Jsme ve finále

Už je to pěkná doba, co jsem tu byla naposled. Stalo se mezitím spousta věcí, zažili jsme hodně strachu, ale už jsme v cílové rovince, tak snad už to dobře dopadne. Jsem v 36+5 a 27.4. již mám termín na císaře. Mimča jsou super, drží se jak klíšťata, proč by se jim taky mělo chtít lézt ven, když u mámy je tak dobře. Docela jim závidím, určitě tam maj víc prostoru než moje utiskované orgány, už piju skoro jenom vodu. Těch 17 kg navíc je taky znát, manžel mi říká soudek na nožičkách ( cha cha, chtěla bych vidět jeho ).

Je ale pravda, že bych pěkně zasloužila! Co chodím do rizikovky, mám nařízený přísný klidový režim, ale potíž je, to dodržet., Jak bych mohla vydržet 3 měsíce jen ležet. Mé záchvaty uklízení a nakupování byli silnější. Taky jsem na to doplatila, ve 30.tt jsem si týden poležela ve špitále s bolestivým tvrdnutím + dieta na těhot. cukrovku.Ležení mi vydrželo pár dní a už zas zlobim, manžel je nade mnou jak hlídač:-) Dokonce zkouší vařit, pořád něco kutí a uklízí, kdybych neměla těch ošklivých 70 kg, snad by mě i nosil. Tak jsem mu za odměnu povolila v létě lázně ( ekzém ), aspoň bude odpočatý a líp mi pomůže s dětma. Bohužel také přišel o práci, tak škudlíme každou korunu, chce to optimismus, vždycky se dá nějak žít.
Nejlepší je, jak mě stále doktoři straší, už pár týdnů, že porodit můžu každým dnem. Tak už od 30.tt mám nachystanou tašku, všude sebou vozim ručník, kbydy praskla voda, atd. Na tašce už je vrstva prachu, už ani nevím, co tam mám, seznam toho, co má manžel udělat, až budu v porodnici se už taky někam ztratil, no jo. Určitě to přijde, až to budu nejmíň čekat.Soudě podle těch tlaků „tam dole“ a toho, že se otvírám, nevím, jestli to do 27.4. vůbec vydržím.
Každopádně už se na ně těším, i když se jich trochu bojím, ať už je to za mnou, to čekání je nekonečný.
Doufám, že nejsem jediná z toho tak vyplašená, opravdu nevím, co těm malým mám říct, až na mě budou koukat a něco ode mě čekat. Vždyť je vůbec neznám a napůl na mě bude koukat cizí muž, který mě a manželovi pomohl, abychom ty rošťáky vůbec měli ( myslím IVF + dárce ).
Asi to nesmím tak prožívat, určitě si padnem do oka:-)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Judita74
1673
20.4.09 12:34

Ahoj Peťule,napsala jsi to pěkně.Já jsem v 16TT a asi před třemi týdny jsem začala krvácet a ležela jsem týden v nemocnici.Podle UTZ je všechno v pořádku,ale špiním pořád.Mám ted taky nařízený klidový režim,ale máš pravdu,že doma se to prostě dodržet nedá.Záchvaty uklízení teda nemám,ale i chystání jídla je někdy únavný.
Taky jsme byly na um.opl. (inseminace) a taky s dárcem a stejně jako ty přemýšlím o tom jak asi ten dárce vypadal,co nám pomohl k miminku.Tak snad nám to dobře dopadne a dočkáme se.Ale hlavně že se dočkáme toho co jsme si přály.

  • načítám...
  • Zmínit
peťule3
5
20.4.09 14:21

Ahoj, držím pěstičky, ať je mimi u tebe v bezpečí co nejdéle, aby mělo vstup na svět co nejlepší. Také jsem do 3. měs. krvácela, nepřišlo se na to proč, snad se prý placenta nějak víc " zakusovala", či co. Moc jsem se tehdy bála, že o miminka přijdu. Věřím, že pozitivní myšlení hodně pomůže. Celé těhotenství se hodně směju( až mám křeče do břiš.svalů:-) ), taky si hodně pouštím oblíbenou hudbu a zpívám prckům, aby znali můj hlas. Taky bylinkové koupele jsou učiněný balzám na nervy. Zkus se mrknout třeba na www.originalatok.cz.Prostě se nestresovat a někomu se vypovídat. Věřím, že co se má stát, to se stane a když to má dopadnout dobře, tak to prostě bude dobrý.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Moje první těhotenství