Náš anděl strážný
- O životě
- djdjdj2
- 01.05.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Před rokem jsem přišla o svého chlapečka a myslela jsem si, že můj život skončil. Ušla jsem dlouhou cestu s podporou svých rodičů, přátel a hlavně svého přítele, a teď se tady na mě v postýlce usmívá moje dceruška Miška. Ale teď od začátku...
první okamžik štěstí :)
- 4
v inkubátoru na dopékání
- 3
pyšnej tatínek
- 1
první den doma
- 1
cvičíme
- 2
26. dubna 2011 jsem porodila mrtvého chlapečka Samuela, deníček jste si mohli přečíst. Byl to nejhorší okamžik mého života a nevěděla jsem, jak budu žít dál.
Chvilku po šestinedělí jsem opět nastoupila do práce a tak nějak tam přežívala. Kdykoliv jsem byla sama, pořád jsem jen brečela, nebavila jsem se s kolegy, no prostě stal se ze mě takový vlk samotář. Po týdnu v práci byla naštěstí 2týdenní celozávodní dovča, a tak jsem jela s přítelem trošku si vyčistit hlavu.
Celý týden jsme si tak nějak užívali a poslední den mi začalo být špatně. Nevěnovala jsem tomu pozornost, ale přítel do mě pořád rejpal, že jsem opět těhotná. Tak jen tak ze srandy koupil testík a já jsem šla v kempu na záchod – objevila se druhá čárka – ale taková slabounká a byla vidět jen na světle. Nevěděla jsem, co si mám myslet, a tak jsem příteli mlčky podala ten test – byla tma, takže nebylo nic vidět –a řekla, že tam nic není. Byl trošku zklamaný a šli jsme zpátky do stanu. Tam se kouknul ještě jednou, ale už pod světlem a začal mě objímat. Byl moc šťastný, že se to povedlo, ale já jsem pořád brečela. Neměla jsem ještě výsledky všech testů, které jsem podstoupila po smrti prcka, a tak jsem se moc bála. Nevěděla jsem, jestli nebyla chyba třeba na mojí straně.
Hned druhý den jsme jeli domů a já jsem nikomu nic neřekla, ještě týden jsem měla dovču, a pak jsem nastoupila opět do práce, ale nevydržela jsem tam dlouho, o noční jsem šoupala po zemi velkou bednu a začala jsem špinit, takže druhý den hned nástup do nemocnice, kde jsem strávila 2 týdny. Sestřičky tam za mnou chodily a divily se, že jsem opět těhotná, ale přály mi to.
Doma jsem se po propuštění jen válela, ale psychika pro mě byla šílená a pořád jsem jen řvala a řvala. Do toho měla moje sestra každou chvilku rodit, čekala chlapečka. No nakonec jsem s ní do porodnice šla i já, ale moc dlouho jsem tam nevydržela. Ale chlapečka jsem si zvládla pochovat, obrečela jsem to až doma o samotě, byl to nádherný pocit.
Dny zase plynuly a všechna vyšetření byla OK, pomaloučku už jsem začínala věřit, že to bude dobré, ale to byla chyba… Jednou večer, to jsem byla ve 29. týdnu, mě začalo tvrdnout břicho a docela to bolelo. Přítel mě okamžitě odvezl do nemocnice, sestřičky mě uklidňovaly, že je to dobré – jenom normální tvrdnutí břicha – ozvy byly ukázkové.
Ještě mě měla vyšetřit doktorka, šáhla do mě, no na ten výraz asi nezapomenu, okamžitě kapačky na zastavení porodu a prý se máme modlit, abych ještě tu noc neporodila, protože na to nejsou uzpůsobení. Druhý den ráno převoz k Apolináři, kde jsem strávila další 3 týdny, pak mě pustili domů. Doma jsem byla týden a šla jsem opět na kontrolu k té doktorce, která mě vyšetřovala poprvé, takže zase nástup do nemocnice, ale teď už do porodu. Měla jsem si s sebou vzít plno knížek.
Čas tam plynul a já jsem na tom byla pořád stejně, otevřená na 2 prsty a nesměla jsem se moc hýbat. Ale už toho na mě bylo moc, a tak jsem pořád žadonila o to, jestli už můžu rodit, doktorka mi totiž 3× zastavovala kontrakce a já jsem začínala mít strach. No nakonec už mi začínala ubývat i plodová voda, a to doktorka viděla, že už šílím, a tak mi jednoho krásného rána přišla říci, že budeme rodit 21. března. Konečně! Do té středy jsem to tak nějak dokopala a den D byl tady.
Hned ráno mě vzali na boxy a začalo se – přítel byl celou dobu se mnou, držel mě za ruce, masíroval mi záda a byl strašně moc šťastný, že už je to tady a on konečně uvidí naše děťátko, živé a zdravé. V 11.43 se narodila naše malá Michaelka a já jsem hned, jak mi ji dali do náruče, děkovala jejímu bráškovi Samikovi za to, že na ni celou dobu dohlížel.
Miška si ještě pobyla v nemocnici, protože se narodila 36+4, ale jinak byla úplně v pořádku. Teď je to krásná holčina, která nám dělá jenom radost. Až bude větší, tak jí budu vyprávět o jejím bráškovi, který na ni dohlížel a dával celé těhotenství sílu, abych to vše zvládla, no prostě celou dobu to byl náš anděl strážný a já mu děkuji každý večer, než jdu spát.
Máme tě rádi Samiku a děkujeme!
Máma, táta, sestřička Miška a Richie
Přečtěte si také
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 1597
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 2212
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 1254
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 1165
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 1361
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 4055
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 3154
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 2204
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 2467
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1976
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
hlavně zdravíčko a spoustu nádherných chvilek strávených v rodinném kruhu 
vždycky to bolí, o prvního cvrčka jsme přišli už v 6.tt v roce 2009, tak doufám, že tentokrát nebudem čekat tak dlouho.
krasne! hodne stesti! 
hodněěěě zdravíčkaaaa ze srdce přeji a užívej si moc malé Mišulky 
a Samíček at vás ochranuje 
