Krásný porod
- Porod
- Petullek
- 06.02.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Popis mého krásného porodu. Bylo ráno 4. 6. 2010 a já jsem se vzbudila s divnou bolestí hlavy, pak mi začalo cukat oko, no a potom jsme jeli vyzvednout golfky, co mi táta koupil. Cestou do práce mi pro změnu začala odumírat ruka. Bylo mi mdlo, ale zvládala jsem.
Cestou domů jsme se zastavili v Tescu na nákup, tak jsem si tam tak nakupovala a když jsem se viděla v odrazu nějakého skla, tak jsem se sama sebe lekla
Vypadala jsem jako kdybych spolkla melouna
Tak jsem si jeden hned koupila, měla jsem na něj hroznou chuť. Doma začala první kontrakce… jenže jsem tomu nepřikládala větší význam, protože jsem měla pořád něco
K obědu jsem snědla 3 pořádné borůvkový knedlíky a udělala jsem si kafíčko, miláček šel mýt auto, tak jsem seděla spokojeně na balkóně a zase… ale jenom na chvilku zase jsem to neřešila… odnesla jsem miláčkovi pivečko a ještě jsem venku řešila s kamarádkou, že pořád nic, že se půjdu pořádně projít s čoklíkama.
Zalezla jsem domů a přišla další a to už jsem věděla, že je to tady, potom můj miláček potřeboval nějaká leštidla z garáže… krouceným krokem jsem tam dolezla, a jemu to pořád nedocházelo, no a potom jsem lítala pořád na záchod, tam mi bylo nejlíp. Pořád jsem si to neuvědomovala, šla jsem si dát sprchu a připravit se na onen významný okamžik. Pak přišel mm domů a já mu oznámila, ať se rychle osprchuje, že za chvíli pojedeme. Nechápal kam, tak jsem mu řekla, že do nemocnice a to taky nechápal, prý „vždyť jedeme až zítra“, měla jsem totiž v sobotu nástup do porodnice.
Tak jsem mu s úsměvem na tváři oznámila, že Samulka do soboty asi čekat nebude =D Chudák nějak ho to vzalo, tak seděl na balkóně a koukal do blba, tak jsem mu ještě udělala kafíčko. Když nastaly kontrakce po 5 - 6minutách, tak jsem oznámila, že jedeme. Mamka pořád nechápala, že mi nic není. S úsměvem a pořád hrozně nadšená, že konečně už! jsem mávala kamarádce sousedce a jeli jsme do porodnice, bylo to kolem půl šesté.
Mamka stále nechápala, v autě jsem měla slabé křížové bolesti, ale pořád pohodička. Na recepci v nemocnici jsme ještě potkali mamky známou a pokecaly. No prostě klídeček. Taky mi mamča řekla, ať nechám tašku ještě v autě, že pro ni kdyžtak zajdou. Celá nejistá, jsem zazvonila na porodnici. Prý co potřebuji
, tak jsem sestře řekla, že asi rodím
Přišla pro mě, poptala se co mě trápí a tak, nechápala, kdeže mám tu tašku, tak jsem se převlékla a poslala maminku zpět pro tašku. Sestra se pro mě vrátila a vzala mě na monitor, že si věci kdyžtak dopřipravim později, jestli tam teda zůstanu.
Kontrolovala monitor a sama viděla, že kontrakce přichází, oznámila to příchozí doktorce, která mě vyšetřila. S úsměvem mi oznámila, že zůstávám a že jsem otevřená na 4 cm. Vzala mě na ultrazvuk, odhad váhy byl 2,65 kg. Domluvila jsem se s ní, že tatínek se může přijet podívat, až bude po všem. Dopřipravila jsem si zbytek věcí, vyplnila zbytek údajů a sestra mě vzala na klystýr,po půl hodině přišla sestra a vzala mě do sprchy, tam jsem hopsala na míči a bylo mi tam fajn, kontrakce asi po 2 - 3minutách, zůstala jsem tam déle, protože tam rodila dost hlasitě nějaká paní, tak jsem byla klidnější, když jsem to neslyšela.
Po sprše jsem šla na pokoj, sestra mě vyšetřila a oznámila mi, že po monitoru mi píchne vodu. Vše probíhalo naprosto v pohodě a kontrakce byly snesitelné, takže pohodička
Pak jsem opět absolvovala monitor, protože paní doktorce se nelíbilo srdíčko. Dostala jsem prášek na tlak a už mi sestra řekla, že brzy. Pak jsem už jsem najednou ležela na boku a poctivě prodýchávala každou kontrakci, sestřička mi párkrát řekla že ještě 2-3 bolístky a já se těšila až to bude za mnou.
Pak už jsem se rozhodla, že chci aby byl už brouček venku, přišla paní doktorka, a řekla, že rodíme. Najednou jsem si říkala, „jako už?“
no a rodilo se, řekli mi jak mam tlačit a tak jsem tlačila, tlačila a najednou nepřicházela kontrakce. Tak přišla sestra, začala mi napíchávat žílu a najednou boule, mě naštvalo to, že mi musejí pomáhat „rodit“ no pak když to napíchla, tak po chvilce přišla kontrakce, doktorka mi oznámila, že vidí hnědé vlásky a já tlačila jak o život a najednou byl ve 22:31 venku, dětská sestra ho běžela očistit a změřit,zvážit… 50 cm a 3330 g já koukala na to malinké červené tělíčko a nechápala jsem, že ho už mám u sebe.
Když mi ho přiložila, tak jsem na něj koukala, zhlcena pocitem štěstí a lásky. Řekla jsem mu – „ahoj miláčku“ a dali mi ho do inkubátoru vedle lůžka. Zavolala jsem domů a oznámila, že můžou přijet. Paní doktorka mě zašila. A já nemohla spustit oči z mého krásného chlapečka. Pak ho sestra znovu zkusila přiložit a to už se chytil. Chtěla jsem ho mít hned u sebe.
Tatínek s babičkou přijeli za chvilku, táta plný rozpaků, se dmul pýchou jakou má šikovnou ženušku, nevěděl kam s očima a bylo to krásné. Celou noc jsem pak nespala a nespustila malého z očí, brečela jsem štěstím a láskou k tomu malému tvorečkovi. A můžu říct, že tento den byl pro můj život jedním z nejkrásnějších a rozhodně dofám, že jsem nerodila naposledy ![]()
Přečtěte si také
Z Turecka jsme málem neodletěli. Tohle jsme na rodinné dovolené opravdu nečekali
- Martrich
- 20.10.26
- 40
Protože v zimě často marodíme, chtěla jsem nám prodloužit léto a třeba i trochu posílit imunitu díky podzimnímu pobytu u moře. V říjnu už nebývá počasí leckde stálé, ale všichni říkali, že Turecko...
Už mě nebaví být doma za policajta. Děti mi utíkají k tatínkovi
- Anonymní
- 20.10.26
- 59
Nechci být pořád ta, co nastavuje pravidla. Pořád něco zakazuju, připomínám, hlídám a kontroluju. A když už toho mám plné zuby, přijde tatínek, usměje se na děti a během pěti minut je za největšího...
Přebral synovi přítelkyni, teď ji našli oběšenou. Ze souseda mám strach
- Anonymní
- 20.10.26
- 149
Vždycky jsme věděli, že soused není žádný svatý. Chodil do hospody, byl nepříjemný a agresivní. Jenže to, co se u něj doma odehrálo v posledních týdnech, přerostlo v černou můru pro celou naši...
Kolegyně o mně lhala, že chci děti. Šéf ji povýšil místo mě, tak dávám výpověď
- Anonymní
- 20.10.26
- 124
Roky jsem tvrdě pracovala, zůstávala v kanceláři přesčasy a plnila všechny úkoly na více než sto procent. Šéf mi slíbil povýšení. Byla jsem přesvědčená, že ta pozice je po zásluze moje. Jenže když...
Inkluzi nerušte. Moje dítě díky ní nemusí každý den poslouchat, že je hloupé
- Anonymní
- 20.10.26
- 120
Když slyším, že by se inkluze měla zrušit a děti s postižením patří do speciálních škol, mám chuť křičet. Můj syn není hloupý, ani líný. Jen se učí jinak než většina spolužáků. V běžné škole...
Dceru už podruhé vyhodili z kroužku. Nechali ji stát samotnou na ulici
- Anonymní
- 19.10.26
- 3197
Přihlásila jsem svou dceru na taneční kroužek mimo školu. Všechno se zdálo být ze začátku v pořádku, zaplatila jsem platbu převodem na účet provozovatele a dovedla dceru na první hodinu. Dcera...
Manžel mi vyčítá, že si svět moc idealizuju. Hrozí mi rozvodem
- Anonymní
- 19.10.26
- 1632
Není to hezké téma a nepíše se mi o něm snadno. Můj manžel není zlý, nikdy mě nebil a myslím, že mě většinu času stráveného v manželství dost podporoval. Otevřela jsem si svou keramickou dílnu, kde...
Jsi krásná, říká mi dcera, já se ale cítím stará. Stres a nadváha mi nepomáhají
- Anonymní
- 19.10.26
- 795
Bývaly doby, kdy by mi postavu mohla závidět kdejaká modelka. Sice jsem nikdy neměla vlasy po pás, ale zato jsem měla pěkný obličej a slušel mi skoro každý účes. Jenže roky, stres v práci a tři...
Vidím sousedovi až do obýváku. Mám pocit, že je opuštěný
- Anonymní
- 19.10.26
- 1773
Nerada to přiznávám, ale často vídám souseda, jak sedí na gauči a od časného odpoledne až do pozdních hodin jen kouká na televizi. Ano, máme okna naproti a on si nezatahuje závěsy. Prostě se...
Kluci vyrostli z plínek a já konečně žiju. Manžel ale tlačí na třetí dítě
- Anonymní
- 19.10.26
- 1294
Máme doma čtyřletého a pětiletého syna. Dělí je od sebe pouhých čtrnáct měsíců. Z miminkovského věku vyrostli neskutečně rychle a dnes už na větu „poď se pomazlit“ reagují odtažitě. Jsou to přece...