O Ivusce
- Prázdná náruč
- EnkaL
- 04.03.08
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Chtela bych se s vami podelit, o mem velikem smutku.... Stalo se to 8. unora letosniho roku. Rano jsem se vzbudila se Standou jako jakykoliv jiny den kolem seste hodiny. Zacinala jsem posledni tyden dalsiho tehotenstvi. Rano Ivuska v brisku kopala jako vzdy nic se nezdalo divne. V osm hodin jsem vyrazila na kontrolu do porodnice. Standika mela hlidat tchyne ale jeji syn by nemocny a tak nemohla, takze jsem oblikla I Standu a vyrazili jsme.
Po chvilce cekani me vzali na tlak a dalsi vysetreni a vse bylo v poradku. Za dalsi chvilku jsme sla I k panu doktorovi, udelal prohlidku a kdyz sestricka chtela poslechnout srdicko, zadne nenasla, snazili se me zatim utesovat ze je to v poradku a ze me poslou na ultrazvuk, ze muze byt jen spatne natocena.
Sli jsme tedy o patro niz se zadankou hned me vzali, byl tam neprijemny pan doktor ktery po dvou minutach rekl, ze ani on nevidi bijici srdicko. V te chvili jsem zacala brecet a nechapala jak je to mozne, jak se to mohlo stat. Jeste ze jsem sebou mela Standu otrela jsem bricho a sla k nemu a plakala mu v naruci, byl z toho vyjeveny, jak by ne je mu rok a pul. Dostala jsem zpravu pro doktora nahore kam jsem mela jit. Bulela jsem a nemohla mluvit ale I tak jsem jsem musela zavolat manzelovi a rict mu to I to, aby prisel hned z prace a vyzvedl Standu. Brecici jsem jsem mu rekla jen jednu vetu: "Iva nezije, prijed”
Brecela jsem celou dobu, nechapala co se mohlo stat, kdyz vse bylo v poradku, vsechna vysetreni, v porodnici me hlidali vic kvuli minulemu tehotenstvi, tak co bylo spatne? Doktor nekam odbehl a pak se vratil, vysvetlil mi postup a I to ze se to proste stava I bez priciny. Poslal me na porodni sal.
Na porodnim sale byli hodni, opet jsem volala manzelovi ze budu potrebovat I tasku do porodnice a co mi tam ma da (ja blahova doufala ze ji dobalim o vikendu). A tam me prohlizeli dva doktori, uplne zavrena, nemuzou zacit vyvolavat klasicky kvuli minulemu porodu cisarem, musi tedy jemne, zavedli mi gel a odvedli do samostatne mistnosti. Byla jsem rada nedokazala jsem slyset rodici maminky a jejich placici miminka, vyvolavali u me zachvat litosti.
Prisel manzel, chvili u me byl, zacaly bolesti hned po trech minutach a hned hodne silne, myslela jsem ze to nezvladnu, nezvladnu rodit takhle s vedomim toho ze proste Iva nebude, ze pujdu domu s prazdnou naruci…
Po hodine musel manzel se Standikem pryc, odvedl ho ke tchyni I pres nemoc jejiho syna, nikdo jiny nemohl hlidat. Zavolal moji mame a moji nejlepsi kamaradce (ona vi kdo to je a timto ji za vsechno dekuju, hodne me podrzela v tech nejhorsich chvilich a jsem strasne rada ze ji mam). Pak se vratil.
Mezitim mi pichli epidural aby mi ulevili od bolesti protoze ty jsem psychicky zvladat nedokazala… kazde nove narozene miminko jsem obrecela (a ze se jich ten den narodilo hodne). Manzel byl u me, bohuzel otvirani moc rychle nepostupovalo. Navecer musel manzel domu vyvencit psa, pak se vratil.
V deset hodin vecer prisla doktorka s tim ze to nepostupuje, otevrena jen na 2cm a ze budeme pokracovat rano. To jsem na ni zacala byt hnusna ze teda zadne rano a ze porodim jeste v noci a ze chci jeste jineho doktora, abych mela dva nazory. Prisel doktor z vedlejsiho PS a pomohl mi o dalsi cm a pak praskl vodu (bylo 22.30h), bolesti se zvetsili a zacali byt citit I pres epidural. Po pulnoci uz to bylo k nevydrzeni, mela jsem silny tlak na konecnik, nemohla jsem chodit a epi bylo vazne na nic, PA prisla rekla at jeste tak 20 minut vydrzim, ale neslo to takze prisla znovu a pripravila na samotny porod.
Najednou tam bylo strasne moc lidi a mela jsem zacit tlacit… povedlo se I bez nastrihu, jen v tu chvili mi opravdu doslo ze Iva je mrtva. Asi jsem do posledni chvile doufala, ze prece jen zacne plakat, ze se udelali chybu. Bohuzel neudelali. Manzel tam byl celou dobu se mnou a timto mu taky strasne moc dekuju, protoze I kdyz to pro nej bylo tezke tak to zvladnul na jednicku…
Iva se narodila mrtva 9.2. v 1.38h…
Zprava z pitvy nic neprokazala, moje geneticke vysetreni bylo taky v poradku, placenta I pupecnik fungovaly dobre, nikdo nevi co se stalo - pricina umrti neznama…
Dekuju pokud jste to docetli az sem, dekuju za to ze jsem se mohla vypovidat, dekuju pokud nekdo zapali svicku za nasi Ivusku… a prosim osubky co me nemaji radi at si odpusti osklive poznamky…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1464
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 850
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1481
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 615
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 366
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19947
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2567
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2828
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2553
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1710
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Nevím co Ti napsat, protože jakákoli slova útěchy jsou jen slova… Jednou, když jsem přožívala těžké chvíle svého života mi má maminka řekla „neboj, jednou zase vyjde slunce“ a ono opravdu vyšlo. Z celého srdce Ti přeji, ať i Tvé sluníčko jednou vyjde a ať bolest, kterou teď prožíváš otupí natolik, abys mohla jít dál.
