Když víš, co přijde
- Porod
- Monunaa
- 31.12.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jeden uplně super porod.
Moje těhotenství byl jeden velký stres. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, byl to pro mě i přítele velký šok, nicméně jsme se oba začali hrozně těšit. Samozřejmě jsem šla hned k Dr., abych to oznámila. Když už jsem dostala svou vytouženou těhu kartičku, všechno tím teprve začalo. Kontrola ve 4. měsíci těhotenství. Tripl test, milá sestřička mi odebrala krev s tím, že za týden budou výsledky. Nicméně mi za 4 dny volala, ať se dostvím do ordinace, že mají pro mě zpravu z genetiky.
Tak jsem okamžitě nastražila a utíkala směr Dr. Přišla jsem a bez jakýchkoliv, posaďte se atd. na mě sestřička vyhrkla, že mi vyšel blbě test na Downův syndrom a že ať si z toho nic nedělám, že jsem mladá, hlavně ať si to postižené nenechávám atd. Dr. řekl, že se na mě ještě jednou podívá, dělal mi UZ a začal říkat že i on to vidí, že má miminko 2× tak velkou hlavu vůči tělu a má malé očíčka atd. Takže v breku jsem se došourala domů a vše řekla. Telefonovala jsem to okamžitě rodičům, natož mamka dostala záchvat jak si můžou dovolit takové jednaní.
Nicméně jsem byla obědnaná na odběry plodové vody. Mezitím jsem přešla k jinému Dr. s tím, co se stalo a že jsem v tamtoho Dr. ztratila absolutně důvěru, že možná mu křivdím, ale už jen to jednání. Nový Dr. mi udělal kompletní vyšetření a řekl, že na UZ je všechno podle týdnů a že vše je tak jak má být, ale ať každopádne na ten odběr plodové vody jdu. Na odběrech proběhlo vše super, měla jsem ohromný strach a vůbec nic to nebylo. Pak přišlo to otřesné čekání na výsledky, nicméně 3 týdny uběhli a Dr. volal, ať se dostavím do ordinace. Během 10 minut jsem tam byla, se srdcem v kalhotech a bála se každého slova. Dr. se na mě podíval a říká: noo, tak se maminko nebojte, byl to planý poplach miminko je absolutně zdravé. **
Každý musel slyšet jaký mi spadnul kámen ze srdce. Takže děkuji mé mamce že mě donutila jít k jinému Dr., jinak bych nejspíš už byla po interupci, což si nedokážu ni přestavit. Jinak až na těhotenskou cukrovku, tlak 190/110, oteklé celé tělo, jsem měla uplně normální těhotenství
Kvůli tlaku a vysokému cukru jsem musela nastoupit měsíc před termínem porodu do nemocnice. 2× denně UZ miminka a poslechy srdíčka, před a po každém jídle mi byla odebírána krev. **Po 5 dnech ležení na rizikovém těhu konečně přišla ráno vizita s tím, že malej je díky cukrovce pěknej macek a že už musí ven. Přišel tedy den D.
V 7,30 h jsem dostala první tableku do čípku, výbornou injekci do ramene a ještě lepší do „zadku“. Šla jsem na pokoj a čekala jsem, jenže nic. Kolem 9 h jsem šla na prohlídku a Dr. řekl: „no sakra jen 2 cm, sotva jeden prst, sestři dáte ještě jenu tabletku“ a jak řekl, tak bylo, šla jsem opět na pokoj a čekala. Asi po 20 minutch to začalo, nejdříve šimrání a nepravidelně, po hodině čekání to začalo asi po 7 minutách již pravidelně, docela nesnesitelná bolest. Kolem 12 h jsem šla opět na vyšetření, Dr. říkal: „noo koukám, koukám, hezky se nám to otevírá, nicméne sestři ještě dáme jednu injekci“ šup do zadku, au a znovu na pokoj.
Bolesti se stupňovaly tak, že se to nedalo vydržet, po 5 minutách. Sprcha nepomáhala, ba naopak, tak jsem se snažila dýchat jako pejsek. Když konečně kolem 20 h Dr. zahlásil: „jdeme na sál“, vzplanula mi jiskra, že to už konečně bude… HAHA… sály byly narvané k prasknutí… když jsem se dostala kolem 21 h na sál, zůstala tam jen jedna moc milá Dr. a 3 sestry. Paní Dr. „lítala“ kolem dalších boxíků s řvoucími ženami.
Já mezitím prodýchavala každou bolest která byla po 3 minutách. Bohužel byl malý furt strašně nahoře, takže jsem stále musela prodýchavat a prodýchavat, samozřejmě na mě šlo tlačení, které se prostě nedalo prodýchat, samozřejmě jsem ze všech stran slyšela: „ne to nesmíte“ atd., ale bohužel ať jsem se snažila, jak jsem se snažila, nešlo to.
Kolem 22,30 h konečně Dr. prohlásila, jste poslední, jdeme na to. Tak nadechnout, tlačit, nedýchat, tlačit, tlačte ještě, no víc, nádech znova a teď pořádně, honeeeem, dělejte, panebože, nooooooooooooooo konečně, to to trvalo, když jsem cítila pořádnou ulevu a řev jako blázen, konečně jsem pochopila, že je konečně to nejhorší v mém živote za mnou. Malej vylez s omotanou pupeční šňůrou kolem krku, tak mi ho hned odnesli do inkubátoru, ale i tak mi stačil pouhý pohled na něj a už mám pro co žít dalších mnoho let.
Petřík měřil 52 cm a vážil 4,25 kg. Když mě konečně sestra začala šít skvělých 12 stehů, které jsem si náležitě užila, dostala jsem super polštář na pupek a jela na pokoj. Porod byl příšerný, ale už ted vím, že se to vyplatilo. Nicméně další miminko až za pár let, až mi otrne ![]()
Přečtěte si také
Z Turecka jsme málem neodletěli. Tohle jsme na rodinné dovolené opravdu nečekali
- Martrich
- 20.10.26
- 2520
Protože v zimě často marodíme, chtěla jsem nám prodloužit léto a třeba i trochu posílit imunitu díky podzimnímu pobytu u moře. V říjnu už nebývá počasí leckde stálé, ale všichni říkali, že Turecko...
Už mě nebaví být doma za policajta. Děti mi utíkají k tatínkovi
- Anonymní
- 20.10.26
- 1232
Nechci být pořád ta, co nastavuje pravidla. Pořád něco zakazuju, připomínám, hlídám a kontroluju. A když už toho mám plné zuby, přijde tatínek, usměje se na děti a během pěti minut je za největšího...
Přebral synovi přítelkyni, teď ji našli oběšenou. Ze souseda mám strach
- Anonymní
- 20.10.26
- 2699
Vždycky jsme věděli, že soused není žádný svatý. Chodil do hospody, byl nepříjemný a agresivní. Jenže to, co se u něj doma odehrálo v posledních týdnech, přerostlo v černou můru pro celou naši...
Kolegyně o mně lhala, že chci děti. Šéf ji povýšil místo mě, tak dávám výpověď
- Anonymní
- 20.10.26
- 6773
Roky jsem tvrdě pracovala, zůstávala v kanceláři přesčasy a plnila všechny úkoly na více než sto procent. Šéf mi slíbil povýšení. Byla jsem přesvědčená, že ta pozice je po zásluze moje. Jenže když...
Inkluzi nerušte. Moje dítě díky ní nemusí každý den poslouchat, že je hloupé
- Anonymní
- 20.10.26
- 2724
Když slyším, že by se inkluze měla zrušit a děti s postižením patří do speciálních škol, mám chuť křičet. Můj syn není hloupý, ani líný. Jen se učí jinak než většina spolužáků. V běžné škole...
Dceru už podruhé vyhodili z kroužku. Nechali ji stát samotnou na ulici
- Anonymní
- 19.10.26
- 4304
Přihlásila jsem svou dceru na taneční kroužek mimo školu. Všechno se zdálo být ze začátku v pořádku, zaplatila jsem platbu převodem na účet provozovatele a dovedla dceru na první hodinu. Dcera...
Manžel mi vyčítá, že si svět moc idealizuju. Hrozí mi rozvodem
- Anonymní
- 19.10.26
- 2108
Není to hezké téma a nepíše se mi o něm snadno. Můj manžel není zlý, nikdy mě nebil a myslím, že mě většinu času stráveného v manželství dost podporoval. Otevřela jsem si svou keramickou dílnu, kde...
Jsi krásná, říká mi dcera, já se ale cítím stará. Stres a nadváha mi nepomáhají
- Anonymní
- 19.10.26
- 1050
Bývaly doby, kdy by mi postavu mohla závidět kdejaká modelka. Sice jsem nikdy neměla vlasy po pás, ale zato jsem měla pěkný obličej a slušel mi skoro každý účes. Jenže roky, stres v práci a tři...
Vidím sousedovi až do obýváku. Mám pocit, že je opuštěný
- Anonymní
- 19.10.26
- 2094
Nerada to přiznávám, ale často vídám souseda, jak sedí na gauči a od časného odpoledne až do pozdních hodin jen kouká na televizi. Ano, máme okna naproti a on si nezatahuje závěsy. Prostě se...
Kluci vyrostli z plínek a já konečně žiju. Manžel ale tlačí na třetí dítě
- Anonymní
- 19.10.26
- 1931
Máme doma čtyřletého a pětiletého syna. Dělí je od sebe pouhých čtrnáct měsíců. Z miminkovského věku vyrostli neskutečně rychle a dnes už na větu „poď se pomazlit“ reagují odtažitě. Jsou to přece...