Jak Štěpánek na svět přišel

Konečně jsem se k tomu skoro po roce dostala. Píšu to hlavně pro sebe, abych nezapomněla. Porod našeho prvního syna. Narodil se 25.4.2014 v 16:27. Měl 49 cm a 2950 g.

Tak pěkně popořadě. S manželem jsme si někdy v půlce léta 2013 řekli, že už by jsme oba chtěli miminko. Ani jeden jsme asi nečekali, že to přijde tak rychle. Srpen 2013 byl osudným. :-) Užívali jsme si léto, já hodně běhala a „trénovala“ na další ročník We run Prague. Manžel se rozhodl běžet tentokrát taky a já za ním nechtěla zůstat moc pozadu.

Naši přátelé si ho dobíral, že budu rychlejší. Asi bych byla, ale běželo se mi hodně špatně, půlku závodu mě strašně píchalo v břiše. Už to mi bylo trošku divné, protože 10 km jsem běhala úplně běžně a v pohodě. No myslela jsem si, že brzo přijde menstruace a je to tím. Nechala jsem to být. Zpoždění jsem mívala, takže těch pár dní jsem nějak neřešila.

No a pak další týden nic. Nedalo mi to a udělala jsem si test. Byla tam jen jedna čárka. No asi za dvě hodiny mi to nedalo a já na test mrkla znovu. Byl tam duch. Počkala jsem ještě dva dny a udělala test znovu, mezitím jsem volala doktorovi, abych mohla přijít na kontrolu. On měl ale dovolenou a my jeli další týden do Chorvatska, takže jsem se objednala až za 14 dní.

Manželovi jsem to oznámila. Měl radost, ale ještě byl takový rozpačitý, dokud to nebylo potvrzené. Malý brouček byl tedy s námi i u moře. V úterý 17.9.2013 doktor potvrdil těhotenství a že vše je, jak má být. Objednal mě zase za 3 týdny na další kontrolu.

Těhotenství probíhalo úplně pohodově. Ke konci jsem měla akorát pozitivní test na streptokoka. Přibrala jsem jen 12 kilo. Chodila jsem do práce, nakupovala na prcka, zjistili jsme, že budem mít chlapečka a moc jsme se na něj těšili. Na mateřskou jsem šla 8 týdnů před porodem. Termín jsem měla 14.5.2014.

Den před porodem (čtvrtek)bylo nádherně, celé odpoledne jsme byli na zahradě. Grilovali a s manželem si dělali srandičky, jak nesmím porodit v pátek, že by pak musel celý víkend slavit. Šli jsme v pohodě spát. Ráno před 5 hodinou, než manžel vstával do práce, mě vzbudilo nějaké lupnutí a cítila jsem trošku vlhko. Říkala jsem si, co to je, ale na počůrání to nevypadalo. Dala jsem si poporodní vložku do kalhotek, aby kdyžtak v nemocnici mohli udělat test na plodovou vodu, a šla jsem si zase lehnout, že počkám, co bude dál.

Manžel odjel do práce. Domů to má 10 minut cesty a do nemocnice taky. Četla jsem si na netu, jak to je s tou vodou, ale psali, že když je pozitivní streptokok, že by porod měl být kvůli riziku infekce vyvolán rychleji než normálně. Tak jsem zavolala manželovi, že bychom radši měli jet.

7:30 V nemocnici porodní asistentka udělala test na plodovou vodu, ale jelikož ta moje vložka měla trošku modrou výplň, tak si nebyla úplně jistá. Dala mi jejich a šla jsem na monitor. Přišla jiná PA a ptá se mě, jestli ze mě ta plodovka pořád vytéká. Říkám, že když ležím, tak ne, a ona na mě arogantně, že teda budu muset asi skákat. No to mě smích přešel a modlila se, ať ji nemám u porodu. Pak mě už tedy přijali a že za mnou přijde doktor.

No přišel úžasný PAN DOKTOR, všechno mi vysvětlil a vzal mě na ultrazvuk. Řekl mi, že kvůli tomu streptokokovi bych měla do 12 hodin porodit. Zavedl mi tabletu na vyvolání, dali mě ba porodní box a dovedli manžela. Manžel musel ještě do práce tak zase odjel. Já ležela a psala si se ségrou. Bolesti byly zatím jen jako u MS. Přišla mi sestra dát kapačku s ATB. No a pak už se v pkolí ozývaly jiné rodící maminky a miminka a mně začalo docházet, že jde do tuhého.

Museli mě převézt na chvilku na jiný box, protože potřebovali místo pro další rodičku. Tak jsem byla s další maminkou na jiném pokoji. Ona už byla asi dál, protože už jí kontrakce dávaly zabrat, a já si v duchu říkala, jak to asi bude bolet a co mě čeká. Z „mého“ boxu se ozvalo dvakrát nějaké zakřičení a pak pláč miminka. PA mě za chvíli stěhovala zpátky. A já jí říkala, že to byla nějaká rychlovka. A ona, že až budu rodit posedmé, tak mi to půjde taky rychle. :-)

Pak mě připojili zase na monitor. Bolesti už začaly být větší, ale monitor kontrakce neukazoval. Přišel doktor, porušil mi vak blan, aby odtekla plodová voda. Přijel manžel, už jsem měla kontrakce tak po minutě. Od cca 13 hodin jsem byla ve sprše na balóně, tam mi bylo teplo, tak jsem šla ven. Tam to bylo hrozné, tak jsem šla zase do sprchy.

Bylo mi strašně líto manžela. Chudák nevěděl, jak mi má pomoci.

Pak přišla PA, že mi zase udělají monitor. To už byla s bolestmi fakt hrůza a já myslela, že už to nezvládnu. Slyšeli jsme od vedle strašný křik, který trval hooodně dlouho. Přišla PA a dala mi další ATB. A řekla, že za chvíli už půjdeme na kozu. Dala mi mezi nohy takovou krychli a říkala, že když se mi bude chtít tlačit, ať klidně tlačím.

Za chvíli přišla a s manželem mi pomohli na kozu. Manžel odešel. Nechtěl být u samotného tlačení a já byla v tu chvíli i ráda. Přišel i doktor a dětská sestra. Nevím přesně, kolik lidí tam bylo. Jen vím, že doktor stál opřený o zeď a čekal, kdyby asi nastaly nějaké komplikace. Pak mi PA řekla, jak mám při každé kontrakci tlačit. Čekali jsme tedy na kontrakce a asi po třetí kontrakci mi dali oxytocin a já mohla tlačit, jak to šlo.

Přišlo mi to jako strašně dlouhá doba a myslela jsem, že to nezvládnu. Ale asi to byly tak 3 zatlačení a malý byl venku. I manžel říkal, že na té chodbě byl chvíli, pak slyšel plakat miminko a hned pro něj přišla sestra, ať jde vážit atd.

Jen si pamatuji, že mi PA říkala, že už je venku hlavička, a já ještě myslela, jak moc budu muset tlačit, a ona už se mě ptala, jestli chci malého na břicho. Byl tak krásný. Já plakala a říkala mu, že je náš milášek. Manžel ho šel umýt a zvážit a já mezitím porodila placentu. Doktor mi udělal tři vnitřní stehy. Věřím, že bez nástřihu jsem díky Ani-ballu.

A pak jsme leželi s malým asi 2 hodiny v posteli na porodním boxu a kochali jsme se. Byl tak krásný a tak maličký. Krásně se přisál. Pak nás převezli na šestinedělí a my už jsme se sžívali a těšili se domů.

Porod tedy trval kolem 8 hodin a asi po měsíci jsem si říkala, že klidně zvládnu další.

Děkuji všem, kteří dočetli až do konce.

Sledovat eMimino.cz

načítám...

Přečtěte si také

„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti

Anonymní
15.07.26
998

Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...

Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím

Anonymní
15.07.26
587

Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...

Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících

Anonymní
15.07.26
1008

Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...

Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku

Anonymní
15.07.26
449

Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...

Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let

Amsetka
15.07.26
278

Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?

Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu

Anonymní
14.07.26
18793

Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.

Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii

Anonymní
14.07.26
2487

Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...

Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži

Anonymní
14.07.26
2706

Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...

Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka

Anonymní
14.07.26
2446

Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...

Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku

Anonymní
14.07.26
1633

Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....

Přidat deníček