, raději jsem si udělala i klystýr, kdyby náhodou :-) Bylo asi 21:00, ukončila jsem hovor s kamarádkou s tím, že se mi už blbě sedí a že se raději nachystám. Bolesti byly už celkem často, nijak jsem je neměřila, ale zdálo se mi, že na to, jak často mě to chytá, že to bolí málo. Za chvilku mi psala kamarádka, ať už raději jedu, že druhé mimčo bývá fofr, tak jsem se raději začala s přítelem vypravovat a než jsme sjeli výtahem, tak už na mě ve vchodě přišla kontrakce, že jsem musela stát a vydýchavat, bylo 22:00.

Po cestě do porodky jsem měla pocit, že už mě to tlačí na velkou, říkám si, že to není ještě možné, ale kontrakce už začínaly být hodně intenzivní a po krátké době. Došli jsme na příjem, asistentka mě prohlédla, odstranila zbytek hlenu s tím, že jsem otevřená na 5 cm a že natočíme monitor a mezitím mě dá do kapačky antibiotika(měla jsem pozitivní nález), zatímco mi kapala kapačka a břicho jsme měla na monitoru, tak už mě to začalo opravdu bolet a při každé kontrakci jsem lezla z křesla. Asistentka se mě ptala, jestli už mám tlaky na konečník, tak říkám, že už ano a jestli to bude kapat ještě dlouho, prý že ne.

Za cca 10 minut bylo vykapáno a šli jsme na sál s tím, ať mi přítel vezme věci do auta. Jak se vrátí, píchnou vodu a porodíme. Tak jsem se ještě dobelhala na chodbu, vrazila mu věci s tím, ať pohne nebo se rozsypu, vrátila jsem se na sál. Nechtěli mě dávat ani do boxu, protože u prvního mi nevyšla sama placenta, tak kdyby se to náhodou stalo znovu, ať mě nemusí nikam převážet. Vylezla jsem na kozu a došel přítel. Lehla jsem si a PA mi píchla vodu, v tu ranu jsem myslela, že je po mě, jak se malý dral ven. Po dvou zatlačeních byla venku hlavička a na další už byl venku celý, 22:53 a bylo po porodu. Bez nástřihu, bez natržení. Malý měl 49 cm a 3940 g a byl nádherný.

Celou dobu jsem se těšila, jak mě bude přítel uklidňovat a litovat, jak musíme trpět, než ty naše zlatíčka přivedeme na svět a teď jsem mu předvedla tohle. 20 minut hnusných bolestí, u kterých vlastně ani nebyl (jak jsem seděla na tom monitoru) a pak 10 minut na sále než jsem malého vytlačila :-)

Mikulášek je naše zlatíčko, které moc milujeme!

Sledovat eMimino.cz

načítám...

Přečtěte si také

Ze školky mi ho zase poslali domů s rýmou. V práci už nevím, co říct

Anonymní
11.11.26
126

Syna jsem po týdnu doma odvedla do školky a za dvě hodiny si pro něj jela znovu. Chápu, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Jen už nevím, kdy je dost zdravý na návrat a jak mám další nepřítomnost...

“Macinka má pravdu,” rýpl si dneska manžel. Zapomněl, že jsem taky hrála hokej?

Anonymní
11.11.26
101

Žijeme v době, kdy se o rovnoprávnosti a svobodě volby mluví na každém rohu, ale jakmile přijdete domů za zavřené dveře, často zjistíte, že pod moderním nátěrem se ukrývají názory staré jako...

„Mami, na řízení už jsi moc stará,“ slýchám od dětí. Chtějí mi vzít klíče

Anonymní
11.11.26
132

„Mami, myslím, že bys už neměla řídit. V tvém věku je to nebezpečné.“ Tohle mi oznámil můj vlastní syn u nedělního oběda, jako by mi právě sděloval, že mám vysoký tlak. Je mi 67 let, řidičský...

Chtěla jsem pomoct dceři po rozvodu. Dnes bych nejraději vyhodila ji i psa

Anonymní
11.11.26
169

„Jestli nám vezmeš Jonatána, už k tobě nikdy nepřijdu!“ vykřikla na mě moje jedenáctiletá vnučka a zabouchla dveře svého pokoje. Stála jsem na chodbě, pod nohama měla další chomáč psích chlupů a v...

Manžel chce pro syna gympl. Já hlavně chci, aby se nebál říct, co chce on

Anonymní
11.11.26
105

Ještě jsme nenavštívili jedinou střední školu a už se kvůli jejich výběru doma hádáme. Manžel počítá s gymnáziem, já bych synovi ráda nechala prostor i pro průmyslovku, která ho zaujala. Jenže...

S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná

Anonymní
10.11.26
1154

Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....

Na Vánoce bude s manželkou. Já zase čekám, jestli mi vůbec napíše

Anonymní
10.11.26
933

Čekají mě druhé Vánoce ve vztahu se ženatým mužem. Loni jsem si namlouvala, že ty další už prožiju jinak. Letos pro něj mám koupený dárek a znovu poslouchám, proč se přes svátky skoro neuvidíme....

Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?

Anonymní
10.11.26
719

Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....

Odmítli jsme dům, který nám tchyně vybrala. Vyhodila nás na dlažbu

Anonymní
10.11.26
1297

Odstěhovat se k rodičům nebo prarodičům sice zní jako skvělý finanční plán, jak nastartovat rodinný rozpočet, ale málokdy to končí idylicky. Vlastní střecha nad hlavou a svoboda jsou sice k...

Vyhoření: Mám všechno, co jsem v životě chtěla. A nebo ne?

Anonymní
10.11.26
619

Každý den žijeme v iluzi, že život má nějaký předepsaný scénář. Splníte položky na seznamu – fajn manžel, dvě děti, práce z domova – a čekáte, že se dostaví pocit naplnění a štěstí. Místo toho se...

Přidat deníček