Moje cesta odstavení batolete

Zkusím tady pro sebe a možná i pro jinou maminku, která řeší podobný problém napsat jak jsem se s touto zkušeností vypořádala já. Pro začátek tedy, máme holčičku, které bude brzy 15 měsíců. Je to od začátku závislák na prsu a bylo to pro ni vždy víc než mazlení. Původně jsem předpokládala, že kojit budu do 12 měsíců a konec, hotovo. Bohužel pár věcí to změnilo.

Zaprvé, malá od narození odmítala dudlík, ani později jej nikdy nevzala. Za to jsem konec konců ráda, protože odpadne odnaučování, ale zas byly chvíle, kdy bych to ocenila, aspoň na chvíli, nebýt živý dudlík. Za druhé, se potýkáme pořád se separační úzkostí, je to sice o sto procent lepší, už mi neleze až na záchod a vydrží beze mě i dvě hodiny, ale pořád cítím, že bez maminky je to těžké.

No a za třetí v době, kdy jsem uvažovala poprvé o tom, že přestanu kojit, se malá kojila asi pětkrát nebo šestkrát za den a nejmíň třikrát v noci. Od roka jsem to začala přes den postupně a velmi zvolna omezovat. Nakonec jsme se dostali ke třem kojením za den, u dvou ale už začal být problém že si to uvědomila a nenechala se ničím zabavit.

Nakonec jsem s velkým úsilím kojila jen večer před spaním a v noci, ale do toho nám přišla šestá nemoc, která začala průjmem. No, dostala jsem strach, že bude malá dehydratovaná, horečky měla pořád až 40 stupňů, dávali jsme jí co 4 hodiny léky na teplotu a já byla donucena znova začít kojit, protože to bylo v létě při 32 stupních.

Po nemoci se ale vůbec nechtěla vrátit k jednomu kojení večer a už při stmívání vyváděla a řvala a uspat ji na denní spánek bylo velmi těžké. Rozhodla jsem se teda, po zvážení všech možností, přestat kojit úplně. Měla jsem načtené hromady článků, dokonce jsem volala dvěma různým laktačním poradkyním, ale pořád jsem byla nerozhodná, jak na to.

Nakonec, po dlouhém hovoru s přítelem, jsem si prostě v hlavě udělala seznam věcí, proč přestat kojit a proč pokračovat a odstav prostě vyhrál. Upřímně, musela jsem přesvědčit sama sebe, že jsem úžasná matka bez ohledu na to, jestli budu kojit nebo ne. Na noc jsem si tedy zavázala prsa obvazem (abych ji omylem ve spánku nenakojila), přelepila na obvaz dvě náplasti a řekla malé, že prsa jsou rozbitá, a že mlíčko nebude.

Samozřejmě se to neobešlo bez pláče, ale s tatínkem jsme ji hladili, těšili, nosili a mazlili až usnula. První probuzení bylo těžké, protože rozespalá hledala prso a až za chvilku jí došlo, co se vlastně děje a začala se vztekat. Ale po pár minutách vztekaní, prohýbání do luku a lezení po čtyřech po posteli se uklidnila a se vzlykáním usnula.

Pak se to opakovalo ještě asi pětkrát s pořád nižší intenzitou. Ráno se malá probudila s takovým moudrým výrazem na tváří a zeptala se mě, po svém způsobu, jestli už tam mlíčko je, když jsem řekla, že prsa jsou pořád rozbitá a mlíčko není, vzlykla ale dál už nic, hned si šla hrát s medvídkem. Přes den se ještě dvakrát ujistila že opravdu nic nebude, ale nejspíš to akceptovala dobře, protože denní spánek proběhl neuvěřitelně klidně. Jen jsem ji položila do postele, hladila a klidně na ni mluvila a ona usnula.

Pokud se ptáte, proč jsem se snažila malou přestat kojit tak brzo (podle doporučení WHO se má kojit až do dvou let), tak plánujeme druhé dítě, kvůli těhotenství přes IVF si budu muset aplikovat hormony, což při kojení nejde, kvůli zdraví kojence. Rozhodli jsme se, že sourozenec pro ni bude důležitější, než pár měsíců kojení navíc.

Děkuji, pokud jste dočetli až sem, snad vám to pomůže při vašem odstavu. Samozřejmě ještě nejsem na konci, momentálně se mi nalévají prsa a trochu se bojím zánětu, ale snad už to bude nejmenší problém.