Nejhorší zážitek

Ahoj , jmenuji se Markéta a je mi 25 let. Dnes je to skoro 3 měsíce co se to všechno stalo.

Mám podobný osud jako Dana Scully. Byla jsem po 2 IVF , které jsem absolvovala v červenci, a bylo úspěšné, mi se konečně mohli těšit na naše dvojčátka. Všechno probíhalo bez problému, miminka byla zdravá, všechny testy vyšly vpořádku a tak jsme pomalu začali zařizovat pokojíček a s mými rodiči nakupovat výbavičku( skoro celou nám ji pořídili rodiče). Byli jsme moc šťastní po dvou letech neúspěšného snažení se nám splnil sen. Chodila jsem pravidelně do poradny a na UZ. Na Uz ve 20 tt bylo vše pořádku , miminka byli zdraví, ale mě začalo mírně párkrát za den tvrdnout břicho, tak jsem to řekla doktorovi, ale on mi řekl, že to nic není pokud to není 10krát denně. Tak jsem si řekla že to asi bude vpohodě a věřila doktorovi, což byla naše chyba. Měla jsem přijít 28.11.2005 do poradny na kontrolu , záčátek 24tt. V neděli 27.11.2005 jsem ráno zbudila úplně bez problému, pak jsem šla na záchod a zjistila jsem že jsem začala trochu krvácet, hned jsme jeli s manželem do nemocnice, to už jsem měla zvláštní tlaky do břicha , měla jsem hrozný strach, že příjdu o miminka. Než mě však stihl doktor vyšetřit ,, vylítla" ze mně plodová voda s krví, já se jen starala a ptala jestli miminka přežijou, ale doktor už věděl, že jsou mrtvý a teď už šlo jen o můj život, abych jim tam nevykrvácela, musela jsem okamžitě na císaře. Narodili se nám chlapeček a holčička, byli však mrtvý. Měli 470 a 400 gramů. Chlapeček se měl jmenovat Jakoubek a holčička Michalka. Bylo to hrozný, když jsem se probudila a cítila úplně prázdný břicho, ta hrozná prázdnota v srdci a samota. V nemocnici jsem ležela 3 týdny protože jsem dostala cizí krev a nechtěla se mi hojit rána. Museli mi ji zaživa čistit , vyškrábávat, a znovu zašít . Takže jsem prožívala dvoje muka najednou. Hrozně jsem se těšila domů, protože na stejném patře bylo i poporodní oddělení, tak si dovedete představit jak jsem se mohla asi cítit. Nikoho to tam však vůbec nezajímalo. Je to nejhorší zážitek pořád na ně myslím občas si sahám na břicho a myslím na ně. Pořád se stím nemůžu smířit. Nikdo mi neřekl proč se to vlastně stalo, prý se mi předčasně utrhla placenta, ale proč? Hrozně to pořád bolí, naštěstí mám milujícího manžela a vynikající rodiče. Všichni mi říkají že na to nemám myslet a pak to všechno určitě půjde samo, ale na takovou věc nemůže člověk jen tak zapomenout.
Všem vám přeju ať nemusíte nikdy takovou hrůzu prožít.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
MirkaV
1242
4.2.06 19:12

Lalin,

tyhle příběhy se hrozně špatně čtou, natož je prožívat… Přeji vám hodně štěstí, ať brzy opět bříško zaplní život… Jste moc silní, máte náš obdiv…

Mirka

  • načítám...
  • Zmínit
Petruna
104
4.2.06 19:20

Je mi opravdu moc líto, co vás potkalo.Je dobré,že o tom dokážeš mluvit a nedusíš to v sobě.Všechny emoce musí ven.Věřím a moc vám přeji , aby netrvalo dlouho a i u vás všechno dobře dopadlo. Petruna

  • načítám...
  • Zmínit
vendelina
473
4.2.06 19:36

Lalin:o(((TO je hrůza. Přesně tohohle se těhotná žena bojí nejvíc a není nic horšího než když přijde o dítě. Nikdy to nejde vymazatz paměti a to je na tom to nejhorší. Čas to všechno spraví, ale pořád je budeš v srdci milovat. Mojí mámě se narodil chlapeček ve 27 týdnu. Tehdá za totality se nějak neřešilo udržování při životě. A tak i přes to, že chlapeček nemohl sám dýchat, jí ho přinesli v peřince a řekli…„to je kluk, to stejně umře“ a stalo se. Tehdá na to byla úplně sama. Nikdo ji nepolitoval a rodina jí to dávala za vinu. Vina to ovšem byla jejich, protože ji nutili nosit téžko bedny s věcma. Asi aby se neulívala. Proč to ale píšu. Dneska o tom mluví. Už ji to tolik nebolí a vypráví to, jakoby se to stalo někomu jinému. Proto bych ti chtěla říct aby ses strašně moc vyplakala a pak si snažil vsugerovat, že se to nestalo tobě. Možná to zní pitomě, ale mámě to pomohlo. Stejně si ohromně statečná, že o tom dokážeš psát, už to je první krok k uzdravení duše. Z celého srdce ti přeju aby se ti povedlo na tuto otřesnou zkušenost koukat alespoň trošku z vrchu. Bude to ale hrozně těžké a to ty víš:o((( Tak hodně štěstí do dalšího života a věřím, že to špatné jste si už vybrali!!!

Vendelina

  • načítám...
  • Zmínit
Zuzicak
1308
4.2.06 19:53

Lalin je mi to moc moc líto, ale stejně jako ostatní holky Tě moc obdivuju a věřím, že Ti bude umožněno radovat se z miminka dalšího! Je jasné, že na dvojčátka nikdy nezapomeneš, ale věř, že bude líp!!!!

Držíme palečky a věřím, že nám tu jednou necháš šťastnou zprávu, že jsi maminkou!
 Zuzka

  • načítám...
  • Zmínit
Kati
2263
4.2.06 19:53

Lalin,
moc mě to mrzí! Je to opravdu příběh, který by žádná z nás nechtěla zažít.
Já měla zamlklý potrat, ale „naštěstí“ velice brzy, je to taky 3 měsíce. Nedokážu si představit, jak bych se s tím vyrovnávala.
Je fajn, že jsi se rozhodla napsat, určitě ti to pomůže a piš dál, jakmile tě bude něco trápit napiš!
Určitě jste si to nejhorší už prožili a teď vás budou čekat jen ty hezké věci, moc bych ti to přála, zasloužíš si to.

Hodně sil ti posílá Kati

  • načítám...
  • Zmínit
Lendulin
849
4.2.06 20:28

Ahoj Lalin,
my jsme přišli o mimi před 10 dny ve 22. týdnu. V těhotenství nebyl žádný problém, všechny vyšetření a testy vycházely v pořádku. Ale na velkém utz nám v 21. tt zjistili kombinované vývojové vady, tak jsme to ukončili. Rozhodování to bylo hrozné a proteklo hodně slz, ale myslím, že jsme správně zvolili ze dvou bolestivých cest tu kratší. Pořád se ptáme, proč zrovna my jsme si nezasloužili zdravé děťátko, já přemýšlím, kde jsem udělala chybu… samozřejmě že zbytečně. Bylo to naše první mimi a čekali jsme na něj rok. Taky mě překvapilo, jak mi to mimi fyzicky chybí - není ani v bříšku, ani v postýlce, prostě zmizelo… Za půl roku to můžeme zkoušet znova, tak snad už máme smůlu vybranou a už to vyjde na 100 %.
Držím palce, ať se z toho brzo dostanete!
Lendulín

  • načítám...
  • Zmínit
Jeny
364
4.2.06 21:57

Lailin,
je mi to moc líto. Jak moc si přeju, aby už se žádné těhulce nestalo to co tobě. Člověk se někdy ptá PROČ? a v tu chvíli nechápe, že to má jiný velký význam pro něco jiného. Já si myslím, že život má pro vás připravenou trnitější cestu, která nakonec bude končit štěstím a věří že právě vy jste tak silní to vše překonat a zvládnout. Drž se a MOC vám přeji blízké naplnění. Jana a Honzík 6m

  • načítám...
  • Zmínit
anajka
354
4.2.06 22:44

Lalin, taky je mi to líto. Po přečtení tvého článku je mi moc smutno. Tuším, jak velká bolest to musí být, a proto ti přeju ať to všechno zvládneš, ať jsi silná…

  • načítám...
  • Zmínit
Milka01
292
4.2.06 23:17

Lalin, těžko se na to cokoliv říká :-( Je to smutné a nepřeje si to zažít žádná nastávající maminka. Ale jak už tady zaznělo, všechny emoce musejí ven a to, že o tom píšeš je ten první krok k uzdravení duše.

Před pěti lety jsem měla zamlklý potrat a myslela jsem si, že se mi zbortil svět. Byla jsem mladá, bylo mo 21… Snažila jsem se tvářit statečně, ale bylo to hrozně těžké. Pak jsem měla obrovský strach z dalšího těhotenství, že zase nedopadne dobře. Po čase jsme se z manželem rozhodli, že to zkusíme znovu. Povedlo se a naše malá Týnka se nám narodila loni 24. prosince :-) Prostě dáreček se vším všudy :-)

Moc doufám, že i vy máte ještě šanci a dočkáte se kupy vytoužených dětiček :-) Chce to jenom čas.

Milka

  • načítám...
  • Zmínit
Morticianna
23
4.2.06 23:17

Ahoj Markéto!
Je mi moc líto, že musíš prožívat takovou bolest.Chtěla jsem tě jen varovat, abys, pokud budou tvé deprese přetrvávat déle než půl roku, šla k odborníkovi.Rozhodně to nepodceňuj!Člověk si v takovém stavu nemusí sám umět pomoci a už vůbec neumí dávat signaly o tom, že pomoc potřebuje.Nikdo z blízkých nemůže prožívat to, co ty a po půl roce nemůžeš očekávat, že ještě budou truchlit jako ty, takže na to pravděpodobně zůstaneš do jisté míry sama.Neznamená to na své nenarozené děti zapomenout.Nech jim místo ve svém srdci, ale soustřeď se na to nové, které jistě přijde.Je to má osobní, těžce nabytá zkušenost, o kterou se s tebou dělím.A vidíš, teď mám krásného chlapečka:-)Jenže ta bolest mi vzala 5let života.Přeji ti, abys tuto nelehkou životní zkoušku s pomocí svých blízkých dobře zvládla a už brzy se usmívala nad tváří svého miminka.

  • načítám...
  • Zmínit
DanaScully
191
5.2.06 11:39

Ahoj Markét,
je mi strašně líto,že jsi prošla tím nejsmutnějším zážitkem Tvého života.Je smutné,že to někdo může zažít.Ale věř mi,že bolest bude časem menší a vzpomínky bledší.Nikdy na to nezapomeneš,ale budeš vzpomínat se smutkem v srdci.
Přeji Ti,aby se to nikdy neopakovalo a ať Ti vyjde další krok k vytouženému uzlíčku radosti.

______
Dany

  • načítám...
  • Zmínit
andela
5.2.06 21:08

ahoj markétko,

je to moc smutné co se ti stalo.A tak ti držímě pěsti, aby jsi to co nejrychleji překonala, a aby co nejdřív bolest v srdíčku vystřídala radost z dalšího mimi.A přeju ti mooooc mooooc mooooc štěstí . . .

Andělka

  • Upravit
magdulka
242
6.2.06 08:31

Já sama mám dvojčátak-kluk+holka na první IVF.Celý těhotenství bylo úplně bez problémů ale celý těhotenství jsem se bála, abych nepotratila a aby mimi byla zdravá.Před každou kontrolou jsem byla vynervovaná.Přečetla jsem asi už až moc článků a věděla co všechno se může stát.Takže jsem nejásala jako ostatní, když jsem překonala rizikových 12 prvních týdnů. Taky jsem nepořizovala žádné věci- jsem asi zbytečně pověrčivá.Kočárek jsme měli vybraný, ale koupili jsme ho až jsem porodila.To samé bylo s postýlkama.V 8 měsíci těhotenství už jsem nějaké oblečení doma měla-vesměs po sestřiných dětech.Prostě jsem se bála něco nakupovat. Naštěstí vše dobře dopadlo-za týden oslavíme už 2 roky.
Moc Ti přeji, aby příště vše dobře dopadlo.To že ti neřekli proč se to stalo je možná tím, že sami nevědí. Příroda si zkrátka často udělá co chce sama.A nikdo neví proč. Naše příšerky často zlobí a někdy už fakt psychicky nemůžu, pak si řpečtu takovýto článek a hned si říkám, jak jsem šťastná že je mám.Někdy když už nemůžu s nervama, sedím v křesle a brečím tak si pak řeknu- hlavně že jsou zdraví a žraví. Mom a moc ti přeju ať se i Ty dočkáš svého štěstíčka.

  • načítám...
  • Zmínit
žižalička
9374
6.2.06 22:02

Mila Marketko,souhlasim,ze takoveto pribehy se opravdu velice spatne ctou,moc citim s tebou,jsem ve 23tt a na mimi jsme take dlouho cekali,a vzdy jsem mela strach aby se me neco takoveho nestalo.Kazdopadne citim s tebou,musi to byt velika bolest v srdicku,ale vsechno chce jen cas vis.Verim ti,ze se citis prazdna,a ze si obcas sahnes na brisko,protoze stale na ne myslis.Opravdu to chce cas a moc ti z celeho srdce preji aby jsi byla moc moc moc silna a znovu velmi rychle a nekompliovane otehotnela.Posilam co nejvice stesti pres internet ,ale to tehulkovsky.Bud silna.Cauky Marketa

  • načítám...
  • Zmínit
Agatka2
1
8.2.06 11:14

Ahoj Markétko,
je mi moc líto, co se Vám stalo a doufám, že brzy ta hrozná bolest a prázdnota v srdíčku přebolí. Vím, že je to strašně těžký. Taky jsme přišli o miminko, ale brzy, už v 8tt, ale zase 2× během 7měsíců…
Nejhorší je to čekání, ale s podporou skvělého manžela, rodičů a okolí se to dá zvádnout trošku líp a ty je máš!
Držím Ti moc všechny palce, aby si to už nemusela nikdy zažít a aby si co nejdřív byla maminkou s nejspokojenějším miminkem…
 Agátka

  • načítám...
  • Zmínit
Danielka2
3
9.2.06 13:57

Milá Markétka! V prvom rade ti chcem napísať, že to, že si začala o tom písať je prvý krok k pozitívnemu mysleniu. Viem o čom hovorím:tiež som prišla o svojho prvorodeného synčeka Aurelka len dva dni pred vytúženým termínom, kedy som si myslela, že sa už nemôže nič stať! A stalo sa a náš Aurelko sa udusil pupočnou šnúrou!Len dva dni nás delili od termínu pôrodu, len dva dni! Rodila som spontánne a na termín. Celé dva dni som chodila ešte s mŕtvim miminkom v bruchu. Narodil sa krásny, zdravučký, vážil 4150g. a meral 55cm. Len tá pupočná šnúra sa nám musela pripliesť a na čas nám prevrátiť život hore nohami. Keď som prišla domov, tak všetko ostalo na pôvodnom mieste, postielka, kočiar aj všetky veci pripravené pre maličkého! Tak ako sa nevysvetlí prečo sa omotá pupočník okolo krku a telíčka dieťatka, tak sa nevysvetlí, prečo si placenta zmyslí odlúpnuť sa! Je to proste tak. Pán Boh potreboval anjelíčka a vybral si práve vaších dvoch! Ak si veriaca, tak sa na to upni a mysli stále na to, že raz sa určite stretnete v nebíčku, lebo ver, že nikdy nebudeš spokojná a kľudná, kým ti v brušku neporastie nový zázrak a kým nebudeš mať doma svoj uzlíček radosti!Ver mi, pretože kým sa nám narodil druhý synček, nebola som pokojná a nemohla som sa s tým zmieriť! Našťastie nám Boh požehnal a po dvoch rokoch sa nám narodil zdravý, krásny synček Natanaelko a robí nám hrozne veľkú radosť, hoci poväščine vystrája ako malý čertíček! Prajem aj tebe skoré dočkanie sa toľkej radosti a hlavne ver a mysli pozitívne! Aj tebe chcem odporúčiť slovenskú stránku www.anjeliky.sk, do ktorej píše aj veľa češiek. Je to stránka pre nás, ktorý sme akýmkoľvek spôsobom prišli o naše anjeliky! S pozdravom a prianím zdravia, šťastia a pokoja Daniela. Ak chceš, môžeš napísať na mail: natanael1@centrum.sk. Veľmi sa poteším!

  • načítám...
  • Zmínit
lalin
5
25.2.06 14:31

Ahoj chtěla bych vám všem moc poděkovat za pdporu. Moc mi pomohlo se z toho vypsat a díky těmto stránkám jsem zjistila že nejsme sami ke komu je život krutej. Ještě jednou díky a budu ráda když zase napíšete.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář