O Ivusce
- Prázdná náruč
- EnkaL
- 04.03.08
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Chtela bych se s vami podelit, o mem velikem smutku.... Stalo se to 8. unora letosniho roku. Rano jsem se vzbudila se Standou jako jakykoliv jiny den kolem seste hodiny. Zacinala jsem posledni tyden dalsiho tehotenstvi. Rano Ivuska v brisku kopala jako vzdy nic se nezdalo divne. V osm hodin jsem vyrazila na kontrolu do porodnice. Standika mela hlidat tchyne ale jeji syn by nemocny a tak nemohla, takze jsem oblikla I Standu a vyrazili jsme.
Po chvilce cekani me vzali na tlak a dalsi vysetreni a vse bylo v poradku. Za dalsi chvilku jsme sla I k panu doktorovi, udelal prohlidku a kdyz sestricka chtela poslechnout srdicko, zadne nenasla, snazili se me zatim utesovat ze je to v poradku a ze me poslou na ultrazvuk, ze muze byt jen spatne natocena.
Sli jsme tedy o patro niz se zadankou hned me vzali, byl tam neprijemny pan doktor ktery po dvou minutach rekl, ze ani on nevidi bijici srdicko. V te chvili jsem zacala brecet a nechapala jak je to mozne, jak se to mohlo stat. Jeste ze jsem sebou mela Standu otrela jsem bricho a sla k nemu a plakala mu v naruci, byl z toho vyjeveny, jak by ne je mu rok a pul. Dostala jsem zpravu pro doktora nahore kam jsem mela jit. Bulela jsem a nemohla mluvit ale I tak jsem jsem musela zavolat manzelovi a rict mu to I to, aby prisel hned z prace a vyzvedl Standu. Brecici jsem jsem mu rekla jen jednu vetu: "Iva nezije, prijed”
Brecela jsem celou dobu, nechapala co se mohlo stat, kdyz vse bylo v poradku, vsechna vysetreni, v porodnici me hlidali vic kvuli minulemu tehotenstvi, tak co bylo spatne? Doktor nekam odbehl a pak se vratil, vysvetlil mi postup a I to ze se to proste stava I bez priciny. Poslal me na porodni sal.
Na porodnim sale byli hodni, opet jsem volala manzelovi ze budu potrebovat I tasku do porodnice a co mi tam ma da (ja blahova doufala ze ji dobalim o vikendu). A tam me prohlizeli dva doktori, uplne zavrena, nemuzou zacit vyvolavat klasicky kvuli minulemu porodu cisarem, musi tedy jemne, zavedli mi gel a odvedli do samostatne mistnosti. Byla jsem rada nedokazala jsem slyset rodici maminky a jejich placici miminka, vyvolavali u me zachvat litosti.
Prisel manzel, chvili u me byl, zacaly bolesti hned po trech minutach a hned hodne silne, myslela jsem ze to nezvladnu, nezvladnu rodit takhle s vedomim toho ze proste Iva nebude, ze pujdu domu s prazdnou naruci…
Po hodine musel manzel se Standikem pryc, odvedl ho ke tchyni I pres nemoc jejiho syna, nikdo jiny nemohl hlidat. Zavolal moji mame a moji nejlepsi kamaradce (ona vi kdo to je a timto ji za vsechno dekuju, hodne me podrzela v tech nejhorsich chvilich a jsem strasne rada ze ji mam). Pak se vratil.
Mezitim mi pichli epidural aby mi ulevili od bolesti protoze ty jsem psychicky zvladat nedokazala… kazde nove narozene miminko jsem obrecela (a ze se jich ten den narodilo hodne). Manzel byl u me, bohuzel otvirani moc rychle nepostupovalo. Navecer musel manzel domu vyvencit psa, pak se vratil.
V deset hodin vecer prisla doktorka s tim ze to nepostupuje, otevrena jen na 2cm a ze budeme pokracovat rano. To jsem na ni zacala byt hnusna ze teda zadne rano a ze porodim jeste v noci a ze chci jeste jineho doktora, abych mela dva nazory. Prisel doktor z vedlejsiho PS a pomohl mi o dalsi cm a pak praskl vodu (bylo 22.30h), bolesti se zvetsili a zacali byt citit I pres epidural. Po pulnoci uz to bylo k nevydrzeni, mela jsem silny tlak na konecnik, nemohla jsem chodit a epi bylo vazne na nic, PA prisla rekla at jeste tak 20 minut vydrzim, ale neslo to takze prisla znovu a pripravila na samotny porod.
Najednou tam bylo strasne moc lidi a mela jsem zacit tlacit… povedlo se I bez nastrihu, jen v tu chvili mi opravdu doslo ze Iva je mrtva. Asi jsem do posledni chvile doufala, ze prece jen zacne plakat, ze se udelali chybu. Bohuzel neudelali. Manzel tam byl celou dobu se mnou a timto mu taky strasne moc dekuju, protoze I kdyz to pro nej bylo tezke tak to zvladnul na jednicku…
Iva se narodila mrtva 9.2. v 1.38h…
Zprava z pitvy nic neprokazala, moje geneticke vysetreni bylo taky v poradku, placenta I pupecnik fungovaly dobre, nikdo nevi co se stalo - pricina umrti neznama…
Dekuju pokud jste to docetli az sem, dekuju za to ze jsem se mohla vypovidat, dekuju pokud nekdo zapali svicku za nasi Ivusku… a prosim osubky co me nemaji radi at si odpusti osklive poznamky…
Přečtěte si také
Děti z nás tahaly peníze. S manželem teď raději předstíráme, že jsme na mizině
- Anonymní
- 26.05.26
- 1721
Můj manžel měl vždycky velmi dobrou práci. Vedl firmu a vydělával slušné peníze. Nikdy jsme si ale nehráli na boháče. Žili jsme normálně, neměli jsme potřebu se předvádět a většinu peněz jsme si...
Dcera se vdala za boháče a vnoučata hlídá chůva. Já bych to prý nezvládla
- Anonymní
- 26.05.26
- 818
Jsem v důchodu, měla bych dost času na hlídání vnuček, ale moje dcera a její manžel to odmítají. Raději si platí chůvu, která s nimi dokonce jezdí i na dovolené. Cizí žena se stará o moje vnoučata...
Chůva poštvala syna proti mně. Nahrávka z kamery mi otevřela oči
- Anonymní
- 26.05.26
- 1106
Jsem matka samoživitelka. Naštěstí mám dobrou práci a vydělávám slušné peníze. Abych si ji ale mohla udržet, musela jsem se poměrně brzy vrátit do práce. Nějakou dobu mi pomáhala moje mamka, jenže...
Dcera mě požádala o hlídání dětí na víkend. Nakonec z toho byl celý týden
- Anonymní
- 26.05.26
- 748
Jsem opravdu naštvaná. Mám pocit, že mě dcera v poslední době dost využívá. Našla si nového přítele a na děti začíná kašlat. Nedávno mě prosila, jestli bych si je nevzala na víkend. Samozřejmě jsem...
Naši pořád nadávají na počasí. Buď je zima, nebo hrozné vedro. Je to normální?
- Anonymní
- 26.05.26
- 308
Vím, že starší lidé bývají s lecčím nespokojení. Jenže moji rodiče už to podle mě začínají dost přehánět. V poslední době se úplně upnuli na počasí. Neustále sledují předpovědi, radar, zprávy o...
Dcera se pokusila o sebevraždu. Žiju v neustálém strachu a vyčerpání
- Anonymní
- 25.05.26
- 2057
Moje šestnáctiletá dcera Anežka je hodně labilní děvče. Problémy jsme s ní měli už od dětství. Když už se ale zdálo, že je z nejhoršího venku, přišla puberta a s ní šílené stavy, které ji dohnaly...
„Za všechno můžou Ukrajinci,“ argumentuje manžel. Jeho názory mi začínají vadit
- Anonymní
- 25.05.26
- 1917
Když začala válka na Ukrajině, manžel patřil k těm solidárním lidem, kteří chtěli pomáhat. Pamatuji si, jak o Ukrajincích mluvil hezky, sledoval zprávy a zajímal se o to, jak může pomoct. Dokonce...
Kamarádka odmítá povinné očkování u dětí. Podle mě je to nezodpovědnost
- Anonymní
- 25.05.26
- 1138
Moje kamarádka je taková ta biomatka, která odmítá všechno, co podle jejího názoru není pro dítě dobré. Patří tam samozřejmě očkování, ale i různé další věci včetně jídla nebo pití. To je kapitola...
„Tohle radši nikomu neříkej,“ řekli mi na praxi ve školce. Ztuhla jsem
- Anonymní
- 25.05.26
- 7759
Měla jsem poprvé praxi ve školce a čekala jsem klasiku, kterou jsem znala z dětské skupinky – pomoc učitelkám, hraní si s dětmi, individuální pomoc, trocha chaosu, ale v mezích.
Soused mi roky ničil život. Teprve teď jsem se odhodlala něco udělat
- Anonymní
- 25.05.26
- 4788
Říkala jsem si, že si na to zvyknu. Že hluk, noci bez spánku a neustálé napětí k bydlení ve městě prostě patří. A je to sedm let. Došla mi definitivně trpělivost.
Nevím co Ti napsat, protože jakákoli slova útěchy jsou jen slova… Jednou, když jsem přožívala těžké chvíle svého života mi má maminka řekla „neboj, jednou zase vyjde slunce“ a ono opravdu vyšlo. Z celého srdce Ti přeji, ať i Tvé sluníčko jednou vyjde a ať bolest, kterou teď prožíváš otupí natolik, abys mohla jít dál.
