Kočky versus mimišek
- O životě
- Zuzine82
- 05.04.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj holky, je mi dneska hrozně smutno a potřebuji to dát ven. Ale začnu od začátku. Minulý rok jsme se s manželem po roce a půl známosti vzali, svatba byla úžasná, stejně jako svatební cesta v Turecku. Miminko jsme oba dva hrozně chtěli, začali na něm pracovat o svatební noci, a pak velice často v Turecku, spousta lidí si dělala srandu, že to bude malý Turek či Turkyně.
Pak nastalo 14denní zpoždění a my už se radovali – předčasně. Test byl negativní a doktorka mi sdělila, že mám prasklou cystu. Manžel byl moc zklamaný. Já jsem o tom hodně načetla na netu, dala na rady na těchto webkách a začala pít kontryhelový čaj. Pak nastalo další 10denní zpoždění a test byl pozitivní. Nevěřila jsem vlastním očím, že se nám to povedlo hned napodruhé… zázrak!
Nyní jsem ve 32. týdnu, těhotenství je veliký zázrak, všichni to hodně prožíváme: já, manžel, moji rodiče apod. Všechny testy dopadly zatím moooc dobře, prcek se má k světu, u našich už na něj čeká kočárek (podle manžela Mercedes mezi kočáry – vybíral on) a pomalu mu zařizujeme pokojíček.
Tak proč jsem smutná? Do včerejška nám tu dělaly společnost naše 2 kočičky, které byly hlavně manželovými miláčky – neskutečně miluje zvířata (všechna kromě hadů). Ale já a nejen já jsme měli od začátku těhotenství strach, že tady s malým prckem být nemůžou, že by mu mohly ublížit… jsou dost divoké, neustále se honí, lítají po bytě, všude skáčou, a ta starší je někdy trošku agresivní a drápne. Manžel o tom, že je dáme pryč, nechtěl ani slyšet, ale všichni jsme na něj tlačili, takže nějak musel. Měla jsem hrozný strach, že mi kočky skočí do postýlky, do vaničky, že si tu prcek na zemi nebude jen tak moci hrát.
Až včera jsem si uvědomila, že byly jako naše děti a my se jich vzdali
Uvnitř sebe vím, že to byla správná věc (jsou u dobrých lidí a můžeme za nimi kdykoliv přijet), na druhou stranu je tady strašné ticho, na nikoho nemusím křičet, ať mi neshodí orchideje z okna, nikdo nás nevítá ve dveřích, nikdo se tu s námi nemazlí
Je mi z toho hrozně smutno a úzko ![]()
A co teprve manžel! Nikdy jsem ho neviděla tak brečet jako včera celý den, nikdy jsem neviděla jeho oči tak vyhaslé a plné bolesti a smutku.
Někomu můžu připadat jako bezcitný člověk, který si všechno prostě jen zjednodušil, ale vím, že kdyby se prckovi něco stalo, nikdy bych si to neodpustila. NIKDY! Vím, že vše přebolí, a až tady bude za 2 měsíce prcek, bude rušno až až, ale ty 2 měsíce budou dlouhé a asi dost smutné. Taky vím, že pro někoho to může být naprosto stupidní věc, vždyť nám nikdo neumřel, ba naopak, pod srdcem nosím zázrak, na který se všichni moc těšíme, ale bolí to, i když to byly „jen kočičky", ale byly prostě součástí naší rodiny. Věděla jsem, že to bude těžké, ale že to bude tak bolet, jsem netušila ![]()
Všem, kteří touží dočkat se miminka, přeji hrozně moooc štěstí a sil, protože je to neskutečný pocit nosit v sobě nový život!
Všem, kteří bojují s nemocí, přeji hlavně zdraví!
A všem, kteří hledají životní cestu, přeji, ať najdou ten správný směr!
Přečtěte si také
Mám horečku, sotva stojím na nohou. Jenže děti ani manžela to nezajímá
- AnetaMar
- 20.11.26
- 751
V noci jsem měla skoro čtyřicítku, bolelo mě celé tělo a několikrát jsem se probudila úplně zpocená. Ráno jsem doufala, že se mi aspoň trochu uleví. Jenže pak se otevřely dveře ložnice a ozvalo se...
S manželkou vyděláváme stejně, ale rodinu živím já. Připadám si jako bankomat
- Anonymní
- 20.11.26
- 754
Když mi manželka oznámila, že si chce nově nechávat celou výplatu na vlastním účtu, myslel jsem si, že si dělá legraci. Vždyť jsme manželé, máme společnou domácnost a dosud jsme všechny peníze...
Děti ve školce krmí polotovary a bonbony za odměnu. Co bude po zrušení vyhlášky?
- Dajdulína1993
- 20.11.26
- 371
Upřímně – zprávy o tom, že by se měla zrušit vyhláška o zdravém stravování ve školách a školkách, mě velmi znervózňují a hodně mě to děsí. Už jen při představě, kam se to může posunout, mi...
Na ultrazvuku nenašli srdeční akci mého miminka. Pak šlo o minuty
- Anonymní
- 20.11.26
- 448
Vždycky jsem si přála velkou rodinu, jsem totiž jedináček. Jenže jsem studovala a pak odešla do Prahy za prací a než se nadála bylo mi 28.
Kvůli přijímačkám sedíme každý víkend doma. Manžel zakázal i obyčejné výlety
- AnetaMar
- 20.11.26
- 387
Od chvíle, kdy se syn začal připravovat na přijímačky, se u nás všechno točí kolem školy. Manžel tvrdí, že teď není čas na zábavu a že každý promarněný víkend může rozhodnout o jeho budoucnosti. Já...
Dívám se, jak se syn se snachou uštvou. Pomoc ode mě ale odmítají
- babiMáňa
- 19.11.26
- 1332
Když jsem synovi nabídla, že jim občas pohlídám děti, aby si se snachou mohli někam vyrazit, odpověděl mi, že dneska už se rodiny organizují jinak a že moje rady nepotřebují. Zůstala jsem stát s...
Kamarád mi závidí manželku. Kdyby věděl, jaké peklo máme doma
- Lavi.P
- 19.11.26
- 1622
Minulý týden mi kamarád u piva zase záviděl, jakou mám doma manželku. Prý má štěstí, že se Martina tak stará o děti, vaří, uklízí, nakupuje a ještě mi každé ráno připravuje svačinu do práce. Jenže...
Moje první kolonoskopie aneb Proč bych příště šel jinam
- M_Vladim
- 19.11.26
- 1168
Jak jsem absolvoval jsem a malá recenze pracoviště.
Po smrti maminky jsem nesnesitelná. Vadí mi děti, manžel i celý svět
- AnetaMar
- 19.11.26
- 568
Od smrti maminky jsem pořád podrážděná. Vadí mi hluk, otázky, nepořádek, manželovy poznámky i to, že po mně někdo něco chce. Nejraději bych se zavřela v pokoji a nikoho neviděla. Jenže mám dvě děti...
Porodila jsem v sedmnácti. Dodnes se stydím svléknout před manželem
- AnetaMar
- 19.11.26
- 959
Někdy se na sebe podívám do zrcadla a nejradši bych se zase rychle oblékla. Vadí mi břicho, povolená kůže i prsa, která už dávno nevypadají jako dřív. Je mi jednačtyřicet, mám dvě děti a pořád se...