Moc dlouhé snažení

Ahojda všem! Rozhodla jsem se z toho všeho vypsat. Tak začnu od Adama. S manželem jsme celkem 12 let a 7 let manželé. Asi před 4 roky jsme se rozhodli, že by byla už vhodná doba na společného potomka. A tady to začalo. Vy:,(ila jsem HA, doktor doporučil vitamíny a popřál štěstí. Když se stále nedařilo, šla jsem k němu na folikulometrii, kde zjistil,že se mi tvoří malá vajíčka, takže mi na:,(il Clostilbegyt a doporučil dovolenou. Jeli jsme k moři, dokonce to vycházelo i na plodné dny, ale přiznávám že oba plni dojmů ze Španělska jsme se milovali jen 2x, takže žádnýho španělka jsme si nepřivezli.

Následovalo vyšetření hormonů, kdy mi zjistili zvýš. prolaktin, dostala jsem prášky Dostinex a hladina se prý vyrovnala. Manžela poslal na spermiogram, se kterým naštěstí souhlasil. Výsledek ale nebyl moc dobrý, spermií méně a línější. I přesto nám dělali 3×IUI, ale bezvýsledně. To bylo v Natalartu v Plzni. Taky jsem asi 3 měsíce poctivě cvičila Metodu Mojžíšové, ale postupně jsem to zanedbávala víc a víc. Po těch nezdařených IUI mi nabídli rovnou IVF, které se bojím a snažím se jí oddálit jak nejdýl to jde.

Změnili jsme doktora, který má prý skvělé výsledky ohledně otěhotnění. Předepsal mi léky Duphaston a poslal nás na genetiku. Genetika nedopadla dobře ani pro jednoho z nás, manžel - ještě horší výsledky spermiogramu - byl mu doporučen Energyman tbl. a vit E. Mě našli nějakou mutaci genu, což mě vyděsilo, ale na hematologii mi doktorka vysvětlila, že takovou mutaci má polovina lidí, jen až jednou otěhotním, budu k ní chodit na náběry, protože tu hrozí riziko potratu. No to už jsem si říkala, že se proti nám všechno spiklo. Po dalších neúspěšných měsících mi byla nabídnuta laparoskopie - další problém, bojím se. Zapomněla jsem Vám napsat, že jsem zdr. sestra. A jako většina z nich se kácím i u náběrů krve, takže to pro mě bude zkouška ohněm. Ale asi mi nic jiného nezbyde. Navíc nám tento nový doktor řekl, že není problém udělat ještě další IUI po laparce. Stále doufám, že to půjde i bez IVF.

Další problém je, že jsme to nikomu neřekli, rodiče, kamarádi, práce atd. A začínám být alergická na otázky typu a co vy, kdy už si pořídíte mimi? Když jsme neměli svoje bydleníčko, tak jsme to sváděli na něj, ale teď už přes rok bydlíme ve svém a argumenty docházejí. Manžel je mojí velkou oporou, kdykoliv mám depku, tak mě podrží. Akorát jednou jedinkrát jsem ho zažila zlomeného, a to když mu po dobrání Energymanu sdělili, že se to nezlepšilo. Jinak jsem ráda, že všechna vyšetření trpí bez reptání. To bych to asi zabalila už dávno.

Doufám, že mé svěřování nebylo moc dlouhé, ale naše snažení není bohužel kratší. :-(

Přeji všem snažilkám brzké // a maminkám hodná miminka. :-))

L.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Kati
2263
8.5.07 21:16

Ahoj Leninko,
u nás nebyla ani možnost podstoupit IUI, kvůli velmi špatnému spermiogramu mého manžela. Takže jsem ihned museli na IVF+ICSI. Chci tě jen povzbudit. Neměj z IVF a laparoskopie strach. Vším co vy, jsme si prošli a myslím, že to bylo k dobru. Být tebou ještě bych po laparoskopii zkusila IUI, je tam do 3 měsíců velká šance na otěhotnění.
My sice nečekali tak dlouho, nám to trvalo 3 roky, ale prošli jsme celkem 4.IVF a jeden KET. Mezitím jeden potrat, ale teď by mezi náma měl být co nevidět náš malý chlapeček.
Byli chvíle, kdy jsme myslela, že už dál nemůžu, že ze vším skončím, pořád jsem jen šetřila na IVF.......takže moc dobře vím, čím procházíš. Taky jsme to chvíli tajili, i rodičům, ale můžu říct, že se mi ulevilo, až se to všichni dověděli. Přestalo obtížné vyptávání a připomínky typu, že pořád strkáme peníze do svého blahobytu a odsouváme děti až na druhou kolej. Když to všichni věděli, začali nám fandit a setkala jsem se jen s pěkným přístupem okolí.

Přeji hodně štěstí a hlavně hodně sil, které jistě budeš potřebovat.

Kati 39+3tt

  • načítám...
  • Zmínit
kote
1081
9.5.07 09:09

Ahoj Leninko,  

jak psala Kati, moc dobře ten pocit znám. My s manželem na mimi pracujeme dva roky, ale pouze s lékařskou pomocí, protože u nás jiná cesta bohužel není. Psychicky je to náročné, měla jsem také období, kdy jsem neměla pro co žít, ale manžel mi řekl, že mám přece jeho a to není málo. Nejprve jsme také neměli chuť to někomu vykládat, ale po několika neúspěších jsme se rozhodli jít s pravdou ven a ulevilo se mi. Sice musím pečlivě vážit, co všechno okolí říct, ale rodiče ví všechno a mám spřízněné duše, kterým se můžu svěřit. Také věřím, že se jednou usměje štěstí i na nás, já mám za sebou už celkem 8 IUI a 2 IVF. Před třetím a posledním IVF se hodně bojím, zatím tuto variantu odsouvám a snažíme se pomocí IUI. Ono to jednou vyjde, ale asi si holt musíme počkat.  

Přeju Ti moc moc síly, protože ta je skutečně potřeba a užívej života, ať je jakýkoliv. Moje maminka říká, ber to tak, jak to je.  

Měj se krásně  

Kotě

  • načítám...
  • Zmínit
Leninka1
185
9.5.07 15:40

Ahojda  Kati a kotě,
díky moc za podporu, o tom prozrazení podumám,ale asi ještě počkám až jak dopadne laparka,jdu příští týden na kontrolu a tam se nejspíš s dr.domluvíme na termínu,pak chci ještě zkusit nějaké IUI a uvidíme,co bude.
Ale zároveň mi nějak vnitřně pomáhá si o tom promluvit,vypsat se z bolístek a hlavně číst ty vaše výsledky.Všech,které se snaží méně či více dlouho a snazší či komplikovanější cestou.Dává mi to větší naději na úspěch,takže ještě jednou díky.
Všem snažilkám brzké // a maminkám hodná dítka
Krásný den
 L.

  • načítám...
  • Zmínit
monicka-S
1406
9.5.07 17:18

ahojky Leninko  

přidávám se k holkám Kati a Kotě - jsme totiž  z jednoho deníčku , a to od Maru ze zebřičkovského . Tímto si dovoluji ( jestli teda chceš ) tě pozvat mezi nás. Jsme tam směska maminek, těhulek i snažilek. Všechny si něčím takovým prošly takže ví o čem je řeč. A já osobně jsem svůj příběh vypsala v příbehu o těhotenství - poznám někdy své štěstí I a II díl.  Sama vím moc dobře, že vypovídat se i když jen virtuálně moc a moc pomáhá:-D  

Přeji ti na tvé cestě životem moc štěstíčka a hlavně hlavu vzhůru a nevzdávat se,protože jednou přijde ta sladká odměna, která převrátí tvůj život naruby:-D  Já se po dlooooooouhých letech taky dočkala :-D  

Pa Monika a zítra 2letá Barunka

  • načítám...
  • Zmínit
Kati
2263
9.5.07 19:50

Leninko,
Monicka už tě k nám pozvala, takže přijmi pozvání i ode mě. Můžu říct, že od doby, co jsem mezi holky přišla mi bylo moc lépe. Měla jsem se kde vypsat, i si jen tak popovídat, zeptat se na všechny možné otázky, které se mi honily hlavou.
Díky za přání! Kati

  • načítám...
  • Zmínit
Alex11
25
9.5.07 19:50

Ahoj Leninko.
Přečetla jsem tvůj článek a jako už holky přede mnou i já chodím do zebřičkového deníčku. Musím říct že mě i manželovy moc pomohl. Svou cestu za mimčem si možná četla v článku čekání. Byl napsán po neúspěšné IUI když jsem cítila hroznou beznaděj i to, že mi schází síla jít dál. Proto jsem jednou sedla k počítači a psala. Nejdřív jsem o tom příteli nechtěla říct protože to bylo takové moje holčičí vylití srdíčka. Nakonec jsem mu to prozradila a on to četl. Naším problémem byl špatný spermiogram ( i když podle mého nejen on ). Čekala jsem všechno možné jen tuhle zprávu nějak ne. Přítelovi dělali testy až před IUI. Viděla jsem na něm, jak je pro něj hrozné zjistit tak špatné výsledky. Mužský to berou jinak než mi. Berou to jako své selhání. Snažila jsem se mu být oporou, ale stále to vyselo ve vzduchu. V deníčku zebřiček jsem se mohla vypovídat úplně ze všeho a bylo mi líp. Nekteré články a příspěvky jsem začala tisknout a doma jsem je dávala svýmu pokladu číst. Je skvělí že holky poradí, ale i pofoukají nemocnou dušičku. Díky deníčku jsme se o problému naučili mluvit doma a moc nám to pomohlo. Ale dokonce začal některé příspěvky psát sám. Vím, že je těžké tohle téma řešit s okolím. Spoustu věcí pochopí jen ten kdo tím prošel. Pokud nemáš s kým o tom mluvit klidně piš,piš a piš. Taky pokud by tvůj manžel chtěl může si vyměnit pár zkušeností s Alexem. Je zvláštní tyhle věci vidět i z mužského pohledu.
Jinak něco málo o nás - máme za sebou několik neúspěšných IUI, pak nám byla doporučená IVF. Mám hrozný strach z injekcí tak jsem se hodně rozmýšlela, ale po zprávě, že bývalý přítel čeká mimčo s mou nástupkyní ( bydlí v domě vedle ) jsem se rozhodla jít do toho. Bylo by šílený to neskusit a je vídat s kočárkem. Popravdě jsem moc nevěřila, že se to podaří, ale stal se zázrak a čekáme miminko. jsem 6+5tt. Pořád mám stach aby vše dopadlo dobře, ale mimísek krásně roste. To že čekáme mimčo jsme se dozvěděli týden před svatbou.
Leninko úrčitě se nevzdávejte a věřte, že ten boj musíte jednou vyhrát. Oporou ti může být celé zebří stádo.
Držím palečky.
Leňule  

  • načítám...
  • Zmínit
leňule
261
9.5.07 19:56

Leninko teď jsem zjistila, že jsem zapoměla odhlásit Alexe a tak se můj vzkaz napsal pod jeho značkou. Já mám svou - jsem Leňule. Tak snad už bude vše v pořádku.  :-)
Přeji krásný večer.
 Lenka

  • načítám...
  • Zmínit
Leeila1
1
9.5.07 23:58

Ahoj Leninko,
nevěš hlavu, určitě se to povede.
My s manželem museli jít rovnou na IVF. Žádná jiná možnost nebyla a nakonec se nám to povedlo. Po IVF, KET a IVF se nám narodila úžasná holčička. V červnu jí budou 2 roky. Teď jí chceme připojit dalšího sourozence, ale je to pro mě čím dál víc náročnější. Ale nevzdávám se. Po IVF a 2 KETech zas čekám jak to dopadne. Právě dneska jsem byla na posledním KETu a za 14 dní se dozvím jak jsem na tom. Je potřeba prostě jen zatnout zuby a vydrže. Já vždycky říkám, že ženská vydrží úplně všechno a kór když se jedná o děti.
Takže držím palečky a tfuj, tfuj.
Lenka  

  • načítám...
  • Zmínit
Elinda
551
10.5.07 11:25

Ahoj,
na otázky typu: a dítě nechcete? se nejlépe odpovídá občas chtít nestačí. Je to nenásilné, nemusíš nic vysvětlovat a dotyčný si už příště netroufne. ;)
Ať se daří!
 Elinda

  • načítám...
  • Zmínit
Leninka1
185
17.5.07 17:09

Elinda  - díky za tip,ale myslím,že to by jen rozjelo právě onu lavinu dalších otázek a to já právě nechci,ale popřemýšlím o tom.Díky.

Leeila1 - snažím se taky nevzdávat.ale stále doufám - naivně - že to půjde i bez IVF atd.Po té laparoskopii prý můžem zkusit ještě nekolik IUI a tak budu doufat,že se to podaří.  

Díky moc za příspěvky a podporu Lenka  

  • načítám...
  • Zmínit
maaarci
3
12.6.07 16:52

Ahoj Leninko,

tak jsem ti taky chtela napsat povzbudive slovo. Vim, ze na kazdeho stimulace pri IVF pusobi jinak, nekoho lépe, nekoho hůř. Ja patřím k těm, které na tom byly  asi určitě líp. Stručně, já syndrom PCO, manžel pouze 5 % schopnych spermii (při odebrání vajíček pouze 3 % - nervozita). Jezdili jsme na kliniku do Brna (a nedám na ne dopustit), kde nam nas problem vyresili cca za 2 mesice. Mela jsem dlouhy protokol. Jinak mi dela vubec zle se divat jen kdyz mi berou krev, ale ver, ze pichani injekci (pichala jsem cca 25 dni do bricha) neni nic proti touze po diteti. Kor kdyz vis, ze pro mnohe z nas jsou deti smyslem zivota. Ja jeste nemam vyhrano, jsem ve 14 tydnu s dvojcaty, a snazim se myslet na to, ze to bude v poradku. Nic jineho nam ani nezbyva. Tobe preju hodne odvahy  a sily k boji. Samozrejme i tvemu manzelovi.
Maaarci

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář