Moje dětství
- O životě
- Anonymní
- 06.03.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Poslouchejte, prosím, svoje děti! A věřte jim, co vám říkají... Narodila jsem se do malého města jako druhá dcera mamince a tatínkovi. Tatínek si ale vždycky přál kluka, alespoň jednoho. Bohužel se nepovedlo.
Dětství jako takové jsme měly se ségrou skvělý. Byla nás hromada bratranců a sestřenic. Zažívali jsme různá dobrodružství, stanovali jsme, dělali jsme ohníčky atd. Často nás všechny hlídala babička, hlavně o víkendech.
Byla jsem jedna z nejmladších, ale hlavně nejslabších, a tudíž taky občas trochu mučených dětí v naší bandě. To je ale normální, když jsme si hráli na gangstery a zajatce, vždycky jsem byla zajatec. ![]()
Když skončilo školkové období a nastalo to školou povinné, začaly se objevovat jisté potíže.
V první třídě, a to věřte, nebo ne, si úplně pamatuju, jak mě více zajímalo, kde letí za oknem ptáček, nebo padá lísteček ze stromu, než to, co zrovna říká paní učitelka.
Samozřejmě, že vysvědčení podle toho vypadalo… Na první pololetí jedna dvojka. A na konci druhého dvojky již dvě. Ano, čtěte správně! V první třídě jsem měla na vysvědčení dvojky.
Ovšem, když nejsou základy, tak není na čem stavět!!! Ve druhé třídě na vysvědčení dvojek nepočítaje a již jedna trojka. A ve třetí třídě čtverky…
Ani si neumíte představit, jak hrozné to pro mě bylo! Tolikrát jsem plakala kvůli špatným známkám, když všichni měli jedničky… Mrzí mě, že mi moje mamka v tomhle nijak nepomohla! Měla mě stáhnout zpátky do školky, nebo se se mnou víc učit, mít tu trpělivost!
Špatné známky nesl můj taťka těžce. Neustále jsem doma poslouchala : „Opovaž se někomu říct, jaký bylo vysvědčení, nebo uvidíš!“
Taťka by mi ale nikdy v životě neublížil. Ani pohlavek mi nedal. Jen se prostě za mě styděl. Mamka ta byla trochu jiné ráže. Neustále jsem poslouchala, jak je strašně unavená z práce, a ještě já jí přidávám starosti. Takže jsem sem tam dostala. Ale za co?! Za to, že byla moje mamka tak slepá? To neviděla, jak se trápím?!
Ono totiž, když máte špatné známky, vzhledově vypadáte jako ta holka, o který by si nikdo neopřel ani kolo a oblíkaná chodíte jak sto let za opicema… Tak to s sebou nese následky samozřejmě. Teď nemluvím o první a druhé třídě, i když už tam se mi spolužáci smáli, jak jsem hloupá… Myslím, že od třetí třídy to bylo nejhorší.
Spolužáci mi dělali naschvály, schovávali papuče, do pytlíku na výtvarku vykroutili mokrou houbu, venku mě shodili do kalužiny po dešti, v tělocviku se do mě schválně strefovali míčem (hlavně do hlavy), ničili mi oblečení atd atd.
Na školní výlety jsem raději moc nejezdila, vždycky jsem onemocněla. Myslím, že ze strachu, co by se tam odehrávalo, jsem začala zvracet, mít průjem a nebo prostě měla horečku. Domů jsem ze školy chodila často s brekem a doufala jsem, že mi mamka nebo někdo pomůže. Vždyť je to můj domov, kde jinde hledat důvěru a pochopení?!
Ale moje mamka, jak jsem teď nedávno zjistila, ve škole nikdy šikanu nezažila. Neměla tedy pro mě to pochopení. Například šla jsem do školy v nových riflích a domů jsem se vracela v kalhotech počmáraných propiskou, která nešla vyprat… kluci… Když jsem doma řekla pravdu, nikdo mi nevěřil (jak smutné), takže jsem samozřejmě dostala nabančeno.
Proč by mi přece něco takového někdo dělal?! Vždyť to nemůže být pravda! Určitě lžu a dělám si to sama svou neschopností! Doma mě vůbec považovali za nevydařenou dceru… Na rozdíl od mojí krásné a inteligentní sestry, jsem já byla škaredá, neschopná a ještě k tomu navíc hloupá… Nejednou mi to taky bylo řečeno, ne to, že jsem škaredá, ale že jsem k ničemu a nikdy ze mě nic nebude… Nic neumím a nevdám se!!!
Neměla jsem tedy důvod doma říkat pravdu, když mi nikdo nevěřil. Začala jsem lhát, občas to bylo jednodušší… To sebou samozřejmě, když se na to přišlo, neslo další a další pohlavky… Prostě nekonečný kolotoč!
Následky si z toho nesu do teď. Nikdy v životě nepůjdu na třídní sraz! Nechci ty lidi, co mi ničili kus života, ani vidět! Při vzpomínce na základní školu se mi derou slzy do očí.
Svoje děti ale přesvědčuju o tom, jak skvělá je základka. Mají totiž velkou výhodu! Já jim věřím, stojím za nimi a vždycky jim budu oporou!
Jenom chci na závěr dodat, že moji mamku mám moc ráda, abyste si nemysleli, že ji za to nenávidím nebo tak… Ona totiž dle mého názoru mohla zasáhnout do děje věcí jen určitou částí. Z zbytek jsem si mohla sama a spolužáci. V období puberty jsme si byly s mamkou dost blízké. Teď, když mám děti, mi s nimi pomáhá, vše funguje na 100 %. O tomhle mém pohledu na věc, že mi mohla pomoct, jsem jí ale nikdy neřekla a ani neřeknu.
Přečtěte si také
Dostala jsem práci snů, manžel mi místo gratulace vyčetl, že zanedbám syna
- Anonymní
- 16.11.26
- 505
Když jsem manželovi oznámila, že jsem dostala nabídku vrátit se po rodičovské do práce, jeho první otázka nebyla, kolik budu vydělávat ani jestli mě ta pozice těší. Zajímalo ho, kdo bude hlídat...
Manžel mi vyčítá pohodlný život v domácnosti, chce za to po mně další dítě
- Anonymní
- 16.11.26
- 458
Manžel mi pokaždé, když přijde řeč na druhé dítě, opakuje, že nemůže být jen po mém. Jenže já už jedno dítě mám a další nechci. Je mi čtyřicet, máme malého syna, bydlíme v domě se zahradou a já...
Nácvik vánoční pohádky na vsi je noční můra. Zkazila jsem dětem radost?
- Anonymní
- 16.11.26
- 277
Blíží se čas adventu a s ním i ty nejkrásnější, ale také nejstresovější chvíle celého roku. Zatímco ostatní maminky se v obecní sokolovně na nácviku vánoční pohádky s písničkami usmívají a chválí...
Tchyně sice hlídá zadarmo, ale děti vychovává po svém. Jsem prý nevděčná snacha
- Anonymní
- 16.11.26
- 352
Když jsem tchyni poprvé svěřila děti na celé odpoledne, byla jsem nadšená, že máme konečně hlídání. Jenže po několika měsících už si nejsem jistá, jestli nám její pomoc spíš nekomplikuje život....
Jsem máma, ne bankomat. Dcera si plete mateřskou lásku s bezplatným servisem
- Anonymní
- 16.11.26
- 330
Když mi zavolá dcera a začne mi vyznávat, jak mě má ráda, už jsem ve střehu. Za chvíli totiž obvykle přijde to, na co čekám. Potřebuje půjčit, přispět na nájem nebo jí chybí peníze do výplaty....
V 45 jsem dala výpověď a chci si splnit sen. Manžel mě nařkl z nezodpovědnosti
- Anonymní
- 15.11.26
- 1059
Když jsem manželovi oznámila, že dávám výpověď a chci rozjet vlastní podnikání, čekala jsem překvapení, možná trochu obav, ale také podporu. Místo toho mě označil za nezodpovědnou ženskou, která si...
Dcera se zbláznila. Prý se cítí jako kluk a máme jí říkat Adam. Otec ji zabije
- Anonymní
- 15.11.26
- 1143
Moje patnáctiletá dcera mi nedávno oznámila, že se necítí být dívkou. Vybrala si nové mužské jméno a chce, abych jí říkala v mužském rodě. Vím, že bych ji měla především vyslechnout a podpořit, ale...
Rozhodla jsem, že děti budou doma pomáhat. Manžel ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 15.11.26
- 712
Když jsem se doma vyjádřila k tomu, aby děti konečně začaly pomáhat s domácností, manžel mi před nimi předvedl takové divadlo, že jsem se nestačila divit. Prý jsem hysterka, která si neumí poradit...
Seřvala jsem spratka na hřišti, který hodil písek na dceru. Špatná jsem byla já
- Anonymní
- 15.11.26
- 730
V poslední době se nám několikrát stalo, že nějaké dítě házelo na dceru písek. Jednou ho dokonce měla plné oči. Většinou šlo o nepozornost rodičů, kteří někde seděli, povídali si a o své dítě se...
Na přípravné kurzy nemáme. Bojím se, že kvůli tomu dcera přijímačky neudělá
- Anonymní
- 15.11.26
- 357
Slíbila jsem dceři, že přípravu na přijímačky zvládneme spolu doma. Na placené kurzy nám teď nezbývají peníze. Jenže po práci mi často chybí energie a s některými úlohami si sama nevím rady. Když...
Mrzí mě co jsi zažívala, já nikdy nebyla šikanovaná ani jsem nikoho nešikanovala, ale občas potkám ty, co nejvíc druhé šikanovali a musím se smát jak dopadli, jsou sami, bez dobré práce, bez přátel.. Dobře jim tak, karma funguje. Třeba i ti tví jsou teď bezdětní a smutní, utěšuj se tím. Jsem asi mrcha co