O pratelstvi

O Pratelstvi Sedim takhle jednoho posmourneho rana s kolegyni a probirame, jak moc tezke je byt v cizi zemi bez rodiny, obzvlast pokud ma clovek deti. Prave mi otehotnela kamaradka, taky tady nikoho nema a uz ceka treti dite”, licim sve kolegyni. Ta zpozorni a uklidnuje me, ze ale kamaradka urcite nema dite jako ja. Ja mam syna s ruznymi problemy komunikace, chovani, jednou nam dali i diagnozu autismu. No to je prave to, ona ale taky ma jedno dite, ktere ma autismus”, premitam zase ja. Ted uz je kolegyne nakousnuta spravnou zenskou zvedavosti a nutne potrebuje vedet vice o me kamaradce a nasem pratelstvi.

"Potkaly jsme se pred nekolika lety na jedne internetove diskusi o cisarskem rezu”, zacinam sve vypraveni. "Nase nejstarsi deti jsou skoro stejne stare. Obe dve jsme byly zklamane z nasich porodu a kamaradka uz tenkrat mela nastudovano tuny materialu o prirozenem porodu a porodu doma. Ja jsem sice o porodu doma uvazovala u prvniho ditete, ale po cisari jsem si rikala, ze bych byla blazen. No abych to zkratila, dva roky po mem prvnim porodu se mi doma narodila dcera a po pul roce ji nasledovala dcera kamaradky, kterazto se taky narodila doma.” Kolegyne se na me podezirave diva, zrejme si mysli, ze jsem s kamoskou zalozila klub blaznivych zenskych :o))). "Prosly jsme spolu vsemozne uvahy o porodech po cisari, tehotenstvi, porody”, pokracuju v liceni. "Ona byla prvni, kdo vedel, ze jsem uspesne porodila doma, jeste nez jsem to stihla zavolat rodicum”, usmivam se pri vzpomince na chvile po porodu. "A ja ji zas hnala, at uz vola PA, ze uz urcite rodi a pres telefon ji merila kontrakce a vedla diskuze, jestli uz to opravdu je ono. Drzela me, kdyz jsme prochazeli tezkymi casy s diagnozou a objevovanim ruznych problemu meho syna a snad i ja jsem ji byla oporou, kdyz si o par mesicu prochazeli podobnym martiriem i oni. Ted uz jsme ostrilene matky, ktere se perou s urady o co nejlepsi peci pro nase deti, takze nase telefonaty nekdy stoji za to :o))). Nektere nase vyrazy uz jsou tak odborne, ze by laik zasl a zcela urcite nechapal :o))).”
Kolegyne hlta kazde slovo a je ji divne, ze porad mluvim jen o samych telefonatech. "Nooo, videly jsme se nazivo jen jednou”, premitam, "vlastne to je na tom celem dost zvlastni, volame si skoro kazdy tyden a hovory na minuty rozhodne nemerime :o). Porad si mame o cem povidat.” Ted uz kolegyne kouka celkem nevericne, pry o kamaradce vypravim, jako kdyby bydlela za rohem a vidaly jsme se denne.
Pratelstvi je nekdy vec opravdu zvlastni a fungovat muze i na dalku. Muze dokonce fungovat i mezi lidmi, kteri maji opravdu rozdilne nazory v za:,–(nich otazkach zivota. Nam to klape uz roky :o))). A tak bych Edite chtela podekovat za vsechnu podporu, kterou mi za ty roky dala, radost, kterou do meho zivota prinesla i vedomosti, o ktere se se mnou deli. Ten pocit, ze muzete kdykoliv zvednout telefon a na druhem konci se ozve "Cusky cusky, jak se mate? Neee Poly, to neni babiii, to je teta, hele vem si ji, zas se chce bavit…pockej Daisinko, taky si muzes za chvilku vzit telefon…,” to je proste k nezaplaceni. (I kdyz obcas chvilku trva, nez se ke sluchatku probojujeme my dve :o)).
At nam to kamaradstvi vydrzi jeste dlouhe roky (pravda, casem si budeme muset poridit hlasitejsi telefony, to az nam sluch nebude tak dobre slouzit. Doufam, ze do te doby nekdo vymysli nejake sikovne udelatko na telefon, naslouchatko za uchem odmitam nosit!). Pred par lety byl nasim nejvetsim problemem porod cisarem, to jsme jeste netusily, ze oproti tomu, co nas obe ceka, to byla jen takova rozcvicka. Zivot uz je takovy a my se nedame :o))). Co se nam v budoucnu prihodi tusit nemuzeme, ale verit, ze okolo sebe budeme mit lidi, kteri nam pomuzou se tim vsim nejak protlouct , to muzeme vzdycky.

Ajda

Přečtěte si také

Život na vedlejší koleji (4. díl)

Život na vedlejší koleji (4. díl)
  • Anonymní
  • 09.05.26
  • 1315

Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Lulu1
328
23.7.05 22:01

Ahoj, Ajda!
Možno si na mňa ešte spomenieš, pred vyše rokom si mi ukázala presne to, čo znamená priateľstvo na diaľku - tvoje rady ma vtedy doslova zachránili, nakopli ma správnym smerom. Aj keď sa naše kontakty prerušili, často si na teba spomeniem. Na rozdiel od Ed sme sa nevideli nikdy, napriek tomu som sa tešila na každý tvoj mailík.
Vďaka za to, že sú na svete (a je naozaj jedno, kde na svete) ľudia ako ty a Editka. Pomáhate priamo alebo nepriamo veľa ďalším maminám. Nesedíte so založenými rukami, ale húževnato sa púšťate do riešenia problémov. A pri tom všetkom z vás srší optimizmus a nadhľad, rozdávate pozitívnu energiu aj druhým, dokonca „úplne neznámym“ ľuďom.
Som veľmi rada, že ti môžem aspoň takto ešte raz poďakovať za pomoc, Noemka už je veľká baba :-), má 18 mesiacov a rozhodne v ničom nezaostáva. Aj vďaka TEBE!

Prajem vám obom veľa sily a trpezlivosti v boji s úradmi a lekármi a veľa, veľa lásky pri výchove vašich detičiek. Posielam tvojmu lumpíkovi aj mladej slečne veľkú virtuálnu pusu, majú skvelú maminu!
Pa,
 Lulu.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
24.7.05 12:33

Moje mila Lulu,
ale to vis, ze si na Tebe vzpominam, celkem casto vlastne :o). Noemka byla jednou z mych prvnich ‚obeti‘ hihi. Ovsem ze Noemce uz je rok a pul, tomu se mi nechce verit!!!
A co Ty, dala ses nakonec do neceho? Ze me se od te doby stala jeste laktacni poradkyne, takze to tak vselijak kombinuju a miminkama a maminkama se zabyvam porad a desne me to bavi. Bohuzel je to ale cinnost nevydelecna, takze se pomalu poohlizim po necem placenem a tohle bude muset byt jen mym konickem…
Dej za me Noemce pusinku :o).
 Ajda

  • Upravit
Anonymní
24.7.05 12:42

Cusky Ediku,
Ha, velice me potesilo, ze jsem Te prekvapila, to byl koneckoncu muj zamer :o).
Ono si clovek v dennim shonu ani neuvedomuje, jak moc by si mel svych bliznich vazit a nekdy potrebuje ‚nakopnout‘, jako se stalo me od te me kolegyne. Nejsem tedy takova spisovatelka jako Ty, tak jsem rada, ze se Ti to libilo. Ale slzy u toho proboha neron! :o)))) Jo a Ty mi zamlcujes nektere veci, jo? To se teda nedela, pani!
Behem tydne se Ti ozvu a vsechno vsecicko z Tebe vydoluju! :o))))
Zatim packo
 Ajda

  • Upravit
Neffy
1182
24.7.05 15:10

Moc pěkně napsané. Touto dobou zrovna přemýšlím, jestli je možné udržovat opravdové přátelství na dálku a jestli je to správné…

Tedy, že to možné je, vlastně vím - z vlastní zkušenosti. A teď vidím, že nejsem sama, kdo své přátele nevidí každý den, nebo každý týden a někdy ne ani každý měsíc… A přesto - jsou. A jsou stejně vzácná jako ta, která prožíváme „z očí do očí.“ Dokonce si myslím, že že mohou být mnohem pevnější, hlubší a osobnější. To proto, že ačkoliv zajdu s kamarádkou každý týden na kafe a indiánka, tak s ní strávím méně času než s někým, s kým jsem v kontaktu skoro denně, i když někdy jen prát minut a jindy hodin… A logicky toho stačíme víc říct a dojde i na věci, na které při diskuzi za 10 pět musím být doma, nedojde. Přátelství na dálku opravdu funguje.

Tak tedy spíše přemýšlím, jestli je správné pěstovat a chránit přátelství na dálku, když ze všech časopisů psychologové varují, že nejdůležitější je osobní kontakt, že používáním vymožeností moderní techniky lidi ztrácí sociální kontakt, schopnost se vyjadřovat…

Jo? No, nevím. Znamená kontakt jen to, že se druhého můžu fyzicky dotknout? Jestli využiju meilovou poštu - znamená to, že zapomenu mluvit? Přemýšlela jsem o tom, ale myslím, že není třeba.

Pěstovat a chránit přátelství a to jakékoli stojí za to. Je jedno, jestli trávíme čas s přáteli fyzicky nebo prostřednictvím telefonů, meilů, SMS,…
Podstatné je to, že „spolu“ ten čas trávíme.
A možná, že přátelství na dálku je úžasné v tom, že ke kontaktu dojde, když opravdu mají ti dva, tři, … čas, náladu, potřebují pomoct, poradit a ne třeba, že je středa… že prostě ke kontaktu na dálku přistupují ve chvíli, kdy opravdu a opravdu chtějí a taky se i velmi těší a ne třeba musí… (když by zrovna potřebovali zařídit to a tamto a vlastně se jim na schůzku s kamarády ani nechce).

A stejně jako přátelství na dálku, funguje i partnerský vztah na dálku… tedy alespoň na nějaký omezený čas.

  • načítám...
  • Zmínit
Lulu1
328
24.7.05 17:43

Tak obeť, hej?! :-)))) Rozhodne sme sa „obetovali“ rady :-).
Ako to, prosím ťa, robíš, že toto všetko stíhaš??? Ja sa hanbím, hanbím, veru tak, lebo ešte stále som sa k ničomu poriadnemu nedokopala, teda „oficiálne“, predávam informácie len kamoškám, ktoré sa už ani nepokúšajú si nejaké hľadať, ale sa rovno najprv spýtajú mňa, či o tom niečo neviem :-). Ale inak to radšej nebudem komentovať, lebo v porovnaní s tebou povedať niečo tak opovážlivé, ako že nestíham, to si teda fakt nedovolím.
Tento rok nám veľmi nevychádza, chceli sme druhé mimi, ale v 8. týždni sa prišlo na to, že je to zamlklé tehu a potratila som :-(. Do toho pár neveselých udalostí v rodine, vlastné trable, čo riešim už niekoľko rokov, husto v práci…bolo toho nejak priveľa. Ale keď som čítala tvoje slová a spomenula si, ako si mi vždy dodala kopec optimizmu, bolo to ako balzam na dušu. Si také slniečko :-), presne ako Ed. Vďaka za Pětníčka, lebo prinútil Editku zase písať nádherné denníčky! Keď sa vy dve spojíte, musí to v drátoch aj bezdrátoch vrieť pod ťarchou nakumulovanej energie :-))))))).
Dúfam, že s úradmi už sa toľko naťahovať nemusíte a detičkám sa darí…
 Lulu

  • načítám...
  • Zmínit
Monticka
1177
27.7.05 10:49

Ahojt Ajdo!

Hned po prvních řádcích mi došlo, o kom to všechno je, jen jsem čekala, až mi to Tvá slova potvrdí:))))

Až budeš volat tetě Ed, tak jí od Montičky a Filípka pozdravuj:)

pá

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?

Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka

Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

Má cesta k miminku: Rok plný nadějí, zákroků a nekonečného čekání

Když dětské bolesti hlavy nejsou jen migrénou: Můj deník nejistoty

Seděli jsme tam v bundách. Ale vnoučka snacha vůbec neoblékla

Od emailu až ke knize. Někdy stačí jeden e-mail... a změní se úplně všechno

Lékař mě nutí změnit pojišťovnu, musím mu prostě vyhovět. Nechci o něj přijít

„To tě manžel ještě vůbec chce, když vypadáš jako hroch?“ Vpálil mi švagr