Jednou snad čáp doletí

Každý den pročítám deníčky, a tak jsem se rozhodla, že i já vám napíši svůj příběh. Všechno to začalo 22. 2. 2008, kdy jsem na plese poznala svého současného přítele. V té době jsem ještě netušila, že mezi námi bude něco víc, než jen jeden protancovaný večer na plese.

Přiznám se, že jsem z něj byla malinko paf. Všemu se pořád smál a já si říkala, že jsem asi někde špatně. Časem jsme se párkrát sešli a mě začal mi být sympatický. Už to nebyl ten nervózní kluk, který se, jak jsem časem zjistila, zamiloval na první pohled :-)

Posledního května jsme jeli na ohňostroje a tam to všechno začalo. V září jsme spolu začali bydlet. Žijeme ve dvougeneračním domě. Všechno bylo krásné. A fajn až do roku 2010. V tu dobu jsme zjistili, že jeho táta má rakovinu žaludku a tlustého střeva. Byla to rána a my jsme se rozhodli, že zkusíme miminko, abychom ho navnadili a on měl chuť do dalšího života. Dítě se bohužel nedařilo a táta v září zemřel.

Nastalo dědické řízení a všechno kolem. Bylo to hodně krušné období. Nastala malá proluka, protože to doma bylo opravdu těžké. Vzhledem k tomu, že dědila manželka a tři synové, nevěděli jsme, co nás čeká a jestli budeme mít kde bydlet. Nakonec to všechno dobře dopadlo a příteli patří polovina domu a majetku. Všichni dědici se vzdali dědictví v jeho prospěch. Ale těch 9 měsíců bylo hrozných.

Potom opět nastalo naše snažení. Zatím stále čekáme a snažíme se a doufáme. Prošli jsme kontrolami a zjistili, že mi nedozrávají vajíčka, takže byl nasazen Clostík a v pátek jdeme na kontrolu, zda pomáhá, a budeme se modlit, abychom už brzy měli doma toho malého broučka, který nám úplně změní život :-)

Sledovat eMimino.cz

načítám...

Přečtěte si také

„Trestáš vlastní děti!“ Vyčítá mi rodina, že jsem omezila kontakt s babičkou

Anonymní
30.08.26
4095

U vlastní mámy člověk tak nějak automaticky čeká, že bude stát na jeho straně. Jenže já jsem zjistila, že někdy může být největší problém právě to, když vlastní rodina odmítne přijmout, že už...

Ženská v metru odmítla pustit mé tří leté dítě. Oba jsme skončili na podlaze

Anonymní
30.08.26
5042

Vždycky si říkám, že svého syna naučím slušnému chování. Naštěstí můj muž je hotový gentleman a tak má to nejdůležitější stále před očima. Svůj vzor. Jsem za to neskutečně ráda, protože vidím, že k...

Rodiče Mileny (22) se jí smáli, že chodí na terapii. Teď se diví, jak se změnila

Anonymní
30.08.26
2768

„Takže ty vážně chodíš k psychologovi?“ zeptala se Milenina máma a začala se smát. Její táta se přidal. Pro ně byla terapie něco pro lidi, kteří si neumějí poradit sami. Milena tehdy raději mlčela....

Myslela jsem, že až děti vyrostou, budu mít konečně svůj život. Spletla jsem se

Anonymní
30.08.26
2752

Rodičovství mě vždycky bavilo a naplňovalo. Přesto jsem se, jak děti rostly, těšila na chvíli, kdy se osamostatní a já budu mít zase víc času na svůj vlastní život. Vždycky jsem měla hodně koníčků,...

Syn si nechal propíchnout ucho. Sousedky se mě začaly ptát, jestli je gay

Anonymní
30.08.26
375

Můj syn byl na letní brigádě v Anglii. Odjel tam skoro na dva měsíce a mě to nevadilo. Říkala jsem si, že aspoň se osamostatní a získá zkušenosti. Když se vrátil, překvapil mě novou ozdobou....

„Viď, že máš babičku raději než maminku,“ tchyně si nárokuje mou roli

Anonymní
29.08.26
8508

S tchyní Vlastou jsme nikdy neměly ideální vztah, ale co se narodil malý Šimonek, přerostlo to v noční můru. Vždycky jsem si přála, aby měli hezký vztah, jenže z našich návštěv u ní se stala...

Koupila jsem dceři svačinu z mekáče, od té doby to mám na talíři

Anonymní
29.08.26
2265

Nejsem žádná bio matka, ale ani nejsem člověk, který by své děti dopoval cukry a nezdravými polotovary. Jsem obyčejná ženská, která jednou ráno zapomněla, že dcera má mít s sebou svačinu na výlet a...

Manžel mi vyčítá rodičák. Prý jsem doma a nic nedělám

Anonymní
29.08.26
2841

Jsem na rodičovské s dvouletým synem a čtyřměsíční dcerou. Dny mám plné krmení, uspávání, vaření, prádla a věčného uklízení něčeho, co se za deset minut znovu rozsype. Manžel ale vidí hlavně to, že...

Můj syn není žádné problémové dítě. Pak mi ve školce nabídli asistenta

Anonymní
29.08.26
5348

Školka se blíží a s tím i moje přemýšlení nad tím, že mi paní učitelka několikrát řekla, že by můj čtyřletý Davídek potřeboval asistenta. Je jiný než ostatní děti, straní se jim, skoro nemluví, má...