Příběh o našem Miloškovi

Nečekaném, neplánovaném. Ráda si pročítám vaše deníčky, tak jsem se rozhodla přispět také svým příběhem. Bylo mi 17 a měla jsem o 12 a půl roku staršího přítele, byli jsme spolu asi čtyři měsíce a já otěhotněla, Tomáš byl tenkrát moc rád a chtěl si mě vzít, já z toho všeho měla smíšené pocity. V šestém týdnu jsem samovolně potratila, Tomáš z toho byl moc smutný, já také, ale ve skrytu duše jsem byla ráda, že to tak dopadlo. Byla jsem mladá a dítě by mělo dítě. Tenkrát mi doktoři řekli, že v budocnu budu mít nejspíš problém otěhotnět, jelikož už před tím jsem měla dost problémů s MS.

23. srpna 09 (3).jpg 23. srpna 09 (3).jpg
23. srpna 09 (3).jpg

3 dni po narození

  • 2
5. listopadu 09 (6).JPG

2 a půl měsíce

  • 1
30062011302.jpg

22 měsíců

Nicméně, svatba se stejně konala, brali jsme se měsíc po mých 18. narozeninách. Abych to shrnula, vztah to nebyl ideální, začal se projevovat věkový rozdíl a asi dost se na našem vztahu podepsalo, že jsem se za ním odstěhovala z města na vesnici, kde jsem znala jen pár jeho známých v jeho věku. Moji kamarádi mi chyběli a já za nimi začala do Plzně jezdit čím dál častěji. Den před mými 20. narozeninami jsme měli rozvod.

Poté jsme měla nějaké krátkodobé vztahy, bavila jsem se, užívala si život, po tom co mi řekli doktoři, jsem si s antikoncepcí starost nějak nedělala.

V květnu 2008 jsem se seznámila se Standou, že začátku vypadal jako fajn kluk, ale to jsem se pěkně spletla. Do práce se nehrnul, dost pil a hrál automaty. V září, potom, co jsem díky němu skončila s otřesem mozku v nemocnici, jsem se s ním okamžitě rozešla. Po neschopence jsem se chtěla vrátit do práce a vzhledem k tomu, že jsem ještě byla ve zkušební době, tak mě čekala výpověď.

Krátce na to jsem se seznámila s Mílou, který je skoro o rok mladší než já (v té době mi bylo 21 a jemu 20 let). Pravý opak většiny mých přechozích partnerů - sportuje, nepije, nekouří. Po necelých dvou měsících jsem zjistila, že jsem těhotná. Věděla jsem, že ať se Míla rozhodne, jak chce, já si miminko nechám, bála jsem se, že kdybych šla na potrat, tak už bych nemohla mít děti nikdy a konec konců bych nebyla první ani poslední svobodná matka. Jak se k tomu Míla postavil, bych nečekala. Byl sice z počátku dost v rozpacích, ale chtěl si miminko nechat. Byla jsem šťastná, že se takhle zachoval. Na kontrolách bylo vše v pořádku, já i miminko, termín jsme měli 8. 8. 2009. Mojí rodině jsem to oznámila hned na začátku a vzali to celkem dobře, Míla to svému tátovi řekl až asi po dvou měsících, jelikož se ho bál. Oznámil mu to docela zajímavě, pamatuju si to jako by to bylo včera, poslal mu SMS: „Tati, nevím, jak Ti to říct, Péťa je asi těhotná.“ Odezva byla okamžitá a už jsem se Mílovi nedivila, že raději poslal SMS, být to osobně asi by jich pár schytal. Naštěsí se vše brzy urovnalo.

Povedlo se mi sehnat alespoň brigádu a začali jsem řešit bydlení, jelikož jsem měla pronajatý malinký byt 1+1 a Míla se zatím nastěhoval ke mně, do doby než najdeme větší, do tohohle bychom se s miminkem nevešli, neměli bychom pomalu ani kam postavit postýlku. Našli jsme pěkný podkrovní 2+kk a v březnu (já byla v 5. měsíci) se stěhovali a začali připrovovat věci pro miminko. Na UTZ nám řekli, že budeme mít chlapečka a Míla byl šťastný jako blecha - chtěl kluka a chtěl, aby se po něm jsmenoval Miloslav.

Podle vyšetření bylo vše v pořádku, malý v bříšku spokojeně rostl. Až najednou v 32. tt mi od rána nebylo dobře a k večeru jsem začala mít stahy v podbřišku a pořád mě to nutilo tlačit jako kdyby se mi chtělo na záchod. Docela mně to vyděsilo a okamžitě jsme jeli do porodnice, udělali mi monitor a dali mi na porodní pokoj s tím, že možná porodím předčasně. Dostala jsem kapačku na zastavení kontrakcí a kortikoidy, kdyby kapačka nezabrala a já rodila, aby se miminku vyvinuli plíce. Mílu poslali domů a já celou noc nespala, pořád jsem si s Miloškem v bříšku povídala, aby tam ještě zůstal, že je malinký, že je ještě brzy a asi mě slyšel, jelikož ráno už byl nález mnohem lepší a dali mě na normální pokoj na riziková těhotenství. V nemocnici jsem byla ještě týden, než mě pustili domů, pak už zase bylo vše v pořádku, malý v bříšku krásně kopal.

A moje slova, aby zůstal v bříšku, poslechl dokonale. Málem už mi hrozilo, že budou porod vyvolávat, na konec, po dlouhém porodu, u kerého mi byl Míla velkou oporou, se narodil v 41. tt + 5 dní - 20. 8. 2009 v 1:02, měl 3580 g a 52 cm. Krásný zdravý chlapeček s tmavými vlásky. Milošek byl od mala hrozně hodné miminko, všichni nám říkali, že ani nevíme, co máme, takové hodné dítě. Za měsíc a pár dní už budou Miloškovi 2 roky, uteklo to jako voda, oba ho moc milujeme a i přes občasné hádky jsme šťastná rodina :-)

PS: Omlouvám se za delší deníček.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
koliska
1011
12.7.11 12:32

moc hezký deníček :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
bekky
777
12.7.11 12:54

Další pěkný deníček :palec: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
jan1610
730
12.7.11 14:38

tak to je super!!!!!!!!!Hodně zdravíčka a ať pořádně zlobí :-D jako ty moji 2!

  • načítám...
  • Zmínit
martext
2182
12.7.11 17:34

Jako v pohadce, konec dobry, vsechno dobre…a zili stastne a dlouho… :palec: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
DanMaj
8413
12.7.11 21:37

No taky jsis dost zažila. Ale hlavní je, že už je vše OK a jsi šťastnou maminkou. :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Mondík
5135
12.7.11 22:18

Krasne! Je dobre, ze to tak dopadlo! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
sara1000
5635
13.7.11 10:50

Nadherny denicek.Preji cele tve rodine hodne stesti :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
pajinka111
1741
13.7.11 20:13

hodně zdravíčka a štěstíčka Miloškovi do života :kytka: ,hodné dítko je za odměnu :palec: moje první dcerka byla taky hodnoučká,ovšem syn je pravý opak jak popisuji ve svých deníčkách,ale jsou to milované dětičky :srdce: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář