Nesmírný obdiv

Nikdo neví, co nám život přinese, jaké překážky před nás postaví, jak velkou zkouškou nás prověří.

Nejsem moc velký spisovatel, tak to omluvte :-). Na emimi jsem si sem tam chodila počíst, ale od narození naší druhé berušky jsem zde stále častěji. Ráda pročítám deníčky, některé jsou smutné, u některých se od srdce zasměji a někdy se neubráním slzám. A právě při čtení některých příspěvků jsem si uvědomila, jaké prkotiny řešívám.

Že nestíhám to, co bych chtěla, rozsypané sušenky na čerstvě vysátém koberci, nevyžehlené prádlo v podobě Himalájí, krtek na zahradě, který mi ústavičně pije krev… ano, někdy toho mám plnou zadeli, ale jsou to opravdu jen hlouposti.

Přečetla jsem zde mnoho řádků o ženách, které neměly to štěstí mít dítko, o ženách, které o dítko přišly i ve vysokém stupni těhotenství, o ženách, které se rozhodly i přes negaci okolí nechat si dítě s handicapem. A těmto ženám patří můj neskonalý obdiv. Při tom pročítání jsem někdy nemohla zastavit slzy a chmury jsem měla celý den. Obdivuji vaši sílu, odhodlanost, trpělivost, obětavost… ¨

Nevím, jestli bych někdy v sobě takovou sílu našla, abych zvládla to, co vy. I díky vám jsem si uvědomila ještě víc, jaké štěstí mě potkalo. Také věřím, že vaše řádky pomohly dalším ženám, aby se vyrovnaly se svými životními zkouškami. Smekám před vámi a obdivuji vaši statečnost. Moc bych si přála, aby se vám všem už jen dařilo.

Přečtěte si také

Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?

Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
  • Anonymní
  • 10.11.26
  • 728

Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Pudloslava
43082
30.4.13 06:52

Je fajn, že si uvědomuješ, že vlastně vedeš šťastný život.
Ale neboj, zvládla by si to taky. Žádná z žen se nerozhodla pro ten osud dobrovolně a naprostá většina matek v té zkoušce obstojí.
(já bych se taky picla, kldybych věděla, že budu vařit dvě teplá jídla denně pro dva různé dietáře).

  • načítám...
  • Zmínit
Leniiik185
1566
30.4.13 10:10

Krasbe napsane…lepe bych to nerekla…Vsem preju.jen to nejlepsi.do.zivota :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
palapa
2947
30.4.13 10:32

Take si uvedomuji diky cteni na teto strance, ze mam stastny zivot a ze si nemam na nic stezovat!!! Preji vsem hodne sil, pro ty, kteri to potrebuji a at si kazdy uziva kazdy den, ktery je!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Hanule81
271
30.4.13 10:42

Cítím to taky tak :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
myšanda26
30.4.13 11:00

Takhle krásně to vyjádřit neumím, tak se pod to můžu jen podepsat :srdce:

  • Upravit
trpaslinka
12185
30.4.13 15:06

Kratky denicek, ale uzasne zamysleni.. Take jsem mivala podobne myslenky, ale po sve zkusenosti Te mohu ujistit, ze kdyby se Tobe prihodilo neco tak smutneho jako ztrata ditete, take bys to zvladla.. Mela bys totiz na vybranou. Poddat se tomu a truchlit a litovat se a jiz nikdy nepoznat radost a nebo se tomu postavit a jit dal a pripadne se opet radovat ze zivota. Samozrejmne Ti preji, aby i Tvou nejvetsi starosti byla kupa nevyzehleneho pradla.. ta fakt dokaze nastvat :D

  • načítám...
  • Zmínit
mian
448
30.4.13 15:26

Možná bych to zvládla, nevím. Měla jsem tolik štěstí, že jsem to nemusela nikdy řešit. Každý den jsem za to vděčná. Někdy jsem si připadala už jako masochista, když čtu takové příspěvky, když vím, co to se mnou dělá. Ale ta ženská síla-sebrat se a zkusit to znovu, nebo vyrovnat se a přijmout nelehké… tak ta mě fascinuje a nabíjí. Těžko se to popisuje, ale je vidět, že my ženy si rozumíme. Jsem ráda za tento web. Protože nikdy nemůžu vědět, co mi osud přichystá a tady na to člověk není sám. Určitě se tady na emimi názorově věšchny neshodneme, někdy dojde ke slovním střetům, ale něco nás přeci jen spojuje :kytka:

Příspěvek upraven 30.04.13 v 15:27

  • načítám...
  • Zmínit
Térouš
8743
30.4.13 15:42

@mian věř tomu, že bys to opravdu zvládla. nic jiného nezbývá, pokud chceš dál pokračovat v životě. a ač jsem realista, teď vážně věřím, že andělé jsou… :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
mian
448
30.4.13 16:08

@Térouš ¨Já vím, že člověk říká, že by reagoval tak a tak, když se opravdu do takové situace dostane, tak může jednat úplně jinak. Dnes to cítím takto. S těmi anděly máš pravdu. Jsem realista a velmi racionální člověk, ale opravdu jsem před nějakou dobou začala věřit na strážné anděly (a nejvíc loni, kdy do nás čelně napálil náklaďák). Říkám si, že ten náš už musí být úplně vyčerpaný.

  • načítám...
  • Zmínit
Papia
2.5.13 14:10

Hezky jsi to napsala…ani nevis jak rada bych resila krtka na zahrade a nebo hordu nevyzehleneho pradla…
popravde i tohle clovek musi resit, ikdyz ma na svych bedrech nalozeno neco daleko tezsiho…

jen jedno bych chtela napsat…nejsem silna…jen mi nic jineho nezbyva…

  • Upravit
Vložit nový komentář