O Ivusce
- Prázdná náruč
- EnkaL
- 04.03.08
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Chtela bych se s vami podelit, o mem velikem smutku.... Stalo se to 8. unora letosniho roku. Rano jsem se vzbudila se Standou jako jakykoliv jiny den kolem seste hodiny. Zacinala jsem posledni tyden dalsiho tehotenstvi. Rano Ivuska v brisku kopala jako vzdy nic se nezdalo divne. V osm hodin jsem vyrazila na kontrolu do porodnice. Standika mela hlidat tchyne ale jeji syn by nemocny a tak nemohla, takze jsem oblikla I Standu a vyrazili jsme.
Po chvilce cekani me vzali na tlak a dalsi vysetreni a vse bylo v poradku. Za dalsi chvilku jsme sla I k panu doktorovi, udelal prohlidku a kdyz sestricka chtela poslechnout srdicko, zadne nenasla, snazili se me zatim utesovat ze je to v poradku a ze me poslou na ultrazvuk, ze muze byt jen spatne natocena.
Sli jsme tedy o patro niz se zadankou hned me vzali, byl tam neprijemny pan doktor ktery po dvou minutach rekl, ze ani on nevidi bijici srdicko. V te chvili jsem zacala brecet a nechapala jak je to mozne, jak se to mohlo stat. Jeste ze jsem sebou mela Standu otrela jsem bricho a sla k nemu a plakala mu v naruci, byl z toho vyjeveny, jak by ne je mu rok a pul. Dostala jsem zpravu pro doktora nahore kam jsem mela jit. Bulela jsem a nemohla mluvit ale I tak jsem jsem musela zavolat manzelovi a rict mu to I to, aby prisel hned z prace a vyzvedl Standu. Brecici jsem jsem mu rekla jen jednu vetu: "Iva nezije, prijed”
Brecela jsem celou dobu, nechapala co se mohlo stat, kdyz vse bylo v poradku, vsechna vysetreni, v porodnici me hlidali vic kvuli minulemu tehotenstvi, tak co bylo spatne? Doktor nekam odbehl a pak se vratil, vysvetlil mi postup a I to ze se to proste stava I bez priciny. Poslal me na porodni sal.
Na porodnim sale byli hodni, opet jsem volala manzelovi ze budu potrebovat I tasku do porodnice a co mi tam ma da (ja blahova doufala ze ji dobalim o vikendu). A tam me prohlizeli dva doktori, uplne zavrena, nemuzou zacit vyvolavat klasicky kvuli minulemu porodu cisarem, musi tedy jemne, zavedli mi gel a odvedli do samostatne mistnosti. Byla jsem rada nedokazala jsem slyset rodici maminky a jejich placici miminka, vyvolavali u me zachvat litosti.
Prisel manzel, chvili u me byl, zacaly bolesti hned po trech minutach a hned hodne silne, myslela jsem ze to nezvladnu, nezvladnu rodit takhle s vedomim toho ze proste Iva nebude, ze pujdu domu s prazdnou naruci…
Po hodine musel manzel se Standikem pryc, odvedl ho ke tchyni I pres nemoc jejiho syna, nikdo jiny nemohl hlidat. Zavolal moji mame a moji nejlepsi kamaradce (ona vi kdo to je a timto ji za vsechno dekuju, hodne me podrzela v tech nejhorsich chvilich a jsem strasne rada ze ji mam). Pak se vratil.
Mezitim mi pichli epidural aby mi ulevili od bolesti protoze ty jsem psychicky zvladat nedokazala… kazde nove narozene miminko jsem obrecela (a ze se jich ten den narodilo hodne). Manzel byl u me, bohuzel otvirani moc rychle nepostupovalo. Navecer musel manzel domu vyvencit psa, pak se vratil.
V deset hodin vecer prisla doktorka s tim ze to nepostupuje, otevrena jen na 2cm a ze budeme pokracovat rano. To jsem na ni zacala byt hnusna ze teda zadne rano a ze porodim jeste v noci a ze chci jeste jineho doktora, abych mela dva nazory. Prisel doktor z vedlejsiho PS a pomohl mi o dalsi cm a pak praskl vodu (bylo 22.30h), bolesti se zvetsili a zacali byt citit I pres epidural. Po pulnoci uz to bylo k nevydrzeni, mela jsem silny tlak na konecnik, nemohla jsem chodit a epi bylo vazne na nic, PA prisla rekla at jeste tak 20 minut vydrzim, ale neslo to takze prisla znovu a pripravila na samotny porod.
Najednou tam bylo strasne moc lidi a mela jsem zacit tlacit… povedlo se I bez nastrihu, jen v tu chvili mi opravdu doslo ze Iva je mrtva. Asi jsem do posledni chvile doufala, ze prece jen zacne plakat, ze se udelali chybu. Bohuzel neudelali. Manzel tam byl celou dobu se mnou a timto mu taky strasne moc dekuju, protoze I kdyz to pro nej bylo tezke tak to zvladnul na jednicku…
Iva se narodila mrtva 9.2. v 1.38h…
Zprava z pitvy nic neprokazala, moje geneticke vysetreni bylo taky v poradku, placenta I pupecnik fungovaly dobre, nikdo nevi co se stalo - pricina umrti neznama…
Dekuju pokud jste to docetli az sem, dekuju za to ze jsem se mohla vypovidat, dekuju pokud nekdo zapali svicku za nasi Ivusku… a prosim osubky co me nemaji radi at si odpusti osklive poznamky…
Přečtěte si také
Sousedka mě kritizovala, že děti často hlídá manžel. Prý je to moje povinnost
- Anonymní
- 01.09.26
- 94
Když jsem si nedávno povídala se sousedkou, vůbec jsem netušila, že se během pár minut dozvím, jak špatně si vedu jako manželka a matka. Začalo to úplně nevinně. Sousedka se mě zeptala, kde mám...
Máma se vrátila k příteli, který ji málem zabil. Mám o ni obrovský strach
- Anonymní
- 01.09.26
- 102
Je mi 25 let a mamce 45. Celý život tak nějak pořád hledá toho pravého. Nikdy jsem jí v tomhle moc nerozuměla. Ona prostě nedokáže být sama. Tři manželství, tři rozvody a několik dalších vztahů jen...
Dcera nechce jezdit k tátovi. On tvrdí, že ji proti němu navádím
- Anonymní
- 01.09.26
- 152
Po rozchodu jsme se s bývalým domluvili, že dcera u něj bude každý druhý víkend. Jenže poslední měsíce před odjezdem pláče, bolí ji břicho a prosí mě, abych ji tam neposílala. Když jsem to začala...
„Mít jedináčka je sobecké!“ řve tchyně. Přitom sama vychovala jen jedno dítě
- Anonymní
- 01.09.26
- 208
Náš syn je na světě zázrakem. Můj porod byl jedno velké trauma, na které do smrti nezapomenu – nastaly vážné komplikace a lékaři na sále bojovali o život můj i o život miminka. Zvládli jsme to jen...
Život mě zkouší ze všech stran. Zvládnu to?
- kristyna dostalova
- 01.09.26
- 129
Ani nevíš, že procitneš a svět ti přinese tolik věcí, o kterých můžeš polemizovat. Pro ženy i muže je to leckdy náročné, ale zároveň krásně vyvážené období plné vzpomínek.
Ve dvaceti jsem přesně věděla, jak budu žít po čtyřicítce. Realita je úplně jiná
- Anonymní
- 31.08.26
- 3590
Tento deníček je spíš takové zamyšlení, bilancování. Nedávno jsem sfoukla 40 svíček – samozřejmě symbolicky – a tak nějak na mě dolehlo, že už rozhodně nejsem mladá. Střední věk, to zní hrozně....
Manžel chce třetí dítě. Já už ale další mateřství nezvládnu
- Anonymní
- 31.08.26
- 2236
Máme dvě malé děti a manžel začal mluvit o třetím. Vždycky si prý přál velkou rodinu a nechce, abychom jednou litovali, že jsme to nezkusili. Jenže já jsem po dvou těhotenstvích, porodech a letech...
V Tunisku jsem zjistila, že all inclusive neznamená, že si můžete odpočinout
- Anonymní
- 31.08.26
- 4106
Když jsme vybírali dovolenou, manžel rázně prohlásil, že do Egypta nikdy. Tam totiž hrozí střevní potíže, o které rozhodně nestojíme. Ale kam tedy, když je všude tak draho? Nakonec to vyhrálo...
Máma nás celý život ignorovala. Teď je nemocná a chce, abychom se starali
- Anonymní
- 31.08.26
- 10648
Máma teď leží v nemocnici a moje sestra jí nosí ovoce, pyžamo a časopisy. Já tam nechodím. A čím víc se na mě rodina dívá jako na bezcitnou dceru, tím víc si říkám, jestli bych se za to vlastně...
Sestra mi pořád dává svoje dítě na hlídání. Když odmítnu, jsem sobec
- Anonymní
- 31.08.26
- 4309
Nejdřív jsem sestře pohlídala syna jednou za čas, protože jsem jí chtěla pomoct. Jenže z občasné výpomoci se stala samozřejmost. Dnes mi vozí dítě skoro každý pátek a rodina se tváří, že když jsem...
Nevím co Ti napsat, protože jakákoli slova útěchy jsou jen slova… Jednou, když jsem přožívala těžké chvíle svého života mi má maminka řekla „neboj, jednou zase vyjde slunce“ a ono opravdu vyšlo. Z celého srdce Ti přeji, ať i Tvé sluníčko jednou vyjde a ať bolest, kterou teď prožíváš otupí natolik, abys mohla jít dál.
