Ne nechtěné - jen velmi nečekané...

Pustit se maminčiny sukně nebo být schovaná dáál?? Moc jsem se bála, ale dnes jsem za tuto zkušenost neskutečně ráda.

Před necelým rokem ze mne byla ještě studentka VŠ a bydlela jsem s rodiči v Opavě, necelých 400km od Prahy. Když mi před začatkem semestru nabídla kamarádka pracovní příležitost v Praze. Slušně placený job v Praze, o tom si u nás lidi mohli nechat jen zdát. Na nic se nečekalo, ukončila jsem studium a odjeli jsme za prací.

Do práce jsme nastoupili s nadšením a novým snem uplatnit se a uspět. Toto se v krátkem časovém období splilo a nejen uplatnění, ale dostavila se také láska. Byla jsem v Praze chvíli a chtěla jsem být opatrná a nejít do všeho po hlavě jako jsem to dělala po dobu co jsem byla u maminčiny sukýnky:) Ale neodolala jsem. Zakoukala jsem se do pohledného, milého a slušného muže, který mé zakoukání opětoval. Výměna čísílka, pár schůzek a byla ruka v rukávu.

Před necelými 5 měsíci se mi nedostavila menstruace, měla jsem již dříve problémy takže jsem to nějak neřešila a objednala se k lékaři. Ten mi po vyšetřeni sdělil, že to žadná porucha není, že jsem v očekávání:) Strašně težko jsem si to připustila, dostavily se myšlenky, které jsem ani netušila, že by mě kdy napadly" já přece nemůžu být těhotna, vždyt spolu nejsme ani rok, vždyt je mi teprve 22let, co udělá až se to dozví, opustí mě?? co na to řeknou mí rodiče?? zustanu na male sama?? … " Tyhle myšlenky mě v noci budily, nemohla jsem spát, pořad se mi honilo hlavou co budu dělat. A musím se přiznat , že nebýt přítele tak bych díky těmto negatovním myšlenkám již nyní v očekávání nebyla:(

Vím, že to zní hrozně, ale ja jsem si vubec nebyla jista tím, zdali to zvladnu, zdali jsem připravena přivezt na svět dítě když ja sama jsem pomalu ještě dítětem byla. Neskutečně moc mi psychicky pomohl a podržel mě. Dodal mi odvahu a ja jsem za to dnes vděčná a věřím, že pro naše miminko bude ten nejlepší táta. Stejně tak moje rodina, nečekala jsem, že se k tomu takto krasně postaví a dodají mi odvahu, ktere jsem potřebovala nejvíc.

Když teď na UTZ vidím jak se to maličké ma k světu tak bych si nejraději nafackovala za ty sve myšlenky. Proto u nás slovo " nechtěné " nepřipadá v uvahu, u nás je pouze velice " nečekané " :)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
lulje
5527
12.6.10 06:22

Moc gratuluji k miminku!!!! :kytka:

Podobné pocity jem měla já před pár měsíci. Sice jsem vdaná, ale v manželství nám to neklapalo, dokonce jsme měli zažádáno o rozvod, já jsem byla odstěhovaná a na své první rok a půl staré dítě jsem byla sama. Dostavily se navíc zdravotní problémy, o těch finančních nemluvím… A když jsem zjistila, že jsem ve 4. měsíci, myslela jsem, že je to zlý sen. Nevěděla jsem, co mám dělat. Spíš jsem byla moc zaskočená. A jak píšeš - ne že bych druhé mimčo takto brzy nechtěla, ale nedokázala jsem si to představit… Být sama na dvě děti… Pořád jsem přemýšlela, jestli to zvládnu atd…
Dneska jsem těsně před porodem. Za 10 dnů mám termín. Na mimnko se moc těším, naše malá princezna taky… S manželem jsme se dali dohromady, i když to bylo a bude těžké… Ale nakonec jsem ráda, že bude mít naše holčička sourozence, a taky jsem ráda za to, že to příroda tak dobře zařídila: Kdybych se totiž měla rozmýšlet, jestli podruhé otěhotnět, určitě bych řekla, že NE! Takto se to nějak vyřešilo za mě a já jsem teď moc ráda!
Takže i za mě platí věta: NE NECHTĚNÉ, ALE NEČEKANÉ!

Moc držím palce, ať vám to klape a ať jsi i s miminkem v pořádku. Užívej si těhotenství (pokud je to alespoň trošku možné), a těš se na miminko! :kytka: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22088
12.6.10 08:01
:potlesk: :potlesk: :potlesk: :palec: :kytka:
  • načítám...
  • Zmínit
xangel87
6555
12.6.10 08:54

V tomhle rozhodně nejsi jediná. Já si myslím, že pokud je těhu neplánované, takové myšlenky na začátku zažije hodně holčin.
My s přítelem děťátko chtěli, ale nechávali jsme to osudu.Až přijde, tak přijde.Pak jsem dala kvůli neshodám v práci výpověď a dlouho sháněla novou.A ejhle, najednou jsem v tom shánění zjistila, že jsem těhotná.Byl to šok.S pěnězmi jsme v tu dobu byli úplně v p…i.Táhli jsme to z přítelova platu, já neměla nárok ani na sociálku, na nic.Ač ohromná radost z těhu, ve slabé chvíli jsem řekla to fuj slovo „potrat“. Pak jsme díkybohu usoudili, že to musíme nějak do rodičovské přežít.Dnes jsem v 6.měsíci a nejvíc mě děsí právě ta představa,že by se Domískovi něco stalo.Přežíváme jak se dá, ale máme štěstí na rodiče, kteří pomáhají jak nám, tak s výbavičkou, budoucí babičky nakupují jak divé :))

Jo a moje první slova, když se mě gynekoložka zeptala jestli je to chtěné těhu, byla „No nečekané, ale chtěné :D“

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
12.6.10 09:23

Své první těhotenství bych popsala také tak-nečekané.S manželem jsme spolu chodili 5 měsíců,když jsem otěhotněla.Bylo mě 19 let.Víme,kdy se nám „nehoda“ stala,hned jsem otěhotněla.Co bylo asi nejtěžší-oznámit to rodičům,kteří nic netušili :lol: Moje mamča byla zaskočená,ale těšila se na vnoučka.Tchyně zaslechla z koupelny,jak můj manžel říká jeho sestře-ségra,vypadá to,že se budu muset ženit :-D Tchyně nadšená vyběhla z koupelny,štětím snad skákala metr vysoko.
Letos jsme s manželem 20 let,děti máme dvě a řekla bych,že manželství bez mráčku.Neznali jsme se moc,neříkám že to bylo s rozmyslem,ale vyšlo to.

  • Upravit
cress22
14.6.10 17:55

Ahoj,milé nastávající maminky,chci Vám říci,buďte rády,že ten malý zázrak přišel a k tomu nečekaně.I když asi ne ve vhodnou chvíli ale stalo se…já miminko chtěla a co mi osud nadělil.první „miminko“se podařilo normální cestou ale bylo mimoděložní,trvalo téměř rok než jsem se s tím vyrovnala,pak jsem jen čekala až se zadaří a nezadařilo se…, nebýt doktorů,nikdy bych děťátko nepočala.podstoupila jsem IVF naštěstí vyšlo na první pokus ale co jsme si zažili,nepřeji nikomu.V počátku jsem krvácela,tak jsem věděla,že je všemu konec,naštěstí nebyl,myslela jsem si,že je to nejhorší zážitek v životě ale to jsem se pletla,příčinu krvácení nikdo nezjistil a asi nikdo moc nehledal,o měsíc a půl,jsem bojovala o život,měla jsem skryté mimoděložní těhotenství „dvojčátko“měla jsem zavedena 2 embrya,jedno se ujalo tam kde má a jedno se nám schovalo,jelikož to nikdo netušil tak to došlo do stadia že mi mimoděložní těhu prasklo,obrovská ztráta krve a co jsem se doslechla,měla jsem před sebou pár desítek minut života,včetně tedy mého miminka,celý příběh je jak z nejhoršího hororu,všechna ta muka co mě tím provázela asi raději psát nebudu,naštěstí má vše „zatím“ happy end..Za 17 dní mě čeká plánovaný císař a na svět přijde moje malá holčička co si to se mnou všechno prožila.Tím vším chci říci,děkujte všemu a tomu,kdo Vám to štěstí seslal a že vůbec je,nikdy nelitujte za to že přišlo takhle nečekaně,finance,jsou potřeba,já zůstala taky bez nároku na cokolli až do dne porodu,vše táhne přítel,ale to vše přemůže to štěstí co nosím v bříšku.Že Vám pomáhají nastávající babičky toho si važte,mi nedostali a asi ani nedostanem ani dudlík :-) peněz mají dost a nedají nic,tedy ze strany přítele,což asi nejde o nějaký dar ale ani se nestarají,myslím,že ani neví kdy rodím,nějak je to nezajímá,smutné,ale už je to tak,já jim na oplátku za vše,nemám ani chuť děťátko kdy ukázat,pro mě tak nějak neexistují,mrzí mě to vůči příteli,který tím strašně trpí,to jací jsou…Přeji všem hodně štěstí a ty co to mají za pár jako já tak hlavně sílu :lol:

  • Upravit
Nunulka
22
16.6.10 16:51

lulje : Ahojky, děkuji moc a moc držim palečky k porodu. Neměla jsi to vůbec lehké, to muj příběh je oproti tvému prochazka ruzovym sadem a jsem rada ze to dopadlo u tebe takhle dobre a určite bude jeste mnohem lepe:)

  • načítám...
  • Zmínit
Nunulka
22
16.6.10 16:53

xangel87 : děkuji za komentááář a věřim že nejsem jedina, jen jsem asi potrebovala svoje pocity pocity dostat ven:) Blahopreji k miminku .. :huban:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář