Krásný den
- Porod
- misa1990
- 20.06.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Těhotenství a krásný den D. To jsem se ho tolika bála...
Čekání na paní doktorku, píchnutí plodové vody
Přítel připraven :-)
A už je u maminky..
Tady mě ošetřují ..
Přítel s broučkem.. MILUJI VÁS!!!
Je mi týden :-)
- 2
A tady mi je 5.měsíců :-)
- 2
Po přečtení deníčků ohledně porodu jsem se rozhodla, že také zveřejním i můj den D. Předem se omlouvám za dlouhý deníček, ale je to tak, jak to přesně bylo…
Vše začalo vysazením HA dne 4.10.2011. Byli jsme s přítelem rozhodnuti, že chceme to maličkaté stvořeníčko. Tělo jsem nechala od HA odpočinout do konce roku. Od Nového roku jsme se začali snažit.
A ejhle, menstruace nepřišla už v únoru, ale test stále negativní. Šla jsem tedy k doktorce a ta mi řekla, že těhotenství zatím žádné nevidí, tak mi dala injekci na vyvolání menstruace. Menstruace do 3 dnů přišla, tak jsem si říkala, že snad nám to vyjde další měsíc. To také nic. Nakonec se to povedlo 30.4.2012, co jsem si udělala testík a ejhle - dušík tam byl. Slabý velice slabý. Říkala jsem si, bude to tam. 
Okolo 5.5. jsem šla k doktorce, která mi udělala UTZ.
„Měla jste test pozitivní?“
„Ano, měla“.
„Tak já v děloze nic nevidím, ale zdá se mi, že je něco mimo dělohu.“ (mimoděložní těhotenství)
V tu chvíli jsem se začala třást a děsně se bála, co se bude dít. Ihned mi napsala papír na příjem do gynekologicko-porodnického oddělení ve Slaném.
Po jakýchkoliv vyšetření nikde nic neviděli. Uf, to jsem si ale oddechla, ani nevíte, jak moc. Strávila jsem tam dva dny (zrovna víkend) a v neděli na UTZ se v děloze ukázal váček. 
Oznámili mi, že jsem 5+ něco. To už si přesně nepamatuji.
Za 14 dní jsem měla jít k doktorce na UTZ, už by měla být vidět srdeční činnost a taky byla. Krásně miminku bušilo srdíčko, až mě to rozplakalo. Těhotenství jsem si moc moc užívala. Termín porodu byl stanoven na 10.1.2013.
Těhotenství bylo krásné, od června 2012 jsem byla na nemocenské až do mateřské dovolené. Takže užívání těhotenství naplno. Vše bylo v naprostém pořádku. Ve 23.týdnu jsem šla na kontrolu do poradny, opět se paní doktorce po vyšetření něco nelíbilo. „Zkrácený čípek, těhotenství Vám nemůžu 17.týdnů udržet, musíte do nemocnice na steh čípku.“
Opět nervy. Moje maminka mě tam vezla a říkala „Buď v klidu, nic to není, to je jen, aby jsi neporodila dříve. Hlavně neplaš, buď v klidu, Michalko, ať opravdu neporodíš. To by byl průser.“
Nakonec po všech vyšetřeních opět vše v pořádku, sice zkrácený čípek, ale ne tolik, aby to bylo tak drastické. Poležela jsem si tam den, druhý den mi dělali rovnou test na cukrovku těhotenskou. Zvládla jsem to, dalo se to vypít. A ono ejhle - měla jsem těhu cukrovku. 
Žádná silná, ale je tam. Možná i nervama mi to vyskočilo. Pak jsem každý tři týdny musela jezdit pravidelně, ale už na porodnici na glykemický profil. Ráno v 7 tam a v 7 večer domů. Cukr jsem měla v normě a samozřejmě jsem si sladké občas dala , ale to nikdo nevěděl z porodnice (ne den před tím, co jsem měla jít na profil).
Pak bylo vše v pořádku další týdny. Až někdy po 30.týdnu mi z ničeho nic otekla tvář. Spadl mi ret, nemohla jsem dovřít oko, když jsem se zasmála, smála se jen pravá strana, levá jako by byla celá ochrnutá.
Tak jsem si tam opět 2 dny poležela. Báli se, aby to nebyla preeklampsie. Nakonec nebyla. Byla to paréza, nervové onemocnění, které se léčí týden, měsíc, půl roku, ale i rok. Mně naštěstí zmizelo po 14 dnech užívání poloviční dávky kortikoidů. Bylo to hrozné - když jsem mluvila, padal mi ret, byla jsem opravdu jak ochrnutá.
Ve 39. týdnu jsem byla opět v poradně na kontrole. Paní doktorka mi řekla, že hlavička krásně naléhá, že mi lehce pomůže. Zabolelo to, pak jsem zjistila, že mi udělala Hamiltonův hmat. Že je možné, že třeba porodím ten den nebo druhý či do týdne, do termínu. Kdybych do 9.1. neporodila, nástup 10.1. na vyvolání. Modlila jsem se, ať to přijde.
Přišlo!
Přišlo to v 39+2, ten den byla sobota 5.1. Od půlnoci jsem nemohla spát, pořád takové divné bolesti, nedaly se zaspat. Říkala jsem si, to se něco začíná dít.
Ráno od 6h jsem už nemohl spát vůbec. Pořád to bolelo, pochodovala jsem a rozdýchávala jsem to.
Okolo 10 dopoledne to začalo přibývat, být silnější, ale pořád se to dalo. Pak to nějak ustalo, řekla jsem si „Natáhnu se na gauč“. Natáhla jsem se asi na půl hodinky spánku. Od 12h jsem si říkala „Dneska budu rodit“. Ano, rodila jsem.
Ve 3h odpoledne jsem volala kamarádce PA, která právě dělá na porodnici ve Slaném, že mám bolesti.
„Jsou pravidelné?“
„Zatím ne.“
„A po kolika je máš?“
„Tak po 15-20 minutách
"Až to bude po 5-7 minutách, pak přijeď, mám noční od 18 do 6 do rána, tak snad porodíš za mou službu, abych mohla být s tebou.“
Jen co jsem položila telefon, kontrakce. Auuu! Říkám přítelovi, vezmi papír a pokaždý, když mě uvidíš se svíjet, rozdýchávat, mám kontrakci. Psal mi intervaly. Během chvíle byly po 10 minutách, ale nepravidelné.
Ve 4 odpoledne jsem si řekla, že si dám teplou sprchu a uvidíme, jestli se to rozjede. Ano, rozjelo. Ve sprše tak tři kontrakce během 20 minut. Říkám si, to budu muset dobalit tašku, jen to, co chybělo…
Ještě přišla za mnou moje maminka, psala jsem jí, že mám bolesti. Přišla a já brečela. Říká mi „To máš takové bolesti“ a já že ano. A ona „Na co čekáte? Zbalte se a jeďte.“ Dala jsem ještě sprchu a jeli jsme. V autě kontrakce, rozdýchala jsem ji. Najednou bum bum - kontrakce po 5-8 minutách. V 17.10 jsme jeli do porodnice.
Přijdu nahoru na porodnici v 17.20, sestřička „Vy rodíte? Hnedka svlékejte se.“ Košili na mě hodila. „Přítel vám to vše zabalí.“ Napojila mě na monitor, kontrakce viděla, krásně lítaly.
Přišla doktorka, vyšetřila mě. „Jste otevřená na 3 cm, porod začíná.“ Sestra mi zavedla kanilu, kapačku s antibiotikama, protože jsem měla streptokoka. Streptokok dokapal a já čekala na míči nebo ve sprše na doktorku. Říkala mi, že mi v 18.45 přijde píchnout vodu. Kamarádka, co měla službu, říká „Chceš klystýr?“ A já že nechci, od noci jsem seděla na záchodě. 
Na porodním sále byl se mnou přítel. Strašně mu za to děkuji a i mé 19leté sestře, co tam se mnou také byla. Co přijela po píchnutí vody, to to začalo být kruté a já musela být na monitoru. Bylo to hrozné, když jsem se nemohla hýbat, chodit. Nevěděla jsem, jestli budu zvracet, čůrat či kakat. Ani jedno - říkala mi sestřička. Možná zvracet, dala mi mističku, ale nakonec nic.
Pak si mě vyšetřila asi 10 minut po píchnutí vody a říká „Míšo, ty jsi otevřená na 9 cm,, až přijde kontrakce, zkus zatlačit tak, jak jsem ti říkala.“
Zatlačila jsem při kontrakci. „Vidím Kubíčka vlásky“ a já „Ježišííííííííí.“ Přítel ze sestrou mojí nevěřili.
Párkrát jsem zatlačila, přidala mi oxytocin. V 19.46 se Kubíček narodil s mírami 51cm, 3.520g. Kluk jako buk. Brečela jsem moc štěstím. Přítel nechápal. Když mu ho dali potom pochovat, byl moc dojatej i sestra moje. Byl to nádherný pocit, když mi ho dali na bříško. Byl tak krásně slizoučkej a jak plakal..jůůů..přítel stříhal pupečník, sestra fotila porod. Musím říci, že dnes jsem ráda, že ty fotky mám! Nejhorší z celého porodu bylo šití.
Musím poděkovat skvělé kamarádce PA, paní doktorce a za přítomnost mému přítelovi a sestře Lucce. Jako prvorodička jsem se porodu moc bála, jsem hysterka a zvládla jsem to. Od příjezdu za 2 hodiny a 15 minut mít po porodu krásné…
Přečtěte si také
Vidím sousedovi až do obýváku. Mám pocit, že je opuštěný
- Anonymní
- 19.10.26
- 1
Nerada to přiznávám, ale často vídám souseda, jak sedí na gauči a od časného odpoledne až do pozdních hodin jen kouká na televizi. Ano, máme okna naproti a on si nezatahuje závěsy. Prostě se...
Kluci vyrostli z plínek a já konečně žiju. Manžel ale tlačí na třetí dítě
- Anonymní
- 19.10.26
- 68
Máme doma čtyřletého a pětiletého syna. Dělí je od sebe pouhých čtrnáct měsíců. Z miminkovského věku vyrostli neskutečně rychle a dnes už na větu „poď se pomazlit“ reagují odtažitě. Jsou to přece...
Rodiče nám hlídají zadarmo, ale manžel by raději platil chůvu. Nemůže je vystát
- Anonymní
- 18.10.26
- 5255
Moji rodiče nám pohlídají kdykoli je potřeba. Vím, jaké je to v dnešní době štěstí. Jenže Mirek na ně pořád nadává. Podle něj jsou vlezlí, děti akorát rozmazlují, vaří jim nezdravá jídla, doma nám...
V mládí jsem byla krásná a úspěšná. Teď je mi přes 40, jsem tlustá a bez práce
- Anonymní
- 18.10.26
- 12140
Říká se, že každý svého štěstí strůjce. Mně ale život naložil tak nějak víc, než je zdrávo. Když si prohlížím fotky z maturitního večírku nebo z doby studií na vysoké, chce se mi brečet. Dívá se na...
Nechtěla jsem děti uplácet. Pak jsem jim dala stovku za uklizený pokoj
- Anonymní
- 18.10.26
- 2798
Nikdy jsem nechápala rodiče, kteří svým dětem platí za běžné domácí povinnosti. Uklidit si pokoj přece není žádná brigáda. Je to jejich pokoj, jejich věci a hlavně jejich nepořádek. Vždycky jsem si...
„Děda je zlej, ubližoval mamince.“ Pětiletý syn odmítá mluvit s vlastním dědou
- Anonymní
- 18.10.26
- 3487
Táta měl pocit, že se jen nevinně baví. Pro mě to ale byla další lekce z ponižování a pro mého pětiletého syna okamžik, kdy viděl, jak někdo ubližuje jeho mámě. O víkendu se stala taková blbá...
Manžel mě podvedl s nejlepší kamarádkou. Naše děti chodí do stejné školy
- Anonymní
- 18.10.26
- 2800
Důvěřovala jsem jí natolik, že jsem jí vyprávěla i o problémech v manželství. Teď vím, že se v té době scházela s mým mužem. Nejhorší je, že se jí nemůžu jednoduše vyhnout. Naše děti jsou kamarádi...
Tchyně mi tajně vyzvedávala syna ze školky. Pak jsem zjistila, co mu říká
- Anonymní
- 17.10.26
- 8822
Nikdy jsem si nemyslela, že budu řešit problém s tím, že někdo chce trávit čas s mým dítětem. Jenže moje tchyně začala dělat věci za mými zády – a nejhorší nebylo samotné vyzvedávání ze školky, ale...
Našla jsem způsob, jak manžela udržet po sexu vzhůru. Za vším hledej peníze
- Anonymní
- 17.10.26
- 2225
Existuje několik věcí, které jsou po sexu téměř jisté. Člověk je příjemně unavený, spokojený a má pocit, že by svět mohl na chvíli počkat. U mého manžela je ale jisté ještě něco. Usne. Prakticky...
Manžel zastavil rekonstrukci. Vadí mu trvalé bydliště mého bratra v našem domě
- Anonymní
- 17.10.26
- 5052
Žijeme v rodinném domě, který nám darovali moji rodiče. Ti si na stáří pořídili malý byt, můj bratr se osamostatnil, naši mu dali peníze na jeho bydlení a dům zůstal nám s manželem a dětmi. Rodiče...
,
se vám moc daří 
