Mé těhotenství

Byla jsem do něj moc zamilovaná a tak jsem mu samozřejmě věřila i v tom, že se do mě prostě „neudělá“! Jenže stal se klam. Několikrát po milování mi řekl, promiň já se do tebe udělal. Ha, bylo to asi po čtvrté co mi to řekl a ono se stalo to, že jsem otěhotněla. Já, která chtěla jít ještě studovat a vyučit se. No nic, rozešla jsem se s ním, ale pokaždé dolezl, vzala jsem ho na milost, přeci jen jsem k němu ještě něco málo cítila a bylo to spíše z lítosti. To jsme spolu byli půl roku. Rozhodla jsem se, že půjdu na potrat. Zašla jsem jeden den s mamkou k panu gynekologovi, domluvila jsm se s ním na termínu a bylo.

Maminka mě pořád přemlouvala, že může to být mé jediné dítě, že třeba když budu chtít mít, nepodaří se to a neotěhotním. Rozmyslela jsem se. Kolik to ale bylo nocí co jsem probrečela, měla jsem zničenou celou budoucnost, celé mé mládí. Gynekolog nás s mamkou odepsal a tak jsme přestoupily hned naproti k jinému. Ten nám oznámil, že už je na potrat pozdě. No a tak jsem začala celé těhotenství navštěvovat mého součastného pana doktora.

Celkem jsem měla KRUŠNÉ TĚHOTENSTVÍ, BYLO MI POŘÁD ZLE, AUTOBUS, TROLEJBUS I ŠALINA, to vše mi dělalo zle, pachy......., však to znáte určitě všichni. Jeden den jsem šla na ultrazvuk a gynekolog zjistil, že je miminko otočené hlavičkou nahoru, že s tím už nic neudělá a že mě už pošle do nemocnice, kde chci a kde budu rodit. Chodila jsem tam 14 dni a po těch dnech se rozhodli abych šla na zátěžový test. V určtý den a v určitou hodinu jsem nastoupila. Byla tam se mnou mamka a celkem jsme se bavili. Cetla jsem se Blesk a bylo mi fajn. Když se to zvýšilo na 10 kapek…, chtělo se mi moc čůrat, ale musela jsem ležet, jelikož jsem měla injekci v žilce. Tak jsem tam ležela jako oddaný psík a čekala co se bude dít. Maminka odešla na WC a mě se mezi tím cosi spustilo, myslela jsem si, že jsem se počůrala. Když došla z WC, tak jsem jí řekla, že mi asi odtekla voda, ale nebyla jsem si stoprocentně jistá, nechtěla jsem jí říct, že jsem se asi počůrala. A byla to plodová voda.

Jenže já pořád ležela a nic. Došly doktoři, sestřičky, oholili mě, doktor zkontroloval, jak to dole vypadá, měla vylezlou jen patičku, takže se mluvilo o císaři. Ležela jsem hodinu a nic. Každý za mnou chodil, jestli nemám bolesti, ale já je vážně neměla. I mamka se mi divila, jak je to možné. Asi je, já je fakt neměla. Po té hodině se uvolnil operační stůl. Umrtvili mě a vše probíhalo v pořádku. Měla jsem ale strach, aby náhodou ta injekce nepřestala fungovat a ja necítila vše. Tu bolest. No a tak trvalo to přes hodinu, mě to přišlo, že to trvalo tak 20 min. asi po nějaké době se mi začalo navalovat, chtělo se mi zvracet. Tak mi museli dát kyslík. Nakonec mi jí vytáhli. Byl to takový jemný škub. Jejda, ona snad nežije, jen to ne. Asi ji pleskli a malá začala plakat. Bylo to fajn, slyšet jí, že je to ona, MOJE dítě. Ukázaly mi ji, zářila všemi barvami. Byla k nakousnutí.

V březnu příštího roku Natálce budou 4 roky, je to sice kvítko, ale jsem moc ráda, že ji mám. V lednu se mi má narodit další miminko, ale to už je jiný příběh…