Moje eMimino

Už ani nevím, kdy jsem se na eMiminu zaregistrovala, ale myslím si, že to bylo v období, kdy jsem poprvé otěhotněla… Hledala jsem tu různé rady do těhotenství.

Bohužel moje těhotenství nedopadlo dobře. V roce 2019 jsem porodila svou prvorozenou mrtvou dcerku ve 38. týdnu. Pro mě v ten okamžik začala nejhorší noční můra, celý svět se mi zhroutil.

Nevěděla jsem, jak mám žít, ale s tím mi pomohlo právě eMimino. Do nějaké skupinky jsem napsala, co se mi stalo, a brzy se mi ozvala slečna, že tady funguje uzavřená skupinka "prázdná náruč'', kde jsou maminky andílků, které přišly také o své děti. Sdílení mé bolesti s maminkami andílků mi pomáhalo a nejen to, dozvěděla jsem se tam plno užitečných informací, které mi pomohly posunout se dál. Zařizování pohřbu, jaká by měla následovat vyšetření a tak dále…

Téměř na vše, na co jsem potřebovala odpovědět, jsem odpověď ve skupince našla. Jsou tam úžasné a chápavé ženské, které se ke mně nikdy neobrátily zády.

Postupem času, kdy mi bylo lépe, jsem se snažila nově příchozím maminkám pomáhat a radit i já, i když bohužel ne v takové míře jako nějaké stálice.

Já měla to štěstí, že jsem po pěti měsících od ztráty andílka znova otěhotněla. Těhotenství bylo plné strachu a i tady jsem našla porozumění a často uklidnění. Mohla jsem se kdykoliv ze všeho vypsat a to mi pomáhalo.

V roce 2020 se mi narodilo duhové miminko, můj syn ❤️

A tak jako každou maminku, i mě čekala nová výzva… rodičovství. Rady a informace jsem nacházela u rodiny, kamarádek a známých, ale také tady na eMiminu.

No a teď? Synovi bude rok a půl a já jsem znova těhotná. Takže v tuto dobu zkušenosti nejen, že přijímám, ale protože už také i nějaké s rodičovstvím a těhotenstvím mám, pokud můžu, tak předávám dál a doufám, že pomůžou dalším maminkám.