Moje milovaná holčička Emička tu s námi není

Silný příběh mého života. Vyprávění o tom, jak jsem si přála miminko, nakonec přes IVF otěhotněla, ale mámou jsem se nestala...

Moje milovaná holčička Emička tu s námi není

Láska na první pohled

Začalo to v červenci roku 2018. Po nevydařeném pětiletém vztahu jsem potkala Kryštofa. Byla to láska na první pohled. Hned jsme se do sebe zamilovali. Nevěřila jsem, že mě může potkat takové štěstí. S mým bývalým jsme spolu byli 5 let, šťastný, ale pak to začalo jít z kopce a čím starší jsme byli, tím víc jsem si uvědomovala, že chceme každý něco jiného. Já se chtěla usadit a mít rodinu a svatbu, on nechtěl, ukončili jsme to. Bylo to pro mě těžké, ale mělo to svůj důvod, nebyl ten pravý. Což jsem zjistila, když jsem potkala Kryštofa.

Hned po měsíci jsem se k němu nastěhovala, už v říjnu jsme si řekli, že vysadím antikoncepci a zkusíme miminko. Vím, že se to někomu může zdát brzy po našem seznámení, ale my si byli jisti, že to chceme, že je to správně. Každý měsíc jsem ale na testu našla pouze jednu čárku, vždycky jsem to obrečela. Nebylo nic, co bych si přála víc, než mít v náručí naše vysněné miminko.

Umělé oplodnění: naše naděje

Když už to trvalo půl roku a nedařilo se, začali jsme docházet na kliniku, kde nám udělali veškeré testy, nakonec vyhodnotili, ze jsme oba dva zdraví. Neví, proč se nedaří. Jediné, co potom zjistili bylo, že mi nedozrávají vajíčka. Dali mi nějaké hormony, zkoušeli jsme to, nedařilo se. Podstoupili jsme několik IUI (inseminace), bohužel neúspěšně. Do toho mi kolegyně v práci řekla, že je těhotná, obrečela jsem to. Hrozně jsem jí to přála, ale proč ona po měsíci snažení najde na testu dvě čárky a já stále jen jednu?

Uběhlo dalších několik měsíců a nic. V říjnu 2019 mě Kryštof požádal o ruku. Byla jsem štěstím bez sebe. Řekla jsem si, že teď přijdou jiné myšlenky. Ale stále jsem si nejvíc přála miminko. Už jsme ztráceli naději, nevěřila jsem, že bych někdy našla na testu dvě čárky. Pak přišlo na řadu umělé oplodnění (IVF). Kryštof mi píchal injekce do břicha, aby mi dozrálo co nejvíce vajíček. Pak se blížil den D. Kryštof odevzdal spermie a mně v narkóze odebrali vajíčka. Když mi řekli, že byly jen tři, zase jsem plakala. Ostatní jich měli více, asi se mnou něco přece jen bude. Domu jsem jela zklamaná a smutná. Cestou domu jsem potkala plno kočárků a řvala jsem, že proč mají ostatní dítě a my ho mít nemůžeme? Ostatním to jde hned a nám ne… Kryštof mě uklidňoval, ze vše dopadne dobře, že se teď hlavně nemám stresovat. Teď nastaly dny, kdy jsme čekali, jestli se naše vajíčka dokážou oplodni. Čekali jsme na telefonát, jestli se zadařilo. Připlatili jsme si i za prodlouženou kultivaci, aby jsme měli větší šanci na úspěch. Za dva dny telefonát, bála jsem se to zvednout, srdce mi hrozně rychle bilo, byla jsem tolik nervózní! Řekli mi, že se všechny tři podařilo oplodnit, ale že ještě není vyhráno, že uvidíme za další tři dny.

A pak to konečně vyšlo!

To čekání bylo hrozný. Za tři dny na to jsme tam jeli, embryoložka nám řekla, že dvě jsou skvělé kvality a jedno se bohužel přestalo vyvíjet. Navrhli, že mi jedno vloží a druhé zamrazíme. Souhlasili jsme. Řekli mi, kdy to proběhne. Když nadešel čas, byli jsme hrozně natěšený a zároveň jsme se báli, aby to konečně vyšlo. Řekli mi, že přejou hodně štěstí, že je embryo opravdu kvalitní, a že to určitě vyjde. Mám prý spíše odpočívat a test ať si udělám 2.ledna. Přijeli jsme domů, Kryštof se o mě krásně staral, nakoupil, uvařil mi a já odpočívala. Ten den mě vyhodili z práce, asi něco tušili… Dost mě to sebralo, říkala jsem si, že teď to nevyjde, protože mě vystresovala ta práce a embryo se neuchytí. Brala jsem to tak, ze musím být ale v klidu, aby to vyšlo.

Sebrala jsem tedy odvahu. Bylo šest dní do Vánoc. Modlili jsme se, aby jsme nový rok už oslavili šťastně. Po Vánocích jsme odjeli k našim, oslavili mamky narozky. Když mi teta udělala kafe, vůbec mi nechutnalo, přitom kafe miluju. V tom mi to došlo! Ale bylo teprve 28.12., rozmýšlela jsem se, jestli si mám test udělat nebo ne, ale nedalo mi to. Kryštof šel ven se psem. Celá nervózní jsem si ho udělala a otočila se, po chvilce jsem se podívala na test a tam byly dvě čárky. To není možný, já budu konečně MÁMA! Nemohla jsem tomu uvěřit. Běžela jsem to ven říct Kryštofovi, byl hrozně šťastnej.

Covid-19: zrušená svatba

Nový rok jsme oslavili jako nový začátek. Rok 2020 bude svatba a miminko. Svatbu jsme si naplánovali na květen, vše zařídili. V březnu přišel Covid a my nevěděli, jestli svatba bude nebo ne, v dubnu jsme ji radši zrušili a přesunuli na červen 2021. Byla jsem z toho smutná, ale šťastná, ze naše miminko je na cestě. Říkala jsem si, že teď musím myslet hlavně na něj a svatba nám neuteče, alespoň na ni bude s námi. Pak nám oznámili, že čekáme holčičku! Moc jsme se těšili. Dny ubíhaly jako voda, nakoupili jsme pro ni nádherné věcičky, postýlku. Všechno bylo dokonale. Kontroly byly v pořádku, na ultrazvuku také, krevní testy taky super.

A byl tu termín porodu…

Termín porodu byl 3. září. Ten den se nic zvláštního nedělo, asi budu přenášet. Ale pak to přišlo, začalo mi tvrdnout bříško každých 5 minut a měla jsem boule, nejdřív na pravé a pak na levé straně. Říkala jsem si, že to je asi normální. Ale pak jsem začala mít divný pocit. Zavolala jsem Kryštofovi, aby přijel radši domů z práce dříve a volala jsem také do nemocnice. Řekli mi, ze mě musí vidět, že mi po telefonu nejsou schopni říct, jestli je to ok nebo ne. Vzali jsme tašky do porodnice a hned jeli. Sestřička v nemocnici mi řekla, že mi udělá monitor.

Věta, kterou nechce slyšet nikdo: „Přestalo bít srdíčko.“

Lehla jsem si nejdříve na levý bok, pak na pravý. Nic. „Tak jak tam to dítě máte?“ Zavolala doktorku, aby mi udělala ultrazvuk. Doktorka mlčela. Pak mi řekla, že musíme na druhý, lepší ultrazvuk. Nic jsem si nepřipouštěla. A pak mi to řekla, zastavilo se mi srdce. Bylo 18:50. „Je mi to strašně lito.“ Co? „Přestalo bít srdíčko.“ Cože? To si děláte srandu? „Bohužel nedělám.“ Ptala jsem se, co bude dál, byla jsem v šoku. Kryštof čekal na chodbě, zavolala jsem ho a řekla mu to. Naše holčička nežije… Oba jsme hrozně brečeli, bylo to strašný, dokola jsem se ho ptala, co budeme dělat. Volala jsem to mamce, brečela mi hrozně do telefonu a řekla, ze přijede…

Doktorka nám vysvětlila, že mi dají vyvolávačku a musím porodit. Bylo to hrozný. Dali mě na pokoj a začali porod vyvolávat. V 1:59 byla naše holčička Emička na světě. Nechtěli jsme ji vidět, bylo by to pro nás ještě těžší. Hned ten den jsem chtěla jet domu. Teď zpětné si vyčítám, že jsme ji neviděli a už nikdy neuvidíme. Už to bude měsíc a já stále nechápu, proč se nám to muselo stát. Není sekunda, kdy bych na naši Emičku nemyslela. Stále myslím na to, jak by nám s ní bylo. Můj andílek, můj miláček! Hned jsme začali řešit na klinice, že chceme podstoupit další pokus z našeho zamrazeného embrya a domluvili se s námi, že po šestinedělí, až přijde menstruace podstoupíme zákrok, když bude vše ok.

Vzkaz pro Emičku: „Pošli nám sourozence.“

Počítáme dny, kdy budeme moct KET podstoupit. Zažíváme nejhorší dny našeho života. Snad se má naše maličká v nebíčku dobře a nic ji netrápí a pošle nám sourozence. Strašně si přeju, aby nás už nic zlého nepotkalo a my měli konečně naše vysněné miminko. Nic víc si nepřejeme. Proto bych vám, těm, které máte děti, chtěla říct: Dělejte pro ně maximum, nikdy nevite, který den je ten poslední.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
356
7.10.20 08:50

Ach Jo…:( zase další smutný tragicky konec :(. Tohle byla vždy moje noční mura a taky nás to potkalo. Držte se, je mi to moc líto, jiná slova nemám :hug:. Pane bože, proč se tohle děje…

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
7.10.20 10:51

Tohle je zlej sen. Přeji ti upřímnou soustrast. Ja jsem potratila uz 4×, ale vzdy max do 13tt. Tohle je naprosto šílený a držím ti moc palce, ať máš zdravé dítě co nejdříve.

  • Nahlásit
1260
7.10.20 13:45

Je mi to moc lito a drzim palce, at se vase prani brzo splni, ale tu posledni vetu sis mohla odpustit. Nemam rada takove skryte vyhrozovani. Je tu skupinka Prazdna naruc, mohlo by Ti pomoci vedet, ze nejsi jedina, komu se neco podobneho stalo a ze je velka sance, ze to priste dobre dopadne.

  • Zmínit
  • Nahlásit
774
7.10.20 14:33

Upřímnou soustrast :srdce:
A přeji Ti hodně sil. Teď musíš být silná. Aby ses co nejlépe připravila fyzicky a hlavně psychicky na další těhotenství…
Zažila jsem potrat ve druhem trimestru.. takže, vím jak neskutečná bolest to je. Ačkoli ty jsi byla v těhotenství mnohem dále a nedá se to samozřejmě srovnávat
Posílám objetí
Drz se
:srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
3346
7.10.20 17:11

Vůbec si nedokážu představit tu prázdnotu a bolest. Upřímnou soustrast. Posílám objetí a přeju, ať ti dny rychle utečou a další pokus je opět vydařený. A tentokrát se šťastným koncem :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
7.10.20 18:51

Zazila jsem to same akorat o neco drive 27tt. Moc se drz :hug: jsi strasne upnuta na dite, chce to zvolnit, pak se nemuzes divit ze to nejde, kdyz dite dite dite a po potratu zase hned dite dite dite. Proste dejte odpocinek a ty zamestnej mozek jinak nez miminem nebo si adoptujte, kdyz vam to nejde :srdce:

  • Nahlásit
32
7.10.20 18:51

Dorotka101: dekuji :srdce: a mohu se zeptat co se stalo u vás? :,(
Anonymní: to je mi moc lito :,( todle by se proste stávat nemělo. Dekuji moc :srdce:
Blahuše: dekuji :srdce: ta polední věta nebyla myšlena nijak zle, možná to tak jen vypadá, možná proto, ze jsem to psala ve smutku.
Sarah1618: děkujeme :srdce: mohu se zeptat co se stalo u tebe? :( Je mi to moc lito. Je to bolest neskutecna, nic horšího jsem nezazila :,( musíme teď jen doufat v lepsi zítřky.
Vrbule: je to hrozná bolest, neskutecna, nedá se to popsat. Kdo to zažil, tak vi jaký pocit to je, nikomu todle nepreju. Moc dekuji za podporu :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
32
7.10.20 18:54

Anonymní: to je mi moc lito :,(. Nezlob se, ale když se todle člověku stane, nedokáže myslet na nic jiného než na miminko, neslo o potrat, o potratu tam vůbec nebyla v mem příběhu řeč.

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
7.10.20 19:15

@Adel1808 prave a to je potreba eliminovat a pak to pujde, hodit se do psychicke pohody. Prestalo tlouct srdicko, respektive si potratila, nedonosila dite. Znama si po nezdarenych pokusech adoptovala dite a jsou spokojena rodina, tak i nad tim muzete uvazovat :hug:

  • Nahlásit
32
7.10.20 19:19

Anonymní: to se da těžko hodit do psychické pohody, když mi zemřelo miminko. Neslo o potrat, ale porod, to je zásadní rozdíl..navíc naše holcicka byla donosena. Nevim proč bychom si měli dite adoptovat, oba jsme dle doktoru zdravi..takže to zatim urcite nechceme vzdát. Na adopci se čeká několik let, vím od tety, která má adoptovaneho chlapečka, protože vlastní děti mít nemůže.

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
7.10.20 19:26

@Adel1808 kdyz nejsi v psychicke pohode, tak je napovazenou se vrhat do dalsiho pokusu. Zase skoncis stejne a pak uz ti nezbude nic jineho nez adopce. Ano strasne to boli, ale pokud chces donosit zdrave dite, tak se trosku odreagujte nebo opravdu ta adopce.moc drzim palce a na adopci se neceka nekolik let. Znama cekala pul roku a maji chlapecka uzasneho :srdce:

  • Nahlásit
774
7.10.20 21:23

Anonymní slunecnice.
To co tady píšeš jsou strašné nesmysly a už se raději nevyjadruj.
Zakladatelka ztratila své dítě. Na co jiného ma myslet?? Z tvých komentářů je naprosto zřejmě že za prvé nemáš žádnou empatii a za druhé jsi takovou ztrátu nikdy neprozila. Edit, teď se dívám, ze prožila… tak tedy asi to každá máme jinak.. samozřejmě mas pravdu v tom, ze není dobré se na to přehnaně upinat, ale na druhou stranu touha po dítěti nelze jen tak “vypnout”

Nechápu proč mluvíš o adopci, zakladatelka bude mit své vlastní děťátko. Ja v to věřím a ona jistě také..

Příspěvek upraven 07.10.20 v 21:38

  • Zmínit
  • Nahlásit
774
7.10.20 21:31

Jinak Zakladatelko Já prožila spontánní potrat. Důvod nevím. Stalo se to letos v červenci.. všechno bylo v pořádku a pak najednou trocha krve, pohotovost, děťátko kope nozickama na ultrazvuku, zkrácený čípek předepsan klid na lůžku, utrogestan, magnesium, neustávajicí kontrakce, bolesti, záchranka, odtok plodové vody, hospitalizace u Apolinaře, a druhy den ráno porod mého milovaného prvního detatka, které už bylo toho času v nebi. Neskutecna bolest… prázdnota, zmar… a teď jsem tady. Za dva měsíce a něco jsem měla rodit…

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
7.10.20 21:36

Autorko, zažila jsem to samé v létě, ve 41tt přestalo bít srdíčko, bylo a je to šílené, ztratit dítě je snad to nejhorší, co se rodičům může stát. Kdo neprožil, netuší o čem je řeč.
A Ty anonymní slunečnice drž pusu, jednalo se o porod, ne potrat.

  • Nahlásit
650
7.10.20 22:41

Anonymní slunečnice, buď tak hodná a nevyjadřuj se. Je dost zásadní rozdíl mezi potratem a porodem mrtvého dítěte a to jak z hlediska biologického, tak právního. Od 24tt je plod považován za dítě, zakladatelka nepotratila, porodila dítě, které musela přihlásit na matriku, zařídit pohřeb.

Příspěvek upraven 07.10.20 v 22:42

  • Zmínit
  • Nahlásit
32
7.10.20 22:42

Holky, moc dekuju za podporu :srdce:. Sarah1618: to je mi moc lito :,( přesně vím, co prožívas. Kdyby jsi si chtěla popovídat, klidně napis.
Anonymní růže: to je mi moc lito, mohu se zeptat co se stalo? :,( Kdyby jsi taky chtěla, napis.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1315
7.10.20 23:19

Moc mně to mrzí.
Přeji ať vám Emicka pošle co nejdříve brášku nebo ségru. :srdce:
My se už přes rok a půl snažíme o druhé dítě, takže ta touha po dítěti je mi blízká.. Modlím se ať je u vás i u nás všechno v pořádku až přijde ten čas :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
32
7.10.20 23:23

Deneriss: Děkujeme :srdce:. Také vám přeji, aby si k vám miminko také našlo, co nejdříve cestu :srdce:.

  • Zmínit
  • Nahlásit
356
8.10.20 08:34

My nedošli tak daleko jako vy…měla jsem to podobně jako Sarah, potrat v pátém mesici. Do te doby vše v pořádku. Byli jsme po procházce, krev, Apolinar pohotovost, kde mi pani dr oznámila, ze jsem otevřená a vidí části miminka v přírodních cestách, do hodiny došlo k potratu - porodu. V pondělí jsem obdržela výsledky z pitvy. Holcicka byla úplně zdravá, byl za ni s největší pravděpodobnosti schovaný hematom a ten ji urval…žila do poslední chvíle.
Slunecnice, ty se nevyjadruj už priste takhle hnusne a ještě k tomu pod anonymem. Nepřála bych nikomu tohle zažít…
Zakladatelko, ještě jednou, je mi to moc líto, ať se vám co nejdříve zadari. My se zase snažíme, mám vyšší věk a hlavně já už děti mám.

  • Zmínit
  • Nahlásit
356
8.10.20 08:35

V porodnich cestách…chytrý telefon :dance:

  • Zmínit
  • Nahlásit
32
8.10.20 09:04

Dorotka101: dekuji :srdce: je mi moc lito tvé ztráty :,(. Přeji ti, aby jsi se miminka dočkala, co nejdříve :andel:

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
8.10.20 11:13

@sarah1618 prave a pokud na tom neni psychicky dobre, tak neni dobre v teto fazi otehotnet. Fyzicka zatez i psychicka neni pro donoseni ditete tim spravnym. Proto jsem psala pockat. Ztrata ditete neprestane nikdy bolet a tu adopci jsem mela na mysli, pokud by byla zakl. psychicky na tom spatne, tak si dite adoptovat. Nic vic v tom neni. Nekteri jsou radi i za adaptacka, kdyz neni moznost donosit vlastni dite

  • Nahlásit
774
8.10.20 11:37

V tom je prave ten vtip, ze otehotneni jako mavnuti zazracneho proutku vystreli ten psychicky stav do naprostych vysin.
Adopce je take reseni, ale to si myslim, ze je hodne predcasne. Navic ma zakladatelka embryo, ktere ceka na implantaci, tak proc hned adopce?

Zhorseny psychicky stav je naprosto normalni po takove ztrate. Navic zakladatelka sve dite ztratila v 9 mesici…
Kdyz budu mluvit ze sve vlastni zkusenosti, tak me v zivote nepotkalo nic horsiho nez ztrata ditete. Ano pro nekoho, to neni dite, dokud nedojde k porodu, nebo alespon k 24tt, ale pro me to detatko bylo a bylo moje.

  • Zmínit
  • Nahlásit
32
8.10.20 15:14

Anonymni slunečnice : jsem si všeho plné vědoma a pro své budoucí miminko chci jen to nejlepsi. Když nevite, co se vůbec stalo, proč jsem o miminko přišla, tak nemůžete hned soudit. Naše holcicka byla zdrave a velké miminko, 3790g, ale nehodou se udělal uzel na pupecniku a kvůli tomu jsme o ni přišli, tehotna jsem byla pouze jednou, cele těhotenství bylo bez problémové a přesto se to stalo, s tím člověk nepočítá a nikdy se s tím nesrovna. Jediné, co mu vrátí do života sílu je další miminko, ale každý to má jinak. Nejsi příliš empaticka osoba, já jsem hodně citlivý člověk. A rozhodne to nechci vzdávat a myslet hned na adopci…

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
8.10.20 15:28

@Adel1808 @Adel1808 ono to ma kazdy jinak pravda. A tedy preju zdrave, hezke detatko at svoje nebo adoptovane

  • Nahlásit
Anonymní
8.10.20 18:01

Já přišla o miminko v 7 týdnech, ne těhotenství, ale narozené miminko s VVV, kterých si doktoři v těhotenství nevšimli (nic genetického, není to, že by nám to s manželem nešlo, byla to blbá náhoda s šancí 1:40 000), a pak pooperační sepse v 7 týdnech života. Nijak jsme to těhotenství nehrotili, řekli jsme si, že už by to šlo a hned první měsíc jsem byla těhotná. A ani těhotenství jsem si nijak neužívala, byla to prostě věc, která se musela přečkat. Bála jsem se jen toho, jestli budu dobrá máma. To, co se nám stalo, mě úplně změnilo. Měla jsem dítě, „kojila“ (odsávala jsem, nemohli jsme totiž bohužel být v kontaktu tělo na tělo, jen návštěvy s rukama v inkubátoru), cítila jsem se být mámou ve všech ohledech. A najednou nic. A hned v ten den ztráty jsme s manželem oba věděli naprosto jasně, že prostě musíme mít dítě a to hned. A jak psaly holky výš, nic, opravdu nic, mi na můj psychický stav nepomohlo tak jako když jsem konečně držela v ruce pozitivní test. Takže tu potřebu naprosto chápu a držím palce, ať to dobře dopadne, mně i tobě

  • Nahlásit
32
8.10.20 18:09

Anonymní: je mi to moc moc lito :,( Jojo, také nám bylo řečeno, ze uzel na pupecniku je velká náhoda, ze se to děje ve výjimečných případech a muselo zrovna nám. Zivot je krutej a nespravedlivej. Dekuju, ze mi rozumíš, opravdu mám pocit, ze mi psychicky nic jiného nepomůže než držet zive a zdravé miminko v náruči, teď už ale vím, ze tehotenstvim to vse jen začíná a člověk nemá nikdy vyhráno, ale musím myslet pozitivně, ze to dopadne dobre a já pro malého/malou udělám maximum, nechám se hodně ohlídat, častější kontroly, riziková poradna, porod nejspíše CS. Hodně mě to změnilo pohled na zivot. Mohu se zeptat po jak dlouhé době jsi otěhotněla znovu po ztrátě? Posílám objetí a dekuji za podporu :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
8.10.20 18:39

@Adel1808 jak říkáš, teď už vím, že otěhotněním to jenom začíná a díky Prázdné náruči i jak hrozně moc věcí se může pokazit. V klidu budu snad trochu po porodu a zjištění, že se to neopakovalo. A pak trochu víc, až budou dítěti tak 3 roky. Podle termínu porodu to vypadá, že jsem otěhotněla po 3 týdnech, takže skoro po 11 týdnech od porodu předchozího. Je to brzy, ale prý bylo všechno zahojené a porod byl bez problému, tak mi doktoři řekli, ať do toho jdeme.

  • Nahlásit
335
8.10.20 21:12

Velice smutny příběh, taky jsem to zažila jen teda naštěstí na samém začátku, takhle na konci si to neumím vůbec představit. Přeji at se brzy zadari a ať máš konečně své vysněné miminko, moc přeji. Vaše miminko bude mít svého anděla strážného v nebi a bude ho navždy chránit. Držte se!

  • Zmínit
  • Nahlásit
32
8.10.20 22:00

Anonymní: to bylo skoro hned, po 3 týdnech, po tom, co se vám stalo to bylo vysvobozenim. Moc vám to přeju :srdce:. Přesně tak, člověk se po tomdle bude opravdu bát, aby se něco nestalo, jak v těhotenství, tak po porodu. Já si todle dříve vůbec nepřipouštěla a dopadlo to stejně špatně..teď už fakt vím, ze se v životě muže stát cokoliv a pokazit během jedné sekundy. My do toho také půjdeme hned, jak to pujde, cekat urcite nechceme.
Bellino: moc dekuji :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
351
9.10.20 00:01

Já bych umřela. Nevím proč se tohle musí stávat. Všechny které jste si tím prošly jste neskutečně silné. Držím pěsti ať vám to vyjde. Tohle byl můj největší strach během těhotenství a před porodem. Nevím co na to říct, nevím proč tohle čtu když stejně mi je po tom vždycky strašně smutno. Hodně sil. :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
5324
9.10.20 08:15

Moc mě to mrzí, upřímnou soustrast. Tohle si nikdo nezaslouží. Taky jsme přišli o miminko kvůli pravému uzlu na pupečníku. Nebyla jsem tak daleko jako ty, byla jsem na začátku 7. měsíce. Přesto to bolelo šíleně, ta ztráta je pro někoho, kdo to nezažil, nepředstavitelná. Cítím s tebou.
Já to naprosto chápu, že jsi odhodlaná pokusit se o nové těhotenství co nejdřív. Jestli ti ale můžu poradit ze své zkušenosti, počkej s tím trošičku. Já jsem otěhotněla 2 a půl měsíce po tom porodu, myslela jsem si, že už jsem připravená psychicky i fyzicky, ale zpětně jsem zjistila, že jsem připravená nebyla. Další těhotenství dopadlo sice výborně, narodilo se nám zdravé dítě (naděje pro tebe :kytka:, věřím, že se také dočkáte). Ale měla jsem v těhotenství nějaké problémy (špinění, amniální pruh v děloze, který může způsobit špatný vývin končetin) a celou dobu jsem musela myslet to, jestli to není tím brzkým otěhotněním, a dost jsem si to vyčítala. Možná to bylo tím, možná ne, každopádně to byly nervy, které jsem si mohla ušetřit, kdybych počkala ještě trochu déle. Další problém: moje tělo se asi nestihlo pořádně zahojit a zpevnit porodní cesty, takže jsem potom zažila překotný porod, při kterém jsem porodila cestou do porodnice. Všechno sice dobře dopadlo a máme dost silné zážitky :lol:, ale znovu jsem si vyčítala, že jsem měla s těhotenstvím trošku víc počkat. Já vím, že každé tělo je jiné a ty můžeš mít následující těhotenství i porod naprosto bez problémů, ale vše pečlivě zvaž :hug: :hug: A moc držím palec, ať se brzy dočkáte dalšího dítěte a ať je tentokrát vše na jedničku. Ztráta Emičky bude bolet pořád, ale nové radosti tu bolest trošku ohladí.

  • Zmínit
  • Nahlásit
32
9.10.20 18:56

Le_lenaz : ja myslela, ze je to zlý sen, když mi tu větu řekli, ale bohuzel nebyl :,( Dekuju. :srdce:
Opinka: dekuju :srdce: je mi moc lito, ze sis tímto také musela projít :,(. Já pockam, až budu v pořádku urcite, uvidim co mi řeknou doktoři na klinice, těm verim..přeju ti mnoho stesti, ať už te nic zlého nepotká.

Příspěvek upraven 09.10.20 v 18:56

  • Zmínit
  • Nahlásit
2108
10.10.20 06:27

Zlatíčko, co takhle se zaměřit na lásku? Potřebuješ teď hodně objímání, terapii, aby jsi přijala, co se stalo. Nic se v našem životě neděje náhodou, holčička tohle měla v plánu. Není to tvoje chyba. Má to svůj důvod. Ona vás miluje a tobě bude dobře. Pracuj na sobě, hledej cestu, jak se naplnit láskou a klidem. Skvělá je třeba Katka Juřenčáková. Držíme pěsti :* :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1242
10.10.20 16:35

Je mi to moc líto.. Tohle by se stávat prostě nemělo.. Přeju hodně zdraví a sil :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
3439
10.10.20 20:23

Proč se tohle děje? :,( Nedokážu si představit jak velká bolest to musí být, jak strasny je porod mrtvého andilka. Přeji hodně sil, ať vaše Emička z nebíčka pošle dalšího andilka, který už s vámi zůstane napořád. Taky mám Emičku, proto je mi vás líto dvojnásobek.

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
10.10.20 21:47

@Petullka82 to jsou ale hloupe blaboly, ze holcicka to mela v planu

  • Nahlásit
48
12.10.20 16:25

Je mi to moc líto :( držím palečky at se zadaří a další zdravé mimi přijde na svět :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
19
22.10.20 12:07

Je mi moc líto co se ti stalo, a vím jak je to těžké, mě zemřela dcera v 7 týdnech (života) na virový zápal plic, narodila se úplně zdravá, ale zanedbali to v Motole. Je to sice už hodně dávno (dceři, jmenovala se Lucinka by bylo 30let) asi to sem nepatří, ale já si na ní vzpomenu každou chvíli i po té době. A jediné co mi tenkrát pomohlo bylo další těhotenství, moje druhá dcera se narodila přesně do roka a do dne od Lucinky, a to bylo to co mě neskutečně pomohlo a vytáhlo ze smutku. Věř, že se to povede a za chvíli budeš mít zdravé miminko :srdce: Já mám ještě dva syny, o od dcery dvě vnučky…

  • Zmínit
  • Nahlásit
781
26.10.20 13:06

:hug: drzim palce, aby to vyšlo příště… Viz můj příspěvek níže, který jsem vložila duplicitne a ještě blbě anonymně :oops:

Příspěvek upraven 26.10.20 v 13:16

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
26.10.20 13:14

Toto je černy sen pro každou. I pro mě, ktera ma tři děti, ani neví jak.. Dvě mě kamarádky si tím prošli také, s jednou jsem zrovna byla v ten moment. :hug: :hug:

Anonymní slunečnici, kterou tady lyncujeté, chápu asi jako jediná. Kolik je páru, kteří jsou zdraví a nemají dítě. Každý s jiným partnerem by asi byli úspěšní, ale jejich kombinace nejde. Já bych tu adopci nehanila hned, i tam je limit a může se vám stát, že pak budete stáří i na IVF, i na adopci. Je to prakticky pohled na věc. Nemusíte se hned jezit… A že se nema jem honit za dítětem, je známá věc.

Autorko, tělo se musí zregenerovat, ty hodit do pohody a pak to jistě půjde. Držím pesti… :kytka:

  • Nahlásit
512
26.10.20 14:41

Anonymní z dnes 13:14

Promin, ale napsat nekomu, kdo prisel o sve dite ve 41 tydnu, aby se hodil do psychicke pohody??? To bylo dosti nevhodne a hrube a jeste pises anonymne…
Je videt, ze jsi nikdy nic podobneho nezazila, coz je samozrejme dobre, ale nemuzes napsat takovou hloupost. Ja jsem si zazila presne to same, co zakladatelka, hen ve 38 tydnu a jedine, co me drzelo nad vodou byly myslenky na nove tehotenstvi, takze moc prosim, radeji se nevyjadruj, pokud neumis v takovych chvilich podporit a povzbudit, protoze svyn prispevkem jsi zakladatelce akorat pritizila.
A uz vubec nechapu, proc hned adopce proboha??? Otehotnela se svym manzelem a bohuzel pravy uzel na pupecniku je jen hnusna a teagicka nahoda, ktera se neopakuje, takze nevidim duvod, proc by nemela znovu otehotnet a dockat se miminka v naruci.

Příspěvek upraven 26.10.20 v 14:45

  • Zmínit
  • Nahlásit
1
6.11.20 21:38

Ninuška

Ahoj, potkal mě podobný osud jako tebe :,( v 37tt jsem porodila mrtvou holčičku Ninušku, ráno bolesti od 4, v 8:30 v nemocnici a na třetích ozvach věta: je mi to hrozně líto, ale nenašel jsem srdíčko :( je tomu měsíc a my se s tím pořád nemůžeme vyrovnat, našeho andilka jsme měli u sebe ještě potom na pokoji, trvali jsme si na tom, že ji chceme vidět a byla nádherná, nikdy na ni nezapomenu a strašně mě to mrzí, stále si říkám proč my? Proč se to stalo právě nám? :,( :,( Snažili jsme se o dcerku dva roky a potom přes hormony na dozrávání vajíček jsem najednou byla těhotná, proč když mi ji bůh dal tak si ji zase vzal? :,( Měla jsem abrupci placenty takže jsem po akutním císaři, naše myšlenky se teď pořad vrací k Ninušce a přejeme si aby nám poslala sourozence, bohužel u mě to nejde hned kvůli té sekci :( :,( čeká nás ještě spoustu vyšetření než se budeme moci zase snažit :,(
Drzim vám palce ať se vše podaří a konečně budeš MÁMA :srdce: :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
292
22.11.20 01:13

Je mi líto tvé ztráty…vím jak se cítíš. Minulý rok v srpnu jsme přišly o naší maličkou Maričku. Byla jsem 37+3 tt. Bohužel se na příčinu nepřišlo. Měla jsem tedy prý zánět plodových obalů, ale jelikož jsem neměla žádné zvýšené CRP při příjmu tak říkali, že to nejspíš bylo z toho jak byla v bříšku mrtvá už chvilku. Do teď si pamatuji v pondělí kontrola, doktor mě poslal do nemocnice na monitor, něco se mu nezdálo. V nemocnici mi řekli, že je vše v pořádku. Úterý necítila jsem pohyby jeli jsme do porodnice. Věta je mi líto nevidím srdeční akci znám stejně jako ty…středa porod…stále to bolí a moc. Ale teď, kdy ti píšu mi leží na prsou můj syn Adámek, narodil se 29.09.2020, rok a měsíc po tom co nám odešla Marika. Takže neztrácej naději…já jsem mému bývalému lékaři řekla, že do jara otěhotním i přesto, že mi to nedoporučuje…věřila jsem a opravdu jsem hned po třetí MS našla dvě čárky…jen si říkám škoda, že jsem mu to nemohla vpálit když mi vyhrožoval, že bych mohla takhle brzy po porodu potratit, protože jsem od něj odešla a udělala jsem dobře. Moc ti přeji aby ti to vyšlo hned na poprvé a přeji hodně sil v dalším těhotenství, protože je to opravdu psychicky pak náročné… :hug: :*

Příspěvek upraven 22.11.20 v 01:18

  • Zmínit
  • Nahlásit
142
11.12.20 02:40

Je mi velmi líto tvé ztráty, nezazila jsem to, a nedokážu si to ani představit, ale jako matka ti radím, nevzdavej to. Pokud cítíš, že je čas, udělej to, nekoukej na názor druhých. Mám čtyři děti a souhlasím i s tvou poslední větou. Chápu tvou bolet ale rozumím i tvé touze. Hodně štěstí :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
16.12.20 10:08

Milé maminky,

všem, co prožily ztrátu miminka, ať už v jakémkoli stádiu, chci vyjádřit soucit a lítost a podporu. Je to přesně to, co bych teď potřebovala sama. Jak píše více lidí výše, řeči typu „holčička odešla sama“ nebo „ještě jste na miminko nebyli připraveni“ jsou tím nejkrutějším, co může žena při takové ztrátě slyšet. Naprosto rozumím většině z vás a potřebě vidět co nejdřív další positivní test. Přeju všem hodně štěstí, síly a zdraví. A at se rychle zadari.

  • Nahlásit