Nevím jak dál

Píšu sem dnes poprvé,ale na tyto stránky chodím už dlouho, je tu krásné a poučné čtení... Možná by můj příběh patřil docela někam jinam, ale dovoltemi, prosím, vypovídat se... Vím, že nejsem jediná na světě, která se trápí, ale...

Je mi 30 let, za sebou mám jeden několikaletý vztah, který bohužel nedopadl dobře. Možná bohužel, možná bohudík, nevím. Každopádně už je to pryč několik let a bolístka je zahojená. Zahojila se ale jen díky dalšímu vztahu…
Když jsem ho potkala, věděla jsem, že je to ten pravý. Opravdu, kdo ví o čem mluvím, určitě mi porozumí. Byli jsme tak sehraní, šťastní a milovali jsme se. Chtěla jsem s ním zestárnou,mít děti, věděla jsem, že se budeme celý život milovat, cítila jsem to i z něj, byla jsem strašně šťastná…celých 5 let.
Já opravdu nevím, kde se stala chyba.Nepodvedli jsme se ani nic tak závažného se nestalo. Rozešel se se mnou. Prý mě má rád, ale už mě nemiluje. Po 5 letech vztahu jsem musela odejít, nemám nic, lásku, přátelé, chuť žít.
Jak mě mohl přestat milovat, když moje srdce patří stále jen a jen jemu a já ho miluji snad čím dál víc..?
Letos jsme plánovali miminko, jak já se těšila, bože… A teď? Je mi 30 a zhroutil se mi svět. Nevím jak dál. Každý den je pro mě utrpení, chce se mi za ním dolézat, ale vím, že nesmím. Srdce mě bolí tak, jak nikdy v životě. Chodím spát se slzami v očích a probouzím se ve stejném stavu. Chtěla bych vrátit čas… chtěla bych se nikdy nenarodit.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Gerberka
3796
2.3.07 13:22

Ahoj Zuzi,
těžko říct, proč se s tebou tvůj milovaný rozešel - na to je tvoje psaní příliš krátké a neobsahuje nějaký náznak, proč se to stalo.....teďka je to ještě pro tebe určitě moc bolestivé, a musíš překonat fázi toho trápení. Ale zase bude líp, určitě!! Já bych se možná ještě pokusila o svou lásku aspoň trochu zabojovat - chtěla bych vysvětlení, nebo co mu chybělo, vadilo…i kvůli možnému „poučení“ ve vztazích do budoucna, pokud rozchod proběhl tak zničehonic z jeho strany a ty opravdu nemáš tušení, proč. Nebo že by si potřeboval utřídit myšlenky a rozhodnout se, co dál? Opravdu těžko z tvého psaní usuzovat. Hodně štěstí a ať ti osud vyjde co nejdříve vstříc s novou láskou.

  • načítám...
  • Zmínit
Majdalenka
374
2.3.07 13:33

Ahojky ,jemi moc líto ,co prožíváš Věř ,že to sem patří spoustu maminek i nemaminek so prošlo tímto trápením.
Ted k tvé bolístce ,víš chápu ,že máš chut zachranovat,podlézat a dolézat .Určitě jsem si tím taky už prošla jen s tím rozdílem ,že mě neblo tolik co tobě .A možná to v tom taky hraje roli,ale já si nemyslím ,že jsi stará na cokoliv další vztah,miminko a pod ..právě naopak .I když se to ted nezdá uvidíš ,že za čas ti bude líp a budeš nakonec i ráda ,že to takhle dopadlo.Já bych td popřemýšlela nad tou uvahou jak píšeš ,že jste plánovali miminko,víš možná ,nevím neznám vás jen tak uvažuji ,kdybste to miminko už měli tak by třeba neodešl ,ale buh ví kam by se váš vztah ubíral .Ted pokud by ses snažila dostat ho zpět a chvilku by bylo vše ok ,pořád by mě to hlodalo proč to chtěl ukončit a byla by tam ta pomyslná čára ,ty bys sice byla schopná bezmezně milovat,ale co on ???Proto bych z tohoto důvodu raději měsíc proplakala a pak začala nový život .
Ufff…přeji ti hodně štěstíčka at už se rozhodneš jakkoliv .  

Majdalenka

  • načítám...
  • Zmínit
Zuzi3
7
2.3.07 13:40

Děkuji moc za povzbuzení. Já se snažila bojovat, moc bojovat, ale on nechce…
Víš, ten důvod určitě nějaký bude, ale žádný mi nepřipadá tak závažný na ukončení nečeho tak nádherného. Poslední dobou byl hodně v práci, málo jsme si povídali, trávili spolu stále míň a míň času, možná mu vadily mé výčitky, možná jsem mu přestala dávat dostatek najevo jak moc ho miluji a jak moc jsem s ním šťastná. Možná jsem usla na vavřínech a byla si jím moc jistá. Řekl mi, že city u něj vyprchaly…
Jak dlouho bude ta bolest trvat, půl roku, rok, dva??? Plazím se po zemi a nevím jak dál.

  • načítám...
  • Zmínit
Gerberka
3796
2.3.07 13:49

Zuzi,
to, jak dlouho bude trvat tohle období, kdy se cítíš být citově úplně na dně, to nikdo neví, to záleží na každém z nás, protože každý jsme jiný. Já byla taky jednou tak strašně nešťastná (byl to ale kratší vztah) a dovedu se teď vcítit do tebe, co asi prožíváš - nemohla jsem myslet na nic jiného než na něj, každý den, každou hodinu, hrozně to drásá srdce (a i tu hlavu) - ale ono potom ta intenzita bolesti začne postupně polehoučku slábnout, slábnout......a pak třeba zjistíš, že sis na něho už přes týden nevzpoměla a žiješ pořád dál. Ale opakuju - já to zažila u kratšího vztahu než ty (a neplánovali jsme ani mimi). Mně tohle „překlenovací“ období trvalo teda skoro rok a pak jsem na něho úplně zapoměla. A další vztah jsem poznala ještě po dalším roce!! Čili rok jsem se s toho „dostávala“, pak byla v pohodě, a za další rok jsem poznala další lásku.

  • načítám...
  • Zmínit
Zuzi3
7
2.3.07 13:51

Ahoj Majdalenko,
každá rada, každá reakce, každý vzkaz mi teď moc pomáhá… děkuji ti moc. K tomu miminku, věř mi, že strašně lituji, že ho nemáme, kéž by bylo. A on ho chtěl už před rokem, to já to odložila na letos. Víš, ten rozchod nastal před 2 měsíci a mě to bolí čím dál tím víc. Bojím se, jak dlouho to celé bude trvat. Udělala bych všechno na světě pro to, aby se vrátil. Nejsem schopna fungovat v normálním životě, všude ho vidím, všechno mi ho připomíná, opravdu všechno. Jsem strašně sama se svou bolestí. Modlím se k Bohu, ať už to alespoň trochu přejde. Ještě jednou moc děkuji.

  • načítám...
  • Zmínit
nat02
2786
2.3.07 13:53

Ahoj…  

Jak dlouho to bude trvat neni dulezite, dulezite je ze az tim projdes a dostanes se na konec tak budes stokrat silnejsi a az teprve potom mozna pochopis proc se to stalo. Samozrejme ze kazdy den bude od rana hrozny a budes si prat at uz je vecer a ty usnes a budes si rikat at uz se neprobudim…jenze tak to nefunguje.Proste den ode dne to bude lepsi..o kousicek…a najednou zjistis kolik tech kousicku mas za sebou a az kam ses dostala.  

Z vlastni zkusenosti vim , ze veci se nedeji nahodne jakkoli katastroficky vypadaji, ale clovek proste k tomu musi dojit. Urcite pomuze zmenit svuj zivot …necim ho obohatit,delat se stastnou sama …Nic si nevycitej, na vsechno ve vztahu jsou dva lide. Pokud ti ten druhy neda sanci na necem pracovat a ve vztahu zmenit a zniceho nic se rozhodne tak s tim stejne nic neudelas,
Budu na tebe myslet a prat si , ze se z toho sama dostanes…Bojuj.  

Nat    

  • načítám...
  • Zmínit
Prasadko
2583
2.3.07 13:57

Milá Zuzi,
vím, že teď tě sotva někdo nebo něco utěší. Mně bylo 29, když se mi podobně jako tobě zhroutil svět. Řešila jsem to asi tím nejhorším způsobem, alkoholem. Hodní kamarádi mě několikrát tahali z maléru a jednou dokonce z Vltavy. Trápila jsem se a brečela pro něj skoro rok. No a teď už se tomu směju, mám fajn chlapa a s ním dvě krásné děti, první chlapeček se mi narodil ve 34 letech a druhý letos na vánoce, krátce po mých 36. narozeninách. Tím chci říct, že na nic není pozdě a že i na tebe to opravdové štěstí někde čeká.
No a malý dovětek: nedávno mi ta moje bývalá velká láska napsala. Prý se kolem všichni žení a mají děti a on nikoho nemá a cítí se sám. Až mi ho bylo líto.
 Hana

  • načítám...
  • Zmínit
Zuzi3
7
2.3.07 13:58

Moc ti závidím, že už to máš za sebou a že jsi znova šťastná. Všichni mi říkají, že to přejde, ale já mám momentálně pocit, že mě to nikdy nepřejde. Nikdy jsem nikoho tak intenzivně nemilovala jako jeho. Byla to má životní láska, vím, o čem mluvím, není mi 15 let. Nedokážu si ani trochu představit život bez něj, ani trochu, je všude kolem mě. Nad vodou mě teď drží jen to, že si tady s vámi můžu o tom popovídat, že vím, že spousta z vás prožila něco podobného a víra, že ta neuvěřitelná bolest přeci nemůže trvat do smrti. Děkuji ti za tvou podporu. 

  • načítám...
  • Zmínit
Irias
17718
2.3.07 14:02
 

ahojky,  vím, že se ted cítíš hrozně,ale rozhodně NIKDE  NEHLEDEJ CHYBU.    a ted budu nechutně pragmatická :-)  buď ráda, že se vše stalo ted, že přítel TE´D poznal, že tě nemiluje. mít dítě, bylo by vše daleko horší. a že je ti 30 let ?!!   tak to máš ŽIVOT PŘ ED SEBOU !!!!!  rozešla jsem se s přítelem po 10-leté známosti v mých 33 letech a byla jsem na sebe velmi pyšná, že jsem to dokázala. naopak jsem si pak zazlívala, že jsem zabíjela svá nejlepší léta v tak nefungujícím vztahu !!!    přeji ti, at se co nejdříve ze všeho vypláčeš a opět získáš „půdu pod nohama“ Irias

  • načítám...
  • Zmínit
Zuzi3
7
2.3.07 14:12

Holky, všem vám strašně moc děkuji za slova útěchy, ani jsem nečekala, že mi někdo odepíše…
Pomáhá mi vědět, že spousta z vás má podobné zkušenosti a už je z toho venku a je šťastná. I když já si myslím, že už nikdy s nikým nebudu tak šťastná jako s ním ( troufám si říct, že to vím), tak přesto všechno je ve mě  pořád špetka naděje, že někdy najdu někoho, s kým mi alespoň bude fajn.  

Jste všichni moc fajn, děkuji.

  • načítám...
  • Zmínit
p.a.v.l.a3
2
2.3.07 14:17

Ahoj Zuzi,
mě se to také stalo. Chodila jsem dva roky s klukem a já ho měla víc ráda než on mě. Rozcházeli jsme se a znovu usmiřovali. V roce 2000 jsme se z mého popudu rozešli. Srdce mě bolelo, ale snažila jsem se to překonat. Po měsíci a půl jsme se dali opět dohromady. Pak vztah stejně skončil dost blbě. V té době jsem si uvědomila, že ho miluju víc než svůj život, své přátele jsem kvůli němu opustila, byla jsem jen s ním, to mi stačilo. Chtěla jsem děti, on nejdřív ano, pak řekl, že ne.
Jak já ho nenáviděla. Hluboká láska se změnila v nenávist. V té chvíli, kdy jsme se nadobro rozešli, má nejlepší kamarádka si našla jiné kamarády a mě odkopla. Rodiče odjeli na dovolenou a já byla se svým žalem sama. Jak já ho nenáviděla. Hluboká láska se změnila v nenávist. Nechtěla jsem dál žít. Jako Ty jsem koukala na svět přes slzy. Ten týden jsem byla na DNĚ a ukončila bych to všechno, nebýt toho, že v tu chvíli jsem slyšela hlas, který říkal, ať to nedělám a ať se odrazím od toho dna. Byl to obrat. Začala jsem věřit. Popadla jsem telefon a zavolala kamarádce, jestli o víkendu nejedou na zábavu. Divila se, že bych chtěla jet. Znovu jsem se dala do hromady, pomalu jsem zapomínala na starou lásku a koukala kolem sebe. Po čase jsem přestala nenávidět, nic k němu necítím. Pak jsem začla chodit s jedním klukek a s tím to nedopadlo. Nejlepší kamarádka se s omluvou vrátila. Seznámila mě s kamarádem, se kterým jsem hned věděla, že je to on. 
Dnes s manželem stavíme dům, máme dvou a půl letého synka a snažíme se o další miminko. Denně nepřestávám děkovat Bohu a přijímám všechno, co mě potká. Ať se Ti vede dobře. Drž se. P.a.v.l.a

  • načítám...
  • Zmínit
janno
1905
2.3.07 14:24

Ja byla s byvalym vic jak pet let. A nekdy bych byvala byla vdecna, kdyby to byval ukoncil driv sam. Takhle jsem visela na vztahu, ktery vlastne neexistoval. A byl to muj vnitrni boj uvedomit si, ze nez zivorit a dozebravat se lasky, ktera tam uz nebyla, mi bude lip samotne. A hodne rychle jsem nasledne nasla tohho opravdu praveho, a po roce, co jsem ten predchozi vztah ukoncila, se mi narodil syn. Takze ano, zkoncil vztah, urcite krasny, ale  uz ne naplneny, i kdyz jen z jedne strany. A nekde pred tebou ceka ten novy. A urcite i to miminko, ktere chces. Drzim palce. Jana

  • načítám...
  • Zmínit
janinkacumacek
529
2.3.07 14:24

Ahoj Zuzi, já si také myslela, že vše končí. Plánovali jsme svatbu, děti, společný život v dalších letech. Pak když jsem se ho jen z legrace zeptala jaké datum svatby by se mu líbilo, tak mi vážným hlasem oznámil, že si mě nevezme, děti se mnou nikdy nechtěl mít a a už vůbec se mnou nechce prožít zbytek svého života. V první chvíli jsem myslela, že snad špatně slyším. Nevěřila jsem tomu co říká, tak mi to ještě jednou zopakoval. Úplně jsem oněměla, zeptala jsem se jestli to myslí vážně, on na to, že ano. Tak jsem mu výhazela všechny věci na chodbu, vzala si zpět klíče a zhroutil se mi svět. Nikdo nechápal proč se tak zachoval, tím méně já, žádný nátlak tam nebyl a ten kdo nás znal, nemohl uvěřit. No a něco pro povzbuzení:)) Teď jsem neuvěřitelně šťastně zamilovná, našla jsem človíčka, který mě opravdu miluje, za nedlouho se budeme brát a už plánujeme miminko. Nic není tak hrozné jak se na první pohled může zdát. Svého budoucího muže jem potkala měsíc po zhroucení a to jen proto, že jem si uvědomila, že já nejsem ta špatná, mám právo na to být šťastná. Řekla jsem si dost, nejsem žádná chudinka, závislá na soucitu ostatních. Takže breč, plakej co tělo dovolí. Smutek musí ven, aby se pak mohlo objevit slunce. Zajdi si do kina, do knihovny, na procházku, na plavání, buď s přáteli, život jedním nezdarem nekončí.

  • načítám...
  • Zmínit
janno
1905
2.3.07 14:26

Ja byla s byvalym vic jak pet let. A nekdy bych byvala byla vdecna, kdyby to byval ukoncil driv sam. Takhle jsem visela na vztahu, ktery vlastne neexistoval. A byl to muj vnitrni boj uvedomit si, ze nez zivorit a dozebravat se lasky, ktera tam uz nebyla, mi bude lip samotne. A hodne rychle jsem nasledne nasla tohho opravdu praveho, a po roce, co jsem ten predchozi vztah ukoncila, se mi narodil syn. Takze ano, zkoncil vztah, urcite krasny, ale  uz ne naplneny, i kdyz jen z jedne strany. A nekde pred tebou ceka ten novy. A urcite i to miminko, ktere chces. Drzim palce. Jana

  • načítám...
  • Zmínit
Demi
4047
2.3.07 14:29

Ahoj Zuzi,  

také se přidávám k těm, které jsou přesvědčeny, že všechno přebolí. Opravdu, čas má velikou moc. Vím o čem mluvím, protože jsem (před 13 lety) zažila také na vlastní kůži, co to je, mít zlomené srdce a konec lásky bez vysvětlení - jen věta: nemá to smysl…
Ale dnes jsem tomu velmi vděčná - neměla bych milujícího, zlatého manžela po svém boku, krásného chlapečka a druhé miminko v bříšku. Určitě bych nemohla být šťastná v citově nerovném vztahu, protože tam, kde upřímně miluje jen jeden, se o štěstí hovořit nedá.
Ačkoliv je to kruté, i tohle se v životě stává, nech to v sobě přebolet, nemuč sama sebe a buď si jistá, že si tě skutečná láska a štěstí najdou znovu.   

Přeji ti hodně sil a moc tě zdravím.
Demi z Jesliček. 

  • načítám...
  • Zmínit
Andynka
766
2.3.07 14:48

Zuzi
netruchli,jestli ti řekl,že tě nemiluje myslí to vážně a nemá cenu se k tomu upínat.Píšeš,že je ti 30let,vždyt to není tolik aby sis nemohla najít hodného muže ,který tě rád mít nepřestane a děti si bude přát stejně jako ty. Čas je nejlepší lék na vše,vybreč se a pak se zase pusť do nového života,který bude opět krásný,uvidíš.  

Andynka a spol.

  • načítám...
  • Zmínit
Zuzi3
7
2.3.07 15:08

Jste všechny naprosto skvělý holky, ještě jednou vám moc děkuji. Přes slzy ani pořádně nevidím na obrazovku, brečím jak želva a teď ani nevím jestli kvůli němu nebo kvůli vašim krásným příspěvkům.
Víte, ono to neznamená jen se odpoutat od něj, ale také od celé jeho rodiny, kterou mám moc ráda, od jeho přátel, na které jsem si dlouho nemohla zvyknout, až jsem je nakonec přijala jako své přátelé a mám je také ráda…odpoutat se od věcí, které mám od něj, které jsme kupovali společně, které mi ho pořád připomínají. Změnila jsem kvůli němu celý svůj život a to od základu, když jsme se poznali, byla jsem jiná, trouchám si říct, že on mě změnil k tomu, abych byla lepší člověk. Podřídila jsem mu své zvyky i zlozvyky, své chování, vzhled, módu, koníčky… A on mě opustil a udělal nešťastnou tak moc, jak jsem nikdy nevěřila, že může člověk být.
**Vím, že bych měla chodit mezi lidi a začít se učit znova žít, ale ono to nějak nejde. Nechce se mi vylézt z domu a bavit se s někým. Nechce se mi jít nakupovat, s nikým telefonovat, nemám vůbec na nic náladu. Je to hrozné, já vím, ale ještě to prostě nejde. Mám obrovský kámen u srdce a ten mě táhne k zemi. Chci vstát, ale nejde to, nemám sílu, život bez něj pro mě ztratil smysl. Nemám chuť se ani podívat na jiného chlapa, všichni mi připadají nesnesitelní. A když vidím kočárek s miminkem, když vidím těhulku… podlomí se mi kolena a ten balvan u srdce mě je podsekne. Musím vsát a jít dál, ale nevím kudy kam… **

  • načítám...
  • Zmínit
bionda
2
2.3.07 15:12

Zuzi,

pro povzbuzení ti chci napsat jeden příběh. Před 2,5 lety jsem se vdávala. Týden před svatbou na rozlučku se svobodou dorazila moje nejlepší kamarádka - svědkyně se slzami v očích, že od ní odchází její manžel. AJejich vztah trval 9 let a manželství necelý rok. V životě by mě nenapadlo, že ti dva se někdy rozejdou. Jediný zádrhel byl ten, že kamarádka chtěla mimčo a její manžel „ješte“ ne no a pak ji opustil kvůli svobodné mamince s tříletým prckem. Kamarádka byla opravdu špatná, měla asi stejný pocity jako máš teď ty, zbořil se jí celý svět a neviděla východisko ze svýho zoufalství a beznaděje. Po 2 měsících už začala pátrat po někom jiným k sobě, pořád nemohla toho pravýho najít, až po půl roce uplně náhodou se seznámila s člověkem, který jí uchvátil, po třech měsících zjistila, že je s ním těhotná. Teď má 4měsíční dcerku, milujícího partnera (vdávat se znovu nechce) a pocit obrovskýho štěstí a úlevy, že nezůstala se svým manželem, protože takový vztah by s ním určitě neměla.
Prosím měj na mysli, že to že ti skončil jeden supr vztah, neznamená, že nemůžesš mít nový, ještě lepší. Všechno končí proto, aby něco lepšího přišlo. Pobreč si posbírej síly a neházej flintu do žita.
Ahoj a hodně sil.

  • načítám...
  • Zmínit
Zuzi3
7
2.3.07 15:20

Děkuji za povzbuzení,moc. Nechci aby to vyznělo nějak špatně ale pomáhá mi číst, že někoho někdo taky opustil, že byl hodně nešťastný a nakonec, že to dobře všechno dopadlo. Snad mě chápeš, nechci aby to vyznělo zlomyslně, ale vždy se člověk cítí lépe, když má nebo měl někdo stejné trápení. Dává mi to naději do budoucna, že budu zase šťastná. I když jsem pořád ve stádiu, kdy si myslím, že bez  něj už nikdy nebudu, teď jsem o tom přesvědčená, snad mě pochopíš. Ale třeba, snad v budoucnu zase najdu sílu žít.  

Děkuji moc

  • načítám...
  • Zmínit
janno
1905
2.3.07 15:35

Zuzko, ono menit se pro nekoho od zakladu, nema cenu. V tom procesu stratis sebe samu, a partner cloveka, do ktereho se zamiloval. Jo, a me letos bude 32. A posledni vztah zkoncil kytici k 30nam od meho byvaleho. A ted spokojena mamina s petimesicnim klukem. S chlapem, ktereho jsem myslela, ze uz nepotkam

  • načítám...
  • Zmínit
Jajulka
3352
2.3.07 17:31

Ahoj Zuzi,
presne vim, co prozivas a taky vim, ze neni jednoduche se z toho vyhrabat… Moji zachranou v dobe, kdy jsem se po sedmiletem vztahu rozesla s pritelem, byl kamarad, ktery je nyni mym pritelem :).
Pisi, ze jsem se s pritelem rozesla ja, tak tomu skutecne bylo, ale podnety k tomu dal vlastne on. Meli jsme pred svatbou, planovali miminko, byli jsme oba pro toho druheho prvnim partnerem a myslim, ze on tehdy dostal strach… Strach ze zodpovednosti, svatby, ditete, neprijemny pocit, ze to uz treba nikdy nezkusi s jinou - proste nebyl pripraven na to se zavazat… No proste se zacal chovat tak, ze jsme se rozesli a i kdyz to bylo velmi bolestne, zustali jsme pratele a jsme jimi doted. Nyni od te doby uplynuly asi 2 roky a mohu rici, ze uz jsem v pohode, ale ten rok jsem skutecne potrebovala k tomu, aby myslenka na nej nebyla pro me privalem smutku a vzpominek…
Takze vydrz, urcite to prejde :).
Jajulka

  • načítám...
  • Zmínit
Zuzi3
7
2.3.07 17:45

On se mnou chce být taky kamarád, říká, že mě má rád a nechce se se mnou „rozpřátelit“. Dokonce se mnou chtěl i dál spát, ale jen nezávazně… Vím, že to asi byla hloupost, ale ze začátku jsem s ním opravdu spala, byla jsem vděčná alespoń za tu trošku něhy… Pak jsem ale řekla, že buď  všechno nebo nic. Vybral si tu druhou variantu. Že prý časem, až mě to všechno přebolí, budeme zase kamarádi. Jak kruté…Jak to strašně bolí. Já doufala, že řekne tu první variantu.. Jsem asi naivní, ale strašně ho miluji, strašně mi chybí.
Děkuji ti moc za podporu.

  • načítám...
  • Zmínit
janno
1905
2.3.07 18:40

Kamaradstvi s byvalym funguje pouze pokud uz nemilujes. Dokud tam jsou z jedne strany jine city, tak ta druha toho vlastne zneuziva. Bere vsechno co do ted a dava zpet prilis malo, nebo nic. Pro nej nejhorsi pecka bude, az zjisti, ze i bez nej dokazes zit svuj zivot a byt v nem stastna. Seber se a rozhlidni se kolem sebe. Zacina jaro, novy rok, zacni neco nove sama pro sebe. Treba jezdit na koni, nebo chodit plavat. Ale mysli na sebe nejdriv

  • načítám...
  • Zmínit
Zet
857
2.3.07 18:53

Ahoj Zuzi,  

mě je taky 30 :-). A manžel ode mě odšel po 10-ti letém vztahu, 3 roky manželé. Ale on se prozaicky zamiloval do jiné. Nikdo by to do něj neřekl - byli jsme vztah k pohledání. ..Milovala jsem ho i přes tu zradu..... Bolelo to děsně…Navíc mě začal podvádět v 3tím měsíci těhotenství a když bylo malému 5 měsíců odešel. Už je to půl roku, už ho nemiluju a už se těším na další lásku.....
Drž se holka, já mám sice tu „nevýhodu“, že mám ještě dítě. Ale vlastně mám obrovskou výhodu, že to úžasné dítě mám… jen nebude mít chlapeček úplnou rodinu.
Otřepaná fráze, že čas je všelék, tady totiž funguje. A v těchto momentech se radí soustředit se na sebe. Něco nového studovat, sportovat, změnit práci - to mi radil psycholog  - vitpnej, jak mám z mateřský jít na jinou mateřskou :-))). Ale co tím chci říct zkusit se i když to půjde velmi velmi těžko soustředit se na něco jiného. A nějakej ten chlap ještě určitě po světě chodí!!! A víš kolik je nás opuštěnějch s dětma - moře,  a to i s více dětmi… A i tak se dá parner najít!!!!!! Přeji hodně sil, co nejméně probrečených nocí - ale je jasný že tu jsou,  a ať je ten čas k Tobě milosrdný!!!!!!
A samozřejmě nějakého fajn chlapa pro Tebe i pro sebe :-)´
Páček Z a moc držím pěsti!!!!!!!!!!!!!!!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Zet
857
2.3.07 18:56

Zuzi -  jojo přesně to pomáhá!!!!!!!!!!!!! vědět, že v tom nejsi sama, a že jde žít dál!!!!! Ono totiž jde!!!!! a bude zase lépe!!!!!
Páček Z

  • načítám...
  • Zmínit
Jajulka
3352
2.3.07 18:57

Ano, presne tak jsme to meli taky - chtel se mnou spat klidne dal… Jenze ja jsem se zacala pomalu schazet s tim svym kamaradem - nejdriv si jen tak postezovat a taky mi lichotilo, ze se mu libim a evidentne ho pritahuji - clovek by neveril, jak to dokaze pomoct :). Samozrejme jsem mu rekla, ze porad miluji sveho byvaleho a ze tomu tak delsi dobu bude, ale on to presto nevzdal… Postupne jsem se od byvaleho odpoutala a take pak dokazala celit jeho naslednym pokusum dostat me zpatky, neb si pry uvedomil, ze me fakt miluje a ze jsem ta prava… Vydrzelo to tak rok, mezitim ten muj prvni pritel vystridal par holek a ted teprve (zda se) zakotvil snad u te prave, se kterou pry planuji miminko…
No ale to jsem trosku odbocila… Chtela jsem reagovat jeste na anonymni prispevek dole - urcite zacni neco delat - ja jsem treba zacala intenzivne cvicit. Temer kazdy den jsem jezdila na cviceni a vzpominam si, jak me strasne ubijelo, kdyz jsem si tak cvicila a pani na cviceni pustila CDcko s nejakou romantickou pisni… Myslela jsem si, ze to nezvladnu, ze nemuzu nastartovat novy zivot, ze jen tak zivorim a snazim se prezit den… Ale s pomoci sveho soucasneho pritele jsem to zvladla a jsem rada, ze to nakonec dopadlo tak, jak to dopadlo :).
Vim, ze Ti chybi a jeste dlouho bude, ale ver mi, prijde nekdo jiny a za nejakou dobu uz se na tuto situaci budes divat s nadhledem… Ale chce to se necim zabavit, at na to tolik nemyslis a nejlepe nekoho, kdo Ti pomuze zapomenout…

  • načítám...
  • Zmínit
mysak
1305
2.3.07 20:39

Zuzi,
svou opravdovou lasku jsi jeste  nepoznalal i kdyz si myslis ted ze ano. Opravdova laska by se s tebou nerozesla. Ta na tebe teprve ciha a ceka az na ni budes ready. Taky jsem prozivala a muzu rict nekolikrat takove stavy a nechtela jsem uz snad ani zit. Taky me jednou opustil po 3 lete znamosti kluk a ja jsem strasne mela rada jeho rodinu a snad proto me to bolelo daleko vic. S jeho mamou si pisu do dnes i kdyz je to uz vic jak 6 let co se to stalo. Ted jsem stastne vdana mam 2 male kluky a toho nejlepsiho chlapa a tatu na svete. Ted muzu rict s odstupem ze bych s tim svym byvalym stejne deti asi nechtela protoze on na to asi nebyl.
Tehdy kdyz jsem prozivala ten rozchod tak mi strasne pomahalo cist knizky od Dalajlamy…ten ma v sobe takovou zivotni silu, kterou jsem prebirala postupne a zacala si uvedomovat ze to co se stalo bylo dobre pro me jinak by se to nestalo a ze ja si musim zacit vazit sama sebe a verit si natolik aby se ke me to dobro a klid vratilo. Strasne jsem chtela konecne potkat toho praveho chlapa pro ktereho uz nebudu jen holka na par let ale na cely zivot a strasne si to prala. A svete div se za tyden jsem opravdu narazila na sveho muze se kterym jsem dodnes!!
Ono se rika ze pokud si neco clovek opravdu uprimne preje tak mu to vesmir da!!! Je to jednoduche. Od te doby co jsem potkala sveho muze jsem jiny clovek a muzu rict ze se mi hodne veci dari jenom skrz to ze si je proste preju. A verim tomu ze se splni. Mozna to muze znit divne ale moje zivotni filozofie od te doby na tom stoji a proste a jedoduse mi to funguje a ja jsem stastna!!! A to je nejdulezistejsi.  

Jeste k tomu ze bys chtela vysvetleni od nej......jestli nejsi pripravena na setkani bez emoci s nim tak to radeji odloz na neurcito..ono by ti to stejne nepomohlo vedet to ted. Casem to stejne vsechno pochopis sama jestli nejsi hloupa.  

Misa

  • načítám...
  • Zmínit
Bibina
741
2.3.07 23:19

Zuzi,

vzala bych to z jinýho konce. Když je nejhůř, říkám si, že když nejde o život, tak de o ho*no. A je to tak. Kvůli chlapovi se nezboří svět, a už vůbec ne kvůli takovýmu vyčůránkovi, který po tom, co tě opustí, chce s tebou ještě nezávazně spat. Takovýho bych prohodila oknem a jakýpak štráchy.
Myslím si ale, že ty máš problém někde úplně jinde a měla bys hledat spíš sama sebe. Naučit se mít se ráda a ne veškerou lásku a péči dát druhýmu člověku a když odejde, tak se sesypat.
Zkus se tomu prostě postavit čelem. Pár dní si pobreč, ale pak se prober, řekni si, jakej to byl hňup, případně si napiš na papír, co všechno si na něm nesnášela a co hnusnýho ti udělal a v případě že budeš mít cukání mu zavolat, tak si to pročti. (z vlastní zkušenosti vím, že to funguje)

Bibina

  • načítám...
  • Zmínit
gasper
535
3.3.07 01:45

Zuzi,
sama sebe musis dokazat, ze si silna a ze Ta nezlomi ziadny chlap. Milovala si asi niekoho, kto v skutocnosti nebol taky, ako si si myslela. Mne to trvalo viac ako rok sa spamatat, prezivala som to podobne, ale casom som pochopila, ze mam na viac a ze JA som ta dolezita, ze sa nemozem trapit pre niekoho, kto za to vobec nestal. Ten cas je bolavy, ale nauci Ta vazit si viac samu seba. Hlavu hore! Aj ked sa Ti nechce, premoz sa a chod do spolocnosti, nehladaj nic nasilu, laska si Ta najde sama. Ja uz ked som si myslela, ze ostanem sama po tej bolesti, prave vtedy som stretla svojho manzela, sice cudzinca, ale sme spolu uz takmer 5 rokov. Vsetko sa da, ale zavisi to len od Teba, a Ty na to mas, aby si sa znova postavila na nohy a bola stastna!
 Silvia

  • načítám...
  • Zmínit
straka
602
3.3.07 02:02

Ahoj Zuzi,
taky jsem byla 5 let s přítelem a taky jsme se rozešli. Taky jsem si myslela, že on je/byl ten jedinej. Taky mi trvalo rok, než jsem se z toho dostala. Taky jsem ho viděla všude a taky mi ho všechno připomínalo. Taky se mi zhroutil svět. Taky mě strašně bolelo srdce, myslela jsem že mi pukne. Taky…
Dnes je všechno jinak, mám nejlepšího chlapa - manžela na světě a zdravou krásnou holčičku.
Na každém konci je krásné to, že něco nového začíná.
Hodně štěstí, drž se!!!
Radka  

  • načítám...
  • Zmínit
monna
1165
3.3.07 08:52

Ahoj Zuzi,
ver mi, ze vim jak se citis. Prozivala jsem neco podobneho co ty, ale s odlisnym koncem. Je mi 27 let a ze vztahu, ktery trval 5let, mi zustal syn.
Sveho pritele jsem milovala, podrizovala se jsem se mu. Vsechno jsem za neho platila, starala se o neho a milovala ho ikdyz mi hrozne ublizival a ponizoval me. Po peti letech jsem s nim otehotnela, a pak se ukazala jeho prava tvar. Zjistila jsem ze mi celou byl neverny, ze si to rozdaval s kazkou na potkani. Vsechno co jhsem mu verila a jak jsem ho videla se razem zmenilo. Hned jak se dozvedel to ze jsem tehotna, zaclo pro me peklo. Zustala jsem sama, bez cizi pomoci. Nemela jsem bydleni, veci pro dite proste nic, on mi  tvrdil, ze dite neni jeho a zacal mi delat silene problemy. Byla jsem na dne, nechtela jsem zit, nevedela jsem co mam delat, kam jit jak to vsechno sama zvladnout. Nenavidela jsem ho za to vsechno co mi zpusobil, ze mi tu celou dobu lhal a ze me nechal s ditetem. V tu dobu jsem taky poznala svou rodinu a nektere lidi, o kterych jsem si myslela ze to jsou pratele. Jeho rodina i ma se na me vykaslaly, s tim, ze maji svych problemu dost.Asi po trech mesicich v neustalem strachu, obave, vzteku a nenavisti, jsem se rozhodla tohle nevzdat a jit dal. Chodila jsem do prace, shanela veci a bydleni…a porad s myslenkou toho, ze mu tohle vsechno vratim. Ted mam nadherneho petimesicniho syna, ziji sama a docela to vsechno zvladam.
Poplakej si,  zazur si, zmen svuj zivot. Zacni delat veci co te bavi, najdi v sobe silu a hodnoty. Nikdo ti nestoji za to abys byla nestasna. Nikdo neovlada tvuj zivot ani tve myslenky, jen ty to muzes zmenit.Zivot je dost kratkej na to abys ho marnila jednim clovekem. Davej svou lasku tam kde se ti vraci.za cas se rany promeni a ty budes jina a vse uvidis a ucitis jinak........
nejvetsi pomstou pro toho druheho je, kdyz ty budes stastna.......    

  • načítám...
  • Zmínit
Taris
94
4.3.07 00:02

Ahoj Zuzi,

vím, jak se cítíš. Je to už sedm let, co se mi na jaře zhroutil svět. Ale pamatuju si, jako by to bylo dnes. Rozešel se se mnou můj kluk, který pro mě znamenal všechno. Bylo to ze dne na den, plánovali jsme svatbu a společnou budoucnost…Pak mi jen zavolal a vyhýbavě mi řekl, že už je konec. Myslela jsem, že umřu. Nemohla jsem tomu uvěřit, ale byla to pravda. Doma jsem měla jeho věci, fotky, dárky atd. První věc, co jsem udělala byla, že jsem s pláčem roztříhala některé jeho fotky na kousky… Pak už jsem jen plakala a plakala…Byla jsem na tom dost strašně, moje babička mi dokonce koupila knížku s názvem „Jak zapomenout na svého bývalého“. Sice jsem dostala trošku záchvat, když jsem jí dostala, ale musím říct, že jsou v ní dobré rady. V prodeji už asi nebude, ale viděla jsem jí v knihovnách. Třeba by sis jí mohla půjčit.
Jinak jestli Ti můžu poradit, vyplakej se, ale nezůstávej dlouho doma. Mně tenkrát opravdu pomohlo, když jsem šla ven mezi lidi. Sice jsem si zpočátku myslela, že to je hrůza. Že ta bolest nikdy nepřestane, že nemůžu ani dýchat zoufalstvím. A nešlo mi se moc bavit s ostatními, ale časem se to pořád zlepšovalo. Důležité je, najít si něco, co Tě aspoň na chvilku zabaví - knížka, film, něco dobrého k jídlu, procházka v přírodě… Nebo si třeba kup něco pro sebe, co Ti udělá radost.

Já jsem na příteli byla strašně závislá, když jsem nakupovat, většinou jsem koupila něco pro něj:( Ale po rozchodu jsem se musela naučit žít sama, kupovat si věci pro sebe, vařit jen pro sebe atd. Ale zvládla jsem to, dokonce jsem šla i sama do kina :)
Později jsem se začala bavit tím, že jsem odepisovala na inzeráty. Sešla jsem se se spoustou různých mužů, ale žádný mi neseděl (jaksi nebyl jako můj bývalý). Ale jednou jsem odepsala na inzerát nějakého kluka, který byl mladší než já. Brala jsem to spíš jako legraci, ale hned na prvním setkání jsem se do něj zamilovala. Teď už jsme svoji druhým rokem a máme půlroční holčičku:)

Svého bývalého občas vídám, nemá stálý vztah ani zaměstnání a musím říct, že bych ho za svého manžela opravdu nevyměnila. A jsem vlastně ráda, že mě můj bývalý opustil. Protože jinak bych neměla skvělého manžela ani dcerušku.

Neboj, ta nesnesitelná bolest opravdu časem přebolí a ten pravý na Tebe jistě někde čeká! Ve 30 život určitě Nekončí!

  • načítám...
  • Zmínit
TAPTINKA
5.3.07 12:01

Ahoj Zuzko,
přiznám se - nečetla jsem všechny příspěvky, takže možná budu opakovat co tu již bylo řečeno, ale … můj „ex“ se se mnou rozešel po čtyřech letech, aniž by cokoliv řekl - prostě přestal zvedat telefony, nereagoval na sms - a to, že je konec jsem zjistila od společného známého.
V lednu to byl rok a už je to „trochu lepší“. Vím že tě tím asi nepotěším, ale tak to je.. I když vím, že náš vztah nebyl ideální, byl fotbalista - a kdo ho doma má, ví o čem mluvím :o/ Víkendy zápasy, přes týden tréninky, pokud náhodou volno tak přáteláky, různé turnaje..
V lednu se rozešel, postupem času mi řekl že nechtěl být on ten špatný, že to prostě bere jinak než já. A také chtěl abychom spolu dál spali. Odmítla jsem. V červnu se ozval, jestli to spolu znovu nezkusíme - sedli jsme si na kafe a já zjistila, že si nemáme co říct. Zkoušela jsem „nahodit téma“ ale když odpověděl tak jen jednoslabičně. Pak začal zkoušet jestli bych s ním přeci jen nespávala - přestože už má jinou slečnu.
Znovu se ozval zhruba před měsícem - denně mne bombarduje smskama, opět mu jde o sex. Nikdy, opakuji nikdy za celé čtyři roky tolik sms neposlal co teď ! Nejhorší je že najednou přijde sms a v ní „pamatuješ jak jsme byli tam a tam ? A nebo tam a dělali to a to ?“ Takže oživuje to, na co já se snažím zapomenout..  A to je stále s tou slečnou..
Na Tvém příběhu se utvrzuji, že jsou opravdu všechni chlapi asi stejní ?? :o/ Což se nechci někoho dotknout, proboha, pořád věřím (možná naivně) na manželskou věrnost atd..
Myslím si že nejlepší lék je nezavírat se doma, chodit ven s přáteli - i těmi společnými. Neuznávám pít - protože za prvé to stojí peníze, a za druhé to stejně nepomůže..

  • Upravit
emilly
1
5.3.07 21:33

Ahoj Zuzi, můžeš se mi ozvat na mail emillyjean@seznam.cz Myslím, že mám stejnej problém jako ty.

  • načítám...
  • Zmínit
TS
13.3.07 16:43

Ahoj, Zuzi. Chtěla bych se s tebou podělit o svůj příběh. V lednu mě po 4letém vztahu nechal přítel. Nebylo to bezdůvodně, byla jsem na tom psychicky špatně a moc jsem ho potřebovala, a on nebyl schopný mi dát podporu, tak mě radši nechal. Ještě na Silvestra jsem se modlila za to, abychom tenhle rok měli miminko…
Nezvládla jsem to a pokusila jsem se o sebevraždu. Přežila jsem. Víš, jak na to reagoval? Řekl, že až budu v pohodě, rád mě uvidí. Co dodat? To mě vzalo ještě víc. Ale sebrala jsem se. Nebo síš rodina mě sebrala a bojuju. Vím, jaké to je, když se ti sesype celý svět, máš pocit, že nic, čemu jsi věřila, nebyla pravda, že všechno sis jen namlouvala, nechápeš tu zradu a nechceš tomu věřit. Vím, že to bolí tak strašně moc. Ale chci ti říct, aby ses pokusila to teď odhodit a soustředit se na něco, co ti přináší radost. Nejdřív to nebude snadné, budeš na něj myslet pořád, ale časem se dokážeš soustředit i na jiné věci. Musíš být trpělivá a nevzdávat to, když se to sem tam zase zhoupne dolů. Já jsem se třeba dala na charitu, chodím dělat programy pro děti do azylu pro matky s dětmi. Aspoň si sem tam pochovám mimčo, který už vím, že letos mít nebudu, a který jsem si strašně moc přála. Obklop se přáteli a spoustou činností. Dělej věci, které jsi vždycky chtěla zkusit, ale nezkusila. Choď plavat, jezdit na koni, seber se a jeď  na dovolenou, uč se tancovat, zapiš se na jógu… Doporučuju hlavně pohybový činnosti, vyplavuje se pak endorfin. I když se ti třeba nebude chtít, donuť se. Hlavně neseď doma a nepřemýšlej.
Jo a klidně si nech předepsat antidepresiva a něco nárazovýho na uklidnění. Medikace za tebe nic nevyřeší, ale usnadní ti podmínky pro tvůj boj. Tak bojuj, buď trpělivá a věř nám všem. Bude líp! :o)

  • Upravit
Vložit nový komentář