Jeden špatný krok...

Jak to špatně začalo, ale nakonec to snad spěje ke zdárnému konci.

Noha škobrtne… Ozve se obří křupnutí a pak… Pak už nevím. Jen, že to hodně bolí. Jen že sedím pod schody, ačkoli jsem ještě před chvilkou byla v polovině schodiště. A taky to, že naříkám. Nejde mi to ovlivnit. Prostě brečím jako malá holka. Nemůžu se zvednout… A říkám si - „Je to v hajzlu,“ (útlocitní prominou ten výraz).

To je tak, když jsem se rozhodla, že s devítiměsíčním synem navštívím rodiče. Odjela jsem tedy k nim domů - bydlí od nás 200 km. A hned druhý den jsme si byli vyzvednout babičku v práci. Syn usnul - naštěstí (!). Před půl třetí volal taťka, že jede pro nákup. Mamka má v kanceláři asi tři narvaný tašky - chlapečkovi se přece musí nakoupit dostatek dobrot, aby náhodou nestrádal. :) Tak dvě čapnu a v závěsu za mamkou scházíme schodiště směrem k parkovišti. A najednou to bylo. Ani nechci domýšlet, co by bylo, kdyby syn nespal a já šla s ním na ruce…

Místo toho, aby táta jel s nákupem domů, odvezl mě na pohotovost. Pohotovost v Mostě není zrovna nic veselého, přehazují si vás tam jako horký brambor, ale nakonec se usnesou, že vzhledem k otoku a tmavě modré modřině bude asi nejlepší rentgen. Kupodivu.

Po hodině si mě zavolala doktorka do ordinace a oznámila mi, že mám zlomeninu vnějšího kotníku. Že se mi odlomil hraniční kus kosti - tomu mám rozumět tak, že kdyby se odlomil jen o kousek větší, musela bych na operaci.

Snažím se ovládnout, ale propukám v hysterický pláč - čert vem nohu, ale co bude s prckem? Jak se o něj postarám, když budu mít nechodící sádru. Doktorka se snaží být milá. Ale nedá se nic dělat. Sádra nechodící a na čtyři týdny. Víc si povědět nestačíme - na autodromu v Mostě se totiž jezdí závody motorek a vezou tam zraněnou motorkářku - dostala motorkou do hlavy…

„Tak vidíte, mohla jste dopadnout hůř!“ uzavírá doktorka a posílá mě na sádrovnu. Co na to říct.

Sestřička na sádrovně mi kvůli velkému otoku musí udělat nejprve dlahu.

„Tak si na šest týdnů odpočinete!“ usmívá se vesele. Já se nebavím.

„Šest?! Ale paní doktorka říkala čtyři!“ bráním se.

Sestřička se diví a nakonec to uzavře se slovy, že paní doktorka je moc hodná a nechtěla mě děsit. Super. Ještě mi ukáže, jak si píchat injekce (jinak vám hrozí trombóza!) a jedeme domů.

S třesoucíma se rukama volám mužovi. Pracuje u soukromníka v Praze. Dojíždí denně hodinu do práce a hodinu z práce. A vzít si volno? Neexistuje. Vždyť má teď sám na starosti pět projektů, které se musí neprodleně odevzdávat. Co teď?

První tři dny probrečím. Syn nechápe, proč si s ním maminka nehraje a pořád jenom sedí na křesle a brečí. A proč ho pořád všichni odhánějí od té bílé věci, co má mamka na noze, když by ho zrovna tak moc zajímala. Jenže kdykoli se mi o nohu opře, bolí to jako čert. A po třech dnech dotočit sádru. A je to. Definitivní.

Co teď? Mamka si bere nenahlášenou dovolenou. Tři dny je s námi doma a stará se o Tadeáška i o mě. A já pořád přemýšlím, co s tím. V pátek přijíždí muž - mluvil se šéfem a bude ho šetřit. Bude moc jezdit dřív domů a nepracovat tak hodně jako teď - volno mu ale opravdu dát nemůže. To by mělo následky.

A tak to zkoušíme na Facebooku - třeba má někdo z našich kamarádů volno a mohl by nám pomoct. A vážně - hned první týden doma k nám přijede kamarádka a je tam s námi od pondělka až do pátku. Chodí se synem ven, nosí mi ho k přebalení, krmení, jídlu… A je to fajn. Jenže se blíží pátek - kamarádka bude muset odjet a já nevím, co dál.

Jak se říká - v nouzi člověk pozná přátele. Za ten měsíc a kousek se nám tu vystřídalo už pět lidí. A dvě úžasné kamarádky, které mají samy malé děti, nám kloučka hlídají v Praze, když je nejhůř. Muž ho tam ráno odveze a večer zase přiveze zpátky.

Muž je už úplně vyřízenej. Vozí dítě sem - tam… Chůvy sem - tam… Vaří, uklízí, nakupuje… A já se snažím alespoň maličko občas s něčím pomoct. Jenže si začínám připadat dost k ničemu.

Po měsíci jsme dojeli na kontrolu v Příbrami. Rentgen ukázal, že noha ještě není v pořádku (sestřička na sádrovně měla očividně pravdu). Ortoped odmítl přidat k sádře podpatek - vzhledem k tříštivé zlomenině kotníku to nelze.

„Přijeďte si za čtrnáct dní. To už to snad budeme moct sundat!“ usmívá se na mě.

Přemýšlím, jestli je to dobrá nebo špatná zpráva. Dalších čtrnáct dní?

„A co pak?“ ptám se.

„Pak dostanete ortézu. Zhruba na tři až čtyři týdny bez došlapu. A rehabilitace! A to doufejte, že se to dorovná správně. Jinak vás ta operace stejně nemine!“

Jakože mi pořád hrozí operace? Zděsím se. Vysvětlím mu svojí situaci - mám malé dítě, které už téměř chodí. Potřebuje mámu a ne lazara, nešlo by to nějak urychlit?

„Vidíte. A právě proto, že potřebuje zdravou mámu, to urychlit nemůžeme!“ uzavírá.

Co se dá dělat. Takže zase shánět známé. Přemýšlela jsem i o chůvě - někom cizím, kdo by mi syna pohlídal. Ale bojím se, je přece ještě maličký. Co kdyby mu někdo třeba ubližoval? Ani by mi to neuměl říct.

Další variantou jsou soukromé jesle. Jenže abych nepřišla o rodičák, může tam syn trávit jen 46 hodin měsíčně. A to nic neřeší. Volám tedy na sociálku, jestli náhodou neexistuje nějaká výjimka pro matky, které se o své dítě objektivně starat nemohou. Paní mi vysvětlí, že ač je to politováníhodná situace, mám smůlu. Výjimky neexistují.

Jak jsem už říkala, naštěstí mám ve svém okolí úžasné lidi. Moji rodiče, tchyně (tady je hlavně ten problém, že ode všech bydlíme daleko). A to včetně kamarádů. Ale i ti jsou skvělí. A syn je hrdina, zvládá to lépe než já. Je velmi společenský a miluje rozruch. Rád je venku a díky tetám hlídačkám může chodit ven i teď, v době, kdy já jsem ráda, že si dojdu na záchod a osprchuju se.

Všem těm úžasným lidem v mém okolí patří obrovský dík. Nevím, co bych si bez vás počala. Jste opravdu úžasní kamarádi.

A mě čeká za týden další kontrola. A jen doufám, že se vše srovná, jak má, a nebudu muset na operaci. A že potom, za další tři týdny už budu ok a budu moc začít chodit jako dřív. Že mi nezůstanou žádné následky a že tedy celé ty dva měsíce k něčemu byly. Doufám… Uvidíme. :)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
ibuprofenka
778
30.9.15 05:54

Drzim pesti at jste brzy v poradku! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
jausenka
465
30.9.15 06:23

Soukrome jesle se do limitu 46hodin nepocitaji. Jinak drzim moc pesti at je noha brzo ok

  • načítám...
  • Zmínit
Rakosnicek1983
2880
30.9.15 08:18

Promiň, ale licis to jako nejakou katastrofu. Nemyslim si, ze je na škodu si dat oraz a jen at chlap pozna, co vse materska obnáší. A jak by mohli chuvy ubližovat diteti, kdyz byste byli vsichni tri doma spolu?

  • načítám...
  • Zmínit
Kiara28
4619
30.9.15 09:07

Presne vim jak se citis :hug: Uplne mi to pripomelo, jak jsem pred rokem a pul skoncila lezet v nemocnici na rizikovem tehu na udrzeni a pak jsem musela lezet doma skoro az do porodu. Nikdo z rodiny nezije bohuzel v CR. Zacla jsem rodit v 19tt :,( A co ted s dcerou ktera prave oslavila 2 roky a beze mne nebyla doted ani hodinu :nevim: To jsem teprve poznala kamaradky, bohuzel ne tak jako ty, ukazali se pekne sobecke, takze kdyz si mamka, ktera bydli 400km od nas vycerpala na hlidnani celou svoji zbylou dovolenou, cca 18 dnu, Vaneska musela na hlidani k „cizi pani“ Do toho ji manzel odplenkoval(nejak zapomel dat par krat plenu do auta a na spani a povedlo se :mrgreen: ) a jeste jsme se stehovali. Bylo to nejhorsi obdobi meho zivota. Je to hrozna bezmoc, kdyz se nemuzes postarat o sve dite, ktere tak moc potrebuje mamu, a hlavne nechape proc nemuzes :( @Rakosnicek1983 Takze podle me to katastrofa je, a poradna. Zazila jsi to nekdy? Bez mozne pomoci od rodiny? Aby si to chlap skusil, to je sice pekne receno, jen kdyz maka plus cela domacnost a dite, no to bych neprala ani nejhorsimu nepriteli :zed: Jako kdyby dostal tu dovcu a skusil si to co delavala bezne autorka, to bych jeste pochopila.. :roll:
Autorko, preji at ti to rychle utece a nejsi nijak omezena v peci o syna :kytka: A bacha priste na schody, pouzivej vytah :mrgreen:

Příspěvek upraven 30.09.15 v 09:11

  • načítám...
  • Zmínit
Nika079
1240
30.9.15 09:14

Teda, to si neumim představit a držím palce, ať se noha zahoji jak ma! Ja bych určitě zkusila nějakou chuvu nebo „babičku na hlídání“. V dnešní době internetu se tohle dá pořešit včetně recenzí. Hlavně hlavu vzhůru, není to na celý život! :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
vantili
283
30.9.15 09:25

Tak situace určitě nezáviděníhodná, ale upřímně řečeno si nedovedu představit, žes byla kvůli noze v sádře tak paralyzována. Já si onehdá vykloubila rameno, první dny byly (hlavně díky bolesti) opravdu krušné, bez jedné ruky si člověk zpočátku ani nezapne kalhoty :mrgreen:, ale postupem času jsem se naučila jakž takž fungovat. Poskakovat doma po jedné noze je jistě náročné, ale nemyslím že nemožné?

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka82
19094
30.9.15 09:27

Joo, tak tohle moc dobře znám - já si letos uštípla kus kotníku při cvičení, abych se jako dostala trochu zase do formy…naštěstí malému už byly v té době skoro dva roky tak jsem ho aspoň nemusela nosit a za pomoci babiček se to dalo zvládnout, každopádně chápu to zoufalství z celý situace - nám taťka pár dní potom, co jsem dostala taky nechodící sádru, odjel na týden pracovně do Prahy a pár dní po sundání sádry, když už jsem teda aspoň mohla na tu nohu došlapovat, zase na týdenní vojenské cvičení…líp jsem si to načasovat fakt nemohla! :-) Takže držím palce aby vše dobře dopadlo a zvládli jste to, taky si myslím že pan manžel aspoň docení a zjistí jak jste doma nepostradatelná:-) Taky jsem si říkala co bych dělala kdyby se mi to stalo o rok dřív když ještě nechodil…jak se říká všechno zlé je k něčemu dobré, chození na nočník jsme vytrénovali perfektně a chodil si ho i sám vylívat:-) Na rehabky jsem musela taky, ale chodila jsem ráno než šel do práce, naštěstí to má z domova kousek pěšky a může jít na 9. A sotva jsem trochu začala chodit ven, dostala jsem angínu…malého měla mami u sebe skoro týden, byla fakt zlatá (druhé babičce to jaksi nevyšlo se ani zastavit, a to máme obě ve stejném městě)! Malej to zvládl úžasně, pořád říkal že má máma bebí a musí nosit klacky a podával mi je.
S tou chůvou bych obavy neměla pokud by měla dobré reference, to bude možná jen z toho jestli jste četla teď - tuhle na to byl odkaz na e-miminu - o té co miminko bila někde v Americe nebo kde to bylo…ale taky jsem to pochopila tak že by se o něj starala u vás doma tudíž pod vaším dohledem, prostě byste seděla na židli a chůva se starala o dítě… takže hlavně klid, odpočívat a nesnažit se to urvat, asi tu zlomeninu máte horší než já!

  • načítám...
  • Zmínit
Tiger-lily
35438
30.9.15 09:27

:kytka: Pěkné poděkování, buď ráda, že kolem sebe takové fajn lidi máš

  • načítám...
  • Zmínit
Kaculatko
11750
30.9.15 09:33

Je mi te lito, neco podobneho bych nerada nekdy zazila. V okoli mate par super pratel a pomaha i rodina, to se proste musi ocenit :palec:
Ja jsem ted na rizikovem tehotenstvi, doma uz dve maly deti, doktori me zatim nechavaji a staram se normalne, desim se predstavy, ze bych musela treba na nekolik mesicu do nemocnice.
Drz se a kdyz uz to tak trva, tak preji, aby se kotnik dal do poradku bez operaci a vsechno to bylo brzy za vami. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Rakosnicek1983
2880
30.9.15 09:35

@Kiara28 komplikace to je, ale devítiměsíční nechodi, max obchází nabytek.Pro me noha v sádre neni nic trvalého a neopovazovala bych se rouhat tim, ze to mam tezke. Vazna nemoc je mnohem horsi a trvalejsi vec, proto nemam moc pochopeni „jen“ pro sadru na 6tydnu.Dite si holt musi na par tydnu zvyknout omezenejsim vycházkam treba, jinému režimu ci co ja vim, ale delat z toho tragedii? Podle me je noha mnohem min omezující nez zlomena ruka, doma muzes hopkat s berlou, takze rozhodne nemusis od rana do večera sedet na jednom miste, vycházky bych omezila (nevidim problem v tom, ze dite nebude denne x hodin venku-kdyz je nemocne, taky nechodi x dni ven a prezije).

Příspěvek upraven 30.09.15 v 09:37

  • načítám...
  • Zmínit
proseccino
555
30.9.15 09:56

Přeji brzké uzdravení :kytka:
@Rakosnicek1983 hopkat doma po jedné noze s nechodící sádrou? Měla jsem ji a opravdu to nejde, člověk potřebuju MINIMÁLNĚ dvě berle, ke konci s ortézou už třeba stačí jedna… A jít ven s kočárkem? V každé ruce jednu berli, do toho hopsat, protože opřít se nemůžete a ještě tlačit kočárek? 8o Nemožné… ano, jsou i vážnější nemoci, ale zlomená noha s nechodící sádrou omezí opravdu hodně, kor s malým dítětem :nevim:
ad zlomená ruka - omezuje daleko méně než noha, vyzkoušeno :cert: člověk si dojde normálně na záchod, je mobilní, může stát a chodit a nějak se o dítě starat, protože ho má pořád jak chytit, zvednout atd..

Příspěvek upraven 30.09.15 v 09:57

  • načítám...
  • Zmínit
Leenvecka
2254
30.9.15 10:07

Taky to nevidm jako uplnou tragedii, dite proste ven nepujde a max o vikendu s tatinkem a prinejhorsim se vzdycky da zaplatit chuva, ktera bude doma s ditetem takze se na to da i dohlidnout. Sama mam nazor, ze dite ma stravit bez matky noc do prvnych narozenin a do druhych ma byt schopny byt i bez maminky a rodicu tyden. Cim driv tim lip, pze kdyz se pak neco podobnyho stane tak to pro to dite neni nic narocnyho a bere to jako normalni vec, ze bude bez rodicu par dni.

  • načítám...
  • Zmínit
Katulinka88
65
30.9.15 10:08

@tamikuc to se pozná, kdo to zažil a kdo ne :) já jsem si taky říkala, že je to přece v pohodě - však co.. zlomená noha, žádné neštěstí :) ale s téměř chodícím dítětem (ano, synovi je deset a půl měsíce a už skoro chodí), které si myslí, že když ho volám, tak je to hra a nejlepší co může udělat je zdrhnout… Mno co říct :)
Dneska se jedeme podívat na jednu chůvu, tak uvidíme :)

  • načítám...
  • Zmínit
Katulinka88
65
30.9.15 10:09

@Leenvecka syn strávil u rodičů týden v létě, teď u nich byl opět na víkend… přes den jezdí občas k mojí kamarádce, která ho hlídá… tady vůbec nejde o to, že by z toho on měl trauma :) v zásadě totiž s tím, co píšeš, souhlasím.. čím dřív si zvyknou bez maminek, tím líp :)

Příspěvek upraven 30.09.15 v 10:41

  • načítám...
  • Zmínit
Katulinka88
65
30.9.15 10:10

@jausenka nepočítají? já jsem kvůli tomu volala přímo na úřad a tam mi řekli, že jakákoli instituce se počítá! :-O

  • načítám...
  • Zmínit
Katulinka88
65
30.9.15 10:18

@MarketMatej jo, to jsem si přesně říkala.. kdyby se to stalo dokud byl syn „ležák“ nebo za rok :D bohužel, načasování nikdy nebylo mou silnou stránkou :D :D

  • načítám...
  • Zmínit
sebaanez
1025
30.9.15 10:33

@Leenvecka Tak si ten svuj nazor nech 8)

  • načítám...
  • Zmínit
Rakosnicek1983
2880
30.9.15 10:53

@tamikuc ja nepsala, ze ma jit s berlou a kocarkem ven, ale ze se diky ni muze pohybovat doma. A fakt si myslim, ze je lepsi mit v sádre nohu, nevim, jak 9mesicni jednou rukou prebalis nebo umyjes, stejne tak se vari lip se dvěma rukama atd.

  • načítám...
  • Zmínit
veria
45815
30.9.15 11:14

Tyjo, je videt, ze nekteré nevi o cem mluvi. Mela jsem taky zlomený kotník, nechodici sadru, jeste jsem nemela dite a bylo to sakra omezující. Neumim si predstavit starat se u toho o dite.
Varit na jedne noze, skákat kolem plotny s těžkou sadrou ve vzduchu, kdyz to navíc prvni tydny dost boli? Chodit za ditetěm po byte o dvou berlich, pripadne cely den skákat po jedne noze? Dobry vtip :mrgreen:
Zakladatelce přeji at je to co nejdrive dobre.

  • načítám...
  • Zmínit
rousinka
108
30.9.15 11:23

Nektere maminy maji fakt komentare to je des :P

  • načítám...
  • Zmínit
saskula
103
30.9.15 11:29

Ahoj, je to katastrofa, rákosníček píše úplnou kravinu, tam nejde o tebe, ale o malýho! úplně tě chápu, potřebuješ se o něj starat a k tomu musíš mít zdravé nohy! Muj syn 5 let má taky zlomenou nohu-nechodící sádru, má zlomenou holen, má sádru teprve 14 dní a bude ji mít 6-8 týdnů, byly jsme taky v nemocnici v Mostě a jezdíme tam každý týden na RTG.Ze začátku měl taky bolesti a nemohl se přetočit večer ve spánku a dost se budil, má berličky, ale neumí s nimi, bojí se.Tak držím moc palce, at se rychle uzdravíš a můžeš lítat za svým synem!!! :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Bohulinka
1132
30.9.15 11:56

@Katulinka88 Souhlasím s jausenkou, soukromé instituce nikam nic nehlásí, takže na ty dva měsíce tam můžeš dítě dát bez obav. Jen je to finanční zátěž. Když zavoláš na úřad, tak ti to samozřejmě řeknou takhle, oslov soukromé jesle a uvidíš. Bohužel bude třeba jesle, většina soukr. školek to má od roka a půl.

Příspěvek upraven 30.09.15 v 11:57

  • načítám...
  • Zmínit
macik33
68
30.9.15 12:02

Do soukromých jeslí dát dítě můžeš a o rodičák nepřijdeš. Oni to nikde nehlásí, takže sociálka nemá jak to zjistit. Kamarádka dává do jeslí roční dítě a chodí do práce a o rodičák nepřišla.

  • načítám...
  • Zmínit
Katulinka88
65
30.9.15 12:08

Holky, tak to moc dekuju za info <3

  • načítám...
  • Zmínit
katy17
922
30.9.15 12:20

Přeji brzké uzdravení a vidím že to není lehké být takhle „odespaný“ na tolik týdnů. Aspoň mám teď vyřešené dilema…byl mi diagnostikován meniskus asi v 6 měsíci těhu a teď má malá 14 měsíců s chozením to ještě není žádná sláva a druhá 3 roky takže vodění do školky a manžel v trapu 12-14 hod. denně…pořád odolávám kdy na operaci, ale asi se budu modlit aby noha fungovala co nejdéle…když to tak čtu.

  • načítám...
  • Zmínit
Rakosnicek1983
2880
30.9.15 12:59

@saskula tady zřejmě (asi az na jednu výjimku) nechápete o co jde.To dite proste omezeny režim i min pohyblivou matku zvládne, vy tady vsechny pisete, jak je to tezke atd. Ja mam jednou do mesice třídenní záchvat migreny a to nefunguju vubec, proste dva dny lezim a moje rok a pul stare dite to nejak chápe a ty dny víceméně stráví se mnou v posteli nebo si chodi po byte, ja ji za zadkem rozhodne nestojím (nemam chut ani vstát),dělám jen to nejnutnější - prebalim ji, dam ji jidlo.Me tady vase obhajoba moc nedojima-znama nema po streptokoku nohu ani jednu a dite ma rocni, stejne tak jsou vozickari apod. A uz vubec me nechtějte přesvědčit, ze je horsi fungovat se sadrou nez treba chemoterapii. Proste jste si kolektivně udělaly ze zlomeného kotníku vrchol problemu a sebeobetovani se.

Příspěvek upraven 30.09.15 v 13:03

  • načítám...
  • Zmínit
jruz
872
30.9.15 13:18

@tamikuc
Naprostý souhlas - zažila jsem si oboje, s prvním ruku v gipsu a fungovat šlo.
Teď operaci kolene a druhý začínal zrovínka chodit (mno, spíš lítat a padat) - nešlo to ani omylem, nakonec malej na 6 týdnů u tchánovců a na víkendy jsme si jej brali, kdy chlap mohl fungovat.

@Rakosnicek1983 joo, taky mám brutální migrény, aj u toho bliju jako amina, ale mám funkční obě ruce a nohy. S nefunkční nohou jsem měla v ruce dvě berle, takže mi pracovala prakticky jen jedna končetina - shodou okolností levá zadní :), a ta mi byla fakt h… platná, tak jsem si s ní mohla akorát tak pověstně „trhnout levou zadní“. O tu druhou jsem se téměř měsíc nemohla bolestí ani opřít, natož abych si dovolila odložit berle a přidržet děcko. Prostě ale zkušenosti jsou nepřenosné a fakt bych nikomu nepřála, aby si to zažil.

Každopádně @Katulinka88, přeji brzké uzdravení. Já teď už na to období vzpomínám s úsměvem (a to je to teprve 4 měsíce zpět) a říkám si, že nás mohlo potkat něco daleko horšího a že vlastně jsme všichni v rámci možností zdrávi, ale v tu chvíli, kdy to člověk prožívá, je to na pepku, tož se drž.

  • načítám...
  • Zmínit
reinkarnace
4471
30.9.15 13:26

No teda držím palce s uzdravením, nikdy jsem neměla nic zlomeného a musí to být peklo. nicméně! já bych (za sebe) nikdy nechtěla po známých, aby si brali dovolené a chodili mi pomáhat. Zákon je zákon a manžel si na manželku má právo vzít paragraf pokud má v péči dítě, o které momentálně pečovat ze zdravotních dvovů nemůže. Chápu, že přijde člověk na pár týdnů a část peněz, ale zas tak často se to v životě nestává a než by se mi po baráku střídali lidi a dítě bylo předáváno k různým lidem, zbytečný stres…raději bych se uskromnila a byla doma s mužem - asi ten život beru jinak a priority mám taky jinde, ale od toho to partnerství přeci je. :nevim: divím se, že jsi schopná zajít tak daleko a dávat ho do jeslí, místo aby zůstal táta doma s vámi a staral se o vás. Doba je podivná :? přeji, ať se bzry uzdravíš :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
proseccino
555
30.9.15 13:44

@Rakosnicek1983 jde vidět, že jste to nezažila… ale když už jste zmínila vozíčkáře - měsíc jsem jezdila na vozíčku kvůli zánětu v kyčlích… a víte co bylo co se týče fungování lepší? vozík, protože máte obě ruce volné a nedržíte v nich berle… A k migrénám - to jsou tři dny, ne 6 týdnů + rehabilitace atd. Ale asi je zbytečné vám něco vysvětlovat, kdo to nezažil a kdo nechce pochopit, nikdy nepochopí a bude si obhajovat svoje :nevim:
Ale nebudeme tady plevelit komentáře pod deníčkem nepodstatnou debatou :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Rakosnicek1983
2880
30.9.15 13:50

@tamikuc jenze ja nesrovnavala nohu vs migreny, ale na svém příkladu jsem psala, ze i male dite je schopné nejakou dobu zit (pro matku) v min náročném režimu. Ovsem, kdyz ma nekdo pocit, ze proste musi dite denne na prochazku, pískoviste, nonstop se mu věnovat, hrát si s nim, tak chapu, ze tohle se sadrou nejde a musi se hledat kamarádky, chuvy apod, ktere to delat budou misto matky.Muj nazor je, ze by nebylo od veci maleho učit na to, ze matka nekdy muze byt tyden nemocna/v nemocnici a proste mu nekdo nebude denne cist pohádku (příklad).Pokud by byla zakladatelka ochotna slevit ze svých nároku, mozna by nemusela shánět x dalsich lidi na pomoc.

  • načítám...
  • Zmínit
pralinka2727
3337
30.9.15 13:53

:hug: já Tĕ autorko naprosto chápu. Mĕla jsem kotník v nechodící sádře a byla jsem naprosto psychicky i fyzicky vyřízená. A to jsem v té době neměla dítě.
S tak malým dítětem si takovou situaci vůbec nedokážu představit. Ale jako všude, i zde se najdou super ženy, co i o berlích nesoucí celou váhu svého těla, dokáží zázraky 8)Ty máš kolem sebe dobré lidi, tak zázraky dělat nemusíš :mrgreen:
Přejí brzké uzdravení a pevné nervy :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
jessikka
12651
30.9.15 13:54

@Rakosnicek1983 No jasně, že jsu horší věci. Lidi na zemi umítrají na nemoci a hladem, živelné katastrofy ničí města a zabíjejí tisíce. A my tu přesto řešíme, že někomu spackali porod. A proč ne? Nemůžem?

Autorko, podle hesla, v nouzi poznáš přítele. Mně loni na začátku léta hrozil předčasný porod a doma jsme měla 19 měsíční batole. Přes týden, kdy byl manžel v práci, se mi tu střídala mamka s tchýní a kamarádky, které mě nenechaly ve štychu. Uvařily, syna vzaly za barák ai se svýma dětma. Asi dvakrát jsme den vykryli chůvou. Taky tady moc nechápu, proč by to byl problém, když bys s nima byla doma, ale neřeším. Každopádně se mi i díky nim podařilo porodit až v termínu :-)

A patří jim vééééélký dík.

  • načítám...
  • Zmínit
Rakosnicek1983
2880
30.9.15 14:00

Ja prece nerikam, ze na tom jsou lidi hur nebo lip ani ze to nemame nebo mame resit, proste jsem napsala svůj nazor, od toho diskuze k denicku je.Bud napsat, jak se deníček libit nebo mit k něčemu připomínku apod.Je mi lito, ze to berete tak negativně, proste je to muj nazor-z mého pohledu jde o blbost, protoze jsou důležitější veci. Uznavam ale, ze to muze byt mnou, protoze nejsem takova ta sebeobetujici se matka, co se zaroven děsí toho, ze by musela dat dite treba na par dni k prarodicum apod.

  • načítám...
  • Zmínit
Jensina
1008
30.9.15 14:03

To je hezké poděkování všem, kteří Ti pomohli. Je fajn, že si to uvědomuješ.
Ať jsi brzy fit. :kytka:
Každopádně ono i to dítě pochopí, že když něco matka nemůže, tak fakt nemůže. Zažila jsem si za svou čtyřapůlletou mateřskou také pár indispozic, s tím rozdílem, že pomoc druhých byla minimální.
Dodnes si pamatuji, jak už to dál nešlo. Na muže jsem tlačila, že prostě OČR, že to nedám a fakt jsem o tom byla přesvědčená. Chlapův šéf se div nerozbrečel a prosil ho na kolenou, ať si ošetřování nebere a poslal mi domů svou sekretářku. :mrgreen: Já ze strachu cizí ženské v domě u tehdy rok a půl starého dítěte, že by mi měla uvařit nebo třídit prádlo, jsem pocítila takový příval energie, že jsem to dala. Ale je pravda, že jsem trpěla já a i syn a druhý v břiše taky. Takže když to jde s pomocí, tak je to fajn. :) :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka82
19094
30.9.15 14:28

veria

Jojo přesně takhle to u nás vypadalo:-) Abych mohla vařit, měla jsem u linky židli a o ni si nohu opřela ale moc dlouho jsem tak nevydržela, na židli lezl malej takže jsem trnula ještě k tomu že si něco udělá, opaří nebo tak…jen ohřát a odnést mu jídlo ke stolu byl výkon, o jídlu pro sebe nemluvím, to jsem prostě odbývala jogurtama a vším co se dalo přenést bez rozlití, kafe jsem si dělala rovnou do termosky a nalejvala až u stolu nebo jezdila na židli od PC protože máme propojenou - naštěstí - kuchyň s obývákem…občas jsem na sebe byla i pyšná co jsem zase vymyslela za vychytávku k usnadnění práce:-) jo i s malým děckem člověk nějak fungovat musí, je fakt že ten první týden co byl muž pryč, jsme byli u babičky na baráku s prakticky bezbariérovým přístupem na zahradu, takže jsme se i ven dostali, ale že by mi s ním někdo pomáhal a staral se o něj se říct nedá, babi teda venčila i našeho psa (mají taky jednoho) a vařila nebo přivezla pizzu ale jinak jsem měla pinďu na povel sama a uhlídat ho aby nelezl do jezírka a neházel tam kameny byla makačka páč v tomhle mojí imobility dost zneužíval a tchyně ještě měla chytré řeči aŤ ho nějak zabavím že ji ruší od práce, protože za ní běhal pořád všude když s mámou nebyla taková zábava (pracuje doma nebo když dělala něco na zahradě)…to mě fakt dojalo, jak asi, u ničeho dlouho nevydržel a šel opět k vodě…jen si dojít k němu sednout na lehátko a zase se zvednout když vystartoval jinam bylo na dlouho, prostě jsem ho nestíhala, jak mi sundali sádru už to bylo lepší, a pes taky ven musí, no nějak jsem to s nima zvládla ale museli poslouchat oba, naštěstí se u nás doma dá jít ven i bez přecházení větší silnice. Jen jsme nebrali žádné odrážecí vozidlo, na tom by mi ujel. Měsíc po sundání sádry už jsme byli na několikadenním výletě (chodila jsem s trekovýma hůlkama) a jezdili na kole, což pro mě bylo pohodlnější a rychlejší než pěšky - a v září hned po skončení rehabilitací hurá na lehce turistickou dovču, to už bylo OK ale hůlky to v těžším terénu přecejen pořád jistily. Hlavně když bylo hezký počasí což skoro celou dobu co jsem měla sádru bylo, jsem trpěla, že nemůžu vzít malýho k vodě, sama se pořádně vykoupat a chodit na procházky - víc já než dítě:-)

  • načítám...
  • Zmínit
birma
8114
30.9.15 14:36

@vantili nevím, ale srovnávat vykloubené rameno a zlomeninu kotníku je jako sečítat hrušky a jablka dohromady :roll: Bez ruky se fakt „obejdeš“ a přizpůsobíš- jako pravačka jsem měla zlomené zápěstí- 4 týdny v sádře, když byl dceři 1 rok- jj, i přebalovat se s tím naučiš :mrgreen: Jj, kalhoty, česání, mytí je pak trochu horší, ale i to zvládneš. A teď k té noze- kotník jsem si zlomila- přesně jako Katulinka88 a to při scházení ze schodů- křup a už to bylo. Noha jako balon do pěti minut, domů mě donesl syn a taťka- zrovna se chystalo na zabíječku. A jak jsem dopadla?- zlomenina Weber A, naštěstí jsem měla jen ortezu- a to díky tomu, že jsem byla ve 28tt těhotenství :( na neštěstí… Nicméně chodit jsem nesměla a vyfasovala jsem berle- za dva dny jsem už popojížděla na inv. vozíčku a byla vděčná, že mi ho známí půjčili :dance:. Důvod?- od berlí Tě tak pekelně bolí v podpaždí a ruce, že to nešlo a poskakovat po jedné noze v mém stavu bylo dost riskantní. Takže jsem 6 týdnů trávila ležením a nechávala se obskakovat mamkou (naštěstí je už v důchodu)- ono na tom vozíku ani nenavaříš, když nemáš přizpůsobený nábytek atd. Jo a vantili, zkus třeba jen tak sednou na WC a zase se zvednout a stát při tom jen na jedné noze :roll:. Nebo fakt celý den jen skákej na jedné noze a představ si, že to budeš dělat několik týdnů…když je to taková brnkačka :think:

Katulinko, nezávidím, držím pěsti na dobré zhojení :palec: Já sama mám do dnes s nohou problémy 8o a je to už 4 roky…

  • načítám...
  • Zmínit
birma
8114
30.9.15 14:42

@Rakosnicek1983 asi jsi nikdy nic neměla zlomeného, co? jinak by jsi tu nepsala takové voloviny… a rovnat migrenu ke zlomenině? :mrgreen: to je dobrá legrace (PS: ano migreny zažívám já i moje dcera vím „vocogou“)

  • načítám...
  • Zmínit
Rakosnicek1983
2880
30.9.15 14:50

@birma ja migrenu ke zlomenine nesrovnavala, dokonce jsem to jeste v dalším prispevku pro méně chápave zmínila znovu-ze nejde o srovnani migrena x zlomenina. Takze si to přečti znovu, at se příště neztrapnis.Jo a zlomeninu jsem mela-konkretne kůstek v chodidle, takze taky noha. A asi zalezi na stavu migreny, pokud nekdo ma u migreny funkcni ruce a nohy, tak ho boli proste „vic“ hlava. Zachvat migreny je takovy, ze jedina schůdné pozice je leh, tma a vyrážíš jen zvracet a pit, rozhodne nepotřebujes ruce, protoze nemas nejmenší silu jit varit nebo cokoli jineho delat, protoze ti u toho praská hlava.

Příspěvek upraven 30.09.15 v 14:56

  • načítám...
  • Zmínit
Bibi239
7009
30.9.15 14:56

@Leenvecka tak s tim stravenim noci a tydne jsi me rozesmala. Syn byl poprve pryc v 9 mesicich s otcem, v jeho cca 20 medicich jsme provozovali stridavku a ve 3 letech jsem ho musela po dvou tydnech na doporuceni ucitelek i reditelky stahnout ze skolky, protoze to velice tezce nedaval…

@Katulinka88 preju ti, at to dohopsas do zdarneho konce, negativnich komentu hrdinnych udernic si nevsimej, na nohu davej bacha, je to jen par vlekoucich se tydnu, nohu budes potrebovat cely zivot, zvladate tp bajecne, tak jen tak dal :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Lutonka
30.9.15 15:06

Ženy co zase blázníte-autorka snad nemá právo cítit se mizerně proto, že jiní mají problémy větší? Ať už migreny, rakovinu nebo mor, logicky nás vždy trápí to, co se nás týká. Navíc deník se mi nezdá psaný nějak přehnaně trpitelsky. Já si teda dovedu představit, že by mě to taky pěkně rozhodilo. Mě osobně vadí už představa, že jsem na někom do takové míry závislá. Takže autorko, pevné nervy a ať to máš brzy dole! :hug:

  • Upravit
Jahudka82
19094
30.9.15 15:26

(reinkarnace)

Ono je sice hezký že ta možnost je, ale když je v práci fofr, uzávěrky, termíny atd.,což znám z vlastní zkušenosti, a není kým se nechat zastoupit, tak ne vždycky ten chlap může být doma týden, dva nebo dokonce víc…jak už jsem psala, můj musel dokonce na několik dní na služebku, neexistovalo že by se z toho nějak vyvlíknul…naši sice taky reptali proč si to OČR nevezme když šlo v podstatě spíš o školení a ne třeba domlouvání nějakýho superkšeftu, ale pro tu práci co dělá to prostě potřeboval a ne všechno jde zrušit ze dne na den…to by musel asi jedině sám vážně onemocnět…něco jinýho je asi když je pak žena v porodnici nebo nemocnici s dalším dítětem a nemá se kdo jinej starat o to co je doma…s tím se dá počítat dopředu, pokud nejde zrovna o nějakou náhlou rizikovou záležitost typu předčasnej porod, těhotenský komplikace, nemoc která u dětí většinou ze dne na den bývá…chlap když funguje tak je to k nezaplacení ale kdo si to dneska může dovolit aby zůstal doma a ještě riskoval že o tu práci přijde…hypotéka se neptá, někdo tu rodinu živit musí…já nemohla samozřejmě chodit ani na nákupy, tak aspoŇ v tomhle fungoval, i semtam uvařil (o víkendu)…já přišla s tím svým domnělým výronem večer ze cvičení, malej už měl jít spát tak jsem řekla že to necháme na zítra co to udělá a budu ledovat, samozřejmě že to samo nepřešlo a museli jsme na chirurgii, kde to bývá na dlouho - no a největší jeho starost byla že přijde o trénink! Chlapi no, sem z něj rostla:-) No nakonec to dopadlo tak, že odvezl mě na polikliniku, malýho k babičce s tím že si chvíli zatrénuje než budu hotová (lidí hrozně) a pak vyzvedne prcka a přijedou pro mě, jenže mě nějak vzali dřív a bylo to docela rychlý, tak se nestihl ani převlíct a fičel zpátky:-) Malej zůstal přes noc u babičky, ani nechtěl domů-to byla vlastně první „hlídací“noc:-)

  • načítám...
  • Zmínit
reinkarnace
4471
30.9.15 17:18

@MarketMatej tak záleží, jak je kdo založený…manžel jezdí na nákupy a vaří i když mi nic není :think: když mi jednou ruplo v zádech, měl OČR a přišlo to všem jako automatika :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
j-p
11770
30.9.15 17:26

I ja tak dopadla ale vy jste mela stesti, ze jste nemela dite na ruce.Ja bohuzel ano 7.mesicni ale spadli jsme z chodniku. Lecila sem se 5.mesicu i z rehabkama ale dodnes mam nasledky. Preju brzke uzdraveni. :mavam: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
hanka.br.
30478
30.9.15 17:26

@Katulinka88 Ať jsi brzy v pořádku a noha se zhojí. Musí to být náročné. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Keltka
561
30.9.15 19:59

Máte obrovské štěstí

Naštěstí máte ve svém okolí skvělé lidi. A díky tomu si můžete i odpočinout a využít volný čas k tomu, abyste napsala knihu. Protože takhle krásně píše málokdo :D

  • načítám...
  • Zmínit
MarieOVMUC
7376
30.9.15 21:06

Mela jsem nechodic sadru asi 8 tydnu, pod pazi berle, v druhe ruce decko a fungovalo se… nebyla to vyhra, ale slo to a nikdo mi nepomahal.. jak mi sundali sadru, ja doslapla, zabolelo to, podvrtla jsem si tu predtim zdravou… :zed: :zed: :zed: sadra uz byla chodici.. licis to, jak kdyby ti urizli obe nohy a jednu ruku…

  • načítám...
  • Zmínit
MarieOVMUC
7376
30.9.15 21:09

@Katulinka88 soukroma skolka to nehlasi…

  • načítám...
  • Zmínit
pe-terka
25179
30.9.15 22:08

@Rakosnicek1983 A jak chceš devítiměsíční přebalit nebo umýt, když nemůžeš stát? Opřená o berle vrávorat s batoletem v koupelně? Kdybych si musela vybrat, určitě volím v sádře spíš ruku než nohu. Jednou rukou prcka jakž takž zvládnu, ale hopsat za ním jednonož nebo o berlích a nějak ho usměrnit? Neumím si představit. Navíc chůze o berlích je náročná i sama o sobě…
Zakl. přeju, ať už je za týden noha v pořádku a zralá aspon na ortézu.

Příspěvek upraven 30.09.15 v 22:45

  • načítám...
  • Zmínit
Veveří
5764
30.9.15 22:58

@vantili kdyz mas nechodici sadru, dostanes berle. Jak s nimi chces prenaset nemluvne? Rameno je neco uplne jineho.

  • načítám...
  • Zmínit
Rakosnicek1983
2880
30.9.15 23:13

Me uz nebaví vam neco vysrgumentovavat.Ta sádra je okolo kotníku nebo az po koleno? Ja teda dve berle nepotrebovala, stacila mi jedna, nebo teda spis se tomu myslim rika francouzská hůl. Problem stat jsem nemela. Vravorat asi taky neni nutne-jednak 9mesicni nepovazuju za nemluvne a taky neni nutne ho nosit - obleza nabytek nebo lozi po ctyrech.Ale asi tady plati, jaky si to uděláš, takovy to mas.Ja treba 9mesicni uz nenosila, nebyl duvod.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář